Gweny přečtené 468

Vůle 2018, Jeroen Olyslaegers

"Touha po normálnosti, to je právě ten jed, pokrytectví, který k ní patří, a všeobecná otrocká morálka." (s. 57) Tohle nebyla na čtení vůbec jednoduchá kniha. Zvolený jazyk, místy velmi detailní popis reality, retrospektivní vyprávění, které je sem tam proložené popsáním současné reality - to všechno a mnohem více vytváří velmi působivé dílo, které čtenářům otevře dveře do jiné doby a jiného světa.... celý text

151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem 2019, Lucie Kutrová

Život je jako jízda na horské dráze. Jednou jsi dole, jednou nahoře, ale když se dokážeš potom ohlídnout za sebe, uvidíš, že každý tvůj krok měl smysl. Dělej vše s láskou a láska se ti vrátí. Nejrůžovější kniha o nejbláznivější holce, jakou jsem kdy četla. Nemohla jsem si knihu na dovolenou do hor vybrat lépe. Každý kopec jsem myslela na Lůcu a její 30kg krosnu, přičemž můj batoh měl max 4kg. Po každém výstupu na nějakou horu jsem se radovala jako smyslů zbavená a myslela na Lůcu a její výstup na nejvyšší horu Ameriky v sandálech. Původně zamýšlené volné odpoledne se změnilo ve výstup na další horu s myšlenkami na Lůcu, která i během své periody dokázala nemožné. Nemožné?! Ale kdepak. Nemožné je to, co si nedovedeme představit. Lucka je naprosto nenormální osobnost (zaplať pánbůh, protože být normální je nuda). Způsob jejího myšlení je mi dost blízký. Na začátku knihy jsem se hodně smála, pak přišly trable a boje a já zvážněla. A na konci - teda asi posledních 20 stran jsem na konci každého dne bulela dojetím, jak k sobě dokáží být lidé laskaví (od slova láska). Čtení jsem si užila od první do poslední stránky a teď už se jen těším na další Lucčinu knihu. :-)... celý text

Nejhezčí mezi krávami 2021, Zuzana Hubeňáková

Tak tohle byl gól. A to doslova. Brouzdám si takhle po knihkupectví Luxor na nádraží v Praze, abych si zkrátila čas a najednou mě zaujme kniha s parádní obálkou a vskutku směšným názvem. Prolistuji, přečtu si pár řádků a kupuji. Cesta ve vlaku se mění v komické divadlo. Semtam se smíchy neudržím a směju se nahlas, ostatní spolucestující nechápou. Což je mě upřímně jedno, protože já se vážně bavím. Cesta domů utekla ani nevím jak. Tohle není žádná vysoká literatura, ale ani se jí nesnaží být. Autorka trefně a vtipně vypráví i vysvětluje, píše skoro jakoby se svěřovala deníčku a ne čtenářskému publiku. Rozhodně tleskám, děkuji a těším se, až se dostanu k dalším knihám Zuzany Hubeňákové. :-)... celý text

Děti, které přežily Mengeleho 2015, Eva Mozes Kor

"Nikdy a v žádném případě se nevzdávejte. Vždy je možné přežít a naplnit své sny." (s.193) Další z knih, která vypovídá o tom, čím si museli projít věznění lidé v koncentračních táborech. Příběh Evy Kor Mozes je plný nesmírné síly a odhodlání přežít za všemožných okolností. Přežít nejen sama, ale i se svou druhou polovinou, sestrou Miriam. Příběh je pravda velmi zhuštěný, ubíhá rychle a detailů člověk moc nepozná. Ale chce je vůbec poznat?! Myslím, že pro představu tahle kniha dostatečně stačí. Člověk musí mít na přečtení podobných knih náladu. Jedině pak je možné jej zvládnout s minimem slz v očích. U mě se slzy dostavily, ale až na samotném konci knihy při prohlížení fotografií. Fotografii těch, co přežili, i těch, kteří neměli to štěstí (opravdu štěstí?!) a nevrátili se domů. Smekám klobouk před desetiletým děvčátkem, které dokázalo zachránit hned dva životy v tak nehostinném prostředí, které vyrostlo v okouzlující ženu, dalo život dvěma dětem, založilo nadaci a aktivně se podílelo na osvětě lidí. A stejně jako u ostatních knih s podobnou tématikou, ani u této nehodnotím počtem hvězd. Toto se hodnotit prostě nedá. A když už bych hodnotit měla, co mám hodnotit? Skladbu textu, linii příběhu, smysluplnost souvětí? Vždyť je to jen prkotina...... celý text

