Gweny přečtené 468

Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové 2019, Stuart Turton

Jsem omráčená. Naprosto. Pokud byla tohle autorova prvotina, pak bych se v blízké budoucnosti ráda dostala i k dalším jeho knihám. Stejně, jako opěvuji práci Agathy Christie, budu nejspíš opěvovat spisovatelský talent Stuarta Turtona. Kniha neměla jediné hluché místo. Po dlouhé době jsem byla zaujatá od první stránky až do té poslední. Nejde mi do hlavy, jak mohl stvořit tak zamotaný příběh, který se čtenáři postupně rozplétá a stejně se člověku pořád zdá, že toho ví zatraceně málo. Každý krok má své ideální načasování, každé neštěstí, které se stane, je nevyhnutelné, protože neštěstí jednoho znamená štěstí druhého. Přijde mi až téměř nemožné, že jsem se za celou dobu čtení v ději neztratila. Možná to bylo ale jen tím, že jsem celý příběh přečetla v podstatě v kuse, když nepočítám svůj noční spánek. Ano, zhltla jsem celou knihu jako malinu a teď jsem zvláštním způsobem smutná, že už je všemu konec a že nás autor ještě delší dobu nenapínal a nerozvíjel další nitky z té celé pavučiny. Na druhou stranu musím uznat, že ten úplný konec už byl takový trochu hluchý, možná by se příběh bez posledních několika stránek obešel, ale to ani v nejmenším nemůže ovlivnit můj pohled na příběh jako celek, který si rozhodně plný počet hvězd zaslouží.... celý text

Mysterium tremendum 2015, Sebastian Rainer

O pár minut později... Přijdu si kapku podvedeně. Každopádně pokud bylo marketingovým tahem oznámit, že autor zemřel za záhadných okolností a svůj román obalil do vlastní kůže, podařilo se na výbornou... Nicméně jednou za čas čtenář projeví trochu zájmu a zkusí vysledovat o záhadném autorovi něco víc... A dopadne to tak, že záhada vůbec záhadná není. Autor není tím, za koho se vydává. A vše je jinak a já zase se svou důvěřivostí skočila na lep druhým. Ale aspoň se mi bude lépe usínat.... celý text

Kinsey a já 2014, Sue Grafton

"Žijeme v ponuré době, kde noční můry ožívají a létají i za bílého dne. K násilí dochází nahodile, bezdůvodně a stále častěji. Řidiče jedoucího vedle vás zastřelí kvůli tomu, jakým jede autem; patnáctiletí kluci se zabíjejí kvůli tomu, jaké nosí bundy nebo tenisky. K vraždám dochází ve velkém všude okolo nás, a oběťmi jsou nevinní. Dokonce i americké maloměsto je pošpiněné jejich krví. Pistole není dnes již symbolem primitivního řádu a pořádku; je matkou chaosu. Kulky sviští kolem dnes a denně a zanechávají za sebou cáry masa. Jsme vydaní na milost a nemilost bezpráví. Vraždy v románech nás sice nepřestávají fascinovat, ale jejich skutečné protějšky se zvrhly v nesmyslná jatka. Vražda je krvelačná šelma skučící ve sklepě - puštěná ze řetězu čenichá v temných zákoutích naší duše." (s. 192) Zvláštní povídková kniha. Z části detektivního charakteru, z části autobiografického. Upřímně, ta autobiografická mě nebavila a nakonec jsem ji ani nedočetla. Vzdala jsem to asi 12 stran před koncem. Vyprávění bylo veskrze pesimistické a řekla bych, že pesimismu máme v téhle době až až... Ta první část s detektivkami měla spád, náboj i zajímavá témata. Nutno podotknout, že jsem ale byla nejednou rozladěná tím, že několik stránek nám autorka vypráví o nedůležitých věcech a pak najednou Kinsey z ničeho nic vysloví jméno vraha. Je to taková poloviční Agatha Christie. Ale na odreagování dobré.... celý text

Bradavická knihovna (box) 2017, J. K. Rowling (p)

Pro fanoušky HP je tohle něco navíc. Něco extra. Osobně jsem se zamilovala hlavně do Fantastických zvířat (ale zase je to i díky tomu, že znám filmová zpracování a mnohá zvířata jsem si dokázala vybavit díky znalosti filmů). Vyzdvihnout musím jak autorčinu fantazii, tak i ilustrace, které krásně doplňují četbu. Všechny 3 knížky jsem zvládla za necelý víkend a zase jsem se alespoň na pár hodin ponořila do fantastického světa čar a kouzel (a to nejen v Bradavicích). :-)... celý text

