józi.odkudkam přečtené 350

Muž z vysokého zámku 2007, Philip K. Dick

Ano, 1984 a Konec civilizace jsou bezpochyby působivě děsivými vizemi totalitní nadvlády. Jenže spíš, než skutečnou úvahou, co by kdyby, jsou taky záměrně přehnaným varováním. Proti tomu žádná. Muž z vysokého zámku se však odvážil být jiný. A na to dojíždí. Je totiž civilní, uměřenou a pro mě osobně mnohem uvěřitelnější představou možného vývoje, než oba výše zmíněné tiuly. Nejen, že si v něm Dick naprosto nehorázně troufnul neudělat z přeživších židů chodící vtělení tryzny (ba naopak), ale i naznačit, že by to po stabilizaci světové situace, „zas tak strašné nebylo.“(co víme o takovém Římu, nebo Egyptě. Dějiny píší vítězové.) Alespoň ne tak, jak si tu asi většina čtenářů, včetně mě, přála vidět. Vy, co jste nečetli se ale nebojte. Kulisy děje jsou dosti chmurné i tak; svébytný, zdařile vykreslený, společensko-technologický vývoj/nevývoj alternativní minulosti rozhodně tahounem příběhu je. Mezi řádky se v něm, pokuřujíc kvalitní, úzké cigaretky nošené v kovových kazetách, producíruje novodobá vrstva rasově nadřazené šlechty, do vzduchu vypouští oblaka pikantně zvláštní, barokně-fašounské estetiky a zatímco se na jejich plantážích pachtí rolníci, v balistických obloucích nad nimi s rychlostí 3 Mach burácí suborbitální rakety...Kniha navíc, aspoň myslím, nese myšlenku o tom, že by ony ticíciletími vývoje hluboce zakořeněné, nyní podrobené, kultury, nejenže nezanikly, ale nakonec celý ten umělý systém zadními vrátky spolehlivě infiltrovaly a pohltily (Jak jen japonci nenávidí Čínu...a přece zde má jednu z hlavních rolí kniha proměn I-ťing). Muž z vysokého zámku možná nenabízí očekávané, o to víc ale nabádá k zamyšlení. Pro mě jedna z nejlepších (Temný obraz, Valis a toto) Dickovek. Solidních 5***** A my snad jen buďme rádi, že ve skutečnosti vše dopadlo aspoň tak, jak to dopadlo!... celý text

Mikro 2013, Michael Crichton

Tuctový, ve svém důvodu i nesmyslný, akčně-dobrodružný děj zasazený do netuctového, hezky využitého prostředí s citem pro jeho kvalitativní změny (ne, že je prostě vše jen větší) a já měl občas vážně pocit, že jsem v jiném vesmíru. 4 slabší**** Spoiler: Nabourání klasického schématu vyvražďovací posloupnosti taky potěšilo. A ruku na srdce, koho nedostala velikost mikrosmrti?... celý text

Křižník Thor 2013, František Novotný

Mám silné podezření, že se František „Skipper“ Novotný na své jachtě oddával snění, jak by to všem hrozně nandal a tak zplodil toto své dítko, jež jsem po asi 150 stranách, zejméná díky naprosto wtf demenci vězení, sympatické „skromnosti“ hlavního hrdiny a kobercovému bombardování náhodně náhodnými náhodičkami náhod, málem znechuceně odložil. Naštěstí se příběh začal rozjíždět, projevů výše zmíněných nešvarů zase ubývat, a já si to neotřele zajímavé, námořnicko-technologicko-bojové vyprávění konečně začal užívat. Kulisa blízké budoucnosti, a role jednotlivých kultur v ní, je (i když o jednostrannosti jejích předpovědí dost pochybuji) také slušně rozpracovaná. Jak má spokojenost zvolna rostla, vzal jsem na milost i pružinkově pohotového Kapitána a spolu s chamradí po-hlavních lidiček začal celé posádce fandit. Je také třeba uznat, že popisy lodí, boje, činností a různých manévrů nepostrádají přehlednost a obraznost. Za což velký palec nahoru. K samotnému závěru se v zájmu zachování duševní rovnováhy raději vyjadřovat nebudu a rovnou přejdu ke shrnutí. Knihu bych doporučil spíše fanouškům žanru, nebo, jako v mém případě, těm, kdo prostě dostali chuť nějakou tu military sf vyzkoušet. Bůhvíjaké filozofické přesahy nečekejte. (Což je vzhledem k elegantnímu názvu titulu asi zbytečné dodávat.) Novotný je prostě 79 letý dědek vyznávající politiku tvrdé ruky. Což je svého druhu taky filozofie. A funkční. Křižník Thor je přímý tah na branku, těžící ze zajímavého a netradičního prostředí. Nakonec tedy, což bych po strastiplném úvodu nikdy neřekl, slušné 4****... celý text

