kniznistranky přečtené 365

Smršť 2021, Jozef Karika

Jsem z této knihy po dočtení trochu rozpačitá. Začátek na mě působil zdlouhavě, špatně se to četlo, netáhlo mě to dál a trvalo mi, než jsem se do čtení víc ponořila. Odhadem tak kolem 50. strany - a pak dalších následujících cca 100 stran - to začalo být lepší. Zajímalo mě co bude dál, zajímaly mě postavy, zajímala mě celá ta záhada kolem stařeny v černých šatech... Dokonce jsem jednu chvíli hltala každé slovo a opravdu jsem byla napnutá co bude dál. Jenomže ta největší akce se odehrála právě na těch 100 prostředních stranách. Ten zbytek byl slabý, kór na horor. Konec, ten to dle mého totálně pohřbil. Úplně by stačilo, kdyby vše skončilo tak o 30 stran dřív. Ten závěr se mi nelíbil. Nepřišel mi hororový, děsivý ani nijak jinak strašidelný jak by se u hororu dalo čekat. Byl prostě nudný. Měla jsem chuť to odložit ale nakonec jsem se těmi posledními stránkami prokousala. Možná, kdyby šlo jenom o těch 100 prostředních stran, byla bych nadšenější. Takhle jsem po tom konci spíš zklamaná. Bohužel.... celý text

Vikomt, který mě miloval 2021, Julia Quinn

U prvního dílu Bridgertonových jsem první četla knihu a až pak jsem si pustila seriál. Hodnotila jsem obojí přibližně stejně a nesrovnávala jsem to moc. Obojí mělo své mouchy a svá plus. Podobně, ne-li stejně, to vidím u tohoto druhého dílu, zaměřeného na Anthonyho, prvorozeného z Bridgertonových sourozenců. Knihu jsem měla několik měsíců ve čtečce, ale pořád jsem čekala, až přijde její chvíle a budu na ni mít tu správnou náladu - a ta přišla hned po shlédnutí druhé série stejnojmenného seriálu. Musím říct, že ústřední dvojice tohoto dílu - Anthony a Kate - mi byly od začátku nějak víc sympatičtější než Daphne a Simon, i když jim vzájemná sympatie ze začátku dost chyběla. Tento díl se mi líbil o něco víc než ten první. U prvního jsem se víc nasmála, ale tento mě zaujal více po dějové stránce. V obou případech jde ale především o nenáročnou, naivní, oddechovou romantickou zápletku, u které nemusíte vůbec zapínat mozek a než se nadějete, jste na konci knihy a ve vás hlodá malinký hlásek, že by to (nejlépe okamžitě!) chtělo další díl. Nemůžu se nějak zbavit pocitu, že těm 'romanťárnám' přicházím na chuť, i když ne všechno mi sedne a ne všemu věřím. U této série ale nejde ani tolik o věrohodnost, ale především o odpočinek. Vypnout celý svět kolem a užít si pohádku o sourozencích Bridgertonových, se kterými se, s trochou štěstí, nebudete nudit.... celý text

Vzácný druh 2022, Erik Hofstatter

Tenhle formát a edice Zrnka temnoty jsou mi velmi sympatické. Druhé 'zrnko' bylo trochu slabší než to první, ale pořád jsem velmi spokojená. Je to jednohubka klidně na jedno posezení přečtená. Autorův styl se dobře čte, vtáhne do děje a udrží si čtenáře až do konce. Občas se objevují části, které by potřebovaly dovysvětlit, více rozepsat, ale na těch 90 stranách nelze očekávat žádné velké detaily. Děj je svižný a odsýpá to dost rychle. První polovina pozvolnější, druhá famózní a správně zvrácená. No a ten konec?! Paráda! Jedná se o horor, který je dle mého dostupný pro každého, i pro příležitostného čtenáře hororů. Není tu nic extra zvráceného, morbidního nebo úchylného, všechno je ještě v únosné míře. Takový fajn horůrek. V knize jsou navíc ilustrace, které perfektně doplňují atmosféru příběhu.... celý text

