freestyla
přečtené 203
Udržovatel
2010,
Martin Koláček
Velice příjemné překvapení s velkým přesahem. Citát z knihy: "Noční můry nejsou špatný, pokud jsou opravdu tvoje a nepochází z jiných světů. Upozorňují tě na to, že v tobě není něco v pořádku."... celý text
Wim Hof – Ledový muž
2020,
Wim Hof
Je vidět, že Wim není spisovatel, protože je to psáno občas dost zmateně a pořadí věcí a myšlenek není úplně dobře srovnané. Ale mě se kniha líbila víc, než většina motivačních knih, které jsem četl a v dost věcech se s ním ztotožňuju. Kdo chce, tak si v této knize to svoje najde. Pár citátů z knihy: "Intuice a instinkty jsou utlačovány dogmaty a doktrínami už příliš dlouho. Čerstvé vědecké důkazy nám ukazují, že jsme schopni ovládat svůj stres a zánětlivost, nálady a emoce v daleko větší míře než jsme si mysleli. Můžeme se stát odpovědnějšími a schopnějšími rozpoznat, co je pro nás dobré a co není. Jsme jako počítače, které potřebují restartovat." "Když dojde na podněcování ke změně, přikláním se ke Gándhího nenásilnému přístupu: neexistuje cesta k míru, mír je ta cesta. To je filozofie, za kterou bych se postavil" "Může to znít jako protimluv, ale ti, kteří se umí nejlépe ovládat, jsou ti nejsvobodnější." "Lidé jsou tak popletení, tak pohlcení vlastními myšlenkami, že si sami sobě stojí v cestě. Přitom ani netuší, že si stíní vlastnímu světlu. Já jen říkám - buďte štastní, silní a zdraví. Všechno ostatní jsou kraviny. Jenom vám to dělá binec v hlavě." "Myslíme si, že máme okolní svět pod kontrolou, skutečnost je ovšem přesně opačná. Naše chování zaměřené na pohodlí nás oslabilo. Ještě hůř, stali jsme se díky němu závislými. Abychom unikli stresům každodenního života, které jsme si sami způsobili, vysedáváme v místnostech s teplotou 22°C, díváme se na televizi a pojídáme u toho průmyslově zpracované potraviny, které nám "dělají dobře". Stala se z nás ztělesněná deregulace. Náš imunitní systém byl narušen, což vede k nemocem a poruchám. Naše biochemie je rozhozená a my už nemůžeme fungovat tak, jak jsme byli stvořeni. Spousta těchto nemocí je navíc psychosomatických. Prostrachujeme se až k nemoci." "Odpovědi jsem nalezl v přírodě. Je to vrozená síla, kterou všichni disponujeme. Vyhnali ji z nás za přispění vzdělávacího systému, který není zaměřený na štestí, sílu, zdraví či hlubší kontrolu sebe sama. Víte, co potřebuje štastný člověk? Nic, protože je štastný. Tohle chci předat svým dětem, svým nejbližším milovaným a všem žijícím bytostem kolem sebe. Chci být štastný a totéž chci i pro vás. Všechny nás spojuje příroda. Strom vydechuje kyslík, my vydechujeme CO2. Živíme se vzájemně. Jsme jedno."... celý text
Tsunami blues
2014,
Markéta Pilátová
"Patřila k lidem, kteří nelpí na tom, aby byli neustále a bezpodmínečně šťastní, a pachtí se za tím každým svým životním rozhodnutím. Jediné, co vždycky chtěla, bylo, aby život neproklimbala v nudě rozředěného přežívání, aby jen tak nevegetovala před televizí a nechala si poroučet, co má a nemá dělat. Vlastně i proto nesouhlasila s režimem, štvalo ji, že se jí pořád něco nařizuje, ať skrytě, nebo otevřeně, a nenáviděla to televizní oblbování davů, sedavý způsob bytí a věčné přikyvování pocitu, že se stejně nedá nic dělat." "Myslíš, že umřeli?" zvýší sebevražednou nálož Jenůfa. Těmi dotazy riskuje celou cestu. Dává v sázku on the road Made in Cuba a rytmus nutný ke správnému tepu cesty. Vydaly se na ni, protože chtějí utéct. Cesta je vždycky útěk. Žádné hledání, poznání ani splynutí s bezčasím. Je to útěk před sebou, před vlastní vyběhanou cestičkou z vrat do práce a zase zpátky. A Jenůfa si na svém útěku nepřála žádné zbytečné zádrhele. Musela Karlu sakra dobře poznat, ne jako se poznají studentka studentka s o půl století starší profesorkou, ale jako dvě bytosti, které se ztěžka prodraly prostorem a časem a naskočily na společný vlak.... celý text
