1. Domů
2. Autoři
3. Barbara Cartland
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 240
• Bazar 126
• Životopis
• Citáty 9
• Diskuze 13

Nová kniha Barbara Cartland

Maskovaná kráska

Markýz z Melfordu je v Benátkách na přísně tajné misi, pověřený anglického premiéra. Uprostřed veselí a chaosu benátského karnevalu ho zaujme kráska v masce. Ne... detail knihy

Nové komentáře u knih Barbara Cartland

Domluvený sňatek

„No… Asi jsme trošku zmlsaná romantickými příběhy o Bridgertonových a kvůli tomu mi Domluvený sňatek tak úplně nesedl. Knížka je celkem kraťoučká, neobsahuje nějaké velké dějové zvraty, žádnou pořádnou gradaci a mám pocit, že se v knížce zas tak moc neudálo. A hlavní hrdinka Lucia je lehce hloupoučká, neustále váhající a naivní. Líbilo se mi ale pozadí historické události v podobě potopení Titanicu, které ovlivnilo život hlavní hrdinky Lucie. Po smrti otce se její matka znovu brzy vdá a poté onemocnění. Lucia je tak vydána napospas otčímovi, který se rozhodne svízelnou finanční situaci řešit provdáním své nevlastní dcery za lorda Wintertona. I když má o Luciu zájem hodný a milý Edward de Redcliffe, který ji nabízí vše, co si kdy přála, Lucia si postupně najde cestu k lordu Wintertonovi, kterému nyní zatím dělá sekretářku. Probírá se jeho dopisy, odpovídá jeho milenkám a čelí své otravné konkurentce, která pak zmizela stejně rychle, jak se objevila. Je to celé plytké a Edward je tu nakonec vylíčen jako vlastně jenom zamilovaný otrava… Co také nechápu, je to, že otčím hlavní hrdinky je opravdu líčen jako ničema. Nemá péči o zdraví její matky, jde mu o peníze, ale na konci knihy je vlastně vše v pořádku a změnil se. Domluvený sňatek mi tedy osobně úplně nesedl, stejně jako styl psaní Barbary Cartland. Ale na druhou stranu, autorka tvořila své knihy před mnoha lety (autorka se narodila v roce 1901), což také může být jeden z důvodu. Nicméně pokud chcete sáhnout po nějaké oddechové romantice, tak kromě Bridgertonových raději volte knížky od Lisy Kleypas nebo Teresy Medeiros.“... celý text
— Annabelle

---

Zlaté iluze

„1869 - Být či nebýt... kurtizánou - to je oč tu běží, aneb instruktáž o historii, kterou nenajdete v žádné učebnici. Linetta pochová matku a následně i guvernantku, na otce si nepamatuje vůbec, čímž jí dojdou příbuzní a přátelé, kteří by se jakkoliv starali o její budoucnost. Guvernantka měla prý v Paříži nějakou "hodnou neteř", inu zamíříme tam, co taky jiného... Už po cestě ale hrdinka zjistí, že vzbuzuje nežádoucí pozornost opačného pohlaví. To se ale ještě stačí zašít u jednoho gentlemana, ovšem v Paříži... tam už se před dotěry bude unikat stěží, zvlášť když zjistí, že Francouzi střední a vyšší třídy kromě pletek vlastně nic moc nedělají. Teda kromě válčení, ale teď máme mimořádně a dočasně mír a mimo to Druhé císařství, zvané též "zlatý věk kurtizán". A uniknout osudu prodejné děvy nebude snadné, zvlášť když jí ta "hodná neteř" a její kamarádka laskavě vysvětlí, že se svým vzhledem má Linetta na vybranou v podstatě jen dvě možnosti: dělat to dobrovolně a za hodně peněz a nebo nedobrovolně a zadarmo. Pochopitelně že to myslí dobře, holky horizontální, koneckonců jejich životy jsou prozatím plné luxusu, šperků, požitků a slunce a na neštovice, choroby a konec života v bídě a osamění si ještě pár let počkají. Malá perlička: nevím jestli je to chyba v překladu, ale je tam pasáž, kde hrdinové cestují vlakem, blíží se půlnoc a za 10 minut, když dorazí na místo, je sluha vítá slovy "Dobré odpoledne, mylorde!"“... celý text
— reader.007