Vztahy a mýty 2020, Jan Vojtko

K této knize jsem se dostala jako slepý k houslím. Jednoho dne na mě vyskočila fotka na instagramu a už to jelo… Takhle z kraje musím říct, že naučnou literaturu nijak aktivně nevyhledávám a nečtu. Ne, že bych netoužila po nových informacích (haha), ale jen málo kdy mě nějaké téma zajímá natolik, abych si o něm přečetla celou knihu. V tomto případě jsem ale podlehla – a jsem za to ráda. Vztahy a mýty jsou – nečekaně – o vztazích a jejich zakořeněných mýtech ve společnosti. Moc se mi líbilo ustavičné upozorňování na to, že tolerance a respekt opravdu NEJSOU to samé! Věřte nebo ne, v tomhle je čeština dost zákeřná. Nikdy jsem psychologii nestudovala a v podstatě jsem v tomto ohledu amatér, ale i přesto jsem všemu, co se v knize píše, rozuměla, vše bylo jasně a zábavnou formou vysvětleno, popsáno a ukázáno na názorných praktických příkladech z terapeutovny. Dokonce jsem se nejednou zasmála, protože pan Vojtko není jen zkušený vztahový terapeut, ale i sympatický a vtipný člověk. Neodolala jsem a poslechla si několik podcastů - rozhovorů a záznamů z přednášek a byl to příjemně strávený čas. Dokonce jsem se při poslechu dozvěděla, že pan Vojtko učí/učil sexuální výchovu na střední škole, což jemu nezávidím, ale ti studenti museli být z takového učitele přímo nadšeni! :D Jedno obrovské doporučení na velmi zajímavé a důležité čtivo, protože jak už jsem u jedné recenze na tuto knihu četla: ať se nám to líbí nebo ne, vztahy řešíme opravdu dennodenně všichni! A to ne jen ty partnerské, ale i vztahy s rodiči, kamarády, dětmi, kolegy v práci, prostě se všemi!... celý text

Milý Johne 2010, Nicholas Sparks

I když jsem knihu i samotného autora četla prvně, kniha ve smě vyvolala hodně nostalgie spojené s filmem, který byl podle této knihy natočený. Filmy podle Sparksových knih jsem viděla všechny několikrát. Často si je pouštím jako kulisu do pozadí, nebo před spaním... Vždy jde o závažná témata, která jsou zpracovaná na pozadí romantické linky. Kniha se četla tak lehce a sama, že její čtení - troufám si říct - po této stránce sedne snad každému. Téma, které se tu řeší, už možná ale tolik ne. Přiznám se, že mě hodně zaujaly popisy z války v Iráku, toho, jak to u armády chodí, když se 'upíšete'. Hlavní hrdinové to neměli lehké a i když je příběh nejdřív tak sladký, že vám hrozí cukrovka, na konci zjistíte, že na vás padl smutek, bezmoc a zklamání, které hlavní dvojice prožívá. Je to silný příběh a ač se filmové zpracování liší jen velmi málo a věděla jsem jak příběh dopadne, knihu jsem si moc užila a jsem spokojená.... celý text

Příště bez citronu 2019, Lucie Mečířová

V rámci mého objevování mladých českých autorů, jsem se dostala i k této knize. Nejdřív jsem nevěděla, jestli se do ní pustit, protože se mi příběh zdál dost těžký na psychiku a nevěděla jsem, jestli mi to sedne. Nakonec jsem si ale řekla, že to zkusím. Začíst se mi zprvu nedělalo žádný problém. Prvních 100 stran jsem měla přečtených celkem rychle. Děj mi přišel takový chvílemi až moc depresivní, překombinovaný, s občas až přehnaně filozofickými a psychologickými otázkami... ale kupodivu to spolu nějak fungovalo a četlo se to dobře. Střed knihy mi dal zabrat. Nutila jsem se do čtení a trvalo mi, než jsem se tím nějak prokousala. Už jsem měla pocit, že to asi nedočtu, ale pak nastal zvrat! Možná se něco takového dalo čekat, těžko říct, ale mě to v tu chvíli přišlo jako impuls k tomu to nevzdávat a dostala jsem znovu chuť číst dál a dozvědět se celou pravdu o Nancy a její minulosti. Čtení mi trvalo dost dlouho hlavně kvůli tomu středu. Tam mě hlavní hrdinka vytáčela čím dál víc svým chováním, měla sem chuť ji proplesknout snad na každé stránce a zakřičet ji do tváře: Co to, sakra, děláš za kraviny?! Po tom zvratu, o kterém jsme se zmiňovala, mi ale dost věcí začalo tak nějak dávat smysl i co se týče chování hlavní hrdinky. Je to vlastně ve výsledku celkem dobře promyšlený příběh na to, že je to autorčina prvotina. I to, jak je napsaný, je svým způsobem originální a nepůsobí to zas až tak začátečnicky, jako jiné prvotiny. Má to něco do sebe, i když na zadek jsem si z příběhu zrovna nesedla. Věřím ale, že autorka potenciál má a tato kniha si určitě najde čtenáře, kteří z ní budou nadšeni. Škoda, že v knize bylo tolik chyb a překlepů, ty trochu rušily, ale pokud nejste vysazení na kde jakou chybu a překlep, dá se to přežít. Dneska už jsou ty chyby v knihách bohužel skoro standardem i u knih, co jsou daleko více vidět.... celý text