Chlapec, krtek, liška a kůň 2021, Charlie Mackesy

Nejněžnější kniha, jakou jsem kdy držela v rukou. Velká svým zpracováním, málo textu, ale ta hloubka myšlenek. Ta hloubka kreseb. To, co jsem při jejím čtení, prohlížení, vnímání... zažila, je nepopsatelně krásné. Po dočtení už se mi chtělo jen a jen plakat. Je to skvost, který budu často vyndavat z knihovny, abych se potěšila jeho stránkami.... celý text

Malá 2013, Michal Čagánek

Dlouho jsem se téhle knize vyhýbala ze strachu, že kopíruje Malého Prince, kterého nadevše zbožňuji. Až dnes ráno jsem se rozhodla vzít s sebou knihu na cestu do Prahy na jedno vyšetření. Přečetla jsem ji téměř na jeden nádech... Cesta vlakem domů byla obohacena o několik emocí, které se v mé duši během čtení objevily. Radost, smutek, úsměv na tváři i slzy v očích. A po dočtení knihy jen mír v srdci. Nemám co více říct, jen to, že Michalovy knihy nesou hluboké poselství, které se ke mně dostane vždy v pravý čas.... celý text

Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku 2016, Giles Milton

Zajímavá kniha, která ač díky nevelkému počtu stran představuje informace, o jakých jsem neměla ani potuchy. Hitler na drogách, vyznamenaný holub a pes z první světové, nezvěstná královna detektivek, falešné paleontologické nálezy a mnoho dalších. Každý příběh vydal maximálně na 4-5 stran, takže člověk nemusel mít strach kdykoliv přestat se čtením. Hodně povedená exkurze do minulosti. :-)... celý text

Odložený Vesmír 2020, Michal Čagánek

Po opravdu dlouhé době kniha, která ve mě v průběhu čtení odkrývala velmi protichůdné emoce. Chvíli mě Aleš nesmírně rozčiloval, pak ve mně vzbuzoval soucit, chvíli se dostavily pocity lhostejnosti a nakonec vše tak nějak zmizelo, a zbylo jen TADY a TEĎ. Nemůžu říci, že bych si nějak extra užila samotný příběh. Napravení takového člověka, jakým Aleš byl, nemohlo trvat tak krátkou dobu. Ale musím říci, že mě upoutalo to, co je mezi řádky. Jakési hlubší myšlenky, které nelze popsat a vyjádřit. Jen vím, že mě poselství knihy na nějakou dobu zakořenilo.... celý text

První láska, poslední pomazání 2017, Ian McEwan

Velmi neotřelá témata, která jsou ještě v dnešní době částečně tabuizovaná. A přitom McEwan už před více než 45 lety napsal to, o čem se mnoho lidí bojí mluvit a přemýšlet ještě dnes. Nemůžu říct, že by to bylo jednoduché čtení. Mnohdy dlouhá souvětí spíše lyrického rázu musí člověk opravdu číst vědomě a ne se myslí toulat někde jinde. To pak může začít číst znovu. Ale na druhou stranu, když už se do čtení ponoříte, nebudete moci přestat.... celý text

Kafka na pobřeží 2010, Haruki Murakami

Ach Haruki, zase jste mne dostal do kolen. Doslova. Dlouho se mi nedařilo překonat čtecí krizi po přečtení čtyřdílné série Pohřebiště zapomenutých knih. Ale Murakami je holt záruka úspěchu, jen mě to mohlo napadnout dříve. Stejně jako má první loňská "jarní" kniha byla od něho, letos to bylo zrovna tak. A musím říci, že mě Murakamiho knihy baví stále stejně. Nemůžu říci, že by v nich bylo nějaké slepé místečko, kde by snad hrozilo opadnuté mého zájmu. Nejinak tomu bylo i u Kafky na pobřeží. Trochu erotiky, lehký magický realismus, příroda v kontrastu s městem, poklidné prostředí knihovny vs. hluk dálnice. Nejdrsnější patnáctiletý kluk, který zří onen svět; nejdivnější šedesátiletý stařeček, co si povídá s kočkami a kameny; genderově nespecifický pan Óšima... je toho opravdu moc. Každý moment v příběhu byl geniálně načasován A co teprve posledních pár řádků každé kapitoly, které přinesly nesmírnou dávku napětí a gradace děje. Stejně jako v ostatních knihách, co jsem od Murakamiho četla, ani tady nehrozí, že by se čtenář ztratil v počtu postav. Jména znějí příjemně, souvětí jsou srozumitelná, semtam člověk narazí na nějaké to moudro, po kterém pak přestane číst a jen tupě zírá do prázdna a prázdno má v tu chvíli i v hlavě. Jenže "Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestou sám sebou." (s. 414) Nemůžu jinak, než s láskou vzpomínat na všechny Mirakamiho knihy a těšit se, že ke mě osudový vítr brzy nějakou zase přivane. A nebo nebudu spoléhat na osud a brzy si nějakou koupím sama. Co vím, mám doma v knihovně opravdu jen zlomek jeho knih.... celý text

