hroubek přečtené 664

Knížka pro snílky 1989, Vladimír Jiránek

Je to příjemně satirické a úsměvné. Krásně to zvedne náladu a já jsem se díky tomu několikrát pěkně od srdce zasmál.

Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách? 2004, Philip K. Dick

O této knize jsem poprvé slyšel v souvislosti s filmem Blade Runner. Poté co jsem viděl film jsem knihu docela dost dlouho sháněl, až jsem jí jednou uviděl na Aukru a hned jsem si jí koupil. Film mám moc rád a byl jsem zvědavý jaká nakonec bude kniha. Film si z knihy vypůjčuje jen základní příběh, jinak je skoro ve všem jiný. O to více se mě na knížce líbilo jakým způsobem je napsaná a jak vyobrazuje konkrétní svět. Dost mě zaujalo, že se v knížce řeší hodně náboženství, empatie, emoce, otázky co je správné a co ne, a kdo o tom rozhoduje. Je to napsané dost chytlavě a srozumitelně, ale kolikrát jsem si konkrétní věci četl dvakrát, abych dopodrobna vstřebal co se právě na následujících řádkách odehrálo. Kniha má cynický nádech, přesto nelze říci, že by jí chyběl alespoň trochu idealistický pohled na svět a danou situaci. Hodně moc se mi líbila postava Deckarda, Rachael a Resche. Sní androidi o elektrických ovečkách? je perfektně napsaná knížka, která u čtenáře dokáže vyvolat řadu zajímavých otázek.... celý text

Válka světů / War of the Worlds (dvojjazyčná kniha) 2008, Herbert George Wells

Temné kouty 2014, Gillian Flynn

Gillian Flynn si mě získala svojí Zmizelou, takže jsem se na její novou knížku dost těšil. Temné kouty je horší knížka, než Zmizela. A můžou za to celkem nesympatické postavy a pomalejší tempo. Obojí má svůj důvod, přesto to ze začátku dost brzdí a chvíli trvá, než postavy poznáme. Flynn krásně pracuje s detaily a propojování příběhu, kdy se jedna postava o něčem zmíní, abychom pak v následují segmentu zjistili jak k dané věci došlo a co jí vyvolalo. Občas mě přišlo, že je tu zbytečně moc postav, který nás neustále matou od toho co se stalo a o to více zamrzí, že jejich příběhy nemají nějaké zakončení. Prostě se objeví něco řeknou a dají indicii a konec(Trey, Runner). Hodně se mi líbilo vyprávění Libby a Patty, Benovo bylo slabší a něco mu chybělo. Ze všeho nejvíc jsem byl zklamaný z konce, který je logicky vystavený, nečekaný a taky neuspokojivý. Těším se na další knížku, kterou si od Flynn přečtu, jelikož po dvou knížkách vím, že je to autorka,která stojí za to, abych u jejich knížek trávil čas.... celý text

Po otřesech 2010, Haruki Murakami

Povídková knížka, která je o všem a svým vlastním způsobem o ničem. Prostě jsem si ještě nezvykl, že pro Murakamiho konce nejsou stěžejní. Povídky jsou velmi dobře napsané a ani jedna vyloženě nenudí. Některé povídky by potřebovali ještě několik stránek, aby dokázaly zasáhnout na maximum. Těším se na další knihy co si od Murakamiho přečtu, jelikož mě tento autor hodně moc baví.... celý text

Rozum a cit 2008, Jane Austen

Jane Austenová si moji pozornost získala už svojí Pýchou a předsudkem, kterou budu v blízké době číst znovu. Kdysi jsem viděl adaptaci této knihy a opravdu moc se mi líbila a proto jsem se rozhodl si přečíst také knihu. Kniha se mi hodně moc líbila. Je to krásně a romanticky napsané. A dokáže to pobavit i člověka, který má rád komiksy a fantasy knížky. Kniha se čte velmi dobře a má pár zajímavých zvratů a několik zajímavých postav(u mě jasně vede plukovník Brandon). Rozum a cit je krásná knížka, kterou jsem si opravdu užil.... celý text