Na obtíž 2019, Colleen Hoover

Nejdřív jsem byla trochu zklamaná. Od Colleen jsem už zvyklá na jistou kvalitu a tohle bylo slabší. I když jsem věděla, že tomu tak bude, překvapilo mě, jak moc. Četlo se to ale moc hezky, to prostě Colleen umí a tato kniha jen potvrzuje, že i ten pověstný nákupní seznam bych od ní s nadšením přečetla. Jak to u autorky bývá, ani v téhle knize tomu neni jinak a řeší se tu další vážnější téma, dokonce hned několik témat. Upřímně, to hlavní, kolem čeho se příběh točí, mě zas až tolik nezasáhlo. Zvláštní rodina, kde vztahy mezi jednotlivými členy domácnosti nejsou zrovna ukázkové. Všichni bydlí v bývalém kostele a celé to v sobě nese zvláštní atmosféru. Divnější knihu o divnější rodině jsem snad ještě nečetla. První polovina byla dost průměrná. Konec to hodne vylepšil a ta další vážná věc, která se tu mihne, mě zasáhla jako čtenáře víc. Celkově o něco lepší průměr. V porovnání s autorčinýma dalšíma knihama trochu kvalitativní propadák. Ale na odlehčení, jako odpočinkové čtivo, super.... celý text

Pacient 2019, Sebastian Fitzek

Dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla pustit do čtení této Fitzekovi knihy. V první řadě mě asi trochu odrazovala velikost a font písma, protože u ostatních knih, které jsem od autora četla, to bylo lepší. Trvalo mi se do knihy začíst a prvních 100 stran jsem četla opravdu celkem dlouho - možná to bylo i překladem, který mi zezačátku přišel kostrbatější, pak se to ale naštěstí zlepšilo. Pořád jsem čtení odkládala. Pak jsem si ale řekla, že by to tak nešlo a prostě si sedla a do příběhu se začetla víc. A pomohlo to! Bylo to čtivé, tak jak jsem zvyklá, napínavé a na konci tak zamotané a nečekané, jak to Fitzek umí. Prostředí psychiatrické léčebny je tu skvěle vykreslené, ale nějak mi tak prostě něco malinko chybělo. Možná tím, jak to bylo zezačátku všechno nejednoznačné a zamotané, tak se mi do příběhu hůř dostávalo a konec? To byla najednou taková jízda a tolik se tam toho dělo, že jsem nestačila všechno vstřebávat. Kniha to byla moc dobrá, ale v této mi tam něco chybělo. Nejsem z ní po dočtení tak moc překvapená a nadšená, jako u jiných autorových knih. Na závěr musím zmínit autorovo poděkování na konci knihy. Už u Balíčku jsem byla překvapená, jak si na něm dal autor záležet a tady tomu není jinak. Je to sympatické, když si dá autor záležet i s touto, na první podhled celkem nedůležitou, věcí.... celý text

