Holden
přečtené 129
Vystěhovalci I.
1976,
Vilhelm Moberg
Tahle knížka kromě moudrých myšlenek disponuje hlavně neuvěřitelně silným lidským příběhem, takže člověk od počátku prožívá všechny strasti Karla Oskara společně s ním a jeho rodinou. Moberg je ohromně zdatnej spisovatel a dokázal tenhle monumentální román sepsat takovým způsobem, že se cítíte, jako byste celej život kopali kamení na neúrodné švédské půdě a nakonec toho měli plný zuby a učinili životní rozhodnutí - dali životu ve Švédsku jednou provždy sbohem a odstěhovali se do Severní Ameriky. A tak se plavíte na chatrné kocábce po divokým oceánu a jestli máte to štěstí a přežijete tuhle cestu, tak si to potom šinete zamořeným parním strojem, abyste stanuli v Minnesotským teritoriu u jezera Ki-Chi-Saga - konečné zastávce vašeho putování. Jenže po celou cestu musíte dělat těžký rozhodnutí, na kterých občas závisí život celé rodiny - ne vždycky se tyhle rozhodnutí ukážou být správný, ale musíte pokračovat v cestě. Karl Oskar tohle všechno věděl, než se vydal na dlouhou cestu z domova, ale i přesto měl koule na to, aby vyrazil ze Švédska do Novýho Světa vstříc světlým zítřkům a už se nikdy nevrátil zpět. Jestli bude všechno tak světlý a veselý, jak si to tahle rodina plánuje, to už si v knížce musíte najít sami. Věřte mi ale, že tenhle příběh o lidské odvaze a touze přežít ve vás už navždy zanechá hluboký stopy a nebude lehký se rozloučit s žádným členem téhle vystěhovalecké výpravy.... celý text
Anglické listy
2009,
Karel Čapek
Čapek vás vezme napříč celou Británii s vyjímkou Irska, kde to za jeho časů nebylo zrovna bezpečný a v Anglii či Skotsku byste nesehnali jedinou mapu nebo průvodce po zelené zemi proslulé dobrou whisky. Každopádně vám dá nahlídnout do zvyků, chování a vzhledu břitkých a suchých Angličanů a vyjádří se k výhodám a nevýhodám života v Británii, ke které si vybudoval značně ambivalentní vztah, protože jak trefně podotýká, sama tahle země je na první pohled v mnoha věcech protichůdná. Je to země komínů, továren, přístavů a obrovské strojírenské síly na jedné straně, ale taky země nádherné přírody, stromů, hor a jezer na straně druhé. Nutno dodat, že právě technikou nepolíbený kousky země byly Čapkovi mnohem bližší, než megalomanský města typu Liverpool či Manchester. Abych to shrnul, jestli hledáte výstižný a krásným jazykem napsaný dojmy z Británie, Karel Čapek vám to rád zprostředkuje a já jen garantuju, že se u toho budete velmi dobře bavit.... celý text
Moderní člověk a náboženství
2000,
Tomáš Garrigue Masaryk
Jestli chcete trochu hloubějc proniknout do podstaty moderní společnosti, TGM vám určitě rád poskytne pár zajímavejch podnětů k přemýšlení. "Ztratil rovnováhu, protože ztratil duchovní střed. Duše toho moderního člověka ztrácí se na všecky strany, do všech úhlů světa - nemá žádného pevného jádra, žádného středu, žádné jednoty."... celý text
Vítězný oblouk
2007,
Erich Maria Remarque (p)
Můj probém s Remarquem je ten, že mu nevěřím jediný slovo, který z něj vypadne. Podle mýho je dobrá kniha taková, kdy skutečně věříte, že takovej příběh se někde odehrával, že se takovýhle osudy opravdu někde staly. Jenomže jak tomu máte věřit, když ze sebe postavy v knize prakticky neustále chrlí rádoby chytrý a životní moudra? To mám věřit, že se Ravic s Joan nebavili opravdu o ničem jiným než o zásadních otázkách života, smrti a lásky? Možná by mě to před peti lety dojímalo, jenže teď mi to přijde strašně neautentický a umělý. Určitý pasáže mi dokonce připadaly úplně k smíchu a to bych o sobě neřekl, že jsem až tak velkej cynik. Víte, některý myšlenky jsou ze svýho základu opravdu pravdivý a několikrát jsem se nad nima pozastavil a musel dát Remarqueovi za pravdu, kámen úrazu tkví ale v tom, že ty myšlenky jsou tak přehnaně barvitě a květnaně vyjádřený, že člověk prostě ví, že takovejhle rozhovor nikdy neproběhnul. Jakej to obrovskej rozdíl mezi tímhle spisovatelem a jeho kolegou z Lost generation, kterej razil heslo "...write one true sentence," a kterýmu opravdu věříte, že všechny ty nešťastný příběhy zažil a vytrpěl. Remarque nejspíš taky, jenže jeho svědectví o tom je neskutečně plytký a ve srovnání s Hemingwayem vyzní jako příliš snaživý vyprávění žáka střední školy, nic naplat. Opravdu jsem se snažil brát tuhle knihu vážně, protože v sobě ukrývá spoustu krásnejch myšlenek o životě, jenže tyhle zamyšlení jsou tak křečovitě podaný, že si chvílema říkáte, jestli to autor opravdu myslí vážně, nebo si z nás všech dělá prdel.... celý text
Povídky
1974,
Ernest Hemingway
Řekl bych, že Hemovy povídky se liší od ostatních hlavně tím, že si na nic nehrajou. Stejně jako například Bukowski, i Hemingway popisuje život tak jak leží a běží, a i když se to někomu může zdát nudný a nezáživný, tak právě takhle to většinou opravdu chodí a jen málo kterej spisovatel dokáže popsat pocity každodenních hrdinů tak poctivě a věrohodně, jako to tady dělá Hemingway. Samozřejmě se kromě každodennosti dotýká svých klasických válečných témat, loveckých výprav a byčích zápasů - a vůbec to není ke škodě, právě naopak, je to oživení té všední činnosti, která mě osobně sice z Hemovýho psacího stroje nikdy neomrzí, ale trocha dobrodružství z Evropy nebo Afriky taky nemůže uškodit.... celý text