Kapis přečtené 902

Jak daleko zajdem 2019, Robert Kirkman

Telenovela jede dál a zastavit ji může a zastaví - jen tvůrce - a asi se dá říct naštěstí že už. Homosexuální linky, naštěstí si aspoň kluci necpou jazyky navzájem do pusy jako v novém Star Treku, adorace utlačovaných nebohých menšin, uplakaný Negan, sžíraný výčitkami nad hrobem své bejsbolky. Asi to tam v redakci vzal do rukou pořádný neomarxistický kádr, už tam chybělo jen trochu gender a meetoo feminacismu, aby to splňovalo požadavky Krásného nového postfaktického zeleného světa. Naštěstí tam nejde naroubovat Trump ani Putin, jinak se vsadím, že by to schytali v plné parádě. Pokud Kirkman končí svou "nekonečnou" sérii právě kvůli těmto zásahům "shora" do jeho práce a výše zmíněné je jen úlitba pokrokářským pomatencům, aby si to mohl dopsat do nějakého pro sebe přijatelného konce, klobouk dolů. Jinak klobouk nahoru! Nicméně přečetl jsem to v kuse na jeden zátah a bavilo mě to. Už ale ten konec docela vyhlížím. Kdyby nebyl na obzoru, o koupi tohoto dílu bych už hodně uvažoval.... celý text

Růženka 2019, Bill Willingham

Konstantně výborná série, pomineme-li ten tragický crossouver. Stý sešit pořádný macek a je zajímavé vidět, jak celá kresba vyzní úplně jinak, když chytne inkoust do ruky někdo jiný. Celé to působilo pak více "umělecky." Po hlavním souboji jsem si hned říkal, proč ho nezalili rovnou do zlaté krychle, když tam měli toho zlata tolik, určitě by vydržela déle. Nicméně kdyby to i teď skončilo hned vítězně, tak už by to bylo pro hrdiny až nezábavně jednoduché. Takže klasicky mohu jen říct, už ať je tu další díl!!!... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Chvilku trvalo, než jsem ji sehnal za rozumnou cenu, bo elektronicky knihy nečtu. Naše hlavní pošta v Porubě bude ještě rok zavřená, tak mám možnost si to vyzvednout na malé poště u úřadu, která má celé dva dny v týdnu do pěti, jinak jen do čtyř a při otázce, jestli třeba nebude otevřeno aspoň přechodně v sobotu mi paní za přepážkou řekla "No, snad ne!!" Nooo, sedl jsem si na Růžek, že se na ni mrknu nad rychlým dvoupívem a dostal jsem pecku mezi oči, že jsem si musel dát tři. Téma je jistě lákavé, ale málokomu se povede zpracovat tak dobře jako Merlemu v Malevilu nebo právě Cormacovi v Cestě. Kniha je psána bez kapitol, jen v krátkých odstavcích, bez přímé řeči, beze jmen a věku, stroze bez barevných pentliček, zato s údernými filozofickými myšlenkami, napsanými jako by jen mimochodem. Temná tíživá atmosféra zmaru a zoufalství, zasypaná popílkem, kdy tma je skutečnou tmou, dovoluje čtenáři až hmatatelný pocit prožitku beznaděje. A to vše dává knize opravdovou údernost, spád a neskutečnou naléhavost. Je o hlubokém vztahu mezi synem a otcem, který je za svou ratolest kdykoliv ochoten položit život. Je to kniha o přežití v době, kdy by nic přežít nemělo, o tom jak katastrofa změní lidi v nelítostnou krutou zvěř. Konec mě úplně neuspokojil, protože se trochu vymykal zkušenostem s cizími lidmi, které naši hrdinové udělali po cestě, tu symboliku smrti a zrození něčeho nového jsem tam úplně nečekal, ale jako celek je kniha skvělá a doslova si mě k sobě přikovala. Dočetl jsem zavřel knihu i oči a dlouho mi ještě vířila v hlavě. Je mi zima. Musím si koupit další knihy autora! 5* a putuje do doporučených.... celý text