Být s tebou 2021, Antonie Nováková

Uff... No, na začátek asi řeknu, že jsem tušila, že tohle nebude tak úplně pro mě. A tušila jsem správně. Bylo to hodně prvoplánové. Romantické lince mezi hlavními hrdiny jsem nevěřila. Nebyla mi sympatická asi žádná postava, jejich osudy mi byly celkem jedno. Nedokázala jsem si k nikomu vytvořit vztah. Těžko říct, jestli to bylo jen tím, že je kniha tak kraťučká, nebo i tím, že vlastně do teď nevím, jak bych hlavní hrdiny popsala. Jakou měli povahu? Střídají se tu pohledy vyprávění - Vaji a Maddena. Neviděla jsem v jejich linkách ale žádný rozdíl. Nevím, jestli to dobře popíšu, ale Vaja v Maddenově lince se nechovala jako Vaja v té Vajiné a to samé Madden. Byla jsem z toho docela rozpačitá. Přišlo mi, že nečtu o dvou lidech ale vlastně o čtyřech. Těžko říct, jestli to byl autorčin záměr, aby lépe ukázala tu skrytou stránku každého z nich a tu, kterou ukazují světu (jejich masku). Necítila jsem mezi nimi žádnou chemii a to, že se do sebe zakoukali v podstatě jen lusknutím prstu, aniž by se znali, jsem jim taky nevěřila. Nehledě na jejich seznámení, které mi taky přišlo trochu přitažené za vlasy. Další věc, která mi tu přišla slabší, byly scény. Občas nelogické chování hrdinů, zvláštní situace, nad kterými zůstává rozum stát a nereálnost. Šablonovité popisy romantiky mezi hrdiny, která je tak nějak všeobecně okoukaná. Bylo zde cítit, že autorce jdou ty dramatičtější části, popisy hloubání v myšlenkách a ta linka z minulosti řekněme, byla taky fajn. Takové zpestření, to se mi líbilo. Autorka má ale příjemný vyprávěcí jazyk, dobře se čte, což tomu dost pomáhalo. Kdyby to tak nebylo, knihu bych asi nedočetla. Řekla bych, že se autorka potřebuje ještě vypsat. Dobře se její styl čte, ale děj je slabší. Jako povídka třeba na wattpadu by to bylo super, ale na knihu je to bohužel přece jen trochu slabé.... celý text

Mráz pod kůží 2020, Allie Reynolds

Od první věty velmi čtivé. Žádné zbytečné obkecávání - tak to mám nejradši. Autorka nás hned hází do děje a v podobě dvou časových rovin se pomalu dozvídáme, co se stalo před deseti lety a co na hlavní hrdiny číhá v horské chatě na ledovci nyní. Je tu skvěle vykreslené prostředí snowboardingu, závodů a rivality mezi soupeři. Hory a sníh tomu navíc dodávají super atmosféru a i když nejde o žádný krvavý thriller, u kterého byste se klepali strachy, čte se to samo! Autorka má dar vyprávět a získat si čtenáře po pár větách. Je to jeden z těch dobrodružných thrillerů, kde hrdinové bojují o život a svým způsobem i taková lehčí vyvražďovačka. Doporučila bych všem, kteří v thrillerech nemají rádi brutalitu, násilí a fůru krve, ale naopak si potrpí na dobrodružství, akci, napětí a skvělou atmosféru divoké přírody zasněžených Alp. Milovníci snowboardingu si zde taky přijdou na své! Dvě časové linky na druhou stranu mohou být pro někoho rušivé. Já mám více časových linek v knihách ráda, ale je fakt, že tady jsem se občas trochu ztrácela - ale za to možná může mé večerní usínání. Skvělý oddechovější thriller plný dobrodružství, akce a soupeřské rivality.... celý text

Ostrov Duma Key 2019, Stephen King

Další kniha Mistra hororů přečtena. Nevím, jestli se mi líbila víc než Osvícení, ale minimálně byla stejně skvělá. Rozjezd byl trochu pomalejší, ale to jsem už pochopila, že je u Kinga téměř samozřejmostí. Mě to vlastně docela i vyhovuje. Poznám hlavního hrdinu a pomalu se dostávám do děje a užívám si každé slovo. To, jak King píše, to asi nemusím zmiňovat. Neskutečně moc mi to sedí! V této jeho obsáhlé knize se objevují hned dvě témata, která mi jsou velmi blízká - a to stavařina a umění. Právě umění, a malování především, má v této knize přímo hlavní roli. Skvěle popsán proces tvoření, až má člověk chuť popadnout štětec a plátno a jít malovat také. Samotný námět, kdy obrazy namalované Edgarem "ožívají", se mi moc líbil. Konec byl hodně povedený a posledních 200 stran jsem hltala s tím, jak se vše blížilo ke konci a rozuzlení. Skvělá kniha! Moc doporučuju všem milovníkům Kinga a umění.... celý text