Peklo 2007, Dante Alighieri

Od začátku do konce příběh popisuje sestup peklem. Toť vše. Ovšem po přečtení na mě v plné tíži dolehla monumentalita a význam celé vize i úsilí, které jí Dante věnoval. Ta implicitně nevyslovená samozřejmost, že vypodobňuje realitu. Žádná mentalita typu "možná nějaké peklo je, možná ne", ale jak to tam bude vypadat. Jak se muselo žít s pevným vlysem tohohle kamenného, stupňovitého trychtýře démonů v duši? Právě z doteků lidské blízkosti a současně propastné kulturní odlišnosti několika staletí, která ze stránek dýchá, mě mrazí doteď. Jinak ze stylistického hlediska je dílo napsáno úsporně, výstižně a elegantně. Ledových 5***** PS: Ještě ke komentáři HTO o nudnosti nebe: (já ho teda nečet, ale takhle nám to vysvětlovali na škole) ono se v bibli nikde nepopisuje a Dante se bál něčemu zprotivit (Zde by hrozila i klatba, tedy nemožnost spasení. Fašouni jedni. V ornátu nabuřelí, mocí opojení.), proto ta opatrnost, mlhavost, jas atd...... celý text

Ílias 1980, Homér

SROVNÁNÍ PŘEKLADŮ a reálně sehnatelných (co se koupě týče) vydání, rádo se stalo... Přijď, přijď k ohni jen blíže, poutníče, a slyš báji, kterak kapitola první, líbezná, vzdala se mi hned ve čtvero hávech zastřená; od Ledy (2020) v podmanivém překladu Vládi Šrámka, přes Odeon a podstatně věrnějšího Mertlíka až po hardcore Vaňorného (nakl. Rezek/Leichter) + english navrch a pravím toto. Šrámka volte, když si chcete Íliadu užít tak, jak byla pravděpodobně zamýšlena, totiž jako poutavé, uchu současníka přirozeně plynoucí vyprávění (místo Ledy bych akorát, kdyby šla v antikvariátu sehnat, doporučil Academii 2010; ta má aspoň kratičké úvodní povídání k samotnému dílu a překladu + heslovité shrnutí jednotlivých kapitol, Leda je úplně nahá!) Anotace výjimečně nelžou, Šrámkova konverze je plavnější, než lví hříva :)Homera(: Simpsona a kdybych chtěl na klasiku zlákat v mobilech tonoucí mládež, neváhám; to nemíním jakkoli posměšně, jeho vyznění má co do sebe!...jen jsem měl chvílemi pocit, když mi vedle sebe ležely překlady jiné, že nečtu tak úplně stejný text. Jako, hlavní smysl zůstává, o tom žádná, jen už ve svém kmetovském věku (trochu vrže rameno, skráně kol pleše prokvétají stříbrem a vůbec by mě nejspíš před branami Ílionu zabalili do rouna a posadili někam vedle Nestora) hledám znění významově co nejpůvodnější. Jako etalon (bo strojový překladač je na starořečtinu krátký) jsem si na Wikisource zvolil překlad Samuela Butlera (1898) https://en.wikisource.org/wiki/The_Iliad_(Butler) - oceňovaný Popeův (1720) je sice „přesnější“ básnicky (ve smyslu slovního ping-pongu, rytmiky a podobných „kravin“...což je z mé strany taky tak trochu kravina, když uvážíme, že je Íliada básní), Butlerovi jsem dal ale přednost právě proto, že u něj jde o přepis prozaický; tedy takový, co se nezatěžuje snahou o umění - a můžu s klidným srdcem říct, že lornoň lorňon vorvaň Vaňorný, nebo jak se ten borec jmenoval, je mu věcně nejblíž. Tím