Američtí bohové 2001, Neil Gaiman

Neil Gaiman je člověk, kterého každý komiksový fanoušek zná. Nemusí od něho něco číst, aby věděl, že patří mezi nejuznávanější autory dnešní doby. Ještě před tím, než jsem četl tuto knihu, tak jsem přečetl Hvězdný prach, restart komiksu Věční a hlavně komiks, který se jmenuje 1602, jenž se odehrává v alžbětinské Anglii, kde jsou vyobrazeny nejslavnější hrdinové od Marvelu. Zpět k Americkým bohům. Tato kniha mě zaujala svojí zápletkou, která mě osobně přišla velmi zajímavá. Když, jsem knihu začal číst, tak mě během prvních dvou kapitol došlo, že to bude náročnější knížka, než se na první pohled zdá. Nešlo jen o to, že v knize jsou další příběhy, které se odehrávají napříč čase a hodně moc postav. Šlo o to jakým způsobem je to napsané, jakým způsobem autor pracuje s detaily příběhu, kterých je tam opravdu moc a taky s indíciemi, které se nás snaží do vést k jistému zakončení nebo taky ne. Je to těžká knížka a vyplatí se jí číst pomaleji a ne zbytečně spěchat, jelikož by Vám pak mohl utéci některý ze zásadních detailů. Hodně moc se mi líbilo jakým způsobem Gaiman vyobrazuje bohy a jak je krásně zasazuje do naší reality. Platí to zejména o pod příbězích, které jsou parádní(uctívání irského boha a útěk do Nového světa, příběh otroků, příběh o mamutím bohu nebo bohyni, která žije z těch, kteří jí uctívají milováním). Nebo jen zmínka o egyptské mytologii, arabských džinech nebo o tom jak skončil Thor. Do toho tu máme road-tripový příběh, kde tajemný Stín a ještě tajemnější pan Středa hledají zapomenuté bohy. A spoustu dalšího jako městečko Lakeside, střed Ameriky či jeden velmi důležitý strom, který jakoby rostl do nebes. Přesto i kdyby Gaiman stvořil sebelepší svět co se do propracovaných detailů týče, tak by nemohl fungovat bez perfektně napsaných postav(za mě postava Laury, Sam a Hinzelmanna) a zvratů, díky kterým ten svět působí jako živý. A to se mu povedlo. Američtí bohové nejsou bezchybná knížka, mají části které nudí a občas nedávají smysl, ale na druhou stranu mají opravdu parádní příběh, který dokáže dost překvapovat a hlavně mají postavy, které nás zajímají.... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Ani si nepamatuji jak jsem se k této knize dostal, ale vím, že se mi hodně moc líbila a dojala mě. Je to nádherná ukázka toho, že když je dobrý příběh a myšlenka, tak není potřeba to rozepisovat na stovky stran. Jednoduše a úderně. Kniha o velkém přátelství a ceně, kterou oba musí zaplatit.... celý text

Atlas mraků 2006, David Mitchell

Dokud jsem neslyšel, že to sourozenci Wachowski točí, tak jsem knihu Atlas mraků neznal. Poté co jsem viděl film, jsem byl doslova nadšený a netrvalo to dlouho a musel jsem si koupit knihu. Kniha je nádherně napsaná a čte se moc dobře, krom jednoho příběhu nebo spíše, segmentu. Tím segmentem je Orison Sonmi-451, který je napsaný formou výslechu a je velmi těžký na představivost a propracované detaily utopické budoucnosti. Zbytek segmentů je pak o dost přehlednější a veskrze i lehčí na představivost. Tím neříkám, že jsou lepší, než ta složitější část, ale říkám tím, že se lépe čtou. Ostatně každý segment má své rozličné tempo, styl jakým je napsán a různorodé hrdiny. Přesto mají spoustu věcí společného jako kvalitu, zajímavost, gradaci, zvraty a působivý děj, od kterého se jen tak neodtrhnete. Atlas mraků je výborná kniha, která se mi opravdu moc líbila a doslova miluji posledních pár odstavců knihy.... celý text

