1. Domů
2. Autoři
3. Honza Vojtíšek
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 30
• Bazar 3
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze 14

Nová kniha Honzy Vojtíška

531

Jeden dům. Několik bytů. Mnoho osudů. Za zavřenými dveřmi se odehrávají příběhy, které by možná nikdy neměly vyjít na světlo. Každý byt skrývá vlastní tajemství... detail knihy

Populární knihy

/ všech 30 knih

Nové komentáře u knih Honzy Vojtíška

531

„Tyjo, člověk si kolikrát řekne, co asi sousedi za dveřmi svých bytů provádějí. Ale až tady se to dočte. A je to fakt mazec. Autor navíc do rolí sousedů obsadil leckteré autory fantastiky. Některé příběhy a charakteristiky mě pobavily. Jiné kapku děsí :))).“... celý text
— Janadvorackova

---

531

„531 je povídkový román. Tedy kniha sestávající se z povídek, které se ovšem napříč historií odehrávají v titulním domě - a současně tím vypráví i jeho příběh. Někdy spíše v rámci postav, jindy se odehrávají přímo na místě. Nicméně ta příběhová provázanost je zde stále přítomná a tím do jisté míry odstraňuje nutnost se na chvíli zastavit a každý příběh nejprve vstřebat (což je typický problém, který u sbírek a antologií mívám). V principu je to poměrně inteligentní kniha (už tím číselným názvem, nezvoleným náhodně), kde až na čestné výjimky jde zejména o tiché, plíživé zlo. Navíc Honza Vojtíšek svého času přišel s jistou originální výzvou pro čtenáře, takže v příbězích můžete narazit na mnoho povědomých až známých jmen. Jejich přítomnost nijak neruší, naopak to text zajímavým způsobem osvěžuje. Potěšit může také řada hudebních odkazů či skvělá obálka. Přejděme k pětce příběhů, které mě zde zaujaly nejvíce. Rozbil mě už samotný PROLOG, což je „vizuálně“ nejbrutálnější povídka knihy; tento příběh nedá prostor pro pochybnost, že čtete horror. Stejně tak mě pokaždé rozesmutní SLIB, který v sobě má má skvělý vnitřní konflikt a pro mě jde o nejromantičtější povídku v knize. Pokud znáte Honzovu bibliografii a máte jej trochu načteného, nejspíš vás překvapí přítomnost textu s názvem Z DRUHÉ STRANY. Nejde však o kopii starší pamětihodné povídky s novými jmény, nýbrž příběh napsaný de novo tak, jak si jej autor pamatuje (legendy praví, že si zakázal se na starší verzi dívat). V papírové podobě mou pozornost vzbudilo VEN, které mi mimo stupňujícího se děsu z neznámého přišlo výrazné i proto, že jde v rámci knihy o jeden z klíčových příběhů, kde se spousta věcí propojuje. Mým nejoblíbenějším textem v knize se však stalo 17 (psáno přeškrtnutě, zde textový editor tuto úpravu textu nepodporuje). Tady se mi Honza vyloženě trefil do vkusu (divný název, fixace na čísla, dopisová forma, tajemná záhada a ta pointa...!) a jsem moc rád, že ji nakonec opravdu napsal. 531 je solidní a dobře fungující kniha. Potěší čtenáře horroru, tiché hrůzy a fanklub Honzy Vojtíška.“... celý text
— Morbidus

---

531

„Musím povedať, že zo začiatku som bola trošku na vážkach, ale autor ma nesklamal. Čo všetko sa môže udiať v jednom paneláku počas desiatok rokov? Nie, nie je to humor, ale skľučujúca temnota, ktorá sa pomaly vkráda do vašich sŕdc a podvedomia a postupne vás dusí. Pomaličky ubíja aj nájomníkov, no nikto nevie, čo za tým stojí. Toto sa mi veľmi páčilo. Kapitoly sú krásne rozdelené podľa rokov a, čo je hlavné, zakaždým sa temnota prejavila inak – iným spôsobom mučenia, vraždy alebo okultizmu. Práve preto vás kniha neustále núti čítať ďalej a premýšľať, ako sa to celé skončí. Naozaj skvelé dielo, ktoré rozhodne odporúčam všetkým, ktorí majú radi zimomriavky.“... celý text
— TerkinKnižnySve

---

---

Tam uvnitř

„Podobné jako u Koubka a Zatloukání hřebů, tedy podobné v tom, že po nadějném začátku se kniha zvrhla a směle pádila k nulové kvalitě a záporné hodnotě. Ano, první část byla skvělá, velké plus za zmíněný R-Type (dohráli jsme to s kámoši tehdy bez čítů až do konce), další body za Curo Jimenéze a další připomínky konce komunismu v Čechách. Sklep a pokus, značně podivný, o přivolání ducha kluka byl značně nevyužitý a s takovým postupem by tak max vyvolali žížalu či krtka z nory, nikoli duševní entitu. Ledová vana ala Stranger Things už zaváněla průserem, který se po přenesení do zásvětí i dostavil. A pak šla kniha do víte kam. Zase žádný horor, ani thriller, ani napětí, ani náznak, sklouzlo to k nějaké pubertální sexuálně deviantní mazlanici. Jako by druhou a třetí část knihy psal někdo jiný, nebo došly dobré trávy (jak pravil Tašunkosapa) a nápady.“... celý text
— Gober

---

Kazatel

„Nikdy jsem se nesnažil tvrdit, že bych snad byl objektivním hodnotitelem, já naopak hodnotím knihy čistě subjektivně a velkou roli v tom hraje skutečnost, jaké ve mně ta která kniha zanechá pocity. No, a u Kazatele jsem nemusel dlouze bádat nad tím, jak se k hodnocení postavit, protože mi tento příběh dokonale sedl hned od úvodních stránek a vydrželo mi to až do úplného závěru. Už u jiných svazků Honzy Vojtíška jsem zjistil, že v jistých ohledech přemýšlíme stejně (a tady se mi to znovu potvrdilo), což mě neustále překvapuje, protože jsem se v průběhu svého života nikdy nesetkal s tím, že by těmto mým názorům někdo jiný rozuměl (alespoň ne úplně). Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, a protože autor netroškařil, dosahuje mezera mezi těmito rovinami poloviny tisíciletí. A mně se, jak už to tak u mě bývá, víc líbily pasáže, které se odehrávaly v minulosti (čímž nechci říct / napsat, že by se mi současná dějová linie nezamlouvala), já mám holt ty návraty v čase rád. Musím uznat, že si Honza Vojtíšek vybral pro boj s odvěkým zlem hodně nesourodou dvojici, která se s blížícím se finále rozrostla do ještě podivnějšího tria. K příběhu už radši nic nenapíšu, abych se nechtěně nedopustil nevyžádaného spoileru, rozhodně se ale musím zmínit o tom, že mě kniha opravdu bavila, a kdyby mě od čtení neodváděly jiné povinnosti, psal bych tento komentář určitě o den nebo dva dříve. Jak už jsem si u nakladatelství Golden Dog rád zvykl, spáchal obálku i v tomto případě Michal Březina a já jsem si její temný vzhled opravdu užil. Tuším, že tento svazek nemusí vyhovovat každému tolik jako mně, přesto si ho dovolím doporučit.“... celý text
— Forsaken