kniznistranky přečtené 363

Polské noční můry 2023, * antologie

Povídkové sbírky začínám mít čím dál víc ráda a přicházím jim na chuť, s touto jsem ale celkem bojovala a čtení mi trvalo dlouho. Celkem tu najdeme 17 povídek od 17 polských autorů. Náměty povídek jsou velmi různorodé a od očekávaného tématu náboženství se tu dostáváme i k povídkám se sexuálním podtextem, magii, legendám, historii i lovecraftovskému hororu. Je to pestrá škála. Některé povídky mi sedly víc, některé míň, z některých jsem byla zmatená. V první řadě musím zmínit povídku "Levička", jejíž námět mi zůstal v hlavě i po dočtení. První povídka "Záplaty" se mi přesně trefila do noty a byla skvělým startem celé sbírky. Dále mě upoutaly "Hodiny smrti", kdy se vracíme do dob starého Londýna a pátrání po vrahovi. Tady se mi moc líbila atmosféra celého příběhu a i zakončení bylo fajn. "Bestie" se mi líbila námětem - krásná dívka, modelka, si nepřeje nic jiného, než aby ji lidé přestali hodnotit jen podle vzhledu, ale i podle toho co je uvnitř. Začíná nevinně a končí nečekaně drsně. A jako poslední zmíním "Ďáblovu bibli", ve které se mi moc líbil skok ze 13. století do současnosti, hezky vymyšlené. První polovina sbírky mi ubíhala pomaleji a trochu mi trvalo se do čtení dostat. Nakonec jsem ale více méně spokojená. Většina povídek se pohybuje kolem průměru až lehkého nadprůměru, jde většinou o krátké povídky na pár stran, takže jednu nebo dvě za večer nebo cestou z práce hravě zmáknete. Bylo to fajn seznámení s polskými autory hororů a říkám si, že by bylo fajn mít takovýchto povídkových sbírek od autorů nějakého státu víc. Po Českém temnu, Slovenském temnu a Polských nočních můrách by byla fajn třeba sbírka hororových povídek některého ze severských nebo asijských států... nebo kteréhokoli dalšího státu. Přijde mi to jako skvělý způsob jak čtenářům představit víc autorů z jiných zemí a dozvědět se i o další hororové tvorbě než je jen ta běžně všude propagovaná anglická a americká.... celý text

Mlčení jehňátek 2011, Thomas Harris

Asi je jen málo těch, kteří nikdy neslyšeli o kanibalovi Hannibalu Lecterovi. Pro mě do teď rest, který jsem konečně dohnala a na film se po dočtení knihy taky chystám. Seznamujeme se s mladou studentkou FBI Clarice Starlingovou, která dostane příležitost promluvit s velmi obávaným vězněm, bývalým psychiatrem doktorem Lecterem a následně se díky jeho instrukcím zapojuje do vyšetřování a pátrání po vrahovi žen. Od začátku velmi čtivé a napínavé. Rychle jsem si oblíbila postavy a nejvíc jsem se vždycky těšila na části, ve kterých se objevoval Hannibal Lecter. Rozhovory mezi ním a mladou studentkou Clarice byly asi moje úplně nejoblíbenější části knihy. Hannibal je velmi zdvořilý a místy působí spíš jako hodný strýček než odsouzený kanibal, což jen potvrzuje to, že psychopati a vrahové jsou často velice inteligentní lidé, do kterých by člověk na první pohled nic takového neřekl. Clarice tu vystupuje jako mladá studentka, jejíž názory prakticky nikoho vysoce postaveného nezajímají a je tu hezky vidět jaký téměř nulový respekt takto mladá žena u FBI, navíc ještě studentka, měla a víc než pomoc ji každý bral jako obtížný hmyz co strká noc do věcí, do kterých nemá. Kniha byla napsána na konci 80. let a na textu je to na první pohled znát. Technické vymoženosti, které v současné době výrazně usnadňují práci policii a detektivům, tenkrát ještě nebyly, nebo minimálně ne na takové úrovni jako dnes. Je tu krásně vidět jaký problém mohl nastat třeba jen u přivolání posil na místo činu, protože jediné co bylo k dispozici byla pevní linka. Skvělý thriller, který by si měl přečíst každý milovník tohoto žánru. Rozhodně nebudete zklamaní. Je to svižné, akční, napínavé. Pořád se tu něco děje. Kapitoly krátké. A postavy Hannibala a Clarice byly bravurní. Moc jsem si čtení užila!... celý text

