janqa410 přečtené 230

Tisíc východů slunce 2017, Sabina Zelená

Tak tohle bylo moje gusto. Příběh tak lidský, že mě to až překvapilo. Pavla měla krásný život, ale to se během chvilky změnilo a upřímně, už prolog ve mě mnohé zanechal. Jak málo stačí k tomu, aby se absolutní štěstí změnilo v takové neštěstí. Pavly mě bylo opravdu líto a od první chvíle jsem s ní soucítila. Další postavou byla babička Věrka, kterou jsem si také hned zamilovala. Představovala jsem si ji jako takovou tu "čupr" babču a tou bez pochyb také byla. Dokázala Pavlu zachránit před pádem na absolutní dno a za to jsem ji byla i já vděčná. A pak se objevil Zbyšek s Eliškou, další postavy, které do příběhu krásně, naprosto nenásilně zapadly a mě bylo jasné, že to mezi ním a Pavlou zajiskří. Moc jsem jim to přála. Líbilo se mi i odbočení od hlavního děje v podobě Mandy a psího útulku a bavil mě i styl vyprávění, kdy jsem příběh mohla vnímat z různých pohledů jednotlivých postav. Oproti vyprávění jen jedné osoby, jak jsem v drtivé většině zvyklá, tohle byla super změna. Kniha se mi moc líbila, doslova jsem ji zhltla a jsem ráda, že nakonec štěstí zvítězilo.... celý text

Padesát odstínů svobody 2013, E. L. James (p)

Třetí díl a stále se opakující se fráze o šedivých očích, o jeho vůni, až příliš na můj vkus, si přejížděli zuby po hranách čelistí, přesto je to dobrý díl, čtivý, nechybí ani napětí. Líbí se mi více rozvíjený děj, který zrovna ve filmu nebyl nebo jen okrajově, nicméně stále jde o jednoduchý sloh, který nijak zvlášť neohromí, zároveň však ani neurazí. Filmy mám ráda, příběh Any s Christianem mě baví a jsem ráda, že jsem zvládla přečíst i tuto trilogii. Knihy jsou čtivé, tato z nich asi nejlepší.... celý text

Padesát odstínů temnoty 2013, E. L. James (p)

Druhý díl byl už o chloupek lepší, než první. Ve spoustě scénách jsem znovu poznávala film, ale našly se i takové, které pro mě byly nové, příjemné zpestření. ALE to mě docela často narušovaly stále opakující se přirovnání, jako třeba jak Christian neustále voněl prádlem, sprcháčem a sám sebou, navíc Ana stále rudné, ikdyž neber než v jedničce a podobně. Jsem ráda že jsem se do trilogie pustila a nejvíc se těším na díl třetí, avšak moji pozornost získávají i knihy z pohledu Christiana, Grey a Darker - netuším proč, ale mám pocit že ze všech těch ostatních, budou tyto dvě nejlepší. UVIDÍME.... celý text

Padesát odstínů šedi 2012, E. L. James (p)

Je zbytečné sem zaškrtávat "spoiler", protože tuto knihu téměr všichni znají a když ne knihu, tak určitě film. Do knihy jsem se pustila s odhodláním, že ikdyž to bude sebehorší, přečtu ji a to se stalo a musím říct, že mě se líbila. Filmy jsem viděla všechny a první na mě udělal dojem asi nejmenší, přesto mě knižní podání příběhu bavilo. Ve spoustě situacích se mi před očima přímo film i odehrával, ale narazila jsem i na takové, které ve filmu nebyly a ty pěkně celý příběh ještě rozvinuly. Christian mě připadá v knize více přistupnější, přece jen Aně více ustupuje a jde ji vstříc, přeseto mě zároveň připadá daleko více komplikovaný. Docela se těším na díl druhý.... celý text

Chci jen dítě 2005, Susan Elizabeth Phillips

Velice milé dílko. Z počátku jsem si říkala, co to asi bude, ale jakmile jsem se seznámila s Jane a Calvinem, hned jsem věděla, že jejich příběh mě pobaví. Líbily se mi jejich slovní přestřelky, ikdyž na sebe dokázali být teda pěkně hnusní. Ale ono se říká, že od lásky k nenávisti je to jen krůček, a zřejmě to funguje i v opačném směru. Rozuměla jsem Jane ve všem, tedy kromě jejího zápalu pro fyziku, ale její postoje i reakce mě byly velmi blízké, sama jsem typ, co se nedá jen tak zastrašit a umí a především se nebojí oponovat a jen tak se nedá. A tim si mě Jane opravdu získala a moc jsem fandila nejen jí, ale i jejímu vztahu s hulvátským, ale vlastně správným chlapem Calem. Jejich vztah byl od počátku a téměř celou dobu spíš setkáním oleje s vodou a já už se obávala, jestli to alespoň jeden z nich ve zdraví přežije, ale nakonec to zvládli a i přes komplikace, nakonec Jane nedostala jen své vysněné miminko, ale i milujícího manžela, který je zbožňoval.... celý text