Lady Fuckingham 2009, neznámý - neuveden

Nehodnotím hvězdičkami, ale nestačila jsem se divit. Čekala jsem jednoduchou, nenáročnou knihu a místo toho jsem dostala dosti odvázanou a otevřenou zpověď jedné nymfomanky. Co víc říct? Nijak extra složité na čtení to není, jen se nesmíte tak často zasnít v představách. :-)... celý text

Muži Marie Terezie 2017, Hanne Egghardt

Kniha zajímavá svým obsahem ale už méně zpracováním. Jsem částečně zklamaná. Chyba hned na úvodní stránce? Proč?! Další zbytečné chyby a překlepy v textu. Celkem malé písmo nahuštěné na stránkách. Nedobře se mi kniha četla i když její potenciál je vysoký. Vyzdvihnout je třeba, jakou práci si dala autorka s historickým materiálem, kolik musela přečíst korespondence i kronik. Opravdu klobouk dolů. Marie Terezie jakožto jedna z nejmocnějších žen historie mě fascinuje už bezmála 15 let. Stále se (nejen) díky literatuře dozvídám mnohé z jejího života, který nikdy nepřestanu obdivovat.... celý text

Prokletá místa Čech a Moravy 2011, Veronika Rubínková

Zajímavé příběhy chvílemi plné děsivých témat. Téměř každý z nich by mohl být tématem pro jednu samostatnou knihu. Místo toho nám autorka předložila jakýsi zhuštěný popis historických faktů a legend, připomínající články v časopisech/novinách věnujících se takovýmto tématům. Na jednu stranu poučné, na druhou zajímavé. Čtivé to bylo, ale opravdu mě mrzelo, že každému tématu bylo věnováno jen pár stránek.... celý text

Spisovatel jako povolání 2017, Haruki Murakami

"Víte, pro spisovatele je nejdůležitější, aby to dokázal - promiňte mi ten výraz - šlehnout čtenářům vždycky rovnou do žíly." (s. 194, řečeno Johnem Irvingem) Mým snem bylo vždycky stát se spisovatelkou. Ovšem po přečtení téhle knihy mě mé nadšení částečně opouští. :-) Každopádně musím říci, že od knihy jsem čekala více méně návod na to, jak se spisovatelem stát. Ovšem dostalo se mi spíše autobiografické zpovědi o Murakamiho životě. Nejsem ale vůbec zklamaná. Čtení mi trvalo déle. Není to román ani detektivka, aby se člověk bál, že když si dá pauzu, zapomene napětí z předchozích kapitol. Tady na sebe kapitoly nenavazují a tak je jedno, jestli knihu přečtěte na jeden zátah nebo si ji nadávkujete podle nálady. Za mě tedy originální počin, který ale právě kvůli tomu, jak je napsán, nemusí mnoha lidem sednout.... celý text

Birthday Girl 2017, Haruki Murakami

Podivná pobídka z pera mého oblíbeného asijského spisovatele. Jak už je jeho zvykem, během líčení příběhu vyvstává více otázek než odpovědí, což je v případu Murakamiho tvorby to, co tak náruživě hltám. :)... celý text

