jopp přečtené 145

Ano, můj pane 2021, František Niedl

Zábavné čtení třeba na dovolenou. Místy mi to přišlo přece jen trochu amatérské, ale celkově mě to bavilo a přečetla jsem všechny tři díly.

Železná rukavice 2022, František Niedl

Lichožrouti se vracejí 2010, Pavel Šrut

Hezké pokračování.

Lichožrouti 2008, Pavel Šrut

Knihu jsme se synem začali číst poprvé před cca rokem, ale nezaujala ho. Teď do ní zřejmě dozrál (má 7 let) a už ho baví :-) Mně se líbí, že si na knížce dal autor i vydavatel záležet- kniha je hezky napsaná (zajímavé obraty, nejsou to jen suché holé věty), žádné překlepy, pěkné ilustrace. Na Harryho Pottera to nemá, ale hodnotíme kladně a už čteme druhý díl.... celý text

Sen porodní báby 2013, Sabine Ebert

Tahle série má vzestupnou tendenci. Na začátku jsem viděla černobílé postavy a naivní, i když poutavý příběh. Sérii prospělo, že se postupně objevily i další postavy a více věrného historického pozadí. A mám dojem, že autorka trochu vyzrála, pokud jde spisovatelské řemeslo.... celý text

Kletba porodní báby 2012, Sabine Ebert

Osudy porodní báby 2011, Sabine Ebert

Rozhodnutí porodní báby 2012, Sabine Ebert

Tajemství porodní báby 2011, Sabine Ebert

Hodně nenáročné čtení. Příběh plytký, postavy černobílé. Ale pokud máte chuť na jednoduchou četbu s romantickou linkou (tedy takovou pohádku pro ženy), tak s chutí do toho :)... celý text

Sto roků samoty 2006, Gabriel García Márquez

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už roky, protože magický realismus je můj top žánr. V průběhu čtení jsem váhala, jestli mě to baví, ale pořád mě něco nutilo číst dál. Zpočátku jsem bojovala trochu s tím, že události, včetně těch tragických, jsou vyprávěny takovým nevzrušeným stylem. Toto mi ale postupně přestalo vadit, naopak mi to do rázu knihy zapadlo. Magické prvky mě okouzlily jako vždy - konverzace s mrtvými, nespavá nemoc a další "nereálnosti" jsou pro mě osvěžující, jedinečné, fantastické. Každý člen rodu Buendíů je jedinečný, přitom je ale spojuje určitá osamělost, což je zřejmě daň za onu originalitu. Svérázní lidé, svérázné městečko a svérázné události, o kterých si nemůžete být jistí, jestli jsou výplodem mysli nějaké postavy nebo je jiné postavy jen nevidi nebo nechtějí vidět :) Sečteno podtrženo, Sto roků samoty je velmi originální dílo, na které hned tak nezapomenu. Zároveň musím říct, že někteří jiní autoři toho žánru mě zaujali víc (Rushdie, Murakami,..). Možná je to způsobeno do určité míry i stářím knihy. Nakonec musím dodat, že mě mrzí, že Odeon tuto jedinečnou knihu odfláknul- nedokážu pochopit překlepy a taky netuším, jaký byl důvod nedat do knihy rodokmen Buendíů, který jsem si musela najít na netu - bez rodokmenu jsem se cca v třetině knihy začala dost ztrácet.... celý text

