DriftBooks přečtené 420

Sudety 1938: Pohledem důstojníků německé armády 2013, Jan Lakosil

Přestože mentalita německých horalů v severních Čechách se přeci jen trošičku lišila od těch šumavských, mnohé měli společného. A tak to co viděli a prožívali vojáci Wehrmachtu tam, bylo tady asi podobné. Je to zajímavý dokument. Pohled z druhé strany. Kamínek do mozaiky pochopení myšlení lidí. A kdo nepochopí lidi, nepochopí ani krajinu. Neboť oni utvářejí ji a naopak. Avšak zatímco člověka vyhnat můžete, láska, nenávist, zloba i odpuštění zůstávají. Jak usazeniny na dně Vltavy... (viz http://driftbooks.eu/knizni-ctvrtek-jaroslava-pulkrabka-sudety-1938/)... celý text

Našinci na cestách 1971, Mark Twain (p)

Dědictví 2014, Nicholas Shakespeare

Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů 2010, Don Thompson

Šumavské povídání aneb Co v kronikách nenajdete 2014, Jaroslav Pulkrábek

Ukázku z knihy najdete zde: http://issuu.com/driftbooks/docs/jaroslav_pulkr_bek_-_sumavsk__pov_d_n__-_issuu

Hovězí kostky 2014, Emil Hakl (p)

Haklovo hovězí kostky jsem zalil ranní šumavskou mlhou a zhltnul je na "posezení". Člověk od nich malinko páchne potem a starým pivem, je zmuchlanej a nevyspalej... ale zároveň je plný touhy být občas také tak nezodpovědně svobodný. Jenomže to dopadne tak, že dočtu, umyji po sobě nádobí, zaplatím všechny složenky a pádím poctivě do rachoty. O tom, jak se dá žít na hraně si raději zas někdy něco přečtu... třeba opět od Hakla :-)... celý text

S kabelkou kolem světa a kompostu 2014, Magda Jogheeová

Laskavé, chytré a především zábavné... Tato kniha mi na stole přistála úplně náhodou a tak jsem nakoukl, přečetl pár vět a nakonec ji s radostí a potěšením přečetl celou... Pro chlapa krásný pohled do "dámského zákulisí", ale to je jen jedna poloha oněch minipříběhů - fejetonů. Prostě takové milé pohlazení - žádný nářek a splín a když, tak zábavně a s citem podaný. Vřele doporučuji coby protidepresivní terapii :-)... celý text

Rafinerie 2013, Jan Cempírek

První roky po sametové revoluci byly pro většinu lidí spíše čekáním na nové „zlaté časy“. Ovšem pro odvážné a netrpělivé „týpky“ to byly naopak roky nezměrných příležitostí. Svět byl pro ně novodobým „Klondikem“. Tito lidé uměli vzít do svých rukou právě nabytou svobodu a nabízející se možnosti, a vytěžit z nich maximum. Tito lidé na nic nečekali. Byli to porevoluční pionýři (bez rudých šátků, ale vždy připraveni), dobrodruzi i snílkové. A jedním z nich byl právě spisovatel, cestovatel a fotograf Jan Cempírek, jehož román Rafinerie je jakousi oslavou této doby. Je to příběh z doby „před terorismem“ a z období, které ještě nebylo tak přísně korektní. Věčný příběh o lásce i nenávisti. Příběh „On the Road…“ V melodii chraplavého saxofonu se zde protnuly osudy mladých baskerů Pierra, Michala a dívky Agnes. Prostě „Trainstory – příběh o sirénách, přátelství a volnosti na kolejích…“... celý text

Tanec posledního dne 2014, Jan Cempírek

Lunapark 2013, Stephen King

Rej stínů – Povídky k poctě Raye Bradburyho 2013, * antologie

Tak především - kniha je vychytaná "typograficky" - skvělé ilustrace, obal vás okamžitě zaujme - prostě celkově moc hezká a hezky udělaná kniha. To se v dnešní době "rychlokvašek" cenní. Nevím proč, ale už nejsem moc povídkový, přesto jsem tuto poctu Bradburymu sčítnul, hlavně proto, že jsem býval "scifista" a také proto, že například kniha 451 stupňů Fahrenheita nebo povídka Zástup ve mně rezonují dodnes. Řešit kvalitu jednotlivých povídek nemá cenu - ale celkově to sedí. Přiznám se, že mě hlavně bavily vzpomínky jednotlivých autorů a autorek a jejich vztah k Bradburymu - tam bych přivítal více textu :-) Ale milovníkům žánru tuto knihu rozhodně doporučuji...... celý text