Kde je můj hrdina? 2008, Julia Quinn

První povídka od Lisy Kleypas-nemam jí co vytknout, Lisu miluju a její tvorbu také a to bezvýhradně, takže jsem v tomto případě zcela zaujatá. Doktora Kinley si pamatuji že Záhadné krásky a tak jsem ráda, že si nakonec taky našel tu svou lásku a to v nikom jiném než v dceři Sáry a Dereka Cravenových. Líbil se mi spád povídky, nepostrádá vtip ani romantiku. Jen škoda že je to jen povídka, tento pár by si dle mě zasloužil vlastní knihu. Druhá povídka o druhořadém rytíři Simonovi, o chudém nevlastním bratrovi excelentního bojovníka Strydera. A o Kenně, urozené dědičce a příbuzné samotného skotského krále. Příběh byl velice příjemný, ikdyž mě opravdu zaujal až v druhé polovině, to když na scénu nastoupila i Kenna. Simon s ní tvořil skvělý pár, ale ani na chvíli jsem nevěřila, že by to měli tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. Souboj mezi Stryderem, který sice nestál o ženu, která milovala jeho přítele, ale šlo mu o jeho neporazitelnost a Simonem, který by pro tutéž ženu bez váhání zemřel, byl velmi napínavý a až do konce jsem věřila, že Simon přežije. Naštěstí to dobře dopadlo, a rozhodnutí krále Malcolma mě překvapilo. Dobře udělal. Třetí povídka o překrásném Modroočkovi Nedovi a sestrách Lydii a Charlottě. V té době nebyla svatba z rozumu a kvůli majetku asi nic neobvyklého, přesto mě potěšilo, když Ned v lese potkal pochroumanou Charlottu. Hned jsem věděla, že TO JE ONA! Útěk Lydie v předvečer svatby jsem vnímala jako pěknou podpásovku a Ned mě pobavil, když jí vlastně vyhodil z jejího domu, no přece už tehdy věděl, že chce Charlottu a Lydie mu dala příležitost, se z takové prekérní situace dostat se ctí a ještě ve výhodě. Trochu jsem čekala, že se Lydie vrátí domů jako zprákaný pes s tím, že básník selhal a vykašlal se na ni, ale nakonec se všichni měli rádi a Ned se zachoval jako správňák. Kniha je příjemná, povídky jsou čtivé, ikdyž styl autorek se dle mě dost liší, líbí se mi všechny. Ale favoritkou je a zůstává milovaná LK.... celý text

Láska z Orientu 2018, Barbara Cartland

Další příběh z pera Cartlandové. Co o něm tak říct - četl se mi mnohem lépe než předešlý kousek "Bohatství lásky". Děj byl více akční, napínavý a Violu jsem měla ráda hned od počátku, přece jen to co zažila, že tak náhle přišla o rodiče a najednou se rozhodla přeplout zemi a přestěhovat se do Indie, tím by si získala snad každého empatického člověka a dobrodruha. Další sympatická postava je teta Mary, která sice mohla pociťovat nějakou nevraživost mrtvé mladší sestře, ale i tak měla srdce na dlani a byla moc milá. A konečně, hrabě Charles Davenport, miláček společnosti, velká osobnost, krasavec a správňák, ono by to ani jinak asi nešlo, přesto jsem věřila, že si cestu k Viole najde a našel. Navzdory Millicent, která byla vylíčena opravdu věrohodně, pěkná mrška. Nakonec tedy každý dostal to, co si zasloužil. Viola Charlese a hrabě ji, teta Mary znovu nalezla lásku manžela, a Millicent kopačky, na můj vkus sice až příliš ohleduplné, ale tak to asi gentlasi dělávali. Nu budiž. Jediné, co ne nutí dat tři * z pěti je, že jsem se nedočkala bitvy s únosci, tu jsem trošku předpokládala a taky uspěchaného konce, najednou "miluji tě" sem, "miluji tě" tam a šlus. Skoro jako by se autorka chtěla v celé sérii vlézt do 160 stran. Ale co, proti gustu...... celý text