Život jedna báseň 2014, Colleen Hoover

Má poslední přečtená kniha roku 2021. Tento rok jsem začala s knihou od Colleen Hoover, četla jsem její knihy napříč celým rokem a myslím, že jsem se rozhodla správně, když jsem tento rok její knihou i zakončila. Ano, byla to jedna z těch slabších. Mám od autorky oblíbenější kousky, ale i přes to, že bylo tohle slabší, pořád to bylo hodně dobré. Knihy této autorky mám ráda jednak kvůli těm silným příběhům, které se v nich odehrávají, ale hlavně díky všem těm emocím a myšlenkám, které ve mě zanechají po dočtení. A tento příběh nebyl výjimkou. Naopak. Řekla bych, že lepší knihu jsem si na poslední dny roku nemohla vybrat. Opět mě donutila přemýšlet, pokládat si důležité otázky a možná i v některých věcech trochu víc otevřít oči. Colleen je moje srdeční záležitost a jestli jsem se o jejích knihách během tohoto roku něco naučila, pak to, že ona mě nikdy nemůže zklamat. Nikdy! Vždycky mi její text něco předá, i když děj je malinko slabší než je u ní zvykem. A to je pro mě známka dobře napsané knihy. Když ve mě vyvolá nějaké emoce. Jakékoli. Strach, vztek, štěstí, radost, smích, slzy... Cokoli! A knihy Colleen Hoover přesně takové jsou.... celý text

Neviditelný život Addie LaRue 2021, Victoria Schwab

Příběh o dívce, která se nechce vdávat, chce být svobodná a chce žít - a proto uzavře smlouvu s ďáblem. A její život se pro všechny stane neviditelným. Geniální námět! Když jsem se do čtení pouštěla, byla jsem hodně zvědavá, jak tohle téma autorka zpracuje a jak se mi bude její kniha číst. Styl psaní je poetický, bohatá slovní zásoba, barvité popisy a ten jazyk! Moc se mi líbilo jak autorka píše! Máme tu dvě dějové linky (potažmo se tu mihne i třetí) - minulost a přítomnost. Téměř celou knihu jsem měla raději ty kapitoly z minulosti, kdy spolu s Addie - naší hlavní hrdinkou - poznáváme drsný život začátku 18. století v malé francouzské vesnici, cítíme zápach a vidíme špínu pařížských ulic, lesk bohatě zdobených šatů šlechtičen. Bolest svíjejícího se prázdného žaludku a zimy tak bodavé, že ji nezažene ani teplá deka, pod kterou zrovna ležíte když knihu čtete. Tyhle části knihy jsem si užívala a jak už jsem psala výš, ten jazyk, jakým je kniha napsána, to je skvost! Bohužel, objevily se i části, které mě nebavily, které byly zdlouhavé a kolem poloviny knihy jsem se dokonce přistihla, že už si přeju, abych to měla dočtené. Ono 500 stran je 500 stran. Dějová linka v přítomnosti, mě zas až tolik nebavila, Henryho jsem moc nemusela a všechno kolem něj mi přišlo takové nezajímavé. Navíc se autorka právě v této dějové lince zaměřila celkem dost na LGB (záměrně píšu jen tato tři písmena), a ač jsem se snažila to prostě brát jak to je, tak mě to při čtení rušilo. Autorka totiž nezapomněla nikdy u nové postavy, které se v příběhu mihne, zmínit, jakou má orientaci (a všechny zaškatulkovala do LGB komunity). Moc jsem nechápala proč a co jí k tomu vedlo a ač proti tomuhle tématu absolutně nic nemám, tady to bylo tak do očí bijící, a tak to na mě z příběhu křičelo, až mi to vadilo a štvalo mě to. Konec byl skvělý a jsem s ním spokojená. Celkově je to krásná kniha s krásným jazykem, ale má i místa, kde se vlastně nic moc neděje a jde spíš o myšlenky, kterých tu čtenář najde spoustu. Celé je to navíc protkané uměním, to tu sálá z každé strany a má tu své místo. Zakomponování umění všeho druhu a umělců, které všichni dobře známe, to byl skvělý tah! Obdivuju, kolik toho autorka musela nastudovat ne jen o umění, ale i historii jako takové, všechny ty detaily, co se zrovna nosilo za oblečení, jaká byla společnost... Je to obdivuhodný kus práce!... celý text