Tak já teda jdu aneb Moje Svatojakubská pouť 2009, Hans Peter Kerkeling

Takhle kniha mě neuvěřitelně štvala... Zatimco na jednu stranu mi byl ten obtloustlý arogantní "skopčák" nesympatický (možná proto, že jsem v něm viděl všechny své neduhy...), pak na druhou stranu jsou v ní momenty, které vás dostanou na kolena... A tak to vlastně pokračovalo celou knihu. Svtojakubská cesta se mně letmo dotýká již od dob mé konverze. V tom období, kdy jsem se hroužil do víry a poznával všechny její podoby, mě lákaly zejména její tajemná a temná zákoutí. A právě tato dlouhá a extrémní iniciační pouť měla auroelu čehosi magického a v rámci katolické víry až pohanského. Naposledy jsem se k ní přiblížil prostřednictvím syna mého kamaráda, který ji vloni absolvoval z jihofrancouzkého Perpignanu (což je městečko, které Salvator Dali označil za střed vesmíru...). Za ty roky jsem v ruce držel několik knih o svatojakubském putováni, ale do žadné z nich se nezačetl. Dnes už asi vím proč. Museĺ jsem si nejdříve přečist knihu sarkastického německého komika, knihu, která sice stírá veškeré magično, které jsem si v hlavě nastavil, ale objevuje něco zcela jiného, co tato cesta dokáže poutníkovi přinést. Neni to žádná pohanská iniciace, nebo snad katolické prozření. Je to příběh o sebereflexi, o jistém způsobu osobní pokory a především o přátelství...... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Tak - další oslavovaný debut a bohužel dalši zklamání. Pokročilého - jinak řečeno staršího - českého čtenáře, odkojeného Besídkami zvláštní školy Šimka a Grossmanna a následně divadlem Járy da Cimrmana tato kniha nemůže ničím překvapit. Knihu jsem zakoupil jako elektronickou v jakési vlně slev a nechal v e- knihovně na nějaké ty dlouhé zimní večery. Zima byla mírná a tak nějak nebyl čas, ale když jsem zahlédl v edičním plánu nakladatelsví Paseka, že chystají další knihu od tohoto autora - přišel čas se do Stoletého staříka pustit... Začátek mě navnadil - a těšil jsem se na dalši humorné eskapády, ale nakonec to sklouzlo do známeho modelu absurdních náhod a setkání a situací, které po chvili začínají nudit a nepomůže ani občasný - skutečně dobrý - fórek. Knihu jsem přečetl - je na druhou stranu napsána vskutku dobře a přiměřeně svižně - něco člověk prostě přetrpí, někde se s chutí zasměje, větsinou jsem lovil z paměti, kde se už podobný vtip objevil - Forest Gump, Švejk, Hlava 22 atd atd... Nevím - celosvětový úspěch přikládám tomu, že v zaplavě všech těch akčních a temných věci, které se hrnou ze severu je tohle prostě veselé, nenáročné a usmáté, ale já přeci jen raději toho Cimrmana... :-)... celý text

Národní třída 2013, Jaroslav Rudiš

Dětství jsem prožil na sídlišti, chodil do kina Kosmos a restauraci Severce se obloukem vyhýbal, protože to byla restaurace dělnická, plná chlapů v montérkanch, co mají ruce jako lopaty, které nemají k ráně daleko. I naše sídlistě mělo své chlapy, co v trenkách a tílku kouříli na balkónech, a své unavené mámy, co se tahaly s plnejma siťovkama šedivou džunglí. I naše sídliště mělo nedalekou pustinu a torzo lesa, zbytek toho, co nevyrvala nějaká ta pětiletka Matce Zemi. I v našem remízku sídlilo magické, strašidelné obyvatelstvo, kterého jsme se jako městské děti bály... I naše sídliště skryvalo v těch betonových krǎlikárnách desitky podivuhodných osudů, lásek, snů, zklamání, štěstí i neštěstí... I naše sídliště mělo svého Vandama - jen jsme mu řikali " Slejďák"... Národní třída Jaroslava Rudyše je opět tak trochu "nebelovská", zahalenená mlhou a nostalgií. Přestože moc dobře víte, že Vandam je magor, smažka a "skín" - prostě někdo, kým určitě nechcete být, a kým ve skrytu pohrdáte, tak máte také nejistý pocit, že mu rozumíte a dokonce tu a tam vyškrábnete i nějakou tu trošku pochopení. Ale je to jen záblesk... A pak opět mlha, beton, šeď a beznaděj...... celý text

