Holden
přečtené 129
Na západ od Říma
2001,
John Fante
Nesmírně smutně a melancholicky, ale přesto kurevsky zábavně naservírovaný novely, který vás dozajista donutí sednout si na prdel a trochu zapřemýšlet nad životem. Hlavním hrdinou první novely je Henry Molise, spisovatel průměrných scénářů. Henry Molise ma ženu, kterou miluje, ale občas ho sere. Henry Molise má děti, k nimž si za celej život nenašel cestu, ale přesto je má rád. Henry Molise má ale taky psa, kterej bez váhání ošoustá kolo od auta nebo tlustýho právníka. Jeho pes je tak stupidní, že si vysloužil jméno Blbec, ale Henry Molise mu stejně dá přednost před svou vlastní rodinou. Je to totiž právě tenhle blbej pes, kterej mu možná jedinej z celé jeho početné famílie rozumí. A i když má svý děti rád, je si moc dobře vědom toho, že se blíží chvíle, kdy si půjdou po svým a on zůstane už úplně sám se svým tupým psem. A když Henryho Molise opustí i jeho šílenej pes, zbývá už jen jediný možný místo kam uprchnout - přece Na západ od Říma. V druhé novele nám Fante nabízí příběh o trápícím se otci a zmateným chlapci, kterej se snaží zachránit svýho starýho pána ze spárů ďábla, třímajícím v otcově ateistickým kamarádovi, Frankovi Gaglianovi. Celý je to zobrazený ještě drsnějším způsobem, protože všechno sledujeme skrze citlivý vnímání malýho kluka. A jak je známo, dětskej pohled na zkaženej svět dospělých bývá občas ten nejkrutější vůbec a jelikož je Fante skvělej spisovatel, jeho slova vás donutí ucítít nepříjemnej smutek z marnivosti našeho trpkýho života.... celý text
Sny o kopci Bunker Hill
2004,
John Fante
Je mi jasný, že fráze přečíst knihu jedním dechem se může zdát otřepaná. Většinou jsou tím myšlený knihy, který se čtou překvapivě skvěle a vy se divíte, jak tím vším bezstarostně proplouváte. Jenže tohle je jinej případ, dámy a pánové. Tohle totiž není žádný bezstarostní proplouvání, tohle je seskok padákem přímo do Bandiniho krvácející duše. Tahle hořkosladká jízda s Arturem Bandinim mě potkala na Pražským hlavním nádraží, když jsem zrovna nastupoval do vlaku. To jsem jsem ještě netušil, že můj lehce tragikomickej osud pro mě má přichystaných zhruba tři a půl hodiny cesty a k tomu 50 minut zpoždění jako bonus. Takže když jsem potkal Bandiniho, jak se svým typicky romantickým způsobem začal nachomýtat do čím dál větších průserů, úplně jsem zapomněl na mou strastiplnou jízdu vlakem a začal jsem si užívat jeho poetickou jízdu životem. Některá zastávka byla smutnější, některá šťastnejší a vtipnější, ale pořád to byl ten nezapomenutelnej Arturo Bandini, od kterýho se vám nikdy nebude chtít odejít. A tak vždycky, když se zpoždění mýho vlaku o něco navýšilo, lehce jsem se pousmál a byl jsem zase o něco spokojenější. Když jsem těsně před vystoupením zaklapnul přečtený Sny o Bunker Hillu, byl jsem neskutečně vděčnej Fantemu a taky zamrzlýmu trakčnímu vedení na kolejích, že jsem měl možnost užít si tenhle fragment Bandiniho života až do jeho hořkýho konce.... celý text
Jeden den Ivana Děnisoviče
2000,
Alexandr Isajevič Solženicyn
Až bude léto a ty se budeš potit v v červencovým pekle, zapomeň na ledovou sprchu, na osvěžení v bazénu nebo na vychlazený pivo. Jediný, co potřebuješ udělat, je otevřít tuhle hořkou zpověď. Dostaneš se sice znovu do pekla, jenomže tohle peklo to bude tak mrazivý, že ti místo potu vyrazí husí kůže. Hned zapomeneš na nepříjemný horko, protože společně s Ivanem Děnisovičem začneš prožívat jeden nekonečnej den uprostřed ledové Sibiře. V tomhle světě se s tebou neserou. Lidská důstojnost musí jít stranou, hra o přežití je daleko důležitější. Jestli se v tom nenaučíš včas chodit, můžeš si být celkem jistej, že už večer budeš mrtvej. Zapomeň na naději. V tomhle bílým pekle není žádná naděje. Žiješ, abys přežil, o nic jinýho ani nejde. Na nic jinýho není čas. Až budeš svědkem tohohle marnýho dne naplněnýho bezmocí nad svým životem, najednou si budeš vážit nejen toho nesnesitelnýho červencovýho horka, ale každýho snězenýho sousta a každýho vypitýho doušku. Budeš si vážit každé minuty, o kterou si můžeš dopřát delší spánek. Budeš si vážit každé neděle, kdy můžeš jen tak sedět na prdeli a válet se bez jakýchkoliv starostí. Budeš si vážit svobody a vědomí, že jsi do určité míry svým vlastním pánem. Tenhle ponurej den v kůži Ivana Děnisoviče tě jednoduše donutí vážit si života.... celý text