V pekle jsme všichni Hébert 2023, Madla Pospíšilová Karasová

Příběh podle skutečnosti! Kanadský křesťanský sirotčinec. Příběh malého kluka, který se dostal do pekla na zemi. Uff, tohle bylo silné, hodně silné! Hodně kruté. A autorčin dodatek na konci o tom, jak tento příběh vlastně vznikl a jak pátrala za doby covidu a karantén po skutečných příbězích z kanadských křesťanských sirotčinců a pročítala rozhovory s lidmi, kteří si tímto peklem prošli, to se mě po dočtení dotklo ještě o to víc. Děti, kteří se do těchto sirotčinců dostaly, si opravdu prošly peklem a celý jejich život byl plný krutosti, bolesti a strašlivého zacházení, který si nikdo z nás nedokáže představit ani v těch nejhorších snech. Týrání, tvrdá práce a sexuální zneužívání bylo téměř na denním pořádku. A právě tohle peklo v tomto Zrnku temnoty prožijeme spolu s hlavním hrdinou Markusem, kterému je pouhých šest let, když ho odvezou od rodiny a přivezou do sirotčince. Budete trpět spolu s Markusem a lehké čtení to rozhodně není, ale to, o čem celá novela je, je důležité a měl by si to přečíst každý. Ano, každý! Protože je to historie, která se skutečně stala (byť v Kanadě) a není to ani tak dlouho, jak by se mohlo zdát. Silné! Velice silné a moc dobře napsané! Za mě nejlepší Zrnko z celé edice, které doposud vyšlo!... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

AUDIOKNIHA Příběh malé blonďaté dívky, která se dostane do pěstounské péče k německým manželům. Neumí číst, ani psát, ale to ji nezabrání v tom, aby ji fascinace knihami přiměla jednu ukrást a pak další. Zlodějka knih je už téměř klasikou a snoubí se v ní láska ke knihám a příběhům s válečnou dobou druhé světové války v Německu. Film jsem viděla už několikrát, ale kniha, ta mě pořád míjela. Vlastně se od filmu ani tolik neliší, protože filmaři zůstali knižní předloze dost věrní což se u filmů málo kdy stává. Věděla jsem, že vypravěčem je v knize samotná Smrt a zajímalo mě zkrátka, jaké to bude. Zlodějku knih jsem poslouchala jako audioknihu. Moc často po audiu nesahám, protože se líp soustředím na text, než na mluvené slovo, takže když už po nějaké audioknize sáhnu, jde spíš o jednodušší knihy, nebo právě ty, o kterých už něco vím a znám je. Knihu brilantně načetla paní Vilma Cibulková, která do toho dávala všechny své emoce a její hlubší chraplavý hlas k vyprávění Smrti skvěle sedl! Poslech jsem si opravdu užila. Hrála si s přednesem a bylo znám, že je to profík. Z velké části je také právě její zásluha, že jsem knihu doposlouchala až do konce. Všechny knihy odehrávající se v období druhé světové války jsou na čtení těžší. Mají silné příběhy a tento nebyl výjimkou. Konec byl opravdu hodně emotivní, i když jsem ho znala předem. Bylo fajn si tenhle rest konečně odškrtnout ze seznamu. Jako zpestření to byla fajn kniha, ale nemůžu se zbavit pocitu, že mě nezasáhla až tak moc, jak nejspíš měla. Asi je to tím, že jsem věděla jak to celé skončí, takže jsem nebyla překvapená a audiokniha (ač naprosto skvěle načtená!) ve mně prostě ty emoce zase až tolik neprobudila. Ale rozhodně skvělý kousek, který bych doporučila klidně mladším čtenářům, kteří se chtějí dozvědět, jak to asi tak chodilo v Německu za vlády Hitlera. I když vlastně doporučuju klidně všem. Je to stravitelné a podané dětskýma očima. Hlavní hrdinku si určitě oblíbíte a děj plyne rychle.... celý text

