iluliacross přečtené 434

Jeden plus jeden 2015, Jojo Moyes

Sice byl příběh dosti průhledný, plný romantického klišé, sice vám je už od začátku jasné jak to skončí, ale nemůžete se odtrhnout. Mám moc ráda autorčin styl, tu čtivost, tempo, svižnost, čerstvost. Je to lehké čtení, které pohladí pod duši. Nemusíte toho mnoho řešit, stačí se ponořit do příběhu, který teče jako řeka a náhle si uvědomíte, že nevnímáte realitu. A to jsem od této knihy očekávala. Sžiji se na pár dní s postavami, ponořím se do příběhu a vychutnám si to. Postavy nejsou ploché, mají charakter a tvář, která vám sice může připadat ohraná, ale v jejích knihách to prostě funguje. Nevadí mi ty klišé a občasná naivita. Měla jsem na její knihu chuť. Sice ji nepovažuj za její nejlepší, přesto jsem si čtení užila. A o to mi šlo.... celý text

Program pro přeživší 2008, Chuck Palahniuk

Šílené, absurdní, stejně jako všechny jeho knihy. Sice musím Palahniuka číst s jistým rozestupem, ale jeho díla mám prostě ráda. Ta schovaná kritika, ten skrytý výsměch, ta prostá radost z hloupých omezených lidí, kterým stačí vidět jen fasádu a co je hlouběji je nezajímá. Líbilo se mi to číslování pozadu, líbila se mi ta myšlenka člověka jako figurky, líbilo se mi konzumní náboženství - podepisování biblí obzvlášť :D. Sice za mě budou prostě Strašidla na vrcholu mého palahniukovského žebříčku, ale Program pro přeživší můžu také směle doporučit. Já jsem se nenudila :-).... celý text

Velitelem v Osvětimi : autobiografické zápisky 2006, Rudolf Höss

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Není to úplně můj styl. Největším plusem pro mě byla originalita. Nic podobného jsem v životě ještě nečetla. Kniha je plná šíleností, bláznivých paradoxů a úsměvných scének, které dokazují autorovu představivost. Nevím, jestli mám jiný smysl pro humor nebo jsem nebyla v tom správném rozpoložení, ale kniha mi nepřišla bůhví jak vtipná. Ano, byla takový svěží a svižná, ale rozhodně jsem se u čtení nechytala smíchy za břicho, jak popisuje spousta nadšených čtenářů. Pár úsměvných momentů tam bylo, to nepopírám, ale to je z mé strany asi tak vše. Přes to všechno to byla velice čtivá kniha, kterou jsem přelouskala s chutí za pár dní a nad jejím příběhem jsem se zabavila. Nebudu nejspíš horlivý nadšenec Jonassových knih, ale rozhodně nebudu odpůrce.... celý text

Klam 2016, Philip Roth

Mě Klam prostě moc nenadchl. Ano, ráda čtu neotřelé knihy psané různými styly, ale po chvíli mě ty dialogy trochu štvaly a do dočtení jsem se trochu tlačila. Mám psychologii v literatuře moc ráda, rozebírání nejniternějších pocitů, to je moje. Ale tohle na mě chvílemi působilo jako takové plkání o ničem. Intelektuální řeči se slévaly do intimních momentů a s tím vším se tak nějak praly životní příběhy různých milenek, které mi vlastně ani nedávaly smysl. Pro někoho bude tahle kniha delikatesa, já jsem se v tom moc nenašla. Škoda.... celý text

Ztráty a nálezy 2015, Brooke Davis

Mně byla kniha moc sympatická, mám podobně laděné knížky docela ráda. Sice to s nimi nesmíte přehnat, ale jinak jsou takovým malým pohlazením po duši. Zlato od Rhodese doporučuji víc, ale i Ztráty a nálezy jsou fajn kniha, taková odpočinková k vodě. Velice sympatická mi byla postava Karla, naopak malá Millie mi chvílemi šla na nervy. Postavy ale měly minulost, byly plastické, což jsem ocenila. Čtení mě bavilo, je plná zajímavých myšlenek, které Vás buď jednou napadly, nebo jsou pro Vás nové.... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Za mě milý příběh, který spoustu lidí jistě chytne za srdce. Pro mě asi až příliš krátký, brala bych něco o fousek delšího, ale své poselství ta kniha nese, to nepopírám. Kdyby každý z nás za život zasadil alespoň jeden 1 strom, možná by se nám tu hned lépe žilo...... celý text