neříkám, že nebásní, básní, ale ve svém básnění je mu věcně nejblíž. Mertlík (Odeon) se taky drží kolejí (i když, i dle slov chlapa, co mu psal doslov, už tak docela otrocky slovo za slovem nepřekládá), jeho čeština zní moderněji, na rozdíl od Vorvaně (a Homéra) si nelibuje v patronymech (syn toho, syn onoho) a je celkově čitelným osvěžením. Vydání Odeonu je zmíněným doslovem zasazeno v dobový kontext, obsahuje pár skromných poznámek, heslovité shrnutí jednotlivých kapitol a jmenný slovníček (což je super)...a hlavně je za slušný peníz antikvariátně sehnatelné. Za mě určitě dobrá volba. Nakonec ale přeci-jen vyhrál Vaňorný (Rezek). Vydání 2007 a 2020 sice, narozdíl od předchozích Rezků (a vydání Odeonu), neobsahují jmenný slovníček (absolutně nechápu proč; klidně bych nějakou tu pitomou pajcku bez mrknutí oka a rád připlatil!!!) zato mají (byť anotace neuvádí) velmi obsáhlé úvodní povídání, následné dějové shrnutí + vysvětlení důležitých motivů každé jedné kapitoly a naprosto fenomenální poznámkový aparát (předně, verše jsou číslovány...jak to mělo být i v Ovidových Proměnách, viď, Avatare) který se věnuje i výkladu dobových reálií („Rýhy byly upravené cesty, dráhy, na mořském pobřeží, aby po nich lodi mohly být z vody vytahovány nebo zase na vodu spouštěny. Časem se znečistily a zanesly a proto je honem čistili...Chtěli-li se plavci někde zdržet déle, vytáhli lodi, na kterých přijeli, na břeh a podepřeli je kamennými podpěrami, aby od země nehnily...Homérští bojovníci zavěšovali meč za řemen přes rameno, také veliké štíty měli zavěšeny za řemen.“)...takových detailů je tu moře a na rozdíl od slovníčku z Mertlíka (nebo ještě podrobnějšího ve starší edici Vaňorného - Leichter 1936) je z éteru nevyzobnete. Já tak legálně učinil přímo na stránkách městské knihovny a podrobnější „Leichterův 1936“ slovníček si vytiskl coby formátem odpovídající sešitek (tím, že je do knihy vložen, odpadá problém s jeho nalistováním - jen přes stránky volně přejedu palcem a otevře se; příjemný bonus:) Jo, a ti dva posledně vydaní Rezci (2007 a 2020) Vaňornému lehce učísli prvorepublikový sound, takže tolik nebolí. Fakt jste to dočetli až sem? Teď už pro vás bude Íliada hračkou! Co se Odyssei týče, tak lze komentář prakticky zaměnit (srovnávací etalon opět ze stejných důvodů Butler), jen s tou výjimkou, že se k ní Leda (2020) přecijen uráčila pár slov (dvě stránky poznámek a něco málo základního kontextu) přihodit. Rozsáhlejším závěrečným pojednáním se tentokrát blýskla Academie - poznámky a slovníček chybí - a jediné ze sehnatelných vydání, které nějakým disponuje, je opět Odeon 1984 (jde o takové poctivé, ilustrované, velkoformátově-rodinné vydání s minimem poznámek, heslovitým shrnutím uvádějícím každou kapitolu a stručným doslovem) Rezek 2007/2020 však kontruje zdaleka nejdůkladnějším zasazením v kontext a mimo věrnějšího překladu i unikátním dodatkem „homérovské předměty“ + mapkou Ithaky. Mno, a je to.... celý text