Dárek 2020, Sebastian Fitzek

Asi nejlepší Fitzek, jakého jsem zatím měla tu čest číst! Vždycky se mi líbí, když si autor dá práci s postavami a zakomponuje do jejich charakteru, fyzična nebo života celkově něco, co se jen tak nevidí a zároveň mě to jako čtenáře nějak obohatí i v jiné oblasti. Zkrátka, přinese mi to něco navíc, krom napínavého čtení. Hlavní hrdina této knihy je analfabet. To je něco, s čím jsem se v žádné knize zatím nesetkala a hodně mě to zaujalo. V kombinaci s Fitzekovým napínavým a čtivým vypravěčským stylem zkrátka kombinace snů! Zamotané je to už od prvních stran, kdy jsme jako čtenáři hozeni do poněkud drsné scény, abychom se hned v další kapitole ocitli o dva roky zpět v jednom berlínském bistru. Fitzek je král zvratů a zamotaných dějových linek - a Dárek je přesně takový! Spousta teorií, spousta možností, které vás během čtení napadají a postupem času vám je autor buď rovnou vyvrátí, nebo si s vámi hraje až do posledních stran, kdy vám ukradne i tu poslední kapku naděje, že víte, o co celou dobu jde. Tak jak psychothrillery moc nevyhledávám, Fitzek je za mě jistota kvality a jeho knihy si vždy moc ráda přečtu. Bez váhání doporučuju!... celý text

Konec emocí 2021, Jan Stejskal

Pětadvacetiletá Aneta si spolu s přítelem Filipem vyrazí na houby a doma uvaří smaženici. Kdo by čekal, že pár hub odstartuje takovou spoustu věcí a psychologických témat. Hádám, že moje dětský já vědělo, proč přestat jíst houby... První co zmíním je čtivost! Psychologické romány a novely nejsou zrovna něco, co bych aktivně vyhledávala a četla, ale u této mě držela čtivost a plynulost děje. Ačkoli toho děje tam bylo méně, nutí vás to číst dál a dozvědět se víc o Anetě a minulosti jejího otce. Sem tam jsem se i zasmála a bylo to místy odlehčenější, i když jak se postupem času ukazuje, téma, které autor zpracoval, lehké zrovna není. Konec nabral takové obrátky, že jsem nestačila zírat. Překvapilo mě, jak si autor ve druhé polovině knihy hraje se čtenářem i s Anetinou psychikou a nikdo neví co je pravda a co ne. Celkem zamotané vyústění děje a po dočtení jsem chvíli jen seděla a vstřebávala co všechno se tam stalo. Paráda! Moc dobře vymyšlené! Vykročení z mé čtecí komfortní zóny a objevování nových českých autorů mělo své ovoce. Povedená psychologická novela, která se moc dobře čte, je skvěle napsaná, občas vtipná, ke konci i lehce děsivá a zneklidňující, a zakončení je wow! Sice to není úplně můj šálek kávy, ale rozhodně doporučuju!... celý text

Ta, co jde první 2022, Livia Llewellyn

Přemýšlím, jak popsat pocity, které ve mě tato novela vyvolala. Je to těžké popsat. Prvních asi padesát stran jsem byla doslova ztracená (za to si ale můžu sama). Moc jsem se neorientovala v ději, v tom, jak ten prapodivný svět a město Obsidie funguje, co jsou zač lidé, kteří v něm žijí a jaký úkol má hlavní hrdinka Alex v tom všem, co se v knize odehrává. Mýtus Cthulhu a Lovecraft jsou pro mě zatím pořád velkou neznámou. Možná i proto mi trvalo tak dlouho, než jsem se v příběhu zorientovala (musím dohnat mezery a toho Lovecrafta si konečně přečíst!). Když opomenu děj, který bych nejspíš nezvládla smysluplně popsat ani kdybych se sebevíc snažila, autorka ve mě svými popisy vyvolala několik nepříjemných pocitů: ze začátku to byla deprese, neznámo a zoufalství. Taková svým způsobem i bezmoc a prázdnota světa a města, o kterém Livia Llewellyn píše. Fascinuje mě, jak dokázala něco takového vymyslet a popsat. V doslovu jsem se dozvěděla, že autorka tuto novelu napsala, když její život nebyl růžový, nebyla spokojená se svou prací a potácela se sama na pomezí bezmoci. Hodně ze svých tehdejších pocitů promítla do hlavní hrdinky Alex a je to znát. Některé části jsou syrové a chvílemi i zamotané, jako bychom nahlíželi do samovolného nesmyslného plynutí myšlenek člověka, který ztratil sám sebe a zase se hledá. Rozhodně zajímavý kousek. Doporučuju jen číst v klidu, když plně vnímáte text a nejste unavení - minimálně ze začátku se to hodí, než si zvyknete na styl psaní a lehkou depresi mezi řádky. Já jsem knihu rozečítala během pracovního týdne, když jsem byla unavená a často jsem se musela vracet a číst některé části znovu. V knize je navíc playlist sestavený samotnou autorkou, který na mě působil podobně depresivně jako kniha, ale dokonale k ní sedí!... celý text