Odhalujeme Putinovy lži - to nej z tiskové agentury Fejk Ňůs 2019, Josef Provazník

No, místy opravdu až ad absurdum, ale jak jsem si teď přečetl na hovinkách článek o nějaké hudební skupině pomatenců s názvem Zrní - kteří jsou dětmi Václava Havla (dále jen VH), následníky VH, drží srdce VH nad hlavami a pochodeň VH v ruce, brání ty jediné správné havlo-hodnoty na lavičce VH ve spolupráci s knihovnou VH (jenž sídlí v budově ukradené Bakalou, což samo o sobě mluví za vše), chrání odkaz VH ve svých slušných srdíčcích, živí se jenom guláškem VH s dochucovací kašičkou, humanitárně by hned bombardovali každého, kdo by zapochyboval o božském původu VH a jen se divím že se jejich obskurní kapela nejmenuje přímo Václav Havel a nevím akorát, jestli tak jako on chlastají, kuří a děvkaří - tak až zas tak ad absurdum to opravdu není. Navíc, když člověk denně čte, co za civilizačně likvidační zvěrstva se nám tu tlačí z toho liberálně demokratického svobodného "Západu," kde zdravý rozum šel už dávno spát jako ta Ovečka, tak je ta přitaženost za vlasy a celkový přestřel situací ve finále celkem v normě. Navíc všechny ty "zprávy" vycházejí z reálného základu, kdy ještě před 15-20 lety by si každý ťukal na čelo, ale Overtonova okna už jsou za tu dobu hodně posunutá (nějaké gender záchodky v Británii pro 87 pohlaví jsou už realitou, ale pro příklad brutálního posuvu Overtonova okna uvedu jiný drobný příklad: Univerzita v Ohiu v těchto dnech prohlásila pedofilii za sexuální orientaci!! Nebude dlouho trvat a tato utlačovaná a diskriminovaná "menšina" bude pochodovat po Praze v Prájdu s šestiletými zfetovanými sexuálními otroky a primátor za Piráty tomu bude tleskat. Čekám, kdy začnou s normalizací nekrofilie). Občas jsem se i nahlas dost uchechtl a většinu dobu čtení jsem měl na tváři pobavený úsměv. A ano, už podle prvního žluklého komentu (na který má ale autor plné právo a nikdy bych si nedovolil ho nějak mazat nebo hlásit, jak teď dělá kovaný bolševik, udavačský "elf" Kartous, pukající nenávistí ke svobodě slova a názorům vybočujícím z jeho úzce profilovaného tunelu) lze vidět, že autor trefil hřebík na hlavičku (nebo přímo na sluníčko;)?). Buďme rádi, že tu tu zmíněnou svobodu slova zatím máme a něco takového tu ještě může vycházet, než nám to demokratická liga slušných herců za jediný správný demokratický názor a zkrachovalých politiků za podpory ČT, Člověka v tísni, knihovny Václava Havla Bakaly a ostatních "praporčíků nové totality" zakáže a autora rituálně upálí i s jeho knihami na hranici a vše co nezapadne do jejich nové totality, zcenzurují. Více takových knížeček!... celý text

Hrobař 3 a 4 2019, Xavier Dorison

Skvělé pokračování příběhu, nasáklého hnijícími mrtvolami, krvi a brutalitou - opět velice originálně, nečekaně a moc zábavně, skvělé!

Hrobař 1 a 2 2019, Xavier Dorison

Čekal jsem western, ale dostal jsem velice originální příběh, který by asi fungoval i v jiném prostředí. Dostal jsem příběh, který běžel jak splašený kůň a nesjel do žádné vyježděné příběhové cesty. Dost jsem se bavil, výborné!... celý text

130: Čas hvězdoplavců 2015, Nikkarin (p)

Do prdele, tak ona to není trilogie, ale nedopsaná kdovíkalogie - no tak nic, to si budu muset pár let počkat. Nicméně, spát budu asi dobře a nebudu se klepat, kdy už to bude a psát Nikkarinovi co dva týdny email - přece jenom mě to až zas tak nechytlo, i když tento díl zaznamenal kvalitativní skok jak v scénáři, tak kresbě - jdou z toho cítit trochu bratři Strugačtí. No, tak Nikkarin jedem jedem a neflákáme se!!!... celý text

