ferdada
přečtené 504
Tisíce planoucích sluncí
2008,
Khaled Hosseini
Při čtení této knihy, kterou jsem měla v hlavě i ve chvílích, kdy jsem se musela věnovat jiným aktivitám, jsem si říkala, že se tu, v našich krajích, máme - útlocitní nechť prominou - jak prasata v žitě. Vůbec si nedovedu představit sebe, jak bych přežívala v popisovaných podmínkách. Inu, asi ano, nějak by to šlo, člověk se v zájmu zachování vlastní existence vždycky nějak přizpůsobí. Ale představit si to skutečně nedovedu. A ani se nebudu pokoušet, jen se stávám pokornější a to "obyčejno", které mám, stavím nad všechny statky světa. Slovníček na konci knihy mě zaujal a potěšil.... celý text
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Dozvídám se o světě, který pomalounku mizel, mizel, až zmizel. Při čtení knížky se mne zmocňují podobné pocity, jako když navštěvuji ztracené - zmizelé - vesnice a osady nedaleko od nás, např. v oblasti Ralska. Nebo třeba když nacházím pozůstatky života mezi Rychnovem a Hodkovicemi. Zbytečky čím dál víc chatrnější, čím dál míň patrnější. V rodině jsme přesvědčeni o tom, že doma (v Česku) je stále co k vidění, pořád nacházíme nové hlavně v tom starém. Mnohé knihy jsou velmi návodné. V podpaží s nimi putujeme krajinou a hledáme třeba stopy bývalých mlýnů a různých vodních děl. Přemýšlíme o způsobu života našich předků v minulém století, kocháme se krajinou a je nám dobře… A jsou knihy inspirativní. K nim patří, jak zjišťuji, i Šikmý kostel. Jak mě inspiruje? Vytvoří mi (kde vlastně, v hlavě, v duši?) prostor, který chce být plněn. Osvěžuji si kdysi věděné, teď už skoro zapomenuté informace, hlavou víří obrázky, vzpomínky, hesla, popěvky. Vůně a pocity. Nacházím fragmenty, které nitky myšlenek nakonec leckdy spojí v jeden ucelený tok.... celý text
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Tedy, přečteno. Před spaním jsem ji začala, pak noc plná snů s výjevy z knihy. Následující dopoledne dočteno. Je to jedna z mála knih, která mě zaujala, vtáhla do děje. Ovšem, když si člověk (na základě vlastních zkušeností) uvědomí, že se nejedná o fantazii, z příběhu je mi smutno, nanic. Asi spousta lidí to tak má, že jen "já, já, já, já..." Moje potřeby, moje pocity, bez ohledů, empatie, komandovat, řvát, ňamcat si svůj světýček. Mám vztek. S anotací ke knize se nijak zvlášť neztotožňuji. Že by vrány byly Bářinými spojenci? Ano, je to obraz, který svým nenápadným životním koloběhem, pro pozorovatele de facto neměnností, nezradí. Jsou tady, na svém místě, je to jistota. Takže, ano Bářinými spojenci by nakonec být mohly. Ale spíš mám pocit, jako by byl vymyšlen název knihy a ten měl být nějak nasunut do příběhu, lehce propojen.... celý text
Heřmánkové údolí
2012,
Hana Marie Körnerová (p)
Já sice vůni heřmánku necítím. Ale cítím, že jsem svědkem výborně odvedené práce. Kniha je skvěle napsaná, vtáhla mě do děje. A Anny si velmi vážím. Pro její sílu, statečnost, nezdolnou víru a hluboké člověčenství. Děkuji za takový příběh!... celý text
Chodivá tráva
2019,
Lucie Verrall
odpad!
Leckteré facebookové statusy dokáží pobavit. Tak je to i s těmi statusy, které přidává Lucie. Ráda je během dne na FB nacházím, leckdy dokáží občerstvit. Ale kniha z nich sestavená je pro mě moc a vlastně mě ani nebaví. Jsou to takové vtipnosti pro doma, snad dost sebestředné. Nakumulovat je a předložit veřejnosti, to se mi moc nezdá. Knihu jsem si koupila krátce po vydání a opravdu jsem ji nezblajzla jedním dechem, to mi nešlo, u takového druhu "literatury" nevydržím. Musela jsem dávkovat - tak jednu, max dvě stránky denně. Oceňuji však, že autorka je všímavá a optimistická.... celý text