Kyselé bonbony 2022, Kealan Patrick Burke

Kdo by řekl, že pár kyselých bonbonů dokáže způsobit tolik problémů... Další Zrnko, které nezklamalo! Čtivé od samého začátku, skvělá atmosféra. Autor si tu hraje jak s psychikou hlavního hrdiny tak i s tou čtenářovou a zkouší, jak rychle dokáže reagovat na zvraty v ději. Necelých sto stran, které zhltnete stejně rychle jako pár bonbónu - těch se teda po přečtení rozhodně nevzdám, spíš jsem na ně dostala během čtení chuť :D Konec byl dokonalý! Zvrat je tam jeden za druhým a celé zakončení bravurní! Skvělý nápad, skvělé zpracování a parádní obálka jako vždy. Těším se na další Zrnko!... celý text

Červi v hlavě 2022, * antologie

Sbírka 12 povídek od čtyř začínajících českých autorů, kdy každý z nich přispěl třemi svými povídkami. Přišlo mi, že sbírka se dá rozdělit na takové tři tématické celky - v prvním se objevují duchové, ve druhém červi a ve třetím směska hororu a sci-fi (postapa). Líbilo se mi jak uspořádání povídek, nad jejichž pořadím zjevně někdo přemýšlel a nenasázel je za sebe jen tak hala bala, tak i témata, která se v nich objevovala. Všechny povídky jsou velice čtivé, poutavé. Mají často za mě originální náměty, skvělé zpracování i rozuzlení. Některé mají tak mrazivou, tíživou atmosféru, až se vám vkradou pod kůži, jiné jsou drsné svým námětem, další jsou dalo by se říct typické žánrovky. Kvalitní sbírka. Našla se tu jen jedna povídka, která mi úplně nesedla - ale sto lidí sto chutí, třeba právě ona může jiného čtenáře nadchnout. Vybere si tu každý nadšenec. Nebála bych se sbírku doporučit i fandům postapa, protože se tu objevují i povídky, které už jsou tak nějak na pomezí mezi postapem a hororem - ty mě mile překvapily a byly brilantní! Vybrat nějaké třeba vyloženě top tři povídky nejde, protože si téměř všechny drží nadprůměr a mají skvělou atmosféru. Rozhodla jsem se proto zmínit od každého autora tu (za mě!) nejlepší povídku z těch třech, které v této sbírce mají: Jiří Koreš - Prosím, potichoučku!, Karin Novotná - Nekoukej ven, Kristýna Lyach - Tvořitel a Jarka Pelikánová - Výzkumná činnost. Červi v hlavě moc doporučuju vyzkoušet!... celý text

Černá hora 2022, Laird Barron

Izajáš zpátky na scéně. Jak já jsem se na toho chlapa těšila! Obávaný bývalý gangster se stává detektivem ala soukromé očko a pátrá po vrahovi vymahače dluhů Harolda Leea. Na pokračování jsem se moc těšila, protože Izajáše jsem si oblíbila už v prvním díle. Jeho zdánlivě nezaujatý přístup k životu okořeněný nějakým tím vtípkem mě moc baví. Baví mě celé to prostředí kolem mafie, které Laird Barron v tomto příběhu vymyslel. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že je to takové odpočinkové. Moc mě to baví, ale něco mi tam prostě chybí, stejně jako tomu bylo u prvního dílu. Čtivost se této sérii upřít nedá, protože ty stránky doslova mizí pod rukama. V tomto díle mi i přišlo, že dej je trochu temnější, což ale neznamená brutálnější - nebo alespoň mě to tak nepřišlo. Izajáše beru jako super oddechovku se sympatickým hlavním hrdinou s akčním dějem a kriminální zápletkou. Těším se na pokračování, to si rozhodně nenechám ujít!... celý text