Bohatství lásky 2018, Barbara Cartland

Od počátku jsem tušila, jak se bude děj vyvíjet a i to, jak skončí. I tak jsem Moiře a jejímu bratrovi držela palce, aby vše dobře dopadlo a svůj majetek zachránili. Vše dobře dopadlo a přesto, že to nebylo na plný počet hvězd, bylo to příjemné odpočinkové čtení. Neurazí.... celý text

Jeho banán 2020, Penelope Bloom

Tak tohle dílko mě velice pobavilo. Nataša, taková neřízená střela, které se kazilo pod rukama snad i to, na co ani nesáhla. Její střeštěnost, smysl pro humor a schopnost reagovat na nejen výzvy slovní, společně s duchapřítomností, to je silná kombinace povahy - naprosto neotřelé a osvěžující. Příběh Nataši a Bruce mě bavil tolik, že jsem se několikrát přistihla při tom, jak se směju a vydávám při tom zvuky jako retardovaný kůň, nebo raněný slon. Nať jsem fandila moc a jsem ráda, že to dopadlo tak dobře. Styl autorky mi sedl jako hrnec na pr.... zadnici a rozhodně ji budu shromážďovat a číst i nadále. Vtipné dílko, kde nechybí láska, ale ani erotika. Těším se na "Její třešničky".... celý text

Pán hor 1 2009, Hana Marie Körnerová (p)

Mé pocity z knihy jsou značně různorodé. První a větší část, kdy se děj točil kolem Christiny a Edmonda, mě bavila moc. Avšak ve chvíli, kdy skokově vyrostl jejich syn Sebastian, mě to už na jednu knihu přišlo příliš překombinované, mám raději rovnici "jedná kniha-jeden osudový příběh ústřední dvojice". A zde se těch osudových příběhů odehrálo tolik. Možná je to ale tak správně, tímto způsobem je kniha vlastně jiná a jen já na to pohlížíme jinak, protože na to nejsem zvyklá. Co se týká postav, tak Christinu jsem zbožňovala od začátku, Edmonda také, vlastně všechny De Braie, kromě Eugénie, ta mě lezla krkem a jako prohnaná mrcha mě připadala od začátku. Naštěstí však rukou osudu dostal Sebastian za ženu tu pravou, Laura se k němu dokonale hodila. Každý bouřlivák potřebuje něžnou, ale ve skutečnosti pevnou ruku, Sebastian i jeho otec, toho byli důkazem. Kniha je napsána čtivé, nedalo by se říct, že bych se někde nudila, avšak některé pasáže byly více roztahané a konec naopak příliš useknutý. Nicméně i tak se těším na další díly této šestidílné ságy.... celý text

Manželé odvedle 2017, Shari Lapena

Druhá kniha od autorky a opravdu jsem byla lapena. Už po prvních stránkách jsem se až neuvěřitelně začetla a jakmile malá Cora zmizela, už jsem se od děje neodtrhla. Děj je opravdu dobře promyšlený a dotažený do detailů tak, že jsem opravdu každou chvíli, podezřívala někoho jiného. Líbil se mi i závěr, kdy se z Alice stala konečně samostatná osoba a překvapila mě, že jí ve skrytu těch všech manipulací že strany Richarda, byla vlastně celou dobu. Super, moc jsem si knihu užila a jsem ráda, že se Cora vrátila živá zdravá. Marco, se sice pod tíhou finanční situace nechal přemluvit a nalákat na totální hovadinu a hňupem pro mě už i zůstal, ale myslím, že přes prsty dostal no a Anne, tak ta to vzala po svém a řeknu vám, na konci knihy jsem čuměla jako péro z gauče.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Do Hany jsem se pustila ne úplně přesvědčena o tom, že chci číst o osudu Židů za války. Nakonec jsem však ráda, že jsem knihu vzala do ruky a opravdu ji přečetla. Příběh rodiny Helerových na mě udělal hluboký dojem a přesto, že víme všichni, jaké hrozné věci se jim děly, představit si je nedokážeme. Elsu, její rodiče i nejmladší dceru Rosu jsem si ihned oblíbila, ale právě Hana, byla tou hlavní a nejvíce komplikovanou osobností, která v knize je. Z počátku si člověk říká, že je fakt divná, časem však děj dává tušit, proč je právě taková a líčením co vše zažila, si získává své přívržence a z vyhublé, nekomunikativní osůbky v černém plandavém svetru s všude přítomným chlebem, se stává neuvěřitelně silná žena, která zažila tolik, tolik zlého, že to nelze ani pochopit. Patří jí obdiv, nás všech, co jsme se o tak hrozné době učili jen v dějepise. Na konci knihy jsem s Hanou šťastná, protože i kdyby se rozhodla jinak a svůj život a trápení skončila, nikdo by jí to nemohl ani v nejmenším vyčítat, ale ona se přesto všechno vschopila, znovu se nadechla života a našla si nový důvod proč žít, pomyslné světlo na konci tmavého tunelu. Kniha je napsána neuvěřitelně čtivě, příběh je podán tak citlivě, jak to snad jen šlo. Mě je navíc blízký i tím, že bydlím a celý život žiju v blízkosti popisovaných míst a měst a to působí hned hlubším dojmem. Paní Mornštajnová je skvělá autorka a dokazuje to i tím, že v knize zpracovává tak hrozné a hrozně těžké téma a dle mě, to zvládla fantasticky. Ještě dlouho budu nad tím vším přemýšlet. Děkuji autorce a s naprostou jistotou mohu říci, že se ze mě stala další fanynka její práce. Klobouk dolů...... celý text

