• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

V zapomnění - Honza Vojtíšek

Nový domov, nový začátek. Ne, minulost se nedá vrátit, ale narušené rodinné vztahy se možná dají spravit, když se všichni budou snažit. A Radek se snažit chce. ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 25 knih

Nové komentáře u knih Honza Vojtíšek

V zapomnění

„V zapomnění je pro mě zatím nejslabším dílem série Zrnka Temnoty. Přestože se občas objeví náznaky dobré atmosféry, příběh mi bohužel nesedl. Styl vyprávění a motivy mě neoslovily, což může být pro některé čtenáře zklamáním. Rozhodně to není kniha pro každého – záleží na osobním vkusu.“... celý text
— vihar

---

Polské noční můry

„Tuto antologii polských horrorových povídek považuji (společně s románem Městečko) za základní kámen edice Polska groza, vzniklé v rámci nakladatelství Golden Dog. Kvituji to s povděkem, neboť u horroru - mnohdy odmítaného už jen pro svou existenci - může povrchní pohled vyvolat dojem, že jde o záležitost zejména angloamerického rázu. Polské noční můry však definitivně ukazují, že literární horror je naprosto běžná věc i u našich polských sousedů (co víc, jsou v něm o dost napřed). Jak vidno, editor Honza Vojtíšek má v oblasti polského horroru načteno a rozhodně ví, do čeho se zde pustil. Zpočátku jsem z této knihy měl dojem jakési civilnosti, sem tam okořeněné špetkou nadpřirozena. Naštěstí tento trend nevydržel dlouho a došlo i na povídky nadpřirozenějšího či jinými způsoby odlišného rázu. Mohu tedy tuto antologii označit za rozmanitou (a bylo by dost smutné, kdybych tohle při počtu sedmnácti povídek říct nemohl). Vybrat několik výraznějších kusů je obtížné, protože i u těch dějově jednoduchých povídek je úroveň vysoká. Přesto se mi jednoznačně vryla do paměti povídka Jako šelestění listí za podzimní noci, která jede přesně na té vlně myšlení, kterou mám rád. Jakkoli mě obvykle horror s náboženským podtextem míjí (většinou to končí čarodějnictvím nebo exorcismem), zde si mě pro svou atmosféru sirnatě-erotického dusna nečekaně získal kousek Ďáblova bible. Do třetice zmíním závěrečné Vade-mecum, které je poctou jednomu mému oblíbenému autorovi (a připomnělo mi komiksovou knihu Providence). Nejméně mě asi zaujalo Pravidlo ničeho - povídka se rozjela skvěle, ale pak nevybrala zatáčku a úplně vylítla z kolejí; pointu chápu, ale zpracování mi nesedlo. Polské noční můry jsou kvalitní antologií povídek, kterou ocení jak běžní horroroví čtenáři, tak i zvědavé povahy, které si chtějí rozšířit obzory.“... celý text
— Morbidus

---

V zapomnění

„Snad nejkratší Zrnko, ale pořád splňuje to, co edice nabízí: vysoký standard kvality, pestrosti a zajímavých témat od různých autorů. Tady mě potěšil střet české a japonské kultury (vrátilo mě to do nostalgie teenagerských let, kdy jsem měla "japonské" období) a vzhledem k tomu, že jsem nedávno hrála Ghostwire: Tokyo, které pěkně zpracovalo různé místní legendy a potvoráky, tak jakmile se začaly objevovat okurky, měla jsem už podezření odkud vítr vane a potvrdilo se mi :) Nevadilo by mi, kdyby to bylo o chlup delší, ale beru, co je. Po dočtení mě to aspoň donutilo přemýšlet nad nezodpovězenými otázkami, které zažehly moji zvědavost :) Fajn Zrnko.“... celý text
— Shaxx

---

---

Ďáblův hřbet

„Hned v úvodu autoři servírují brutální scénu incestního znásilnění. To snad aby se čtenář nenechal mylně unést myšlenkou, že bude Ďáblův hřbet čtením pro slečinky. Vojtíšek a Kučera naopak během času ještě přitvrdí a je jedno, jestli jde o útok medvědice, znásilnění, či závěrečný masakr, k němuž muselo nevyhnutelně dojít. Přitom ani zdaleka nejde o samoúčelný proud násilí. Každá taková scéna buď posouvá děj někam dál, nebo přispívá k budování tísnivé atmosféry. S tou pracují autoři lépe než s postavami. Ty jsou bohužel až příliš šablonovité. Statečný velitel, který se snaží vše řešit, pokud možno s chladnou hlavou, osvícený a racionální felčar, fanatický kněz, k nim přidejte stádo tupého selského lidu, a máte hotovo. To je ovšem asi jediná slabina knihy. Mezi silné stránky knihy patří naopak dobře vykreslené reálie období vrcholného středověku, hutná a skvěle vygradovaná atmosféra a pěkně vykreslený boj člověka s přírodou. To vše dělá z Ďáblova hřbetu víc než tuctový slasher. Ostatně, po dočtení knihy si mnohý čtenář s hrůzou uvědomí, že největšími bestiemi nejsou divoká zvířata či démoni z lesů, ale lidé.“... celý text
— jan8470

---

Bezejmenná touha

„Trochu jsem se čtení bála, anotace totiž hlásá, že porno, porno, porno. Anotace má pravdu, ale přesto je toho v knize daleko víc. Je to tím, že má autor v příběhu opravdové lidi s opravdovým životem a tudíž s reálnými sny, přáními, úchylkami a s reálnou posloupností situací. Žádný východoněmecký vymetač komínů. Každá z postav je nějakým způsobem spojena s klubem NO NAME DESIRE. Nejsympatičtější mi byl osud Eriky, servírky z klubu. Chlapy s takhle poničeným egem jako má její manžel fakt nemám ráda. Zato Matyášova gesta byla fajn od začátku až do konce, i když to nejprve zavánělo stalkingem. Nejhorší příběh byl Matěje Broučka. Čeho jsou lidé schopni pro peníze, to jsem tedy koukala. A on nejspíš taky. Potom...Hodně se mi líbilo, že se vztahy postavám vyvíjejí, že to není jen dovnitř a ven. Čímž se dostáváme k názvosloví. To musím také ocenit. Autor se toho nebál, žádné plodiny zde nenajdeme. Opravdové názvy k opravdovým lidem. A komu nestačí slova, užije si i ilustrace. Ty jsou také opravdové, žádné labutě odlétající do červánků. Sečteno, podtrženo, tahle kniha je ze života a nikoliv z lesku, který ukazují sociální sítě. Růžovka do každé knihovny!“... celý text
— mnohoknih