Stopy mimozemšťanů 1996, Erich von Däniken

Erik z Dánska je zkrátka takový nezničitelný Horst Fuchs Historie. Ve všech stavbách civilizací facinovaných astronomií a matematikou spatřuje důkazy o znalostech, jichž prostě lidé nemohli nabýt sami o sobě - ostatně, kde myslíte, že své poznatky získává dnešní věda, he? Kniha je doplněna hojným obrazovým materiálem dokládajícím autorovo přesvědčení; Tu například indický chrám Vimana (nebeské plavidlo - jak krásně poetický název pro kostel) je jasným zobrazením rakety mimozemšťanů, tu například fotografie basreliéfu "jasně" znázorňující paleoastronouta, kterého klasičtí archeologové vykládají jako opici; a skutečně, hned na první pohled jako opice vypadá. No, ale svým milým způsobem to zábavné bylo a představa Incké kněžské elity poskytují v zikkuratech chobotnatým cthulhu ufonům, výměnou za informace, neposkvrněné, mladé panny je fakt parádně výživná. No dobře to už jsem trochu přehnal, o cthulhu a pannách v knize nepadlo ani slovo. Veselé 3***... celý text

Rašómon a jiné povídky 2005, Rjúnosuke Akutagawa

Po shlédnutí Ghost doga jsem si musel Rašómona přečíst i já. A nemůžu říct, že bych litoval. Jak už to u povídkových výborů bývá, něco je slabší a nudí, něco je lepší a baví. Ale za příjemně divně netypické sci fi (?) Mezi vodníky a Obraz pekla, jenž je zas skvěle vypointovanou úvahou nad povahou umění.. a vůbec, za osvěžující nahlédnutí do východní mentality, s klidem 4**** dám.... celý text

Podivuhodné dějiny lékařství 1995, Richard Gordon (p)

Trochu mě překvapilo jediné místní hodnocení, ještě k tomu nízké. Dle mého si jej nezaslouží. Tyhle Dějiny jsou totiž zajímavé, rozmanité a napsané živým, svěžím jazykem. Nějakého suchopárného školometství se rozhodně neobávejte (přečteno za tři večery). Doporučuji. Solidních 5***** PS: Faktografickou přesnost jsem sice neověřoval, leč osoba autorova i samotný text působí dosti fundovaně. Tak snad...... celý text

Velekněz 2003, Timothy Leary

Trochu zklamání. Velekněz už dnes místy působí značně naivně, což Leary v revidované předmluvě sám komentuje, horší ale je, že některé popisy tripů nudí. Biblické a I-Ťingovské glosy mi zas často přišly vyloženě na efekt a spíš, než aby toku dodávaly, jej brzdily. Na stranu druhou je kniha skvělým dokladem překypující nadšením a duchem doby a dává nahlédnout pod pokličku takovým osobnostem jako byli Ginsberg, Huxley, nebo třeba Burroughs (který naprosto suše přišel, zkritizoval a bohorovně přešel zpátky na své morfium a heroin). Také oceňuji autorovo osobní a pocitově velmi upřímné pojetí knihy. Jinak pokud si chce někdo LSD zkusit, toto je velmi informativní, otevřená zpověď posyktující představu jak navodit správný setting ( zamknout se s kompletní diskografií Cannibal corpse ve zhasnuté koupelně a za frenetického blikání stroboskopu na sebe čumět do zrcadla oravdu nepomáhá) a co "od toho" čekat. Průměrné 4****... celý text

Mravenci 2005, Bernard Werber

Příběh dynastií, klanových válek, politiky, zrad, úskoků a padlých říší, jenž se vyprávěl před prvními lidmi, kdy ještě kontinenty neměly svůj dnešní tvar. Příběh jehož řádky se pod vašima nohama píší i teď...Ech, co vám budu povídat; na chalupě se mi před kosením budou tyhle pseudointeligentní, zpola zahrabané chobotnice mravenišť zadupávat o poznání hůř. Werber ve své mravenčí písni vesele spekuluje, z jednotlivých brabenců dělá hotové Edisony a já se celkem bavil. Horší je to s člověčí linkou, která je divně překombinovaná a lehce nezvládnutá (i když pachové varhany jsou fajn). Suma sumárum je kniha netradiční, do určité míry poučná, oddechově napsaná jednohubka. A i když místy lehounce nudí, mohu doporučit. Průměrné 4**** PS: Jestli chcete vidět partičku lidí totálně odvařených z čehokoli, co dělá mravenec, mrkněte na BBC Planet ant: Life inside the colony.... celý text