Pianistka 2004, Elfriede Jelinek

Přiznávám, není to lehké čtení. V celé knize najde snad jednu jedinou přímou řeč, jinak jsou to litanie a litanie, nekonečné odstavce nepřímé řeči a sáhodlouhých popisů. Přes to všechno jsem knihu přečetla. Brala jsem to jako výzvu, cítila bych se jako slaboch, co nedá šanci knize, která má docela zajímavou zápletku. Dala jsem jí šanci. A nelituji. Ten jazyk byl velice autentický, žádné kafíčko, žádné lážo plážo, naopak. Jazyk ostrý jako žiletky a ledový jak prosincová vánice, těžká přirovnání, chvílemi smrště plné zvláštních obrazů a výjevů. Čpěl z toho chladný odstup. Chvílemi jsem příběh neměla za co uchopit, ale vždycky se vynořil nějaký ledovec, který ukázal směr, a tak jsem se knihou nakonec prokousala. Už ji asi nebudu nikdy číst, stačilo mi to jednou, ale jsem ráda, že jsem dala nejprve šanci knize a až poté se chystám na film. Byl to velice zajímavý příběh, který nastavoval zrcadlo. Je otázkou, jestli lidé, kterým bylo zrcadlo nastavováno pochopí, že se do něj mají podívat.... celý text

Pán much 2003, William Golding

Snad bych i dala 5 hvězd, ale hlavní problém bude, že já moc nemusím podobný žánr. Robinsonovky mě prostě neberou. Přes to všechno to byla velmi čtivá kniha plná napětí, zvratů a velice zajímavých myšlenek. V každém je kousek zla, je na nás, jestli ho necháme promluvit. Goldingova myšlenka - nechat tlupu malých chlapců samotné na ostrově - je úžasná. Bavilo mě pozorovat tu společnost mladých lidí jako v teráriu, jako za vitrínou, pronásledovat je na každém kroku a čekat, co vyvedou tentokrát. Pravda, tehdy to možná bylo zajímavější, dnes je všude příběhů o ztroskotání až až. Přes to všechno jsem si čtení užila a jsem ráda, že jsem po delší době dala šanci zase nějaké té klasice. Nezklamala. Doporučuji knihu číst za tmy, příběh dostane úplně jinou šťávu :-). Možná, že začnete věřit na strašidla i vy.... celý text

Miniaturista 2015, Jessie Burton

Podle mě je na knize hodně znát, že se jedná o prvotinu. Kolikrát jsem si nespokojeně pomlaskávala, že tohle a tohle je nedotažené do konce, tohle je až moc rádoby poetické. Autorka se hodně snažila o barvitý, snad až romantický jazyk, který mi kolikrát přišel spíše jako zbytečné tlačení na pilu. Přesto všechno jsem knihu zhltla během pár dní, bavila mě, chtěla jsem vědět, jak vše dopadne. I já jsem zklamaná z konce, přišel mi zbytečně protahovaný a zároveň nedotažený, šitý horkou jehlou. Dozvíte se samozřejmě spoustu šokujících tajemství, která celou knihu pozvednou na vyšší příčku, ale autorka něco ponechala neodhalené, což si myslím, že většinu čtenářů spíše popudí. Celou dobu jste natahováni a ani na konci se vlastně nedozvíte pravdu. Zanechává to ve mně pocit, že sama autorka si s tím nevěděla rady, tak to nechala otevřené. Líbilo se mi, jakým způsobem byly vystaveny postav, i když hlavní hrdinka na mě občas působila jako naivní slepice, ostatní charaktery byly barevné a zajímavé. Myšlenka skřínky byla zajímavá, ale podle mě si s tím autorka mohla vyhrát trochu víc.... celý text

Všechny řitě světa i ta má 1991, Charles Bukowski

Byly povídky, u kterých jsem se zamyslela, řekla si: "Jo, to je pěkná myšlenka, sakra." ale pak byly povídky, u kterých jsem již z počátku nedokázala podchytit pointu. Je to sprosté. Sex v knihách mi nevadí, ale vadily mi ty opakující se vulgární výrazy. Chápu, bez nich by to asi nebylo ono, popisujte svět udřených lidí knižními výrazy, ale přeci jen, na mě to byla veliká dávka sprosťáren. Chápu, že pro někoho je to kultovní čtení, taková ta pravá americká literatura. A já zase říkám, že Bukowsky není nic pro mě. Nejsem cíťa, co by četla jen váženou a spořádanou literaturu (ha, která by to vlastně byla?), ale určitý vzorec se v knize neustále opakoval a mě to jednoduše přestalo bavit. Ženy se chovaly jak totální krávy, muži neustále nasávali (cigarety bez filtrů nebo lahváče, to máte fuk), až jsem z toho byla otrávená. Za mě vyhrává hned první povídka, potom figurína a muž, co zbohatl na dostizích. Zbytek tak nějak vyšuměl. Zase na druhou stranu, proč si nepřečíst knihu o lidech, se kterými se život nemazlí?... celý text