130: Hodní, zlí a oškliví 2010, Nikkarin (p)

Jedním z hlavních hrdinů je BO, takže to musí být Ostravak! Před desíti lety, když ještě existoval Komiksfest v Roxy, jsem seděl s Nikkarinem u stolu, koupil jsem si jeden obrázek (z Havraního Aarghu), který mám na stěně a tuto knížku mám od něj podepsanou i s obrázkem o rok později, když už byl Komiksfest jinde (a stál za hovno) - a po necelých desíti letech jsem se dostal konečně i k jejímu přečtení. V tomto díle už nejsou mozaiky náhodných událostí a situací, naopak děj je semknut v hlavní linii, jak už autor zjevně dal svou koncepci dohromady a ví přesně co se děje a co se dít bude. Taky všechny ty surreálnosti nějak ukotvil do příběhu, aby dávaly smysl. Kresba se taky zlepšila - vyloženě se mi nelíbila jenom kolem strany 70, kdy došlo k velkému souboji s Lupusem - na zemi se tam válel odpad a byly to jen takové kostičky a trubičky, vypadalo to úděsně - stejně jako na více místech, kde se válí více věcí stejného původu - buď ho to už kreslit nebavilo nebo neměl trpělivost. Celkově posun směrem dopředu nebo (vzhůru), robotí ráj s Adamem a Evou (a jabkem) byl taky docela originální nápad, podobá se to už více dobrému SF. Tak uvidím, co mě čeká ve třetím díle.... celý text

Rock Comix 2004, Sebastian Schrank

Nejsem lezec, spíše vysokohorský turista/normální turista, ale něco polozené ve vertikálnějším terénu mám, pár lezců znám, malá taky leze, takže vtípky jsem pochopil, nicméně to vykouzlilo max. úsměv na tváři - nejvíce jak ho "hodnotila" vystajlovaná mládež, že není dostatečně draho oblečen na lezení či progresivisitická, enviromentalisticky-povrchně-poblouzněná mládež, která po skalách lézt nemůže, protože by šlapali po trávě. Možná, že ti v tom "lezeckém tunelu" se nad tím budou i řezat. Přečteno během jízdy autobusem do práce, takže rychlovka. Ale jsem rád, že to mám.... celý text

130: Odysea 2009, Nikkarin (p)

Tak, leží mi to v knihovně bohdá 10 let a když jsem teď spěchal do práce a rychle hledal, co si vzít na čtení, padl mi zrak na tuto trilogii a došel jsem v momentě k přesvědčení, že na Stotřicítku právě dozrál čas. Čapl jsem ji, těpl do batohu a v autobuse se do toho konečně ponořil. Sled nesouvisejících surrealit je naštěstí trochu stmelen na straně 53 a pak to začne dávat jakž takž smysl. Jakoby těch prvních pár desítek stran bylo kresleno jen tak pro radost a až posléze se to Nikkarin rozhodl posešívat nití obsáhlejšího příběhu. Ale i tak zůstávají některé výjevy čistě solitérním příspěvkem, bez hlubšího smyslu pro celý příběh. Odkazy v detailech jsou příjemné, některé jsou zjevné (Malý princ, Dálí, Rychlé šípy), některé méně - třeba Voleman či na straně 72 je na televizi komiks Kook, který vyšel v nákladu 100 ks a kdo nebyl komiksák před deseti lety, asi o něm nemá ani páru (https://comicsdb.cz/comics/2740/kook). Všechny ty tzv. "popkulturní" odkazy jsem určitě nerozšifroval, zajímalo by mě na co odkazuje třeba scéna na "šrotišti." No, celkově atmosféra i kresba se mi líbila, ale jsem jakýsi nenaplněn zcela, přece jen jistá křečovitost v tom ještě byla, ale jsem zvědav, kam se to bude ubírat v druhém díle, který jsem dostal podepsaný od N. osobně.... celý text