---

Nerozvážný čin lady Galatey

„1806 - Chceš-li udělat ze starého muže blázna, dej mu mladou ženu... Tady se však dědek ani nedočkal, až mu jeho mladičká novomanželka nasadí nějaký ten paroh a nechal se sklátit mrtvicí sotva navlíkl svatební pyžamo. Zatímco novopečená lady čeká, jestli se děda zmátoří či definitivně zaklepe bačkorama, nezbývá jí než si namísto plnění manželských povinností najít jiný koníček. Jelikož teď náleží k high-society, nějaké to povyražení se najde i když máme začátek 19. století a Napoleon za kanálem teprve vystrkuje drápky. No a když nám přestanou stačit i ty nejvykřičenější pajzly Londýna, ještě můžeme zajet do Brightonu, kam se kromě armády a jejich fanynek z pera J. Austenové sjíždí i budoucí král Jiří IV. a celá ta parta veselých bohatých povalečů kolem něj. To pochopitelně přiláká i potřebné z řad zlodějů a jeden z nich se pověsí na paty i naší hrdince Galatee, která je právě na útěku před zvlášť dotěrným ctitelem. Ne že by tuhle lupič byl méně přítulný, ale jí to najednou nějak nevadí a hned taky najde způsob, jak svého nového kamaráda využít k páchání dobra ve jménu vdov a sirotků...“... celý text
— reader.007

---

---

Uvězněná krása / Polibky v měsíční záři

„1874 - Uvězněná krása Peníze kazí charakter a někdy dokonce kazí vaše peníze i charaktery lidí, se kterými byste nejraději neměli vůbec nic společného. To je případ i Odely, která sotva se dovalí domů z Florencie, kam ji na rok vypetrachtila žárlivá macecha, už musí zase řešit nějaký ten majetek a s ním spojené obtíže. Především má na něj políčeno ta macecha a protože tatík je výstavní ňouma, je jasné, že pokud hrdinka neudělá nic, bude provdána za lovce věna a matčina milence v jedné osobě než bys řekl švec. Protože naštěstí není tak unylá jako ta nána posledně, urychleně bere čáru na venkov, kde má kontakty a útočiště. Protože je vášnivá čtenářka, začne z nudy plenit knihovnu u jednoho markýze, ovšem tajně a tak se náhodou v noci připlete k vloupačce. Lupičem je místní recidivista kterému se neschopný anglický erár dosud nedostal na kobylku a protože se Odela nechce prozradit, zanechá jen vzkaz, který sice pomůže, ale vzbudí ještě víc zvědavosti. Markýz, sotva opustil postel milenky, je nadmíru ochoten pronásledovat novou oběť a tak seznámení nedá na sebe dlouho čekat. Když si smluví rande na odlehlém místě, připletou se přímo do lupičské skrýše a tam je čeká odpovídající přivítání. Naštěstí mají Odela s markýzem dobré zuby, takže se ze zajetí vykoušou ve zdraví a i když je doma očekává láskyplná náruč hamižné macechy, dokážou z toho vykličkovat jak se patří. Takhle kdyby vypadaly i ostatní příběhy B.C., neměla bych (skoro) do čeho rýt: žádné přehnaně utahané cancy o božské lásce, hvězdách, nebi apod. a nadto hrdinka která jen nečumí a nefňuká.“... celý text
— reader.007

---

Volání srdce

„1819 - Být sirotkem v péči zlé a lakomé macechy je práce na plný úvazek. Když zrovna nešijete, nevaříte nebo neuklízíte, tu zaskočíte své dobrodějce za boxovací pytel, onde doručíte vzkaz... hlavně tedy ty nepříjemné. No a ten poslední se týká toho, že adresátova milovaná nevěsta, takto též nevlastní sestra doručovatelky, se nemůže dostavit na právě se konající svatbu, neboť dala přednost lukrativnější nabídce. Ženich ovšem taky není žádný nýmand, ale pěkně nafoukané lordstvo, takže tu zprávu nevezme zrovna s klidem Angličana a vzteky bez sebe odvleče před oltář alespoň tu, která mu radostnou novinu sdělila, aby neprohrál sázku. Teprve po oddavkách si všimne jak je zřízená po poslední i mnoha předchozích nakládačkách z ruky macechy, což ho uklidní do té míry, že jí sežene ošetření. Následkem jeho péče se dává Lalitha pomalu do pořádku, ale aby opravdu zůstala novomanželkou, to ještě bude pořádná makačka, protože třebaže je jeho lordstvo dost lakomé na to co je jeho, macecha je taky intrikánka první ligy a když už se dokázala prolhat i ke šlechtickému titulu, nechat si jen tak sebrat svou oblíbenou otrokyni nedokáže přejít bez trestu. Srdce tedy bude muset opravdu hodně zaječet a protějšek mít mimořádně vyvinuté telepatické schopnosti, aby záchrana přišla včas. Až na to dobrodružné intermezzo mi hrdinka opravdu mimořádně lezla na nervy svou unylostí a neustálou vnitřní sebekritikou.“... celý text
— reader.007