Zmizelá 2013, Gillian Flynn

Jelikož se hodně zajímám o filmy, tak jsem se poprvé o Zmizelé dočetl v souvislosti s tím, že to bude nový film Davida Finchera, a že nebude pokračovat v trilogii Millénium(Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda). Fincher si nikdy nevybírá nudné a nezajímavé projekty, takže jsem si říkal, že na té Zmizelé něco bude. Pak jsem viděl trailery a fotky a neustále jsem chodil kolem knihy a nemohl se rozhodnout jestli si jí mám koupit. Asi tři týdny před premiérou filmu jsem si knihu koupil a během dvou týdnů jsem jí přečetl(ze začátku jsem četl pomaleji, ale posledních dvě stě stránek jsem dal během víkendu). Kniha si mě získal během pár stránek a já byl z ní nadšený a doslova jsem si užíval každou stránku. Liboval jsem si v detailech, které po celé knize autorka nechávala jako cestičku z drobečků. Bavilo mě vyprávění ve dvou osobách a také jakým způsobem příběh gradoval a jaké měly postavy mezi sebou dialogy. Užíval jsem si psychologicky propracované postavy Nicka a Amy, a doslova jsem byl zvědaví jak s nimi autorka naloží. A na konec jsem si fakt vychutnal, z mého pohledu perfektní finále a poslední stránku, která na mě působila jako, kdybych dostal facku. Gillian Flynn se fakt vytáhla a napsala napínavou, zábavnou a překvapující knížku, která trochu v poslední třetině ztrácí dech, ale to je z mého pohledu jen malá výtka, potom co jsem četl na předchozích stránkách.... celý text

Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta 2013, David Mitchell

Poté co jsem si přečetl Atlas mraků, tak jsem se začal o Davida Mitchella více zajímat. Pak jsem objevil tuto knihu a byl jsem rozhodnut si jí přečíst. Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta je perfektně napsaná knížka, která mě fakt hodně moc překvapila. Ze začátku jsem čekal, že se příběh bude soustředit na titulního de Zoeta a jeho následné zamilování se do Orito. O to více jsem byl překvapený s čím Mitchell přišel. Celá část o hledání Orito, klášter, zrada od přítele, bitva o Dedžimu a spoustu další. A samozřejmě konec, který mě překvapil, jelikož je velmi realistický a bez příkras. Ono se o této knížce docela špatně píše, ale jedno o ní můžu stoprocentně napsat a to, že je to perfektní knížka, která sice nesedne každému, ale kdo jí dočte, tak rozhodně nebude zklamaný.... celý text

Hvězdný prach 2007, Neil Gaiman

Můj největší problém s knihou je ten, že jsem film viděl několikrát, než jsem četl knihu. Film je skvělý a totéž mohu říci i o knížce, kterou jsem přečetl jedním dechem a jsem z ní nadšený. A o to více jsem neustále srovnával knihu s filmem. Film je jiné médium, než kniha. A proto se ve spoustě důležitých momentech liší a rozhází se s předlohou. Dost o filmu, kniha je důvod proč tohle píši. Neil Gaiman napsal nádhernou pohádku, která není přímo pro děti, a nejspíše bude bavit více dospělé, přesto je správně kouzelná jako klasické pohádky. Gaiman se nebojí ukazovat dospělé věci(smrt jednorožce, milování nebo zabíjení), ale na druhou stranu se nebojí být dětský a psát krásný příběh o lásce jedno snílka a spadlé hvězdy. Pokud máte rádi pohádky a dobré příběhy, tak rozhodně tuto knihu zkuste, jelikož je moc hezká.... celý text