Zapomenuté příběhy 2 2019, Marian Kechlibar

Vše podstatné jsem napsal u profilu autora a prvního dílu Zapomenutých příběhů. U této knihy jsem se dočkal konstantní kvality a dalších parádních sond do důležitých historických momentů našeho světa. Zbytečně házet hrách na byka, jedině co mohu doporučit je - hned si to kupte a taky se do tohoto dobrodružství ponořte - jediné co budete pak chtít, je, ať už je na světě třetí díl!!! Fantastické.... celý text

Zapomenuté příběhy 2018, Marian Kechlibar

Kniha o historických momentech této planety, psaná matematikem? JOOO!!! Možná některé z těchto Zapomenutých příběhů bude čtenář znát, ale jak precizně jsou dány do kontextu a světových souvislostí, mu může až vyrazit dech. Jak perfektně čtivě, s humorem suchým, že až praská vzduch kolem, je to napsané a s kolika drobnými ale důležitými detaily, o kterých jsem neměl ani potuchy. Třeba jsem vůbec netušil, že některé původní severoamerické populace původních zemědělských obyvatel jsme (ne my - ale kolonialističtí západní Evropané, kteří teď po nás chtějí, ať cítíme vinu za jejich dobyvačná dobrodružství) nevědomky vyzabíjeli, aniž bychom je kdykoli spatřili. A že za nějakých sto let tam pak dobyvatelé naráželi pouze na zaostalé lovce v kožešinách, které jsme tímto vrátili do doby kamenné. Každý příběh je nesmírně zajímavý a rozšiřující obzory vědění, pečlivě sestavený na základě dlouhého a do hloubky směřujícího studia nepřeberných zdrojů a tak skvěle napsaný! Garantuju, že jak tuhle knihu jednou otevřete, už ji nezavřete, dokud nebudete na konci. Doporučuji si okamžitě pořídit a zhltat tak já teď to vepřo-knedlo-zelo od tchýně o víkendu!!... celý text

Kult svatého ohně 2019, Vicente Segrelles

Kdysi dávno, když Stodolní bývala ještě cygánské ghetto, kterémužto zdevastovanému bloku baráků se lidi radši vyhýbali, aby nebyli příliš kulturně obohaceni, se na ni otevřel první SF/F obchod - Geralt. Dej mu pámbů věčný pokoj - a my tam jezdili utrácet svých pár korunek, které jsme byli schopni nasyslit z kapesného od maminek. A než jsme objevili MAGICy, Zeměplochu, Magiu i Miecz a Zelazneho, bohatší kámoši kupovali art-booky po pětistovce (a že to bylo peněz) s fantasy kresbami plných lepých děv, pekelných monster a svalnatých fešáků, potřených baziliščím olejem, až se jim ty nepřirozeně deformované svaly leskly ve svitu vzdálených sluncí. Listovali jsme si tím tam a zpět, hráli u toho dračák a tak jsme alkohol, drogy a to, že s babama jdou robit aj jinči věci, než je na šmigrusta polít smradlavou březovou vodou, objevili až někdy v šestnácti a tudíž z nás vyrostli spořádaní a kurva slušní lidé, kteří to mají v hlavě jakžtakž srovnané a kteří nad dnešními "čtrnáctiletými" Bulhary a Pakistánci v Západní Evropě jen nechápavě kroutí hlavou:)) No a tato kniha mě vrátila do těchto ještě poměrně bezstarostných let listování těmito áčtyřkami. Veškeré kecy o tom, že to má slabý scénář jsou liché a zcestné bludy zpovykaných konzumentů, přesycených nepřeberným množstvím komiksů na našem trhu. Tohle je prostě paráda, onanistická orgie a mít to ve vzpomínaných letech, asi s tou knihou chodím i spát a koupu se s ní ve vaně. Prostě fantastická jízda fantastickým světem se svými obyvateli a pravidly, fantasticky namalovaná a to všechno přebije případné drobné nedostatky. Jsem rád, že jsem to zkusil koupit - další díly beru zcela nekriticky bez debat, hned jak vyjdou. BOMBA!... celý text