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

Za mě je to jedna z těch knih, co uchvátí, připoutají do křesla a nepustí. Okousala jsem si všechny nehty, podupávala jsem nervozně nohou, četla do noci. Absolutně vyřazená z reality jsem se nořila do příběhu a hltala ho stránku po stránce. Netuším, jak to JKR dělá, ale já ji za to tleskám a hluboce smekám. Velice čtivá kniha, která měla vše, co od knihy vyžaduji. Nemám ráda detektivky, ale pro tuto sérii jsem si vypěstovala jistou slabost. Zamilovala jsem se do Cormorana a Robin, zamilovala jsem si Londýn. Při čtení cítíte vůně hospod, ruch ulic, dech vraha. Za mě další velice povedená kniha. Už se těším na další.... celý text

Sedmikostelí 2001, Miloš Urban

Bohužel - zklamání. Přišlo mi to jako na horské dráze. Velice čtivé, svižné pasáže střídané nudnými popisy kostelů, výčty ulic, sáhodlouhé monology postav, které se zjevily odnikud někde. Chvílemi jsem se přistihla, že čtu velice povrchně. Vraha znáte všichni hned od začátku, o to větší zklamání bylo, když se moje domněnka zcela potvrdila. To, co mě u knihy drželo, byla naděje na nějaký zajímavý konec. Ale bohužel. Celá kniha mi přišla zbytečně zdlouhavá, ač nemusím rychlé svižné thrillery plné akce, tady mi přišly popisné pasáže až nekonečně dlouhé. U Urbana jsem na jistou nepravděpodobnost příběhu zvyklá, ale tady to dovršil konec, respektive Epilog, který byl až absurdní. Je možné, že jsem celý ten koncept knihy vůbec nepochopila, v tom případě se na mě nezlobte, ale co se Urbana týče, daleko raději budu doporučovat Hastrmana nebo Michaelu. Sedmikostelí nemělo špatnou myšlenku, ale celkové provedení mi moc nesedlo.... celý text

Utrpení knížete Sternenhocha 2004, Ladislav Klíma

Na mě až příliš brutální, až příliš nechutné a temné. Netvrdím, že by kniha nebyla zajímavá, to ne, je plná originálních a zajímavých myšlenek, které stály za to je objevit, ale příběh jako takový byl pro mě dosti náročný. Jednak jsem se musela oprostit od všech těch hrůzných výjevů, kterými je kniha doslova nabušená, a jednak se distancovat od celkového ladění příběhu, abych se z toho dočista nezbláznila. Hlavní hrdina mi byl odporný. Příběh jako takový byl zajímavý, ale mně dělalo problém knihu vůbec dočíst.... celý text

Nikdo nikde 2009, Donna Williams

Miluji knihy, co se šťourají v těch nejniternějších pocitech člověka. Tohle byla úžasná cesta do nitra "vílího" človíčka, autistické dívky, která to v životě neměla lehké. Číst o pohledu autisty na svět je něco velice zvláštního, asi nikdy nebudu schopná zcela pochopit jejich vlastní náhled na svět, ale po přečtení takovéhle knížky k nim budu chovat daleko větší pochopení a porozumění. Chápu, pro milovníky krimi/detektivek/thrillerů bude tohle neskutečná nuďárna, kde se nic neděje. Ale já si myslím přesný opak. V knize se toho děje spousta. Vždyť ji psal sám život. Mohu vřele doporučit všem zájemcům o podobná témata, je to kniha, která nabízí nový pohled, nová témata, nový svět, nové myšlenky. To na knihách zbožňuju.... celý text

Snuff 2009, Chuck Palahniuk

Při čtení Palahniuka cítíte lidské pachy, moč, pot, smrad sýrových chipsů a česnekových pomazánek, cítíte šplouchání při vyměšování. Palahniuk vždycky vytvoří jakousi mozaiku, která se skládá z bizarních postaviček, jejichž osudy jsou absurdnější, než sám život. Za zdánlivě odporným příběhem, který je plný vulgarit a nechutností, je vždycky schováno něco víc. A to na něm prostě děsně moc zbožňuju. Píše mezi řádky a je na čtenáři, jestli na to přistoupí a bude se těšit z těch schovaných narážek, nebo si znechuceně odplivne a řekne: "Tfuj, sprosťák, prase jedno!" Ty knihy jsou nechutné, bizarní, odporné. Ale svým způsobem jsou geniální, jsou to mozaiky prazvláštních osudů ještě zvláštnějších postav. Je to originalita. Jsou to kontrasty. Fakt fakt. :-) 4 hvězdičky dávám proto, že Strašidla za mě byla o trochu lepší...... celý text