Cosmopolis 2012, Don DeLillo

Je to mnohem lepší, než film. Na film jsem se těšil, a když jsem ho viděl tak mě zklamal. Knížka je mnohem lepší, ale i tak se nejedná o nějak extra zábavné čtení. V knížce jsou momenty, kdy jsem četl a dost často mě ucházel význam té dané konverzace. Mám rád, když je něco složitěji napsané, ale nemám rád, když si někdo honí ego a snaží se filozofovat, nad zbytečnými věcmi. O to více jsem ocenil klidné segmenty knížky(pohřeb, rozhovor v kadeřnictví, zastávka u milenky). Chápu, že někteří mají tento typ knížek rádi, já ale ne. Cosmopolis není špatná knížka, má své dobré momenty, ale místy je to fakt nuda.... celý text

Pravidla moštárny 2008, John Irving

Kdysi jsem viděl film, který mě opravdu dostal. Pak jsem dlouhou dobu chodil kolem knihy, kterou jsem si chtěl koupit. Na konec jsem jí koupil kamarádce k Vánocům, takže jsem z ní nic neměl, o několik let později jsem měl to štěstí, že jsem jí i já sám našel pod stromečkem. Do knihy jsem se pustil s velkým nadšením, jelikož už jsem byl připravený na styl vyprávění od Johna Irvinga(Poslední noc na Klikaté řece, Dokud Tě nenajdu). Na víc mě tento příběh byl svým způsobem nejbližší a přišel mě o trochu více "jednoduší" a lépe stravitelnější. Irving tady nějak extra zbytečně necestuje kolem světa a ani nestřídá tolik míst, celé to pak působí mnohem ucelenějším dojmem. Dost se mi líbilo jak se přes doktora Larche dostáváme k samotnému Homerovi, jehož příběh je dost zajímavý, strastiplný a hodně nádherně napsaný. Líbily se mi vedlejší postavy jako je Candy, Wally nebo postava Melony. Je to nádherně napsaná knížka, která se čte doslova jedním dechem, a které nechybí něco hlubšího co si budete pamatovat i dlouho po přečtení.... celý text

C 2011, Tom McCarthy

Ke knize jsem přistupoval s čistým štítem a o to více mě bavila. Kniha není jednoduchá, zvláště co se týče odborného popisování strojů, techniky atd. a vyžaduje dost pozornosti. Když, se s tímto poperete, tak dostanete zajímavý příběh, se zajímavou postavou, v zajímavých situacích a časech. Tom McCarthy si doslova hraje se čtenářem a několikrát ho zavede do slepé uličky, jen proto, aby následně zboural zeď do úplně jiné ulice, do které jsme nechtěli jít. V průběhu čtení jsem čekal, že začne spisovatel vysvětlovat některé záhady, ale to se bohužel nestalo. Trochu mě mrzelo, že nevyužil špiónskou tematiku naznačenou v závěrečné části knihy(jako například, že onemocnění v závěru mu mohla způsobit Laura, protože si myslela, že je špion). C je dobrá kniha, která nezaujme všechny a její tempo nemusí sednout každému, ale kdo se do knihy začte, tak ten bude spokojený.... celý text

Poslední noc na Klikaté řece 2010, John Irving

Johna Irvinga jsem si oblíbil hned po první přečtené knížce, kterou byla Poslední noc na Klikaté řece. Nevěděl jsem co od knihy dostanu a o to více jsem byl překvapený s jakou výstavbou příběhu přišel Irving. Kniha je rozprostřena na několik desítek let a různých částí amerického východního pobřeží a Kanady. Samotný příběh chytne hned a já jako čtenář jsem četl s nadšením, jelikož mně Irving neustále překvapoval či dojímal. A hlavně jsem si užíval do detailu propracovaný příběh, který v průběhu knihy krásně graduje. Po smrti jedné postavy, jako by knížka ztratila tempo, jelikož už nebylo kam se hnát a utíkat. Příběh jede do své konce pomalu a jistě a je cítit, že se autor chtěl rozloučit s postavami hezky v klidu, jelikož mu na nich záleží. Poslední noc na Klikaté řece je nádherný román plný detailů a perfektně napsaných postav.... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Norské dřevo je první knížka, ve které jsem se seznámil s tvorbou od Haruki Murakamiho, a nutno podotknout, že lepší knížku na seznámení s tímto japonským spisovatelem jsem si vybrat nemohl. Norské dřevo je zajímavě napsaná knížka, která v sobě má příběh o velké lásce, utrpení, bolesti a nekonečné ztrátě, mezi kterou hlavní hrdina Tóru prochází. Všechno a všichni odchází jen hlavní hrdina zůstává a přežívá. V knížce je dost dobře vykresleno pomíjivost času a vzpomínek. A díky tomuto faktu je pak prosba od Naoko naprosto logická a svým vlastním zvráceným způsobem nádherná. Knížka možná působí depresivně a melancholicky, zvláště v kontrastu s nádhernou japonskou přírodou, i tak lze o ní říci, že má v sobě spoustu pozitiva. V knížce jsem si doslova zamiloval postavu Reiko a její příběh jak skončila v léčebně. Norské dřevo je nádherná knížka, která se mě velmi líbila a jsem moc rád, že jsem si čí přečetl a tím se seznámil s Murakamim.... celý text