Labyrint duchů 2019, Carlos Ruiz Zafón

Je půl osmé večer. Uléhám do postele a nejsem ještě ani v polovině knihy. Jsem ale napjatá, kam mě Alicia vezme s sebou tentokrát. A nejen ona... Leandro, Hendaya, Lomano, Rovira... Jsem zcela fascinována a už více než týden se ztrácím a znovu objevuji v Barcelonských uličkách, kde pronásleduji na každém kroku Daniela i Fermína a tajně doufám ve znovu-shledání s Julianem Caraxem. Láska, která ve mně k němu zahořela ve Stínu větru se nedá nijak utišit. Čekám na jeho objevení jako ztroskotanec na pustém ostrově na první loď, která propluje kolem. Protože "Vzpomínky, které pohřbíme do ticha, nás totiž později nikdy nepřestanou pronásledovat." (s. 15) Jenže co Barcelona jednou uchvátí, nerada navrací. Obzvláště pokud jde o tajemství, která zavánějí vysokou politikou, střelným prachem a špinavými penězi. A stejné je to i s Pohřebištěm zapomenutých knih. Kdo do jeho útrob vstoupí jedenkrát, nikdy nezapomene. Málokomu se ale poštěstí ocitnout se v jeho labyrintu vícekrát a najít tam své štěstí i spásu. Ovšem nevítaným návštěvníkům Pohřebiště přinese záhubu duše a později i těla. Nemůžu ani říci, jak moc mi některé z postav přirostly k srdci. Především Fermín se svou grandiózní vyřídilkou a peprnými vtípky na adresu kohokoliv a v jakékoliv situaci. Také Daniel svou tvrdohlavostí ale také hlubokou láskou k Bee i Juliánovi. A v neposlední řadě Alicia svým nezdolným šarmem a půvabem, který se dokázal během mrknutí oka změnit v chladnou vypočítavost. Alicia byla cokoliv, jen ne normální ženuška starající se o domácnost. Na svých bedrech nesla s grácií tíhu velké části světa a přesto s hlavou nahoru dokázala zdolat za pomoci svých nejbližších i ta největší příkoří až na... O pár hodin později je půl čtvrté ráno. To, co jsem si nedokázala představit, se stalo skutečností. Druhá polovina Labyrintu duchů je najednou pryč. Více stránek kniha nemá. Má duše zůstala sedět po boku Fermína na mole, když k ní ještě z dálky doznívala Juliánova slova. Necítím únavu, děsí mě jen, že za 3 hodiny vstávám do práce. Má cenu ještě vůbec uléhat ke spánku? Zkusím to. Nápad to byl sice dobrý, ale spánek byl velmi zvláštní. Propadla jsem se o 60 let zpět do španělské Barcelony a nechávala se provázet po jejích krásách od Fermína i Daniela. Za každým rohem jsem očekávala setkání s Caraxem. Místo toho mě ti dva zavedli na tajné místo v srdci Barcelony. A co jsem tam viděla i zažila už je zapovězeno vyprávět. Děkuji panu Zafónovi za nejkrásnější sérii příběhů, jaký jsem dosud četla. Se slzami v očích se skláním nad takovým talentem a fantasií. Děkuji.... celý text

Andělská hra 2018, Carlos Ruiz Zafón

„Prvním krokem k tomu, aby člověk něčemu zaníceně uvěřil, je strach. Strach, že přijdeme o vlastní identitu, o život, o své postavení, o to, čemu věříme. Strach je střelný prach a nenávist zápalná šňůra.“ (s. 315) Dnes odpoledne jsem se nevydala ven, jako tomu bývá každý víkend. Místo toho jsem zasedla do křesla s knihou. Zbývalo mi cca 100 stránek do konce příběhu a můj hlad po rozzuzlení byl enormní. A tak stejně jako v případě Stínu větru, i zde jsem naprosto zapomněla na své okolí a propadla se do Barcelony první poloviny 20. století. Barcelonské uličky, jakoby se přede mnou vynořovaly z knihy, David Martín jakoby mluvil i přemýšlel v mé vlastní hlavě a já viděla svět jeho očima. Cítila jsem jeho strach, odhodlání ale i dávno zapomenutá příkoří a hlavně lásku. Lidská duše je bezedná a dokáže snést sebevětší rány osudu. Avšak každá rána může člověka posunout dál, do vyšších sfér. Mnohokrát jsem už téměř nevěřila, že se náš hlavní hrdina dožije svítání nového dne. Mnohokrát jsem si říkala, kam dál lze ještě děj vystupňovat a posunout. A mnohokrát jsem doufala, že mezi všemi zloduchy a padouchy se najde alespoň jeden, který bude mít srdce na správném místě. Ještě mám před sebou dva díly Pohřebiště zapomenutých knih, ale už teď se děsím chvíle, kdy ten poslední dočtu a přede mnou se rozvine pustina. Přijdu si Zafónovými knihami naprosto posedlá. Jen na chvilku mě napadlo, že bych si teď na odlehčení vybrala jinou knihu, ale ta myšlenka jak rychle přišla, tak rychle byla odehnána. Teď už se jen těším, až otevřu Nebeského vězně a má duše se s příběhem přenese daleko od mého domova i doby, ve které žiji.... celý text