Konec cesty 2019, Jason Aaron

Nečtu zásadně komentáře, pokud nemám knihu přečtenou - nevím proč jsem četl komenty k 9. a 10. dílů Skalpů před jejich přečtením, ale stalo se. No a já si tak nějak podvědomě zapamatoval, že Skalpy vyvrcholily minulým dílem a tento - desátý - díl je pouze jakýsi epilog. Jak jsem se mýlil!! Zvraty, vraždy, brutální nenávist, krvavé masakry a divoká jízda pokračuje, nic nevyvrcholilo a nic se neepiloguje. Aaron uzavřel až poslední stranou všechny linky svého majstrštyku, i když samosebou život jde dál a protagonistům životní linky nekončí - ale to už je jiný příběh:) A uzavřel je opravdu promyšleně a geniálně. Každý došel svého cíle, ať už tam dojít chtěl, či ne. Guéra kresbu dotáhl snad ještě o stupínek výše ke genialitě a musím říct, že celý tento syrový, opravdový koktejl hlubokých charakterů a příběhů je rozhodně jednou z nejlepších sérií co u nás kdy vyšly. Mám sám ze sebe pocit, že to píšu nějak často, je to dáno tím, že tohle mám čerstvě v hlavě a takového Sandmana, Zámek a Klíč či Lucifera mám už trochu sněhem zaváté, sám si to musím ujasnit, ale rozhodně patří SKALPY do moji desítky nejlepších sérií. A nebo je to tím, že nemám čas číst braky a čtu jen to nejlepší, co u nás vyšlo. A což už samo o sobě je dost výběr z masivní světové tvorby, kde naši vydavatelé třídí zrno od plev a na náš trh se dostává opravdu jen to nejlepší, což je signifikantní znak našeho komiksového trhu. Jak je krásné žít v té naší krásné zemi:) BRAVO!!!! Dlouho mě nic tak neuzemnilo a zároveň nenaplnilo a neutvrdilo v určitých morálních postojích. Tohle se nepovedlo dlouho žádné sérii. Budu ji vychvalovat a doporučovat do konce svých dní, ať se Crwi zaplatí aspoň náklady, čímž chci i nápadně poděkovat Crwi, že to dorazila do konce, i přes mizerné - a mou hlavou neberoucí - prodeje. Díky!!... celý text

Zatni pěsti 2018, Jason Aaron

Drobné brutální intermezzo o skalpování, z dob, kdy původní obyvatelé Ameriky byli ještě jakžtakž svobodní, než je chamtivý a krutý bílý muž zmasakroval a vymezil jim nejnuznější kousky neúrodné mrtvé země, aby tam vychcípali jako prašiví psi, uvádí tento vrcholný díl série a my se máme možnost seznámit s prapředkem Zlého Koně. Krev je více než voda a indoši tady stále jsou! Dále už to nelze zavřít, protože tento díl peláší postupně klusem, pak tryskem a pak raketovým tempem čím dál rychleji jako zběsilý zlý kůň, až k poslední straně, kde zůstane většina otázek "jak to tedy vlastně bude" zodpovězena. Když jsem se k té poslední straně dostal, zůstal jsem chvíli civět, zavřel jsem to a musel jsem to celé vstřebat, protože je to fakt hutná, syrová, brutálně krvavá, nelítostná jízda, plná emocí. Poslední díl, který bude jistě důstojným zakončením této jedné z nejlepších sérií, co u nás vyšly, jsem mohl otevřít až dneska a velice si ho vychutnám, pomaličku jako poslední doušek vody na horách, když stojím žízniv u vyschlé studánky a o další vodě vím, že je až za 10 kilometrů a to kdoví jestli.... celý text