Dokud tě nenajdu 2006, John Irving

Tuto knihu jsem četl po Poslední noci na Klikaté řece, a tak nějak už jsem tušil jakým způsobem Irving vystaví příběh. Dokud tě nenajdu je mnohem složitější knížka, než jsem čekal, a to zejména, protože se ze začátku odehrává ve významných evropských přístavech a městech. Je zde až moc informacích, jednorázových zajímavých postav, které pomáhají dotvářet atmosféru dané části knihy(prostitutky, zákazníci, tatéři mezi, kterými je i slavný tatér Sailor Jerry). Navíc se knize seznamujeme se světem tetování a tatéru(což se mi líbilo), herectví, divadlo, scenáristické psaní a i natáčení filmů či klasické hudby s náboženskou tématikou. Kniha je nadupaná tématy, myšlenkami a zkrátka je toho tady až moc. A o to více jsem si cenil částí, kdy vyrůstá Jack s Emmou a formuje svůj život a dospívání(první herecké výstupy, zápasení, zneužívání uklízečkou, vztahy se staršími ženami či osamostatnění). Jack a Emma jsou zajímavé postavy a Irving s nimi pracuje perfektně a dokáže jejich příběh vytěžit na maximum. Totéž bych mohl říci i o závěrečné části, ve které se Jack setká s otcem a odhalí pravdu. Dokud tě nenajdu je krásná knížka, která toho má v sobě opravdu hodně a mě mrzí, že tam toho je tolik, jelikož to ztrácí tempo a některé momenty nemají takovou sílu jakou by mohly mít.... celý text

Jeden musí z kola ven 2012, John le Carré (p)

Už je to trochu dlouho co jsem tuto parádní knížku četl a pár detailů mě už uteklo, přesto si stále pamatuji, že mě knížka moc bavila. Bylo to dáno hlavně tím, že jsem před knihou viděl film, který mě pomáhal se orientovat v ději, jelikož je tady dost hodně postav, které ne vždy mají velkou roli v příběhu. Dost se mi líbilo, že se příběh netočí jen kolem Smileyho, ale i kolem jiných dost zajímavých postav. Osobně jsem si oblíbil Jima Prideauxu, jehož příběh mě dost bavil. Samotné Smileyho pátrání a vyšetřování je pomalejší, a než se čtenář dostane do příběhu, tak to trochu trvá, a právě o to více je pak kniha působivější a krásně graduje. Je napínavá, tajemná, plná intrik a zrad a poctivé špionážní a detektivní práce. Je to náročná knížka a já se těším až se k ní vrátím a přečtu si jí znovu.... celý text

Na Větrné hůrce 2009, Emily Brontë

Tak tohle mně vůbec nesedlo. Čekal jsem klasický romantický příběh z viktoriánského anglického venkova. A místo toho jsem dostal příběh o pomstě s velmi rozporuplnými postavy a motivy. Není to moc záživné čtení a myslím si, že to podruhé číst nebudu.... celý text