Donna Williams

australská, 1963 - 2017

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Nikdo nikde Nikdo nikde

„Lehká forma autismu u Donny způsobila, že se vždy stávala tím druhým, tím, koho si oblíbila. Vzpomíná na své dětství a ve své autobiografii popisuje své poznatky.“... celý text
— Zlatinka.Emilly

Nikdo nikde Nikdo nikde

„Osobní příběh zde vypráví Donna, která trpí autismem. Autismus nebo Aspergerův syndrom není viditelný . Pro nás "zdravé" asi i těžko pochopitelný. Při čtení jsem si vybavila film Rain Man s Dastinem Hoffmanem a seriál "Kukačky" , kde chlapce trpícího autismem hraje úžasně sedmiletý klučina Viktor Sekanina. Autisté se nechtějí chovat špatně, ale nerozeznají, jak by se měli v určitém momentě chovat. Je pro ně velice důležité zachovávat určitá pravidla, která striktně dodržuje. je pro ně důležité, aby se cítili užiteční a ne zbyteční. Negativně reagují na jakékoliv změny. Často se zpochybňuje jejich inteligence, ale jsou schopni studovat, věnovat se hudbě, psaní, malování, apod. a žít, jako kdokoliv jiný. Tak to dokázala i Donna. "Jsem schopna ovládat autismus......A budu ho ovládat....... Nedovolím, aby autismus ovládal mne." Donna Wiliams“... celý text
— Han-nah

Nikdo nikde Nikdo nikde

„Konečně jsem se ke knize dostala diky nákupu tady v bazaru velmi známá, až kultovní kniha v kruzich sociální práce. Asi nejstarší kniha o autismu a je to v příběhu poznat, protože tam se také dg hledala. Zajímavé čtení, určitě si prectu znova nekdy. Chvilemi se mi do knihy nechtělo, četla se těžce, někdy ale zas velmi lehce...“... celý text
— LuckyZ

Nikdo nikde Nikdo nikde

„Nevšední životopis autistické dívky - a to by jako objektivní ohodnocení mělo stačit :). Knihu jsem si přečetla proto, že mě zajímal pohled autisty na náš svět - a z tohoto směru to opravdu trochu poučné a zajímavé bylo. Ale "pochopit to" se mi moc nepovedlo; jelikož žádného autistu osobně neznám, těžko se mi to všechno představovalo. Což samozřejmě není problém autorky :) Jenže pokud bych měla ohodnotit knihu jako knihu a moje pocity z ní... jakkoliv to u autobiografie není relevantní... tak Donna mi přišla až moc ufňukaná a věčně ublížená, a v jejím podání vyznívalo vše, co zažívala, přehnaně a zdramatizovaně. Možná, že ona ze svého pohledu ani nedokáže vnímat svět jinak. Ale mně to holt nekorespondovalo s tím, že dle svého popisu událostí si ona velice dobře uvědomovala, co se doopravdy děje, kde a proč dochází k problémům a třecím plochám mezi "jejím světem" a "venkovním světem"... a přesto, že si to v sobě dokázala takhle zanalyzovat, tak nedokázala udělat nic jiného, než si zoufat, jak ji nikdo nechápe. Věřím, že pro lidi, kteří se s autismem v té či oné podobě setkali či setkávají, jsou informace obsažené v knize přínosné; já to holt pojala jako "psychologickou studii", na kterou asi nejsem dost zralá a/nebo způsobilá :).“... celý text
— YA-girl

Nikdo nikde Nikdo nikde

„Tuto knížku jsem četla v předchozím vydání a omylem jsem si jí přinesla z knihovny znovu - kvůli odlišné vazbě. Přečetla jsem jí tedy podruhé. Na rozdíl od jiných skutečných životních příběhů autistů je tento hodně chaotický a problematický, určitě se jedná o těžkou duševní poruchu. Místy jsem měla dojem, že si autorka některé ze vzpomínek spíš vymýšlí (například pamatovat si tolik podrobností z věku tří let?) Jakkoliv by rodina a okolí měli takové dítě a pak i dospělého člověka chápat a pomáhat mu, nelze se divit, že to oboustranně nezvládají.“... celý text
— micha-ella

Přejít na knížky autora