Fantastická zvířata a kde je najít 2017, Mlok Scamander (p)

Třetí a poslední kniha z cyklu Bradavické knihovny. Musím říci, že jsem si ji užila asi nejvíce, i když svou poutavostí se může rovnat Pohádkám barda Beedleho. Popisy některých zvířat mě vážně pobavili. Některá znám z filmů HP, jiná z FZ. Ale v kontextu dnešní doby jsem si říkala, že na naše státní činitele bych nejraději vypustila rarachy a pro mě i mé přátele by se určitě hodil lektvar z prášku z rohů Hrombuka. :-) A jelikož máme na zahradě včelí úly, kdyby chtěl někdy kolem letět nějaký Čmelotrysk a zamořit alespoň jeden z těch úlů, výskala bych radostí. :) ovšem mým asi nejoblíbenějším zvířátkem je i díky filmu Okamie a pak samozřejmě Hrabák. :-) A stejně jako u dvou předchozích knih musím ocenit propracované ilustrace i autorčinu fantazii.... celý text

Pár stránek navíc 2020, Lin Rina

"... Kde jsi ty, jsem i já, tvá náruč je domov pro mou duši, tlukot tvého srdce hudba pro mé uši. A moje srdce bije jen pro to tvoje." (s.41) část básně Henryho Crumba Cožpak je možné nemilovat Animant a Thomase!? Pro mě tedy rozhodně ne. Štěstím celá bez sebe jsem si koupila i tuhle outlou knížečku, protože Kroniky prachu si mě více než získaly. Pár stránek navíc mi daly mnohé. Tak zaprvé myšlenky a komentáře autorky k jednotlivým postavám. Pak také dovysvětlení některých příběhových linií, které by se do hlavní knihy prostě nehodily nebo nevešly ale hlavně se odkrylo krátké pokračování vztahu těch dvou, na svou dobu zcela společensky odlišných jedinců, kteří jeden vedle druhého tvořili ideální pár. Děkuji Lin :-)... celý text

Famfrpál v průběhu věků 2017, Kennilworthy Whisp (p)

Tak nějak se nedokážu představit, že by tahle outlonká knížečka mohla být učebnicí na škole čar a kouzel. Nebo na jakékoliv jiné škole. Možná v první, druhé třídě, ale jinde určitě ne. Je psaná pohádkovým jazykem. Popisná jen opravdu minimálně, zato je plná jmen mužstev, košťat i herní taktiky, že bych na jejich zapamatování potřebovala nemálo času. Je vidět, že si autorka vyhrála s vymýšlením názvů. Ale nemůžu říct, že by mě kniha nějak moc zaujala. Co ale musím opět vyzdvihnout, jsou krásně a detailně tvořené ilustrace.... celý text

Sejf 2018, Ryan Gattis

"...bolest je to, co nutí lidi jednat tak, jak jednaj. Bojíme se, že jí bude víc, že přijde další. Nebo se snažíme na chvilku zapomenout na tu, kterou prožíváme. Každopádně bolest je hnací motor. Nemá žádný brzdy. Jenom občas se na malou chvilku povede ubrat plyn." (s. 135-6) Příběh o tom, že i mezi těmi, jež nazýváme zločinci, se najde jeden, nebo snad i dva tací, kteří se navzdory světu kolem snaží konat dobro. Příběh o lásce, která je věčná. O lásce, která je silnější, než smrt. "Ve smrti je síla. A o smrti, co má přijít brzo, to platí tuplem. Úplně mění pravidla. Vytváří zkratky a průlezy tam, kde předtím žádný nebyly. Je jako nůž, kterej můžete použít na svět kolem. Proříznout si průchod. Prosmýknout se skrz. Zkrátit si cestu, když nemáte čas jít oklikou. Zvlášť když na vás každej vidí, že je to pravda." (s.62) Měla jsem strach, že v knize bude hodně násilí, krve, zbraní... Ale místo toho se mi dostalo vhledu do myšlenek i vzpomínek Ducha i Brejlouna. Přenést jejich osobnost, temperament, silné i slabé stránky na papír se autorovi z mého pohledu povedlo dokonale.... celý text

Bajky barda Beedleho 2017, J. K. Rowling (p)