Šťastné a hrůzostrašné: Antologie štědrovečerních hororů 2021, * antologie

V těchto předvánočních dnech, kdy by se asi spíš hodilo číst něco klidného, odpočinkového a romantičtěji laděného, jsem si řekla, že zabloudit do horových povídek by mohlo být super a osvěžující změna. Byla to taková směska strašidelných příběhů z poloviny 19. a začátku 20. století, přesně v tom stylu klasických hororově laděných příběhů té doby, které mám ráda. Navíc se odehrávají právě v období Štědrého dne nebo dnů kolem něj. Z 6 hororových povídek se mi nejvíc líbily dvě: "Podivná noční hra" a "Pravdivý příběh hrůzy". Naopak nejmenší dojem na mě udělala povídka "Vánoční shledání", která je celkově hodnocena i jako nejslabší povídkou celé sbírky. Rozhodně ale doporučuju všem, kteří mají rádi hororové příběhy v klasické literatuře, které úplně za každou cenu nevyděsí, ale ten jazyk jakým jsou psány je prostě skvostný a barvitý. Každá povídka má navíc svou ilustraci, takže i oko se pokochá.... celý text

Vánoční koleda 2016, Charles Dickens

Vánoční koledu jsem si chtěla přečíst už několik let. Pravidelně jsem si na ní vzpomněla někdy přes rok s tím, že o Vánocích si ji musím přečíst - a pak jsem na to zapomněla. Až do teď. Věděla jsem, co čekat, ale i tak mě zarazilo, jak melancholická ta Vánoční koleda vlastně je. Je to příběh k zamyšlení a čte se s lehkostí pohádky. A neskutečně moc se mi zalíbil Dickensův styl.... celý text

Nelituju 2021, Lenka Sadílková

Jakožto čtenář, který romantické příběhy nijak aktivně nevyhledává, jsem měla taková vlažnější očekávání. Chtěla jsem v první řadě pomoct autorce splnit si sen a vydat knihu. Když mi kniha po vydání dorazila domů, najednou mě to k ní strašně táhlo a něco mi říkalo, že teď je ten pravý čas na to si ji přečíst, takže jsem po ní sáhla. Rozjezd byl dobrý, i když romantická linka mi přišla zprvu až moc rychlá a ne moc věrohodná. Trochu mi tam nejdřív chyběla i nějaká chemie mezi postavami. Taky se hned zezačátku objevila část, která na mě působila jako dodatečně vložená a jakoby navíc. Tím bych uzavřela oddechovější a klidnější první polovinu knihy a přesunula se k té druhé, která byla famózní! Musím říct, že se to krásně četlo, plynulo to a příběh je to ve výsledku opravdu silný a ne až tak oddechový, jak se může zdát. Jsem mile překvapená. Kvalita kapitol šla stále nahoru a i přes kostrbatější začátek a menší věrohodnost byl konec skvělý a přesvědčil mě. Části s Miou a Leem mě navíc neskutečně bavilo číst. Lea jsem si hodně oblíbila. Nesmím zapomenout vyzdvihnout grafickou stránku knihy, protože ta se opravdu povedla! Krásná obálka a decentní vločka doplňující některé stránky uvnitř - no hned byl ten zážitek ze čtení ještě o něco větší. Sečteno a podtrženo - jsem příjemně překvapená. Opravdu je to silný příběh zabalený do oddechovějšího a lehčího kabátku.... celý text

9. listopad 2021, Colleen Hoover

Ať se snažím jak se snažím, nedokážu to pochopit. Nedokážu pochopit, jak je možné, že Colleen mě v každé své knize dokáže několikrát tak emočně rozebrat. Prostě to nechápu! Ta ženská má takový dar psát chytré romantické příběhy, které čtenáře chytí za srdce a dotknou se ho, že si troufám říct, že na ní v mých očích snad nikdy nikdo mít nebude. Colleen bude vždycky TA spisovatelka, která dokázala prolomit mou nechuť číst romantické knihy, protože jsem nikdy nevěřila tomu, co se v nich píše. Její příběhy jsou pro mě ale vždy tak živé, tak realistické a tak emočně náročné, že se to nedá popsat slovy. Ani tento příběh není výjimkou. Hned zezačátku mi vhrkly slzy do očí a to se považuju za emoční ledovou královnu co se brečení u knížek týče. Každá rok, každé další setkání a každý 9. listopad, kdy se hlavní hrdinové potkali, jsem nestačila otáčet stránky dostatečně rychle, abych věděla co bude dál a zároveň se snažila otáčet je a číst co nejpomaleji, abych před sebou měla ještě velkou část příběhu. Mile mě při čtení překvapilo i to, že se tu mihli hrdinové z jedné autorčiny předešlé knihy, která patří mezi mé velmi oblíbené - ke kterým se teď řadí i 9. listopad. Udělalo na mě dojem, jak autorka vzala všechno romantická klišé a udělala si z nich - a tím pádem i sama ze svých knih - legraci a líbilo se mi to! Myslím, že vše, co jsem ze svých pocitů po dočtení knihy chtěla napsat, jsem už napsala a teď už mě jen čeká (jako vždy) těch pár dní, kdy budu v myšlenkách stále ještě vstřebávat emoce, které ve mě kniha vyvolala.... celý text