To nejlepší v nás 2019, Colleen Hoover

Zamilovaný pár, který se potká v tu nejhorší chvíli a nejhorší den, který by si dovedli představit. A nejhorší den je zároveň i tím nejlepším, co je mohlo potkat. 288 stran čisté deprese. Začíná to šťastně i smutně a celou dobu se to štěstí a smutek v kapitolách střídá. Od Colleen člověk může čekat jen dvě věci: kopu emocí a silné životní příběhy. Ani teď tomu nebylo jinak. Myslím, že pointu a smysl tohohle příběhu pochopí naplno jen málo lidí. Některých se může téma v knize dotýkat a číst tak těžko, že by knihu ani číst neměli. Jiní se budou nejspíš nudit a říkat si, proč s tímhle ztrácejí čas. Téma neplodnosti, které v této knize Colleen zpracovává, je tolik citlivé, že je mi až nepříjemné jakkoli hodnotit věrohodnost textu nebo popsané emoce. Zoufalství i naděje hlavních hrdinů jsou chvílemi náročnější na zpracování a i když se tam vlastně po dějové stránce zase tolik věcí neděje, emocemi je to nabité k prasknutí. Cílem knihy dle mého bylo upozornit na toto téma a nějakým způsobem zprostředkovat čtenářům náhled do života a vztahu manželského páru, který se snaží o dítě tak moc, až ztrácejí jeden druhého i každý sám sebe. Tahle kniha Colleen Hoover je asi jediná, kterou bych doporučila opravdu jen malé hrstce čtenářů, kteří nebudou očekávat moc děje a moc romantiky. Spíš budou chtít nahlédnout do psychiky hlavních hrdinů a snažit se díky nim pochopit to, jak citlivé může být téma těhotenství a kolik věcí může ve vztahu ovlivnit, když nepřichází.... celý text

Strakonický dudák 2007, Josef Kajetán Tyl

Celé to na mě působilo jako pohádka. Zamilovaný pár, kterému osud nepřeje. Cesta do světa na zkušenou. Princezna. Lesní víly a divoženky - a nějaké to kouzlo k tomu. Milá odpočinková záležitost na večer nebo dva, u které si čtenář odpočine a přijde na jiné myšlenky. Není to nic převratného. Takový "hloupý Honza" co se vydá do světa a všechno nakonec zachrání pravá láska. Toto Tylovo drama se mi četlo lépe a svižněji než Paličova dcera, ale děj byl v tomto případě o dost jednodušší. Po dějové stránce se mi Paličova dcera líbila víc. Strakonický dudák je dobré pohádkové drama s jednoduchou zápletkou. Nebýt výzvy, k dramatům od Josefa Kajetána Tyla bych se asi nikdy nedostala a jsem proto moc ráda, že jsem si mohla doplnit mezery a zkusit další klasiku.... celý text

Ďáblův hřbet 2022, Honza Vojtíšek

13. století - skupina dřevorubců a vojáků se vydává do Ďáblova hřbetu, aby v tomto bohem zapomenutém kusu divočiny vybudovali novou osadu a dopravní stezku z Trenčína na Moravou. Jenže jak se později ukáže, Ďáblův hřbet už obydlený je... Prostředí a atmosféra 13. století a hlubokých neprobádaných lesů, byla popsaná skvěle. Špína. Krutost a divokost přírody. Surovost celé té doby a síla lidí, kteří se vypravili do hlubokých lesů za novými začátky. Od prvních stran jsem byla zvědavá, jak se bude tahle naše výprava činit a co všechno v Ďáblově hřbetu objeví. Čtivost se knize nedá upřít. Ze začátku jsem se snažila krotit svá očekávání a raději v klidu čekat, s čím tato česko-slovenská autorská dvojice přijde. Ve výsledku jsem nadšená! Hned zkraje je tu několik dost brutálních sexuálních scén, které by slabší povahy nemusely zrovna zvládnout a těžko by je rozdýchávaly. Není tu toho ale zas tak moc, i když jsem se chvilku bála, aby to celé nebylo jen o tom a o snaze šokovat a znechutit. Naštěstí s blížícím se středem knihy a budováním nové osady se děj začíná někam posouvat a konečně se toho začne i víc dít. Na ten zlom jsem se moc těšila a užívala jsem si, když se pomyslné dvě linky začaly proplétat a průser byl na světě... Závěr byl za mě strhující a moc jsem doufala, aby to přesně tak bylo - v tom mi autoři udělali radost. Posledních asi padesát stran to jelo a člověk se nestačil divit. Líbilo se mi, že autoři do příběhu zakomponovali i trochu té slovanské mytologie. Bylo z toho hned i víc cítit, že se pohybujeme tady u nás - na česko-slovenských hranicích - a ne v nějakém od základů smyšleném středověkém fantasy světě. Jedna věc mi ale přišla trochu škoda - a to postavy. Z celé party tu byl asi jen jeden, ok možná dva, kterým jsem fakt držela palce a doufala, že to nějakým zázrakem dotáhnou až do konce. Zbytek postav mi byl více méně fuk a případné ztráty na životech mě nechávaly chladnou. Byl tu teda ještě jeden, který ve mě probudil nějaké emoce, a ten mi doslova pil krev (ale takových by se nás asi našlo víc). Nápad, děj a atmosféra knihy mě ale nadchly a četlo se to samo. Spíš byl problém knihu pustit z ruky - hlavně ke konci!... celý text