Malevil 1974, Robert Merle

Robert Merle se nám ve svých šestašedesáti letech asi rozhodl ukázat, jaký že byl ve čtyřiceti jura a tak si ve svém stařeckém delíriu začal vést deníček, kterak je s kamarády a dvojicí vilných teenek na svém hradě (i v jeho širém okolí) Králem. Obludně chvástavá hlavní postava mě neskutečně srštvala. I když těžko říct, jak se na lidském charakteru podepíše, když má dotyčný ve všem pravdu.. Ostatní „charaktery“ jsou pak vlastně jen kulisou, odsouzenou přihrávat Mistrovi na smeč a takto budovat jeho umělou inteligenci. Prakticky neustále jsem měl pocit, že děj i lidi v něm jsou jen předstíráním svinutým okolo primadony a jejích činů. Jakoby to psal vyloženě stylem tady ohnout, tady přizpůsobit, sem něco fláknout, hlavně ať to napasuju na takový to jak mě napadlo, kde bude Emanuel zas jednou eso. A vůbec, celé je to takové nehezky žabopsí. Na druhou stranu, chcete-li si přečíst obsahově stylistickou chiméru Babičky ((Kde jinde by pan profesor anglické literatury přičichl ke krásám venkovského života, nad nimiž se tak romanticky rozlývá.)), Tajuplného ostrova ((Klopotný děj poháněný Niagárou příhodných okolností a šablonovitých postav.)), Vinnetoua ((směšná, Ol´Shatterhandovsky mazaná akce včetně skutečného strategického vrcholu, noční poluce každého zajíčka důstojníčka, základu základních vojenských příruček, třešničky na dortu, totiž útoku ze ZÁLOHY!!!! )) a Dne trifidů ((Všechny zde zrecyklované myšlenky.)), kořeněnou samolibým poučováním o vůdcovství ((Je znát, že na tomto místě hovoří těžce nabyté zkušenosti; za války byl autor překladatelem a upadl do zajetí... Já teda párkrát navštívil schůzi bytového družstva a vážně by mě moc zajímalo, s jakou by se tam se svým salónně vykonstruovaným, loutkami svých postav nadšeně přijímaným, umem potázal.)), která se u toho všeho šklebí zcela vážně, pak je Mal(fr. zlo)evil(ang. zlo) přesně tím, co hledáte. Aby toho nebylo málo, termínu „přilba vlasů“ je v knize použito nejméně čtyřikrát! Za příjemně ironicky vtipnou část před samotnou katastrofou a za realtivně snesitelnou stovku stran následujích požehnanou návštěvu páně Fulbertovu, ze sebe ještě ty 2** vymáčknu. Objektivně by to možná, sneslo i hvězdy tři, ale když té žluči, co jsem se napolykal.. Ne, prostě nemohu. Grrr. PS: A jestli by mi snad kdo chtěl říct, že pro stromy nevidím les, pak věz, že vidím. Je do mrtě vypálený a to jen proto, aby v něm švarný Merle na závěrečném pikniku, stojíc široce rozkročen pod duhou, o to víc zazářil. S něčím tak nechutně holedbavým jsem se setkal už jen v Možnosti ostrova od Houellebecqa. Závěrečný, dojemně vysvětlující, takřka omluvný Tomášův dovětek, který Merle ke všemu dodatečně přilepil (asi když si po sobě s hrůzou přečetl, co za arogantní, špatně napsanou sračku zplodil) v mých očích nic nenapravuje a je už vážně jen k smíchu. Ano, velké osobnosti je rozhodně zapotřebí. A to má být ono? To je vše? Komu to vykládá? Vůdcům, slabším? Proč? Jaký to pro ně bude mít význam? Ne ne, tohle je jasný zámaz před kolaudační komisí. PMS: No dobře, ať mám i já svůj omluvný dodatek. Nějak se mi to rozleželo v hlavě a dát dvě hvězdy mi přeci jen přijde líto. Něco do sebe to přeci jen mělo a něco jsem si, ještě nevím s jakým úspěchem, snad i odnesl (Strýcovo "Co se podělalo, už je podělaný". Handlování. Potřebnost elánu.). Za 3*** ale ani o ťuk víc.... celý text