Pán much
2003,
William Golding
Chcete mít představu o tom, do čeho se pustíte, když sáhnete po téhle knížce? Tak poslouchejte. Zkuste poslat na pustej ostrov následující bandu náctiletých hošanů z anglických nóbl rodin. Zaprvé, tlustýho chytrolína, kterej není schopnej zvednout klacek ze země, zato je moudřejší a rozumnější než většina jeho kolegů na ostrově. Zadruhé, zrzavýho maníka se sklonama k sadismu a se zalíbením v indiánské kultůře a kuchání vepřů. Nakonec přidejte normálního kluka s přirozenou autoritou a charismatem. Jo, nezapomeňte na melancholickýho a zádumčivýho intelektuála. Máte už nějakej obrázek o našich malých Robinsonech? Gratuluju, teď se můžete vesele pustit do tohohle Kdo přežije a dostanete celkem očekávaný, ale rozhodně dechberoucí a mrazivý rozuzlení. Golding v téhle útlé knížce totiž vcelku realisticky rozseknul, čeho všeho je člověk schopnej, když mu seberete realitu všedního dne a připravíte ho o pravidla novodobé společnosti.... celý text
Cesta
1999,
Jack London
"Vydal jsem se na cestu, protože jsem musel. A protože jsem v kapse neměl ani vindru, cestoval jsem načerno. Práce mi nevoněla, byl jsem prostě takový, nechtěl jsem trávit život někde ve fabrice nebo v docích nebo kde já vím ještě. Trampovat prostě bylo pro mě snadnější, a tak jsem to zkusil. Tenkrát jsem ještě nečetl Ztracený ráj, ale později jsem plně pochopil Miltonovo Lépe je panovat v pekle, než sloužit v nebi. Byl jsme si jist, že velcí duchové se pohybují na stejných cestách..."... celý text
Lidská komedie
2002,
William Saroyan
Je užásný, jak v tobě Saroyan vyvolá pocit smutku, beznaděje, melancholie a zmaru nad vším, co se každej den kdekoliv na zemi děje. Ale ještě úžasnější je, že hned na další stránce tě donutí k úsměvu a máš obrovskou chuť do života. Máš chuť objevovat všechno nový a nacházet krásu ve všem starým, máš chuť se jen tak projít a sledovat zázraky a divy světa, ale přitom si vážit i každodenních drobností kolem tebe. Máš chuť žít naplno. Jestli takovýhle pocity umí nějakej spisovatel vyvolat pouhým slovem, pak je to právě William Saroyan a tahle knížka. Navíc mě zastihla v období, kdy se řídím heslem Carpe Diem a kdy nechci promarnit žádnou minutu svýho života nějakou zbytečností a tenhle román zbytečností rozhodně nebyl. Právě naopak, je to nepokrytá oslava života, možná trochu naivní a nereálná, ale právě takhle to Saroyan citíl. A i když budeš prožívat smutek nad tím, jak je tenhle svět nespravedlivej a jak válka dokáže posrat životy lidem, kterých se zdánlivě vůbec netýká, nakonec se ti obličej stejně rozsvítí úsměvem, protože víš, že život je i se vším špatným pořád nádhernej a stojí za toho ho žít. Možná zním teď víc naivně než všechny ty nevinný postavy z týhle knížky, ale přesne takhle naivně se po dočtení Lidské komedie cítím a jsem za ten pocit rád a kurevsky si ho užívám, protože moc dobře vím, že za chvilku zase zmizí.... celý text
Krátká projížďka v nebeském kočáře
1999,
William Saroyan
Tak s takovýmhle šoférem bych chtěl procestovat kus Ameriky. Kdo čeká nudný popisy krajiny, starej Bill ho trochu vyvede z omylu. Nejen, že má zážitků na rozdávání, ale hlavně disponuje neskutečně pozitivním myšlením na svět, kterým nakazí úplně každýho. Několikrát jsem si přál, aby mi slova a myšlenky, který byly v té frajerské limuzíně vyslovený, nikdy neutekly. Asi mi s časem vymizí z paměti, ale pár si jich určitě uchovám na hodně dlouhou dobu. Aspoň v to doufám, protože opravdu stály za to. Saroyonova filozofie života mi holt sedí a teď se budu víc než kdy jindy snažit, abych si vychutnal projíždku černou nocí, kdykoliv se v těchhle ranních hodínach ocitnu na silnici. Trochu se sice nemůžu zbavit dojmu, že Saroyan dělá chvilkama až moc chytrýho chlápka s názorem snad úplně na všechno, ale i když jsem si s ním občas nekápnul do noty, vůbec mi to nevadilo, protože podává svý moudra tak vtipným a zábavným způsobem, že se vám prostě musí zalíbit. Rád bych se s tímhle neustále optimisticky laděným spisovatelem projel v nebeským kočáře ještě někam jinam, bude mi chybět. Jo, Bille, musím ti říct, že to s tebou byla docela zábavná a poučná jízda.... celý text