Sapiens: Stručné dějiny lidstva 2021, Yuval Noah Harari

Jak Harari v knize píše: před sedmdesáti tisíci lety byl Homo sapiens jen takové bezvýznamné zvířátko, které si v odlehlém koutě Afriky hledělo svého. Bohudík nebo bohužel, záleží na úhlu pohledu každého, dnes je homo sapiens takříkajíc pánem tvorstva a za nitky budoucnosti tahá on - MY! Při čtení knihy se střídaly chvíle, kdy jsem se musela na čtení pekelně soustředit abych vnímala co chce Harari sdělit, s naprosto poutavým vyprávěním dějepisných událostí minulých století. Přiznávám, že dějepis nikdy nepatřil k věcem, o které bych se aktivně zajímala. Ve škole mě málo kdy něco zaujalo natolik, abych se o dané historické období zajímala nějak víc. Vždycky mě ale bavily úplné počátky lidstva. Jak to celé vzniklo? Jak vznikl život? Právě tohle, zvědavost, mě nakonec přimělo Sapiens přečíst. A nelituju! Pro laika je Sapiens ideální kniha. Fůra informací je tu naprosto polopaticky a laicky vysvětlena. Autor nemá potřebu příliš se ohánět odbornými názvy, takže je text čtivý a krátké podkapitoly, zaměřené na určité bližší téma čtení ještě urychlují. Během čtení jsme si vypsala pár věcí, které bych si ráda dohledala. Třeba zjistila více o prapodivně rozmístěných menhirech Stonehenge a Göbekli Tepe, které fascinují ne jen vědce a historiky, ale i širokou veřejnost už spoustu let. O Aztéckém zlatě, které okouzlilo španěla Hernána Cortése. Porážce Kartága. O expedici Jamese Cooka nebo o Opiové válce mezi Británií a Čínou. V podobném duchu bych mohla pokračovat, ale nemyslím si, že je to třeba. Kdo se chce dozvědět víc a udělat si stručný přehled o tom, jak jsme se od sběru plodů v koutu Afriky dostali až k atomovým bombám, internetu a umělé inteligenci, doporučuju přečíst. Kdo má přehled a je v historii znalý, nejspíš se nedozví nic moc nového.... celý text

Připoutaní 2022, Ross Jeffery

Útlounká knížečka, která ale na jeden zátah přečíst nejde. Novela in-flash (blesková novela) byl pro mě doteď naprosto neznámý literární útvar, kdy několik krátkých samostatně fungujících povídek dohromady tvoří jeden příběh. V tomto případě je spojujícím tématem vztah mezi otcem a synem. Každá stránka je tak silná a plná emocí, že jsem si čtení musela dávkovat. Slzy v ocích a rozostřené řádky - to je něco, s čím je třeba při čtení této novely počítat. Tolik emocí! Už po pár přečtených stránkách jsem byla smutná z toho všeho co čtu a hlavou mi vířila spousta myšlenek. Každá kapitola (povídka) funguje jako kousek skládačky v obrovském příběhu plném hloubky, bolesti, emocí, zklamání, zoufalství. Silný emoční zážitek! Číst tuhle knihu chce svým způsobem odvahu. Ne pro to, že byste museli mít silný žaludek, pevné nervy nebo rozsvícenou lampičku na nočním stolku. Ale kvůli emocím! Ty nad vámi totiž převezmou moc prakticky hned po otevření knihy.... celý text