Písečný muž 2013, Lars Kepler

Čekalo mě dvanáct hodin ve vlaku. Přijemný čas, kdy lze prokrastinovat bez výčitek svědomí :-) Za oknem torzo zimy, ale ve vlaku teplo a útulno... Vytahuji Kindla a - vybito. Přistroj, který vydrží bez nabití téměř měsíc vás odnaučí ostražitosti. Naštěstí táhnu ještě tablet a tak brouzdám e-knihovnou - mám v ní plno knih, které si odkládám právě pro podobnou přiležitost. Tučková - Vyhnání Gerty... - ju, konečně se dostanu k této tak úspěšné knize. Ale po prvních stránkách to vzdávám - ne, že by se mi to nelíbilo, ale nemám nějak chuť na toto "těžké" téma - vlak vyťukává o pražce témeř meditaftivní mantru a má mysl zpomaluje. Říká si o něco oddechového a protože to jsou pro mně nejčastěji detektivky - otevirám Písečného muže od švédské dvojice, píšíci pod pseudonymem Lars Kepler. No to jsem si dal... Jak už to v severských detektivkách bývá - kniha začíná sněhovou bouří. Tou se brodí mladík, jehož třináct let věznil jakýsi šilenec vonící piskem, kdesi v podzemí... Zima, stres, temnota, depresivní stavy a uvězněný Hannibal... Kniha plyne jako film. Čte se to dobře, jen mě už unavuje snaha vymyslet co nejbizarnějši motiv a stejně bizarní provedení zločinu. Už mě unavují superschopní zločinci, kteři splétají extrémně složité kombinace. A unavují mě stejně superschopní kladní hrdinové témeř bez bázně a hany... Nostalgicky vzpomínam na radu Vacátka a na hříšné lidi města pražského... :-)... celý text

Vrazi bez tváře 2013, Henning Mankell

Možná jste si všimli, že téměř v každé severské detektivce hraje jednu z hlavních rolí počasí. Psí počasí. Buď prší, sněží, nebo se chystá pršet či sněžit. Fouká vítr, nebo lépe je rovnou vichřice, sněhová bouře nebo prostě padaj severské trakaře. To není pro člověka, žijíciho v kraji, kde je devět měsíců zima a tři měsice chladno - tedy na Šumavě :-) - zrovna to pravé. Jenomže - afrických detektivek pomálo a tak není zbytí - četby chtivý šumavák musí dlouhé zimní večery trávit s ještě chladnějšimi knihami... Není divu, že jejich autor tráví velkou část svého života v práve v Africe. Od Henniga Mankella jsem jako první četl Číňana. Značně kostrbatá a velmi účelově vystavěná kniha, při které jsem si říkal, že tento autor nebude můj šálek horkého čaje... Pak se na trhu objevil Neklidný muž. Poslední z případů komisaře Wallandera. Safra - řikal jsem si - proč začínají od konce? A nechal to plavat. Když se však minulý rok konečně objevil první přiběh, řekl jsem si, že to s Mankellem ještě zkusím. A nebyl jsem zklamán. Je to čiročirá detektivka. Žadné tajemno, žadné extrémní povahové rysy hlavního hrdiny, ba naopak. A ačkoliv si Mankell neodpustil tradiční nepochopitelnou a v podstatě zbytečnou brutalitu činu, nakonec to až takovou velkou roli nehraje. V této knize jde úplně o něco jiného a Hennig Mankell to i v rozhovorech přiznává. Je to pohled na Švédsko, které právě zažívá jednu z prvních velkých vln přistěhovalectví. Společnost se bouří a objevují se první protiemigrantské, či rovnou rasistické tendence. Kniha poprvé vyšla v roce 1991. V době, kdy se z východní Evropy vyvalila spousta novodobých, zejména ekonomických běženců... Jak jsem již napsal - je to klasická detektivka. Přiběh plyne, autor vás udržuje v napětí a ke kladnému hodnocení přispívá i to, že ještě 15 stránek před koncem vůbec nevíte, kdo je vrah. Ale vše je uvěřitelné, vše má logiku a vše je napsáno lehkou rukou. S přehledem, s dokonalým vhledem do rodinného zázemí i do vnitřniho světa komisaře Kurta Wallandera, kterého si nakonec vcelku oblíbíte a držíte mu palce. A o to přeci v dobré detektivce jde...... celý text