Dlouhý pochod 2005, Richard Bachman (p)

Spolu s 99 závodníky jsem i já ulehl na smrtelnou postel, čekal až to příjde a mezitím rozumoval o životě. Občas docela jalově. Budiž, některé momenty byly i tak dost silné a navíc asi taky nejde od bandy šestnáctiletých, únavou požíraných chlapců očekávat konstantní perly. Co mi ale vyloženě chybělo, je Kingovsky tradičně silná psychologe (Mě tu všichni přišli lehce ploší. Pár pohozených střípků a detailů...navíc je trochu škoda, že autor prakticky vůbec nerozvedl svět alternativní historie ve kterém se celý děj odehrává.). Pochod mi utekl rychle, jen se zkrátka ne a ne zbavit dojmu promhraného nápadu - z tohohle šel vybrousit naprostý existenciální masterpiece. Solidní **** A když bych chtěl být, jako jó, inťoušský, tak je asi pochod metaforou života a rozborkou trvanlivosti různých motivací, které nás nutí se jím plouhat.... celý text

Romeo a Julie 2006, William Shakespeare

Kmen Andromeda 2008, Michael Crichton

Karanténní systém podzemních laboratoří, zajímavě vymyšlený mikroorganismus, slušná porce napětí, fajn postavy a skvěle navozený pocit, že se jedná o rekonstrukci skutečné události, jsou jednoznačnými devizami Crichtonova zlomového díla, jež ho zaslouženě dostalo do povědomí širší čtenářské obce. Celkový dojem mi zkazil jen poněkud zbytečně akční konec. Slabších 5*****... celý text

Dopisy: Druhý a třetí dopis o dobytí Tenochtitlánu 2000, Hernán Cortés

Po dosažení východního pobřeží dnešního Mexika, aniž by věděl do čeho jde, nechal Cortés spálit své lodě a s nějakými šesti stovkami mužů, za pomoci hromových holí, obratného využití místních legend a vnitřních rozporů indiánských kmenů dobyl a rovrátil celou Aztéckou říši. Naprosto neskutečný příběh o nezlomné vůli a touze po bohatství za každou cenu. Syrových 5*****... celý text

Generation kill: válečný reportér v první linii irácké války 2010, Evan Wright

Jestli chcete vědět, jak na svém výletě za Sadámem prďácký US marines zkickassujou arabáše až do Bagdádu, toto je publikace právě pro vás. Reportážním stylem a bez zbytečných servítek Generation kill nějaký ten vhled do vedení moderního vojenského konfliktu poskytuje. Jako, za mě v zásadě spokojenost. Akurátní 4****... celý text

Lesní zámek aneb Hitlerův přízrak 2007, Norman Mailer

Už to je delší doba, co jsem Lesní zámek četl. A z nějakého důvodu mi v paměti nejvíc utkvělo, jak malému hitlerátku batolátku maminka pusinkovala poupátko. Zkrátka, tahle vyfabulovaná ujetina nakrmila mou lačnou duši přesně tím druhem informací, kterých se jí ve své pokřivenosti žádalo. Tedy 5*****... celý text