Abys byl spasen, musíš hřešit 2018, Jason Aaron

Pomaličku se začíná klubko rozmotávat, některé zvraty vyrážejí dech, vedlejší postavy už mizí jako krev z podříznutého krku a nebudu používat klišé s šachovnicí, to už tu párkrát pode mnou je;) ale celý příběh se posunul do míst, kde je možné úplně všechno, věřit nelze nikomu a Dash to může nasměrovat po celém spektru všech vlnových délek. Tak a s posvátnou bázní a latentním smutkem, že už ten úžasný příběh bude brzy za mnou, otevírám následující díl.... celý text

Výprava v oblacích 2019, Kazu Kibuishi

Je osvěžující taky vidět Elfy jednou jako krvežíznivá zabijácká monstra s maniakálními pohledy a ostrými zuby a ne jen jako éterická téměř průhledná stvoření se zasněnými pohledy. I když jak už víme po přečtení této knihy, sami si za to asi nemohou a na konci této ságy zas budou beztak poletovat jak buzíčci po rozkvetlých loukách s motýlky:) Kniha je opět nabitá nepřebernou fantazií a autorovými nápady, kdy nenechává hrdinům ani chvíli na oddech, pomaličku odkrývá temné detaily, ale přese všechna protivenství mi tentokráte přišlo, že jde hrdinům všechno tak nějak samo. Aspekt starostlivé maminky přidává do příběhu zase trochu jinou rovinu a jo, já jsem pro-rodinný typ, takže by se mohlo zdát, že tam mamka své děti brzdí, ale mě to tam dává smysl. Kresba je stále jednoduchá, srozumitelná, takže čtení se nebrzdí hledáním detailů, které by dávaly smysl až po dvaceti stranách - pro děti ideální. Příběh se opět posunul o sto tisíc mil dále, nějaké opakovačky prostředí se tu nedějí - vše je pořád nové a atraktivní. Těším se, kam bude příběh pokračovat dále, myslím, že tak idylické to v tom městě v oblacích nebude.... celý text

Prokletí kamene 2018, Kazu Kibuishi

Příběh potemněl a trochu rozkryl pozadí, přičemž neztrácí na tempu a skvělých, originálních nápadech. Člověk se nemůže s hrdiny nesžít a nefandit jim. Finální rodinné setkání bylo až dojemné. Velice povedená série, které všechny ty superlativy, kterými je ověnčena, docela sedí, i když srovnávání s Pánem prstenů je kapku marketingově nadsazeno. Jdu hned na třetí díl, malá už ho má přečtený :)... celý text

Paní kamene 2018, Kazu Kibuishi

Vyhrál jsem dva díly této série a po přečtení pár oslavných glos jsem to tak trochu vnutil dcerce ke čtení - ta už jede třetí díl, tak jsem si řekl, že je třeba se vlastně na to podívat, co ji to předkládám ke čtení. Jak jednou napsal jeden člověk, mnohem chytřejší než já, všechny příběhy světa už byly napsány - ano, všechno, co je v této knížce jsem už někde viděl, ale dohromady to tvoří harmonický, nápaditý celek, který je docela napínavý, kresba je jednoduchá, není ji třeba sáhodlouze studovat a tak čtení docela odsýpá. Celostránkové obrazy jsou pak jako třešnička na dortu, akorát ten lettering je takový rozvrkočený. Jo, pro tu moji prvňačku už to je, jsem usoudil, mě to baví taky. Jsem zvědavý jak to bude pokračovat, autor má rozhodně bohatou fantazii, kterou se mu daří přenést na stránky.... celý text

Grandville 5: Force Majeure 2019, Bryan Talbot

Vědecko-romantická fantazie - v takové definici si můžete se svým dílem dělat co chcete a vymyslet si cokoli :) A jak se to povedlo!! Fantastické, grandiózní, krvavě-romantické finále v úžasné kresbě plné detailů. Já jsem z celé té série nadšený a jsem rád, že to u nás vyšlo komplet, CC jsem moc vděčný. Jen mi furt vrtá hlavou, že takový až skororevoluční levičák se dal kejši do holportu zrovna s Dortem a MdS;) Ale je třeba mít na paměti, že cesty Páně vedou dál než cesty lidské a ubírají se cestami nepředvídatelnými. 100%... celý text