Princezna z Burundi 2013, Kjell Eriksson

Chvíli mi trvalo sesynchronizovat se s tou zadumanou atmosférou, tak příznačnou pro severské detektivky. Ale jakmile si natáhnete štulpny, Jégrovo prádlo, tulení boty - no prostě, když se důkladně zamotáte do teplé larysy, zatímco venku poletuje první letošní sníh, můžete si tuto chladnou knihu střihnout. Příběh si tak nějak plyne ulicemi Uppsaly, nakouknete do předvánočních domácností, zajdete do temných uliček města, podebatujete o tom, jak se s příchodem moderní doby a přistěhovalců mění celková atmosféra Švédska a zafilozofujete si u teplého čaje o tom, co je spravedlivé, co nikoliv a co lidem (zejména těm chudým) naděluje osud. A jaksi v pozadí se vyšetřuje jedna brutální ( jak jinak...) vražda a k tomu jako přídavek si šlehnete mini etudu jednoho kdys šikanovaného maníka, který jen tak mimochodem zavraždí dva lidi, ale autor vás nutí přemýšlet, jestli za to náhodou nemůžete zrovna vy... No jen si vzpomeňte jak jste si na základce s radostí utahovali ze svého spolužáka/ spolužačky XY... Ideální pro dlouhé zimní šumavské večery... :-) A pokud snad doufáte, že vás příběh zavede i do horoucího afrického Burundi máte smůlu. Tato indicie končí v temné vodě jednoho akvária... Ale to bych vám prozradil už moc.... celý text

Multykulty pindy jedný český mindy 2012, Iva Pekárková

Jste-li sebeméně xenofobní (tedy cokoliv cizího je vám cizí) určitě tuto knihu nečtěte, protože vás utvrdí v tom, že za hranicemi vašeho malého uprděného světa se opravdu dějí šílené, ba neuvěřitelné věci a že děláte dobře, když cestujete maximálně do okresního města či nejbližšího obřího nákupního centra na okraji vašeho sídliště, ti odvážnější pak případně do italského Bibione. Zajímá-li vás ale pestrý svět tak, jak leží a běží - je to kniha u které se náramně pobavíte. V drsném popisu drsné multykulty reality se ale najde místo i na něžnost či porozumění.... celý text

Nejostřejší pokrmy tatarské kuchyně 2011, Alina Bronsky

Tuto knihu si vychutnají zejména ti, co neutěšenou realitu socializmu alespoň malinko zažili... U všech těch absurdních situací vás pak bude trochu mrazit v zádech a tuhnout ůsměv. Ano - útěk z decimovaného Ruska za pomoci německého pedofila je značně na hraně, ale bohužel také velmi pravděpodobný a tak nějak vyjadřuje to zoufalstvi a bezmoc lidí, žijicí o pár kilometrů dál na východ... Kniha vás pobaví, ale tak nějak smutně... :-)... celý text

Zrůda 2012, Nacuo Kirino

Pokud vás navnadila kniha Out coby drsný japonský thriller pak vás kniha Zrůda možná může malinko zklamat - ale pokud vás v druhém plánu Out zaujala díky velmi tvrdé kritice sociálního postavení japonských žen - pak vás bude bavit i Zrůda. Pokud se těšíte na ony choulostivé scény, které měly - údajně - být v Americe cenzurovány - budete zklamáni. Nic tak závratně "cenzurovatelného" nenajdete - spíše je to jen reklamní trik nakladatele - což je škoda, protože tak nakonec zklamou lačné čtenáře, a odradí ty, pro které je kniha skutečně určena... Kdo je vlastně ona "zrůda" si musíte přebrat sami. Kniha vám přiblíží Japonsko z pohledu smíšené švýcarsko-japonské rodiny - z pohledu divky a ženy, a také z pohledu přistěhovalce - cizince. Ústředním tématem je opět poměrně přímočará kritika postavení divek a žen v japonské společnosti a kritika obrovských třídních rozdílů, a lpění na dnes již přežitém kastováni společnosti - ale rozhodne se nejedná o nějakou agitku. Takže - očekáváte-li horor, detektivku či nějakou lacinou senzaci, kterou hloupě nabízí nakladatel - pak to není kniha pro vás. Chcete-li nakouknout pod pokličku světa, který je nám zdánlivě vzdálený, chcete-li poznat osobní démony hlavnich postav a chcete-li zjistit, kdo je vlastně zrůda a kdo oběť - knihu si prečtěte...... celý text