elizabeth_ba
přečtené 354
Královský nach tě neochrání
1999,
Ludmila Vaňková
No tak oba hlavní představitele knihy - Petra I. z Rožmberka i mladého Záviše (syna Alžběty Kumánky a Záviše)- by člověk podle toho chtěl i domů... Mé asi nejlépe strávené Vánoce s touhle knihou, jejím pokračováním Od trůnu dál a sklenkou dobrého vína. Po prohloubení svých historických znalostí jsem se ale ke znovupřečtení neodhodlala a asi ani neodhodlám.... celý text
Žebrák se stříbrnou holí
1995,
Ludmila Vaňková
Slabý král Václav? To by si snad někdo dělal kozy... Ale mně už tam tak nějak chyběl Záviš. ;-)
Cval rytířských koní
1997,
Ludmila Vaňková
Asi to bude znít divně, ale nemám ráda tolik opěvovaného otce vlasti a i když mě občas rozesmály alkoholové dýchánky s Buškem z Velhartic (ono takové čtení o tom, jak jim bylo blbě a jak se i on uměl, s odpuštěním, ožrat jako prase, je totiž děsně fajn) i příběh o Kateřině, tak celkově mě už méně zaujaly od paní Vaňkové jen ty romány o Přemyslu Otakarovi I.... celý text
Dědici zlatého krále
1979,
Ludmila Vaňková
Kvůli obálce, na níž jsou (určitě) Záviš a (asi) Kunhuta (viz zde https://www.kosmas.cz/knihy/167313/dedici-zlateho-krale/ přičemž netuším, z jakého kodexu ten obrázek pochází :-(, což se u mě rovná katastrofě mezinárodních rozměrů) jsem si knihu musela koupit znova a postavit do vitrínky na viditelné místo. Když jsem ji četla, poprvé a naposledy (opakovaně jsem neměla odvahu a pochybuji, že ji budu mít v dohledné době), (probrečený) závěr knihy mi (ne zas až tak dávno) způsobil téměř takové trauma, jako kdysi (před dávnými léty, v mých cca 9 letech) Vávrův Jan Hus. Myslím, že kdyby mi během tohoto mého čtení někdo nabídl, že se mohu vydat v čase Záviše zachránit, tak jsem ani na vteřinku nezaváhala a šla...... celý text
Král železný, král zlatý
1994,
Ludmila Vaňková
IYv: Tragedie je, že tu informaci o Anně Falcké (že zemřela po pádu z koně) někdo dá na českou Wikipedii jako fakt. Když mi to bylo řečeno, nechtěla jsem věřit svým uším. :-)) Tak těch chyb je i v románech paní Vaňkové (hlavně těch starších) přehršel, manželkou Jindřicha z Lipé taky nebyla Anna z Valdeka ale Scholastika z Kamence, spousta konstrukcí z Prvního muže království je vyloženě neodpovídající hist. skutečnostem. Ale mně se její knihy čtou dobře, i když dnes už zejména ohledně obrazu druhé poloviny 13. století (což teda není doba knihy První muž království ale právě téhle zde) samozřejmě také (už celkem dávno) dávám přednost Šustovi, Palackému, Žemličkovi, Janovi ... a především listinám a kronikám (i když dlouho trvalo než jsem se nimi naučila pracovat).... celý text
Dědictví otců
1989,
Robert Merle
Před mnoha a mnoha léty (při době svých studií na VŠ) jsem se do série Roberta Merla a jeho hrdinů doslova zamilovala, z jejího opětovného čtení jsem tudíž měla dlouho strach, uběhlo mezitím téměř čtvrt století. Musím ale spokojeně říci, že pan Merle (i když romány paní Vaňkové mám taky ráda a mezi jejich příběhy lze najít i shodné rysy) pro mě i dnes zůstal tím nejlepším a nejoblíbenějším autorem historické beletrie. Jeho líčení osudů rodiny Siorakových, jejich lásek a přátel i nepřátel ve století reformace a protireformace totě pravý skvost. Milujeme a nenávidíme, obáváme se a radujeme se, smějeme se a brečíme spolu s hrdiny v době, kdy lidský život bližního měl ještě mnohem menší cenu než za vrcholného středověku, a to ať se jednalo o pána, kmána, kněze, vojevůdce nebo i samotného pána a vladaře. Ani při velikém přemyšlování na knize nenalézám sebemenší chybičky a každému, většinu našich autorů z toho nevyjímaje (těm jako lekci k doplnění kursu tvůrčího psaní) příběh života bratří Siorakových – Petra, Samsona, ba i Františka, pobratimstva, přeurozené matky Isabely, kojné a chůvy Barberiny, její dcerky Héličky a mnoha dalších urozených i neurozených, katolíků i reformovaných, vřele doporučuji. Starobylý jazyk (sice odlišný ale přesto připomínající také Šustu nebo Palackého) považuji za mocný plus díla a skládám hold nejen autorovi ale i překladateli. No a doslov pana Polišenského, i když psán pohledem z doby socialismu, taky zajímavý, takže se vrhám na čtení druhého dílu o letech studií Petra a Samsona v Montpeliéru. PS: Láska mezi Samsonem a Gertrudou z Luku jest to nejromantičtější, co jsem snad kdy v hist. románu přečetla, a ani léta na tom neodkázala nic změnit, takže já nejsem jen spokojená, já jsem prostě nadšená a smutná, že dílů je pouze třináct (a to si ještě pamatuju, že od Ples u vévodkyně to už nebylo ono).... celý text
Poslední Mohykán
1937,
James Fenimore Cooper
Právě kvůli v komentářích několikrát zmiňovanému Mannově filmu z roku 1992 jsem si knihu po více jak čtvrt století znovu přečetla. Nu, tak nadšená jako před lety jsem z ní nebyla (je vidět, že byla určena jiné věkové kategorii), ale pořád ji považuji za velmi dobrou a poutavě napsanou (byť ne tak pěkně jako např. některé romány Roberta Merla nebo Ludmily Vaňkové, srovnávám, protože je to rovněž kategorie historický román). Ve filmu se mi nelíbilo, co provedli s Alicí a mjr. Heywardem, v knize jsem s jejich osudem spokojená. Taky jsem nezaznamenala jedinou zmínku o nějakých rozepřích mezi Angličany a rodící se americkou civilizací, které se objevily ve filmu, zřejmě aby předznamenaly události, které za 20 let vyústily v boj za nezávislost (no budiž, jen toho Heywarda jako Otevřenou ruku nebo dlaň, což značí člověka dobrého, čestného a laskavého, do toho neměli zatáhnout, mám totiž z příběhu filmu dojem, jako by autoři zkřížili Vinetoua s Patriotem a úplně náhodou se jim do toho připletli Francouzi). Drobné výtky ke knize by se týkaly spíše překladu nebo spíše toho, kdo upravoval dřívější překlad ze 30. let do modernější češtiny, příliš mnoho překlepů a i chyb; a Bůh ve smyslu Boha křesťanského a židovského se píše s velkým písmenem, tak se psal po celou dobu i za totality, jinak je to nějaký bůh například lásky, slunce nebo stád...... celý text
Paní Říma
2011,
Kate Quinn
Na pomezí mezi 3 a 4 hvězdičkami, bylo příliš poznat, že autorka je Američanka a evropské dějiny jí nejsou až tak blízké, např. zkracování jména Vercingetorix na Vix je velmi nepravděpodobné, "vix" je latinsky "stěží" a dost vix by nějaká židovka takto říkala dítěti a takových věcí tam bylo vícero. Ale zaujal mě vztah Domitianova prefekta pretoriánů (Paulina Norbana, i když s autentičností jeho osoby jako Augustova potomka mám obrovský problém) s vestálkou Julií, dcerou Domitianova bratra Tita, opravdu se jedná o zajímavou myšlenku.... celý text
Záhada čínského hřebíku
1999,
Robert van Gulik
Spolu s Vraždou v Kantonu asi nejlepší a zároveň nejsmutnější z van Gulikových daleko více než jen detektivních příběhů. Z tohoto, kromě v det. románech o soudci zcela běžné logiky (doplněné pěknými skládačkami z rozstříhaného čtverce papíru), doslova sálá chlad a zima a objevují se Tataři a Ujguři (aha, ti byli minule v Bludišti) a vojáci - ti tam byli taky... A už ve druhém díle v řadě soudce uvažuje o tom, že by ukončil své veřejné působení (prvním bylo zase Bludiště) a v obou případech mu v tom zabrání zásah shůry... V tomto díle mám (bohužel) poslední možnost oslovit soudce Ti a všechny jeho milé nejbližší spolupracovníky s pozváním na šálek čaje a také vidět padat květy na sníh (což se mi v naší zeměpisné šířce ještě nikdy nepodařilo spatřit)...... celý text