Krev na sněhu 2015, Jo Nesbø

To bylo poprvé, co jsem četla něco od Joa Nesbø. já teda nevím přesně proč, ale jeho styl mě moc nesedl. Nevím jestli to bylo mou nesoustředěností, ale udržet pozornost pro mě bylo náročné. Nakonec mě příběh Olava oslovil, a mrzelo mě, jak dopadl, ale nemůžu říct, že bych si s chutí knihu znova přečetla. To se nestane. Ale mám jeho ještě další knihy, tak uvidíme, jestli mě budou bavit víc.... celý text

Královský návrh 2018, Leila Meacham

Jak jsem zde četla, musím dát zapravdu, že přebal knihy je opravdu pěkný. Ale v hodnocení knihy se můj názor již liší. Dle mě se i tato kniha Leile Meachamové povedla. Příběh Deborah, která prvně byla taková udušená chudinka, mě velice zaujal a bavilo mě, jak se dokázala sebrat a zvrátila rozhodnutí, které bylo uděláno za ni. Rozumím její touze vzepřít se, mám pochopení i pro její dlouhodobé výčitky, které ji v důsledku jejího rozhodnutí dlouhodobě pronásledovaly. Tak, jako ona, by to snad bral každý normální, empatický člověk, a tím co se stalo, by se trápil, láska neláska. Nicméně co se stalo,nelze odestát. Deborah šla dál, začala skvělou kariéru a když potkala Parkera, začala jsem přemýšlet nad tím, kde je háček. A ten mě byl posléze i nabídnut, Parker byl medvěd. Autorka mě donutila uvěřit tomu, že je to opravdu vypočítavý a pomstychtivý chlap, který ji chce do už tak hlubokých ran, sypat ještě sůl. Nakonec se však ukazalo, že za tím vůbec nebyl, a závěr knihy mě opravdu velice překvapil. Kniha je psána velmi čtivé, styl Leily mě sedí a baví mě a vím, že tvorbu této autorky budu vyhledávat i nadále.... celý text

Ryanova pomoc 2017, Leila Meacham

Prvotina této autorky a má první přečtena kniha od ní - skvělá kniha. V první části jsem dokonce litovala Cařina osudu a obdivovala, jak se ke všemu postavila, pak jsem i slzy utírala, to když Ryan umíral. Velmi dojemná pasáž. Poté jsem jako na vlastní kůži pociťovala nejen všechny strasti, které Caru na ranči potkaly, ale prožívala jsem s ní i radosti, kterých bylo velmi málo. Jeth mě svým způsobem a chováním k ní, vcelku rozčiloval, ale tušila jsem, že za tím bude víc, než jen zalíbení v mladé dívce. Odrážedla se v něm také bolest že ztráty milovaného bratra, starost co bude s jeho domovem. Mnoho rozporuplných pocitů na jednoho člověka během jednoho roku. Zamilovala jsem si jejich konfrontace, prostředí ranče, koní, místních lidí mi učarovalo. kniha je napsána neuvěřitelně čtivě, četla se opravdu sama a opravdu mě nadchla. Vřele doporučuji všem romantickým duším a vyvracím tvrzení, že jde o červenou knihovnu, kde bychom se setkali i s jiným fyzickým sblížením, nejen s polibky - toho, čeho je červená knihovna plná, se zde nedočkáte a přesto, jde o nádherný příběh lásky nejen partnerské. Rozhodně knihu hodnotím vysoko a už se moc těším na další, dle anotace i "vyspělejší", literární tvorbu.... celý text