Oko čarodějnice 2021, Nelly Černohorská

Přečteno na jeden zátah - což už se mi dost dlouho nestalo - a bylo to úžasné! Autorčin styl je jeden z těch, na který si pár stran potřebuju zvyknout, číst pozorněji abych se do děje dostala, ale pak už to jelo a "vyflustlo" mě to až na konci. Brilantní! Nemám co vytknout a jsem maximálně spokojená. U Zlovolných bytostí, které jsem četla nedávno, mě autorka svou povídkou úplně stoprocentně nepřesvědčila a spíš se mi líbili její balady, ale tady si to sedlo jak prdel na hrnec, jak se říká. Dobře vymyšlené, za mě i uvěřitelné a navíc doplněné úžasnými malými ilustracemi. Ano, tohle já můžu! Jsem nadšení a těším se na další autorčinu tvorbu a na další knížku v této edici Zrnka temnoty! Za závěr bych jen řekla, že je možná lepší nic si o knížce nezjišťovat a pokud vás baví horor, prostě se do ní rovnou pustit. Přece jen, má 120 stran, takže jí někteří slupnou vážně na posezení.... celý text

Harry Potter a Fénixův řád 2018, J. K. Rowling (p)

Myslím, že mě asi nikdy žádná knižní postava nevytáčeka tolik jako Umbridgeová. Reálně jsem párkrát během čtení zatoužila do něčeho praštit a vybít vztek na tu příšernou ženskou. Ani té filmové "růžové" verzi Umbridgeové se to nepovedlo až v takové míře. Během čtení jednotlivých dílů mě vždycky baví číst o těch věcech, které se do filmu nevešli a řekla bych, že v tomto jich bylo celekm dost a několik jich bylo i pozměněno. Neskutečně moc mě bavila část o skládání NKÚ, která byla detailně popsana a ne jen otazka jednoho záběru na žáky sedící u stolů a skládající zkoušku. Taky se mi moc libilo, jak to bylo zase o kousek temnější, to mě baví moc a těším se na ty poslední dva díly a na to, co v nich bude oproti filmům jinak. Ač jsem se tohoto dílu nejspíš trochu bála a odkládala ho hlavně díky té tloušťce a malým písmenkám, jsem maximálně spokojená! Prostě Harry je Harry (i když ten knižní mi přijde trpchu na ránu oproti filmovému). PS: Za mě bude vždycky nejlepší Ron!... celý text

Zlovolné bytosti 2021, Nelly Černohorská

Několik měsíců jsem si brousila zuby na tuto autorčinu knihu a pořád tak nějak odolávala. Když jsem se ale dozvěděla, že jí bude vycházet novinka u mého oblíbeného nakladatelství, rozhodla jsem se, že si nejdřív přečtu její prvotinu a trošku se s její tvorbou seznámím. Na úvod musím říct, že Erbena v tom pozná nejspíš každý, kdo přečetl Kytici. Je to stejná hororová atmosféra, slovanská mytologie, duo dítě a matka... V knize máme jednu povídku a několik balad. Oboje má své kouzlo. Udělalo na mě dojem to vykreslení tehdejší doby, vesnické prostředí, strašidelné příběhy tradující se mezi lidmi. Líbilo se mi to moc! Povídka za mě trošilinku slabší než balady, ty jsem si opravdu užila snad všechny. Těším se na autorčinu další tvorbu. Tohohle nutně potřebuju víc!... celý text