Vendetta v Bransonu 2022, Luboš Hejda

Parta kamarádů a spolužáků, kteří mají rádi horory až do doby, než se sami v jednom takovém ocitnou. Vrah, který vyburcuje celé městečko Branson ke strachu a hlavy padají jedna za druhou. Na knihu jsem se moc těšila, ale zároveň jsem se snažila držet očekávání na uzdě, protože vím, jak dokáže zamíchat s kartami. Překvapilo mě, jak rychle jsem se začetla. Autor umí moc dobře pracovat s jazykem i napětím. Dovoluje nám i víc nakouknout do hlavy postav a tím jsou nám i o něco bližší. Také bylo znát, že si autor dal na postavách záležet. Každá měla svůj charakter a byl mezi nimi patrný rozdíl v chování, takže za mě postavy byly zvládnuté moc dobře. Co se děje týče... tady jsem trochu v rozpacích. Začátek skvělý. Seznámení se vztahy mezi postavami, s městem a budování napínavé atmosféry, kterou autor také moc dobře zvládl. Bohužel, vývoj příběhu za mě občas nelogický a nereálný. Do poloviny to bylo fajn, ale pak se začaly čím dál častěji objevovat scény, nad kterými zůstával rozum stát a nebyly věrohodné, což je škoda. Obecně fajn odpočinková vyvražďovačka, asi bych klidně řekla pro ty, kteří v tomto žánru nemají moc načteno. Čtení jsem si užila i tak. Sice občas nelogičnost a nereálnost, ale jinak se to četlo vlastně dobře. Zaznamenala jsem, že autor chystá další knihu. Na tu jsem moc zvědavá.... celý text

S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje 2022, Tom Felton

Číst něčí životopis je zážitek, který se s běžným čtením beletrie nedá srovnat. Kde kdo by řekl, že na tom nezáleží - omyl! Nahlédnout někomu do hlavy je hodně intenzivní. Kór když autobiografii napsal herec, který hrál ve vaší nejoblíbenější sérii z dětství a nepřímo se stal součástí nostalgických vzpomínek. Trochu zvláštní začátek hodnocení knihy, já vím, ale přesně takový hloubavý pocit ve mě kniha Toma Feltona zanechala. Z kraje by bylo fajn říct, že o život herce, který ztvárnil blonďatého Draca Malfoye, jsem se nikdy moc nezajímala. Stěží jsem si před pár lety pamatovala jména herců tří hlavních postav, natož abych pátrala po informacích z jejich životů. Harry Potter je pro mě srdeční záležitost stejně jako pro spoustu dalších lidí, kteří vyrůstali v době, kdy vycházely knihy a filmy, ale jak Tom v knize zmiňuje: chtěla jsem dál vidět to kouzlo a nechtěla jsem o něj přijít tím, že bych pátrala po faktech o hercích. Znala jsem Draca, ale Toma jsem bohužel přehlížela, i když ve výsledku by jeden bez druhého nebyli těmi, kterými se pro své fanoušky stali. Popravdě jsem o hercích obecně nikdy moc nepřemýšlela. Pamatovala jsem si maximálně jejich tváře z filmů a postavy, které ztvárňovali. O to víc na mě zapůsobil tento Tomův životopis. Je v něm hodně otevřený a odhaluje i dost osobní a citlivá témata. Nebudu to dál obkecávat, prostě mi to v některých věcech otevřelo oči. Jestli mě něco opravdu hodně zaujalo, byly to části z natáčení (ne jen Harryho) a prostředí filmařiny. K podobným informacím se člověk hádám moc nedostane. Bavilo mě vyprávění jak se na place seznamoval s dalšími herci a mnohdy se skutečnými špičkami v oboru. Popisuje tu své dětství, kariéru i odvrácenou stránku toho, když je člověk slavný. Četlo se to samo. Místy jsem se smála, ale i byla dojatá. Doporučuju všem fandům i zvědavcům.... celý text

Paličova dcera 2009, Josef Kajetán Tyl

Tylovo drama, které vypráví o tom, jak málo stačí lidem k tomu, aby si o jiném udělali svůj obrázek a odsoudili ho na základě neověřených informací ve stylu: jedna paní povídala. A také o tom, kam až to může zajít. Dílo Josefa Kajetána Tyla se mi dostalo do rukou úplně poprvé. Nikdy jsem od něj nic nečetla a jen jsem doufala, že mi toto v podstatě náhodou vybrané drama sedne. A sedlo! Jak prdel na hrnec jak se říká. S dramaty jsem nikdy neměla problém a vždy se mi četla dobře. Je to trochu jiné než číst klasický epický text kde je spousta popisů a čtenář si udělá lepší obrázek o tom, v jakém prostředí se děj odehrává a jaké jsou postavy. Dramata jsou v tomto o dost svižnější a čtení odsýpá, pokud je zápletka dostatečně chytlavá a dobře vymyšlená. U Paličovi dcery mě zaujalo už první jednání, kdy se ocitáme na hřbitově. Jasně, ne každý by to považoval za dobrý začátek, ale na úvod skvělé zajímavé a netradiční prostředí, které naláká k pokračování. Postav je tu poskromnu a i když jsem se párkrát musela vracet na začátek, abych se podívala kdo je kdo, mezi těmi hlavními aktéry jsem se orientovala dobře. On ani ten děj není tolik složitý, aby se v něm čtenář během pár stran nezvládl zorientovat. Paličovu dceru můžu jedině doporučit. Zajímavá zápletka a postavy dokonale vystihující charakter dřívějšího smýšlení lidí na vesnici a to, jak moc záleželo na tom čí, jste byli dcera a jaká pověst se s vámi pojila.... celý text