Vládcové noci 2002, Eric de Rosny

Dneska se hodně mluví o budhismech, alláhách, hinduismách a o Africe se vlastně ví prd. Tu nám své záchranné lano háže jezuita Eric de Rossny. Dílo, které na základě svých zkušeností ukuchtil je velmi poučné, čtivé a troufnu si říct, že i maximálně objektivní. Opravdu se neobávejte nějakého učení Dona Juana, nebo křesťanského moralizování (o moci víry se tu hovoří, ovšem víry jako takové obecně). Autor věci popisuje jak je vidí a slyší. Spolu s ním nahlédneme pod pokličku šamanství, rozličných rituálů s ním spojených i do smýšlení běžných lidí a jejich pohledu na celou záležitost. Co víc si přát? Velmi příjemné překvapení. Závěrem bych si ještě jednou dovolil, krom informativnosti knihy, vyzdvihnout její čtivost. Nudit se nebudete. Vřele doporučuji. Čistých 5*****... celý text

Lexikon ohrožených druhů strašidel lesních, lučních a domácích - 1. díl 2003, Vítězslava Klimtová

Když kamarád na základce přinesl tuhle knížku do třídy (už jí, za dosti nekřesťanskou antikvariátní cenu, konečně vlastním taky!) vytáhla mou víru v tajemno z hrobu (a to už jsem ostříleně nevěřil ani na ježíška); obydlet strašidýlky lidská obydlí byl tah geniální, magie tak nezůstala na zápraží, ale vloudila se pod postel, za gauč, do koše na špinavé prádlo...(mé pokusy detekovat Hnusníka pižmového obsypáním dlažby kolem onoho koše moukou se u vyšších míst nesetkala s valným pochopením)...a za sebe bych klidně bral lexikon strašidel ryze domácích...což neznamená, že by ta lesní/luční/městská neměla své. Ale přejděme od jalového řečnění k terénní praxi. Jelikož paní Klimtová sama žádala o aktualizace a doplnění, tak jí, byť opožděně, vyhovím. Mám silné badatelské podezření na nové druhy, zejména na Chmýřskřítka domácího (se skromností sobě vlastní navrhuji jeho systematické zařazení v rámci kryptozoologické nomenklatury coby „Pumilio domesticus zimelicus“), který po nocích, či v časových úsecích opuštění domu jeho domělými vlastníky, pilně střádá smítka prachu a tvoří z nich nadýchané chomáčky, které umísťuje do vysavačem obtížně přístupných periférií jednotlivých místností...to ale není vše, na základě pečlivých pozorování si troufnu oponovat autorčině doměnce, že moderní svět strašidlům nutně škodí; kupříkladu Upírek sršivý nám saje baterky v dálkových ovladačích natolik nenasytně, že se chuděry ani nestíhají hojit a tečou. Tasemničník teslův, napojený na rovodnou síť za sádrokartonovým stropem v koupelně, zas způsobuje mrkání žárovek...některá strašidla pak odhodila šat těl zcela a celá se přesunula do datasféry; počítač mi kupříkladu brzdí Vrzal okenní, net zas úspěšně stínuje Ryška plápolavá a nehasnoucí pece mlsně šilhajících Ježibitbab mě o zlomkrk vykrmují soustavně vnucovanými keksíky. Tuhle knížečku směle pořiďte svým ratolestem, podnítíte jejich fantazii a lehce ironickou nadsázkou doprovodných textů se jistě pobavíte i vy samy; jde o naprosto okouzlující, trestuhodně zaváté dílko, které si autorka sama napsala a ilustrovala (ono jí ani nic jiného nezbylo, tajemní tvorové se fotopastí chytit nenechají; film se nevyvolá, čočka je umazaná, paměťový šum, vždycky něco...proč myslíte, že nemáme pořádný záznam yettiho?); a jak ho ilustrovala(!) od paní Klimtové bych si moc přál nějaký „hororový“ večerníkek...žel už se tak nestane. 5 srdečných, nadmíru roztomilých *****... celý text

Poslední svého druhu 2004, Andreas Eschbach

Tenhle prostý příběh kyborga ve výslužbě si mě svým sympatickým hlavním hrdinou, decentní propracovaností a vůbec, celkově přijemnou, pozitivní náladou, naprosto dokonale získal. Jedna z mých srdcovek. Solidních 5***** Ty čtyři, neřkuli tři hvězdy absolutně nechápu.... celý text