Napravit hříšníka 2010, Nicole Jordan

Po delší době a pěti přečtených knihách od Jordan v řadě, můžu říct, že tahle byla nejlepší. Líbily se mi neustále slovní potyčky a prověrky důvtipu mezi Damonem a Ellou, ale také zápletka s princem Lazzarou a útoky na jeho osobu. I když musím říct, že jeho příbuzného jsem podezírala téměř okamžitě. Děj knihy byl napsán čtivé a poutavě, a vzhledem k tomu, že ne každý se umí vyrovnat s bolestnou ztrátou, musím říct, že byl podán i citlivě a opatrně. Moc příjemná kniha a jsem ráda, že to Elle s Damonem nakonec vyšlo.... celý text

Milenec 2005, Nicole Jordan

Příběh nezkrotného svůdníka a miláčka všech sukní Niella a plaché nenápadné Sabriny. Od prvopočátku bylo jasné, jak to všechno dopadne, ale od románu přece nic jiného ani nečekáme, že. Líbilo se mi, jak to mezi nimi fungovalo, jak se neustále škádlili. Jen on to trochu pokazil, když to znovu zkusil s milenkou přesto, že mu vlastně i tento jeho nefér počin, vlastně pomohl uvědomit si, jak Sab miluje a potřebuje. I tak si to pěkně rozlil, a líbilo se mi, jak mu to Sabrina nakonec nedala tak lehce, pěkně ho potrápila, ale jak jinak si ověřit slova, kterými neplýtval. Největší radost mě však udělala samotná Sabrina, protože se z plaché a bojácné dívky a tiché nenápadné myšky proměnila v neohroženou a odvážnou ženu, to se k ní hodilo dle mě daleko víc.... celý text

Strážný anděl 2007, Nicole Jordan

Na příběh tvrďáka Rydera jsem se opravdu těšila. Start sice váhavý, než se to rozjelo, chvilku to trvalo, ale musím říct, že druhá polovina knihy, kdy pátrali po záškodíkovi, už byl dle mých představ. Děj měl spád, pořád se něco dělo. Závěr knihy trošku předvídatelný, ale knihu jsem si jako celek užila a bavila mě.... celý text

Hříšné sny 2006, Nicole Jordan

Zatím nejslabší kniha od Jordan, co se rozjezdu knihy týká. Začala mě bavit až po sté straně, do té doby jsem se musela do četby dost i nutit. Ale nakonec jsem zdlouhavý úvod, než se začalo něco dít přelouskala a knihu dočetla. Druhá polovina knihy už byla lepší, svižnější a zajímavější. Trey Deverill byl sympaťák a bojoval za správnou věc a naštěstí nemusel Antonii dlouho o své nevinně přemlouvat a mezi nimi to bylo opravdu vášnivé. Jsem ráda, jak to dopadlo, že spravedlnost zvítětila, ale to nezmění nic na tom, že ke knize, se již vracet nebudu. Jsem však velice zvědavá na Alexe Rydera v posledním dílu.... celý text

Dívka, již jsi tu zanechal 2015, Jojo Moyes

První kniha od Jojo a skvělá! Zvolené téma mě naprosto uchvátilo a knihu jsem zhltla během několika večerů i přesto, že je téměř pětiset stránková. Životní příběh Sophie a jejich blízkých, na mě udělal obrovský dojem a spoustu toho ve mě zanechal. Snad odjakživa mám slabost pro příběhy z válek. A i když je tento smyšlený, já chci věřit tomu, že Sophie opravdu existovala a přes to všechno, čím si prošla, opravdu svoji lásku Edóurda našla a skutečně zemřeli spolu a šťastní. Válečné příběhy, ať smyšlené či skutečné, ve mě vždy vyvolávají jak pocit bezmoci a lítosti nad zúčastněnými, někdy pociťují i potřebu to příkoří změnit, což samozřejmě již nejde, zároveň jsou ale plné nadějí, víry v něco lepšího. A přesně tohle dle mě, v nás chtěla vyvolat i Jojo. A nevím jak u vás, ale u mě se jí to povedlo! Já tam byla! Seděla jsem u nich na kávě, přihlížela jsem jak Sophii nakládali do auta, viděla jsem tvář komandanta, který ve skutečnosti byl dobrý člověk, vidím ještě teď zamilovaný pár stařečků, jak sedí pod dekou, zalití západem slunce, popíjí kávu, drží se za ruku a jsou prostě spolu. Jsem neuvěřitelně spokojená s nimi a nadšená tvorbou Jojo. Příběh Liv a Paula byl taky moc fajn, fandila jsem jí, jim oběma. A dobře to dopadlo. Ale příběh Sophie to nepřebilo.... celý text