Kateřina Aragonská: Pravá královna 2016, Alison Weir

Historický román převedený do hodně čtivé beletristické formy - je otázkou, kolik z uvedeného byla pravda a kolik jen autorčina fikce. Nicméně ta hlavní linie byla zřejmě historicky věrná. Po přečtení se mi definitivně rozpadla moje ještě dětská představa o noblesnosti a úrovni života princezen :-) Myslím si, že osud Kateřiny by nechtěl opravdu nikdo. Kdo si dovede představit, že opustí ještě jako dítě rodinu, poté několik let čeká na uzavření manželství v cizím prostředí, poté si užije pár let přízně osudu a pak je až do smrti skoro všechno špatně - manžel na houby, opakované potraty a úmrtí dětí, jediné přeživší dítě fuč (připravovat se na stejně šílený styl života), blízké osoby odcházejí, neustálé intriky, boje o svou pozici, a nakonec už není ani ten majetek, jen samota, nemoci a smrt. Dnes se má úplně každá žena v civilizovaném světě líp než tato královna, ačkoli některé dnešní ženy jí z morálního hlediska nesahají ani po kotníky. Holt jiná doba.... celý text

Vlk samotář 2013, Jodi Picoult

Čtivá kniha, nejvíc se mi líbily pasáže ze života vlků - trochu mi to osvětlilo fungování těchto divokých zvířat a musím říct, že jejich život mi připadá fascinující, tolik odlišný od lidského. Líbilo se mi, že žádná z člověčích postav nebyla černobílá, na druhou stranu mi ale nikdo z nich nebyl moc sympatický a některé zápletky mi přišly přitažené za vlasy.... celý text

Velká samota 2019, Kristin Hannah

Divoká příroda Aljašky musí být nádherná, po přečtení knihy jsem dostala chuť se tam vypravit, ovšem jen na pár týdnů jako turista. Dlouhé a kruté zimy bych nezvládla. Příběh na mě zapůsobil. Bylo mi hrozně líto Leni, je strašné být jako dítě uprostřed toxických vztahů, protože nemáte kam utéct. Chování otce je samozřejmě otřesné a je na těžkou psychiatrickou diagnózu, ale nechápu ani, jak může nějaká matka své dítě tomuto vystavit. Žádnému dítěti by se nemělo stávat, že oba jeho rodiče selžou! Vývoj byl napínavý a z konce jsem měla radost. Jen bych si představovala trochu hlubší analýzu postav. Nicméně knihu můžu doporučit k přečtení, hned tak na ni nezapomenu.... celý text

Cytonik 2022, Brandon Sanderson

Měla jsem dlouhou pauzu mezi druhým a tímto dílem, takže jsem si spoustu věcí nepamatovala, horko těžko jsem si dávala dohromady, co jsou zač pátrači a jak to bylo s tím Jorgenem:) Mám dojem, že tento díl vyžaduje nadstandardní množství představivosti, což já bohužel moc nemám. Z těchto důvodů mě třetí díl nebavil tak moc jako předchozí dva.... celý text

Rod nebes a dechu 2022, Sarah J. Maas

Po přečtení toho dílu jsem získala alergii na slovo šukat. Kniha je pohádkou pro dospělé či dospívající ženy, plná nepravděpodobných postav, jejich charakterů a reakcí. Ale pokud to berete jako pohádku, četbu si užijete. Příběh je dobrodružný, svět zajímavý.... celý text

Rod země a krve 2020, Sarah J. Maas

Vcelku zábavná YA kniha. První třetinu jsem kroutila hlavou- nějak na mě ty víly, andělé, vlci atd. byli trochu moc... moc fantasy a hlavní hrdince jsem nerozuměla. Pak jsem si na ten svět zvykla a začala Bryce fandit. V poslední čtvrtině knihy zvrat s Huntem super, glorifikace Bryce na konci byla už fakt přehnaná. Ale asi to odpovídá cílové věkové skupině čtenářů.... celý text

Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima

Na prvotinu povedené, i když trochu ujeté :-) Jakožto Moravák jsem měla trochu problém s pražským dialektem, který byl v komplet celém textu.