Běsnění Kojota 2021, Owl Goingback

Indiánská mytologie propletená s jemným hororem - nebo spíše s dobrodružstvím. Kojot lační po tom, aby lidé neměli zastoupení ve Velké radě a vydává se na lov posledních, kteří mají v radě spolu se zvířaty své místo. Zprvu jsem nevěděla, co přesně čekat. Jde o mix žánrů a mytologie a je těžké zaškatulkovat tuto knihu do nějaké jedné vymezené skupiny. Indiánská mytologie tu na čtenáře doslova dýchá z každé stránky a je znát, že sám autor patří k původním obyvatelům Ameriky. Jazyk, jakým je celý příběh vyprávěn, je přesně takový, jaký by si kde kdo z nás u indiána představil. Je to jako sedět u ohně a poslouchat staré indiánské legendy od starších. Alespoň takový pocit jsem při čtení měla. Co se týče příběhu, čekala jsem možná více hororu, než jsem nakonec dostala. Začátek je skvělý, ač jsem se v něm musela nejdřív trochu zorientovat. Z Velké rady někde hluboko v lese se najednou ocitneme v márnici s mrtvolou, která si chce pokecat... Rozhodně zajímavý úvod! Střed se oproti tomu táhl. Musela jsem se do čtení víc nutit. Taky jsem po druhé třetině knihy pochopila, že bát se asi moc nebudu a začala jsem k tomu přistupovat jinak - jako k dobrodružnému příběhu s prvky pohádky a bajky (tady se projevila hodně právě ta mytologie). Udělala jsem dobře, protože jakmile jsem přestala očekávat horor, začalo se mi to líbit o dost víc. Závěr parádní! Po klidnějším středu to vyšvihlo příběh do větší akce a napětí konečně se tam začaly zase trochu ukazovat ty hororovější prvky. Celkově hodnotím jako lepší průměr. Udělala bych líp, kdybych k tomu nepřistupovala od začátku jako k hororu, pak bych byla asi nadšenější. Dle zakončení to vypadá, že se můžeme těšit na druhý díl - aspoň doufám - takže se těším!... celý text

Společenstvo Prstenu 2006, J. R. R. Tolkien

Těžko psát hodnocení takového rozsáhlého a detailního díla, jako je Pán prstenů a celá Středozem. Vymyslet tento celý a obsáhlý svět, to muselo dát velkou spoustu práce a Tolkien pro mě zůstává géniem číslo jedna! Společenstvo prstenu je temnější než Hobit, který byl opravdu takovou pohádkou v porovnání s prvním dílem této temné série. Tolkienův vypravěčský jazyk je kouzelný a taky náročný. Dokud jsem se pořádně neponořila do čtení Společenstva prstenu, neuvědomovala jsem si, jak náročné čtení to vlastně může být. Úžasné a dlouhé popisy, květnatá mluva a vyjadřování... Místy to chce číst pozorně, aby čtenáři něco neuniklo. Dnes už je tento příběh natolik známý, že kde kdo ví, jak probíhá a jak skončí. Ovšem ty detaily jsou důležité pro pochopení souvislostí. Několikrát se mi během čtení potvrdilo, že abych se do knihy pořádně ponořila, chtělo to přečíst tak ze dvě tři kapitoly opravdu pozorně a pak, jak jsem si zvykla na květnatost a poetičnost jazyka, příběh se mi četl o dost lépe. Bylo to tak pokaždé, když jsem knihu vzala do ruky, ne jen prvních pár stran, když jsem příběh rozečítala. Mám radost, že jsem se konečně pustila do Pána prstenů a do prozkoumávání Tolkienových knih. Bude to asi víc časově náročnější čtení, než jsem myslela, ale ten jazyk a příběh za to stojí! Těším se na každou další přečtenou stránku.... celý text