Krásné krátké pohádky. Díky čtení HP jsem znala jen tu poslední, ale dojem na mě udělaly všechny. Jedna z nich, ta o chlupatém srdci a krutém mágovi, ve mě probudila myšlenky na Erbenovu Kytici nebo na Pohádky bratří Grimmů. :) Co ale musím vyzdvihnout, jsou neskutečně propracované, i když černobílé, ilustrace. Už dlouho jsem žádnou ilustrovanou knihu nečetla a tahle mě alespoň na chvíli vrátila do dětských let.... celý text

Šílené výčitky 2017, Liane Moriarty

Vyčítám si, že jsem od knihy měla vysoká očekávání. Bylo to mé první dílo od Liane Moriarty a já jsem z něj nesmírně zklamaná. Ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci, děj byl víceméně předvídatelný, některé kapitoly mě více než rozčilovaly. Nejspíš poprvé v životě jsem u knihy toho názoru, že by klidně pár desítek stránek mohlo chybět a vůbec nic by se nestalo. Vážně mě to mrzí, doufala jsem v jiný příběh.... celý text

Mariana 2016, Susanna Kearsley

Duše, které se mají v životě setkat, se setkají a nic jim v tom nedokáže zabránit. A i když si myslíme, že naplno chápeme cesty osudu, nakonec se ukáže být vše úplně odlišné. Mariana byla jedním z nejněžnějších a nejkrásnějších románů, jaký jsem kdy četla (ovšem až na pár stránek s krutým strýčkem). Celým příběhem se prolínala současnost a minulost, ale přitom jsem se neztrácela v ději ani to nepůsobilo rušivě. Semtam jsem se zasmála, a na konci jsem prolévala potoky slz a ještě pořád mám uslzené oči. Tak moc jsem se vžila do příběhu Mariany i Julie, že jsem zase zapomněla na realitu kolem sebe a teď začínám pociťovat bolavá záda, jak jsem se skoro do půl třetí do rána hrbila nad knihou, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Nešlo se odtrhnout, únavu jsem přemohla a stránky ubíhaly tak nějak moc rychle. Tímto mám již přečtené všechny knihy, které u nás od Susanny Kearsley vyšly a budu doufat, že brzy vyjde další, jelikož mám její romány s pasážemi z minulosti opravdu moc ráda.... celý text

Kábulské vlaštovky 2006, Yasmina Khadra (p)

Smutný příběh z místa, které by se dalo nazvat peklem na zemi. Nechce se mi knihu hodnotit hvězdičkami. Tohle je téma, které se na škále oblíbenosti hodnotit snad ani nedá. Nicméně čtení pro mě nebylo úplně jednoduché. Semtam nějaký překlep v textu, semtam trošku složitější větná skladba. Nicméně i tak jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Ovšem zase si dám chvíli pauzu od takovýchto těžkých témat.... celý text

Prostitutky 2013, Josef Moník

Relativně jednoduché povídky z různých koutů Země a z různých dob. Jako oddechová četba je uspokojující, ale čtenář by v nich neměl hledat hlubší smysl...

Spací vady 2012, Radka Denemarková

Z mého pohledu absurdní drama o třech ženách, z nichž tu prostřední jsem neznala vůbec, zatímco Virginii Wolf velmi dobře díky vysokoškolskému studiu. Ve své době to alespoň svými díly byla velká žena, která to neměla vůbec jednoduché. Nemůžu říci, že by mě tohle dílo nějak zvlášť oslnilo. Střídání témat rozhovoru, mnohdy velmi krátké výstupy bez nějakého smyslu... Na druhou stranu má tohle drama něco, co jsem v jiných zatím nenašla a nesmírně ráda bych viděla jeho divadelní inscenaci. Snad jednou. Tentokrát si neodpustím vložení dvou citací: Sylvie: "Narodila jsem se, chytili mě pod krkem, nohy zalili do betonu a ještě k spánku přiložili revolver. A řekli: a teď běž, jsi svobodná." Virginie "Ženy se chtějí zahnízdit v momentě, kdy cit vrcholí. Mnohem častěji, když odumírá."... celý text