Pověz včelám, že se nevrátím 2022, Diana Gabaldon

Ani devátý díl série Cizinka mě nezklamal, naopak. Hlavní postavy, Jamie a Claire, jsou velmi sympatické a čtenář se s nimi snadno ztotožní. A i když tento díl se věnuje hodně i dalším členům rodiny, není to na škodu - jejich osudy jsou vykresleny neméně poutavě. Velmi kvituji, že autorka ani v 9. díle "nevaří z vody", jak se často u dlouhých sérií stává. Naopak příběh je stále promyšlený a velmi dobře napsaný - je vidět, že autorka má talent a hlavně že si dala také práci se shromážděním informací o dobových reáliích, což opravdu oceňuji. Vím, že tuto sérii někteří čtenáři odsuzují jako nezajímavou červenou knihovnu, ale já tyto názory nesdílím. Osobně mě mj. opravdu velmi zaujal autentický popis běžného života lidí v 18. století při kolonizování dnešních USA - jak bojovali s divokou přírodou, co pěstovali, chovali, lovili, s čím obchodovali, co vařili, čím se léčili, jak žili jako komunita... Mně to dalo mnohem víc než učebnice dějepisu. Celá kniha má cca 1400 stran, ale nenašla jsem tam žádná hluchá místa, nic bych nevypustila. Navíc i při této obsáhlosti jsem v knize našla pouze jednu chybu (dvakrát totéž slovo), což v dnešní době považuji za velký úspěch (záleží mi na pravopisu, překlepech... jsem v tomto směru trochu "postižená" :-)). Škoda, že na další díl si budeme muset asi zase hodně dlouho počkat :-)... celý text

Neviditelný život Addie LaRue 2021, Victoria Schwab

Co se může stát, když se člověka s touhou po poznání snažíte zlomit a vměstnat jej do škatulek většiny, aby proboha hlavně nevybočoval z řady? Co takový člověk, bez životních zkušeností, s hlavou plnou ztrácejících se snů, může dát v sázku jen proto, aby se vymanil z okovů? Klidně vlastní duši! A pak už je pozdě litovat... nebo litovat není třeba? Kniha se mi líbila. Je čtivá, dobrodružná, obsahuje podněty k zamyšlení, např. o podobách lásky, štěstí... Námět super, zpracování pěkné, občas mi vadily nějaké nelogismy.... celý text

Staré odrůdy 2021, Ewald Arenz

Přiznávám, že mě v posledních letech několikrát napadlo, že bych chtěla být nezávislá na obchodech, mít vlastní hospodářství a zajišťovat si vše (nebo téměř vše) vlastníma rukama. Vím jistě, že je to naivní představa a jsem přesvědčená, že po pár týdnech takového hospodaření bych zatoužila po svém současném relativně pohodlném životě. Tato moje romantická představa o životě v souladu s přírodou vychází z mého rozčarování z toho, že lidé v současné tzv. vyspělé společnosti vykonávají ve své podstatě nesmyslné činnosti, komplikují si své životy nesmyslnými pravidly, požadavky, omezeními a stávají se otroky technologií. Namísto toho, aby lidem technologie umožnily lepší život, tak je vzdalují od podstaty našeho bytí, vzdalují nás od sebe navzájem. Hm, to jsem asi trochu odbočila :) Hlavní postavy, dvě ženy, nezapadají do společnosti. Jsou jiné. Starší z nich se nedokáže oprostit od své dramatické minulostí, mladší se nedokáže smířit s nalajnovanou přítomností a budoucností. Potřebují prostor, potřebují jedna druhou a k nastolení vnitřního klidu jim pomáhá - mnou výše opěvované - těsné spojení člověka s přírodou, kdy náplní života je obdělávání půdy, chov zvířat, pěstování plodin, to vše pěkně vlastníma rukama, vlastní dřinou, žádné lelkování a otupující čučení do mobilu. Vidět okamžité hmatatelné výsledky své práce je velmi uspokojující pocit a myslím, že spoustě lidí by taková pracovní terapie pomohla získat nadhled a poznání, co je opravdu důležité. Tyto myšlenky se mi bezprostředně po přečtení knihy honí hlavou... myslím si, že kniha stojí na přečtení a že si v ní každý něco najde.... celý text