Nebeský vězeň 2018, Carlos Ruiz Zafón

Jeden další večer strávený ve společnosti klanu rodiny Sempere a také temperamentního Fermína, jehož výřečnost a neustálá energie je poněkud na ústupu. Minulost je zvláštní a nikdy nevíme, kdy se na světlo dostane něco, na co nejsme hrdí a co bychom před světem i sami před sebou už chtěli nadobro utajit. V tomto díle Pohřebiště zapomenutých knih se znovu setkáváme s těmi, které už známe a ke kterým přibývá dalších pár nových tváří. Dozvídáme se, jaké rány osudu museli přestát naši hrdinové a jak se z nich dokázaly dostat ven. Temnota je stále přítomná, i když ji sem tam do kouta zaženou sluneční paprsky, které přináší naději. Jenže v pozadí je někdo, kdo na své odhalení ještě pořád čeká a já jsem nesmírně napjatá a zároveň mám strach pustit se čtení poslední knihy této ságy. Mám strach především z Danielových špatných rozhodnutí. Kéž bych se ale pletla a vše skončilo dobře (i když co je dobré a co zlé?!) Pravdou je, že ač nechtěně, přeci musím trochu srovnat Nebeského vězně s předešlými dvěma knihami. Pořád jsem přemýšlela, co mi v tomhle příběhu chybělo a konečně to vím. Jsou to prvky magického realismu, které mě udržovaly v napětí především při čtení Andělské hry. A ještě jedna věc je tu jinak... Na polovičním počtu stránek je příběh napsaný jaksi napřímo, bez jakýchkoliv odboček. Ani jedna z těchto výtek ale nedokáže ovlivnit mé hodnocení. Jsem touhle sérií opravdu uchvácena a s nedočkavostí mně vlastní se už třesu, až otevřu Labyrint duchů (i když, jak jsem už napsala výše, mám jisté obavy, jak vše dopadne).... celý text

Staré pověsti české 2003, Alois Jirásek

Nelze hodnotit jinak. Četla jsem ji za život vícekrát. Poprvé už někdy z kraje druhého stupně na základní škole. Potom na střední a teď jsem se k ní dostala v její audio podobě a znovu jsem příběhům propadla. Některé bych mohla poslouchat pořád dokola a dokonce si je pouštím před spaním, když mám náladu. Je to klasika, kterou jsem šťastná, že znám. Některé příběhy jsou poutavé více, některé méně. Všechny dohromady ale tvoří báječný celek. Říká se, že každá báje i pověst mají pravdivé jádro a mě se chce věřit, že některé milníky v našich dějinách opravdu proběhly tak, jak je autor popisuje.... celý text

Stín větru 2018, Carlos Ruiz Zafón

„… jen málo věcí dokáže poznamenat čtenáře tak jako první kniha, která si opravdu najde cestu k jeho srdci.“ (s. 12) Nevím, která kniha takto poznamenala mne, i když jedna mi neustále vyvstává v mysli. Vím ale, že Stín větru si cestu k mému srdci našel. Několikrát jsem během čtení prolévala slzy a oči mi ještě nestačily oschnout do téhle chvíle, kdy jsem se jala psát svůj komentář. Do knihy jsem se zamilovala díky její obálce – rovnou jsem si pořídila všechny 4 díly Pohřebiště zapomenutých knih. Pár měsíců mi knihy dělaly radost v knihovně a včera ráno jsem uslyšela jakýsi tenký hlásek, který mě volal ke čtení prvního dílu. Knihy ke čtení si vybírám intuitivně a musím říci, že ani tentokrát mě intuice nezklamala a já se do čtení ponořila celým svým srdcem, které se teď bude nějaký čas léčit z ran, které osud uštědřil Juliánovi a Danielovi. Autor napsal nesmírně působivý román, který je vše, jen ne nudný – jen v něm napětí, láska, přátelství, něha, ale i zrada, násilí, krev a dokonce i trošku mystiky. To vše dodává knize po špetkách velkou dávku atraktivity. A od té chvíle, kdy si přečtete větu, kde je hlavním poselstvím číslice „7“, už nejste schopni přestat číst (teda alespoň já nebyla). Na závěr si dovolím jednu citaci, díky které jsem mnohé pochopila a tak znovu děkuji své intuici za to, že mi v pravou chvíli dala do rukou knihu, která mi zase obohatila život a otevřela oči… „Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme.“ (s. 520)... celý text