Pečená zebra 2015, Iva Pekárková

Za mě velice čtivá kniha, u které jsem se pobavila a doslova ji zhltla jako jednohubku. Tři příběhy jsou provázány neviditelnou nitkou, o které čtenář moc dobře ví. Nové téma mě přivedlo na nové myšlenky a umožnilo mi vytvořit si zcela nový pohled. Kniha je jakousi mozaikou, postavy jsou plastické, vidíte je před sebou, cítíte vůně, struktury. Pokud nemáte rádi moc popisného stylu, zřejmě Vám kniha moc nesedne, Iva Pekárková šetří přímou řečí, ale já se v těch krásných barvitých popisech docela vyžívala. Je to kniha, která je napsaná moc milým způsobem, není zde nouze o nějakou tu trefně užitou vulgárnost, není zde nouze o akci, psychologii ani o nějaké ty vztahy. Za mě skvěle zpracovaná kniha.... celý text

P.S. 2015, Aňa Geislerová (p)

Za mě velice milá knížka plná citu, emocí, upřímné lásky. Pro někoho to bude jistě kniha plná sladkého klišé a nudných vzdechů nad úžasností života. Jenomže ono se dá trochu číst i mezi řádky. Aňa miluje život, všechno, co ji dal i vzal. V knize se zrcadlí její pohled na život, na děti, na lásku, na smrt... Spousta lidí si o ní jistě myslí, že je to hloupá herečka bez školy. Já říkám, že člověk, který dokáže napsat tak emotivní věc rozhodně není hloupý, při nejmenším ví, co od života chce. A to se počítá. Nemůžu nezmínit, jak je to krásná kniha. Sama o sobě, jako věc, je to prostě nádherná kniha, s nádhernými ilustracemi přesně určenými pro ženskou duši, vytištěna na nádherném papíře, vybarvená krásně sladěnými ilustracemi, které hodně napomáhají nastolit tu správnou atmosféru. Je to pohlazení. Nejedná se o žádný hluboký trhák, při které byste si kousaly nehty u nohou, naopak, je to uklidňující čtení k vodě, do houpací sítě. I taková literatura má v regálech své místo.... celý text

Kafe @ cigárko 2015, Marie Doležalová

Designově krásná kniha. Jsem unešená z toho krásného formátu, barev a pod. Kniha si mě získala. Co se obsahu týče, je velice pomíjivý. Po dočtení krátkého příběhu jsem v podstatě velice brzy zapomněla, co jsem četla a hladově se vrhala na další. Po dočtení ve mně nezůstala žádná hlubší stopa, což mě malinko mrzí. Ale obávám se, že to je prostě osud knih, které jsou složené z krátkých příběhů, fejetonů apod... Nechci jen hanit. Kniha mě moc pobavila. Několikrát jsem se hlasitě zasmála a to se počítá. Svět herectví je velice zajímavý a v podání Marie Doležalové je to svět plný roztomilých trapasů. Dokázala si udělat srandu sama ze sebe, já v jejím typu humoru shledávám určitou inteligenci. Takže proč ne :-).... celý text

Lady Fuckingham 1999, Oscar Wilde

Trochu se bojím o této knize cokoliv napsat :D. Ano, je to vskutku lechtivé čtení, není tam stránka, na které by nebyly erotické hrátky. Je tam od všeho něco. Ale ke konci příběhu se to omrzí. Pokud to vycházelo v novinách po částech, tak chápu, že to způsobilo veliký boom. Ale číst to takhle najednou byl docela masakr. Knížka byla osekaná jen na dřeň, vše, kromě sexu, tam nedává smysl. Lidé se chovají nereálně a postavy jsou hloupé a naivní. Nikdo nejedná racionálně, všichni se na sebe vrhají. V příběhu se uplatňuje jeden vzorec, který se neustále opakuje: strašně se stydím + je to tak nemravné + vy mě ale hrozně moc rozpalujete + jde se na věc + pokud možno ve velice nevkusném stylu. A tahle je to pořád dokola, jenom v různých obměnách. Kdybych vzala do ruky gumu a vygumovala všechny sexuální scény, zůstane mi v ruce pár stránek naprosto nesmyslného tlachání. Ano, já vím, má to být erotický román, vše ostatní není podstatné. Ale pro mě ano. Má-li to být dobrý erotický román, potřebuji tam i nějaký bonus, ne jenom jeden poměr za druhým. Ono to potom ztrácí tu šťávu a je to děsně otravné.... celý text