Cesta beze jména 2016, Howard Linskey

"Většina lidí má v sobě v mládí světlo, které ale brzy pohasne." (s. 238) Kdyby v tomhle příběhu nebyla krev a pár vražd, řekla bych, že jsem vlastně četla román s relativně šťastným koncem... I když šťastným... No, jak pro koho. Knize se v žádném případě nedá upřít čtivost, i když je pravda, že první polovina tak záživná nebyla. To až ve druhé polovině stoupalo tempo vyprávění a já se zase přistihla být naprosto ponořená do děje. V příběhu se objevilo i pár momentů, které by se daly označit jako filosofování o životě, rady starší generace té mladší. Jednou z nich je i úvodní citát, který započal zajímavé odstavce o tom, jak v mládí sníme a kolik našich snů opravdu dojde k naplnění... V některých takto hlubších chvílích jsem spatřovala jakousi paralelu se svým současným životem, a vlastně nejen svým. Tím vším chci říci, že ač jsem se v první polovině stavěla ke čtení spíše odtažitě, ta druhá polovina vše vyvážila a misky vah naklonila k naprosto jiným pocitům a dojmům.... celý text

Zhroucený čas 2020, Blake Crouch

No páni, já nemám slov. Tak za prvé jsem se asi ocitla v úplně jiném časoprostoru - naposledy jsem se dívala na hodinky v půl 10 večer a pak se pohroužila do knihy (nebyla jsem ani v půlce)... A teď je skoro půlnoc a já knihu dočetla. Nemůžu uvěřit, že jsem dokázala na tak dlouhou dobu vypnout své vnímání okolí, ignorovat, jak u čtení sedím zkroucená a jen být zcela ponořená do děje. Teprve teď začínám cítit bolest zad i kyčlí ze špatného sezení. A za druhé - ksakru já se snad začnu více zajímat o kvantovou fyziku. Sice jsem některé z těch vědecky znějících částí nepochopila napoprvé a musela si tu větu, či odstavec přečíst několikrát, ale ani tak nemůžu říct, že bych dokázala smysluplně někomu dalšímu interpretovat, o čem kniha pojednávala. Ze začátku dění i v jeho průběhu se mi často vracel na mysl film s názvem "Zdrojový kód" - dokonce si myslím, že tohle spojení se jednou objevilo i v samotné knize. Nicméně téma cestování časoprostorem je v posledních letech oblíbeným jak u filmařů, tak i spisovatelů, ovšem musím říci, že spisovatelské práce si stále cením více. Musím uznat, Blakeu Crouchovi se povedlo neskutečně poutavé dílo, které dokáže své čtenáře přenést do naprosto jiné dimenze. Je to stále ještě trochu sci-fi, ale kdo z nás přesně ví, jaké pokusy se už provádějí ve zmiňovaném švýcarském výzkumném centru Cern?! Ne, nechci tu rozebírat konspirační teorie, ale víme už, že čas je jen relativní pojem, a jak řekl Orwell, "Ten, kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Ten, kdo ovládá současnost, ovládá minulost." Po tom, co vše jsem si už o kvantové fyzice zjistila, měl Orwell pravdu... Už je dokázáno, že pokud se částice změní v přítomnosti, změní se tím zároveň její minulost...... celý text

Chladná jako led 2020, Teresa Driscoll

Působivý příběh, jehož úplný konec mě dostal do kolen. To, že s Emmou není něco v pořádku, mi v hlavě vrtalo od začátku, ale že se vše nakonec tak zvrtne, jsem tedy vůbec nečekala! Už z první knihy od Teresy Driscoll vím, že děj si relativně v klidu plyne, a gradace nastává postupně a ten konec je nejvíce překvapivý. Nicméně nutno říci, že děj plyne klidně jen v kapitolách vyprávěných retrospektivně. V těch chronologických je to pěkný fičák. I přes to mi ale některé kapitoly přišly zcela zbytečné (třeba ta o Matthewovi nebo Melanii - i když zase chápu, že nám je autorka chtěla trošku přiblížit i z jiné, než profesionální stránky). I přes to téma pro mě kniha byla spíše oddychová a rozhodně ji nehodlám srovnávat s nějakými thrillery nebo detektivkami. Neměla jsem od ní žádná očekávání a tudíž mohu s čistým srdcem říci, že se mi líbí tak, jak je napsána.... celý text