Školák Kája Mařík 1. díl
1942,
Felix Háj (p)
Skvělá, oddechová kniha. Pár citátů z knihy: "Pochválen Pán Ježíš Kristus! Pěkně vítám, děkuji pěkně, a sedněte si u nás, abyste nám nevynesli spaní!" spustil Kája mezi dveřmi. “Jéje, maminka řekla: 'Nepopleť to zas,' ale já už to mám tak ve zvyku." Pan farář seděl u okna a jedl. Po několika slovech Kájových se rozesmál a potom řekl on i stará paní: "Děkujem pěkně za přivítání, a co bys, Kájo, rád?" "A teta pořád říká: 'Chudinka malá!' Holka je jako cvalík, křičí jako pět sojek, když se sletí na stromě, a teta hned přiběhne a říká: 'Chudinko malá, oni ti ubližují, viď! Máma tě nedá. Chceš mlíčko? Chceš kašičku nebo pikšótek?' To jí přinesla tuhle naše maminka od tety pekařky pikšótky. Takové žluté byly a voněly. Povídám: Maminko, dejte mi jeden! Ale maminka na to: 'Tebe budu krmit pikšótkama! Vem si chleba!' Přišel tatínek, maminka je zrovna dávala na květovaný talíř, a usmíval se. „Á, dnes naše maminka strojila. Máme pikšótky, to se těším!’ A to se mi, pane řídící, moc líbilo, že maminka řekla: ‘Ty jsi jako Kája! Ty jou pro chudinku Marjánku. Zavážu talíř do čisté utěrky a Kája tam s nimi doběhne.’ ‘No když jsou pro chudinku, tak jí je necháme,’ řekl tatínek. Maminka dala poslední na talíř a podala mi ten papír od nich. Byly tam drobty, ale jako maliny. Tatínek se smál a řek´: ‘Káju pošleš s pikšótkama? Jen si vzpomeň na rozinky!’ Tak maminka šla sama. ‘Marjánka stůně?’ ptal se tatínek. ‘Kdepak,’ jsem řek‘. Pořád jí a křičí. Pane řídící, já vím, proč křičí. Chce běhat a nemůže. Musí být v peřině, protože nemůže chodit. Já bych v peřině nevydržel ani za ty pikšótky!”... celý text
Variace pro temnou strunu
2003,
Ladislav Fuks
Těžká kniha, zajímavě napsaná, můj první Fuks. Citát z knihy: "Prostě, to je tak. Člověk je jako harfa, na kterou hraje vítr, ale také on sám. On sám na sebe, není to zvláštní? Je to dost zvláštní, ten život... je to jako tanec. No a jako jsou všelijaké struny na harfě," usmál se s šálkem u úst, "tak jsou také v čověku. Jsou v něm struny nejvyšší, ale ty jsou nejslabší, jako na harfě, takže je člověk někdy ani nezaslechne, a někdy se jich celý život ani sám nedotkne, neozvou se v něm celý život, anebo když, tak jen občas jako takové cinknutí či zazvonění, které hned zanikne ve strunách nižších. V člověku jsou však také struny hlubší a hluboké, no a pak..." Katz lehce zdvihl obočí a pohlédl na dort, který si pomalu ukrajoval lžičkou, "pak je v každém člověku i jedna struna temná." Dolízl jsem čokoládu na dně šálku a zvědavě na něj pohlédl. "Jedna struna temná," řekl, "a té temné struny v sobě se člověk nemá dotýkat. Na všechny struny má hrát, ale jen ne na tu temnou strunu." "A co když na ni hraje ten vítr," řekl jsem, neboť to bylo to, co mě právě napadlo, a musil jsem se skoro usmát, co mě tak napadlo... "copak z toho asi vznikne?" "Vidíš," řekl Katz a usmál se, "tohle mě nenapadlo." A po chvilce zvážněl a řekl: "Z toho možná vznikne - tragédie."... celý text