Cizí královna 2020, Rebecca Gablé

"Jistota je milost určená jen několika vyvoleným." (s. 280) Možná ano, možná ne. Jisté pro mne ale bylo pomyšlení, že Cizí královnou budu ohromená stejně, ne-li více, než Hlavou světa. Přistupovala jsem k druhé knize Rebeccy Gablé s určitým odstupem, který mi ale vydržel jen pár prvních stran. Potom už jsem se zcela ponořila do temného středověku. Cizí královna si mě naprosto získala, i když její představitelka mi byla ne vždy svými činy sympatická. Jenže kdo jsem já, abych soudila skutky a rozmary nejvyšší dobové šlechty? Věřím, že většina z nás si nedovede představit, jak by se zachovala v mezních situacích, kterými prošla nejen Adelheid, ale také Gaidemar, Ota a další. Z těchto tří zmíněných si mne svým charakterem nejvíce získal Gaidemar, i proto jsem pro něho hned dvakrát ke konci knihy ronila slzy (nebudu ale prozrazovat proč). Ale nebyly to jediné slzy. V průběhu čtení mnou opět cloumaly emoce - semtam lehký smích, častěji jsem ale zapomínala kontrolovat svůj dech a mívala husí kůži i vnímala zvýšený tlukot svého srdce. Snad ani není možné vyjádřit se tu ke všem postavám - bylo jich příliš mnoho. Co ale musím uznat, je, že jejich charakter, i to, co ho utvářelo, popsala autorka opravdu mistrně. Nemám, stejně jako v případě Hlavy světa, snad jedinou výtku, krom toho, že by kniha mohla klidně dál pokračovat. Kéž bychom se jednoho dne dočkali pokračování. Styl, jakým Rebecca Gablé píše, je pro mne nesmírně atraktivní. Dopředu neprozradí mnohé a přitom je čtenář v napětí, když dočte jednu kapitolu a začíná číst další - i když by třeba neměl, protože večerní hodina už opravdu pokročila. Pravdou ale je, že nejen práce autorky je perfektní, ale je na místě zmínit i úžasnou práci překladatelky Blanky Pscheidtové a stejně tak autora ilustrací dobové mapy Evropy a také rodokmenu na vnitřní obálce knihy. Jsem vděčná za tak hluboký čtenářský požitek, který mě nejen zaujal, ale zároveň mi dal do života dalších pár poznání nejen o historii slovanských zemí, ale také o morálce a důležitých osobnostech - tedy i ženách v 10. století.... celý text

Knihomol 1957, Stefan Zweig

Krátká, svižná, ale svým způsobem smutná povídka z pera mého oblíbeného spisovatele. Charakter Jakuba Mohla mi v mnohém připomínal povahové rysy lidí s autismem či Aspergerovým syndromem - měl svůj zaběhnutý řád v životě, než mu jej zkazili druzí, disponoval naprosto odzbrojující pamětí a přehledem v literární oblasti, ale nejen v ní. Kdo ví, zda měl autor předlohu v někom skutečném... Jenze povídka je i plná hlubokých myšlenek o životě... Dovolím si vybrat dvě. "... tajemství, že všechno výjimečné a mohutné v našem žití lze dokázat jen vnitřním soustředěním, vznešenou monomanií, která je ve svatém svazku s šílenstvím." (s. 19) "... nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem?' (s. 19)... celý text

Dobývání nebe 2020, Paolo Giordano

Neskutečná knížka s ohromným nejen společensko-psychologicko-náboženským přesahem. Příběh, jehož většina postav vás rozčiluje, ale přitom vás nějaká zvláštní síla nutí číst dál, dlouho do noci a pak i přes těžká víčka posledních dvacet stránek slupnout jako malinu. Tématem, které prostupuje celým příběhem, je láska. Bratrská, rodičovská, milenecká, mnohdy bouřlivá a nepochopená, jindy něžná a tajemná. Láska, která má mnoho podob a jejíž všechny projevy člověk nedokáže za celý život poznat. Stejně jako za celý svůj život nikdy nepoznáme zcela člověka, vedle kterého prožijeme nespočet nejen šťastných chvil. Život je tak trochu záhada, když ho prožíváme, ale o desetiletí později nám naše vzpomínky začnou dávat smysl a my pochopíme, proč se všechno muselo stát tak, jak se to stalo, abychom mohli být tam, kde nyní stojíme. A jsem si jistá, že s tímhle přesvědčením se smířila i po letech Teresa. Od autora byla tohle má prvotina a snad se někdy v budoucnu dostanu k jeho debutu Osamělost prvočísel. Nicméně ne hned. Teď cítím, že navzdory svému zaujetí pro Giordana, bych se mu měla nějakou dobu vyhýbat. Jde o to, že ač se to na první pohled nezdá, příběh Dobývání nebe oplývá hlubokými tématy, která jsou ve většině spíše negativního rázu a můj vnitřní hlas mi říká, že je teď načase přečíst si něco odlehčenějšího, jednoduššího.... celý text