Dámaskloboukem přečtené 219

Chov koz 2010, Milena Fantová

Kniha je doopravdy o chovu koz. :)To jsem skoro nečekala. Jsou tu plemena, zásady chovu, nemoci, užitková hodnota - maso, mléko, kůže a co s tím. Já jsem hledala odpověď na specifický chovatelský problém - jak s genderove nevyrovnanou kozou a nenašla jsem. Jinou “kozí” knížku v knihovně nemají. Zkusila jsem i internetová chovatelská fóra, ale to je taky slabota. Mám dvě kozy. Každou jinou. ( když toto prohlásím v nové společnosti, vždy sklidím obrovský smích:) Moje rohaté čtyřnohé kozy bez sebe neudělají ani ránu. Jedna začala v březnu na pastvě rodit a ta druhá tak zoufale volala o pomoc, až mě zvedla i s covidem z postele. Když jsem se priplouzila na louku, rodící koza se zmítala v porodních bolestech. Opodál stálo asi deset cyklistu, kteří to show lačně pozorovali, doufajíce, ze natáhne kopyta. To mě namíchlo. Oprášila jsem zbytky vědomostí z porodnictví a porodila 3 poměrně velká kuzlata. Nato čumilové zklamaně odjeli,protože smrt se nekonala. Koza se po porodu rychle vzchopila a začalo to. Jediné komu ochotně dá napít je kozicka. K dalším dvěma malým kozlíkům se začala chovat macešsky. Když se přiblížili, tak si čichla k ocasku, tím poznala, kdo to je a jak to byl kozlík, nabrala ho na rohy a odmrštila dva metry daleko, nebo ho za ocásek zvedla zubama a odhodila pryč. Ohromě se u toho bavila, jak je prozíravá. A teď co s tím? Kozliky samozřejmě krmime z lahve. Nejdriv mi poradili, ze musím kozu chytit láskyplně kolem krku a hodně ji chválit, že jim dá. Moc to nefungovalo. Pak už chválila celá rodina nastoupená do šiku, já jsem koze i zpívala do ouška, ale pořád je chudáky malé kopala. Na internetu jsem se docetla, ze je potřeba kuzlata od kozy oddělit, aby na sebe viděli. Matka bude tak tesknit po kozicce, ze nakonec přijme i kozliky. To jsme zkoušeli týden. Koza nepovolila. Nejúčinnější je nakonec “lopatková” metoda. Koza si stoupne jako při dojení, dostane něco moc dobrého na zub ( suché pečivo nebo pšenici) a jak začne odhánět lačně sosající kozliky, dostane lopatkou po kýtě. Po čase už stačí, když na ni zvysim hlas a lopatku jí ukážu. Když skončí tato téměř divadelní scéna, matka koza popojde kousek dal, stoupne si naprosto nehnutě a přivolá kozicku, aby se mohla napít. Stará stojí jako socha, jen očima po mně posměšně loupe, jestli vidím, jak umí byt vzorná, když chce. Tak jí vyhrožuju, že půjde do klobás, ale jako býložravec pravděpodobně neví, co to znamená - uzenina. Minuly týden poranila rohem druhé koze vemeno. Asi jí závidí, ze taky dojí. Tak jsem je oddělila. Jenomže ony bez sebe nemohou byt. Jedna se snazila vylézt oknem z chlívku za tou druhou. Ta zase pro změnu začala bourat ohradku z velkých plotovych dílců, aby mohla zpátky do chlívku. Řvaly u toho tak, ze jsem dostala strach. Když ne z ochránců zvířat, tak minimálně ze sousedů. V práci to kdosi uzavřel, že nemůžou byt bez sebe, ani spolu, že možná mají speciální kozí lesbické sklony. Tak nevím. Pokud se někdo vyznáte v kozách, tak se mi, prosím, ozvěte. PS: těch čtyřnohých :)... celý text

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce 2007, Robert Fulghum

Tak prosté, tak obyčejné a přitom tak hluboké a nadčasové. Z knížky je znát, ze si zamyšlení autor připravoval pro svoje kázání. Už v názvu knihy je hluboká pravda. Jak tvrdí místní vyhlášená dětská psycholožka, do školy ( školky) nechodime proto, abychom se naučili, kolik je 1+1 a jaké i/y kam patří. Hlavním přínosem těchto zařízení je sociální zdokonalení jedince a nalezení správného místa ve společnosti. V zásadách, které se Fulghum naučil ve školce a jsou vypsány na začátku této malé knížky, se beze zbytku shodneme. V čem se s autorem vůbec neshodnu, je to, v co každý z nás věříme. To je taky vypsané na začátku. Přesto si touto knihou získal Robert Fulghum muj respekt. Kéž by to samé ( vzájemný respekt) byli schopni cítit k sobě lidé, věřící každý v jiné učení… Hned by bylo na světě lépe.... celý text

Spolubydlící 2019, Beth O’Leary

Na knihu se podíváte a podle obrázku hned víte o čem to je, kdo jsou hlavní hrdinové a vpodstatě i jak to skončí. Ale to vůbec nevadí a rozhodně titul stojí za přečtení. Autorka píše hodně lehkým perem, čtivě a používá zábavná přirovnání. Mimo hlavní linie příběhu se dostane i na vinu/nevinu na to, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka, na hledání životní osudové lásky… Mně se líbilo, jak se mezi dvěma lidmi utvoří úplně jiný druh vztahu, když jediným dorozumívacím prostředkem jsou písemné vzkazy. Ona je otevřenější a On spíše rezervovaný. Oba jsou hodně upřímní, protože napsat, je mnohem lehčí, než to samé říct do očí. Na závěr jsem si užila, vzhledem k více tématům příběhu, multidobrý konec. Není nepřirozený ani přeslazený. Kuli dobrým koncům mám tento druh literatury tak ráda.... celý text

Jiní… Ne horší 2017, Temple Grandin

Knihu jsem četla před pár lety, kdy jsem chtěla zjistit co nejvíce o PAS / porucha autistickeho spektra/. Teď jsem hledala, čím zatížit rostliny na vylisování do herbáře a vypadla na mě z poličky. Zatím tu nemá žádný komentář. Tak začnu. Obsah je z jednotlivých životních příběhů různých lidí s PAS, kteří to “někam dotáhli” na profesním a společenském žebříčku. Jeden osud střídá druhý, takže po chvilce začíná trošku nudit. Kniha mi připomíná nějakou zvláštní delikatesu. Třeba dort, na který se s chutí dívám, tečou mi sliny, jenomže si musím nechat zajít chuť, protože mi k luxusnímu výsledku autorka nepodala návod, jak ho uvařit. Respektive jak lidé z knihy dosáhli svých životních úspěchů, co jim k tomu pomohlo, jak by se k nim mělo přistupovat, v čem bychom my ostatní mohli vyjít vstříc.... celý text

Výklad snů 1994, Sigmund Freud

V nových komentářích jsem nedávno narazila na stať ohledně významu snu. Autorovo sugestivní líčení děsivých nočních můr mě zaujalo. A to hned ze dvou důvodů. Z hlediska lidského a taky vědeckého. Uvědomila jsem si, že ač spánkem stráví člověk +- 50% svého života, odbyli jsme toto téma ve škole REM a non REM fází spánku a jejich změnami v souvislosti s věkem. ( REM je zkratka rapid eyes movement. Pokud pozorujeme spícího člověka, tak opravdu občas začne rychle hýbat očními bulby. V této fázi spánku vznikají sny.) Z lidského úhlu pohledu - já opravdu ráda spím. Nenapadá mne moc činností, které provozuji radši než spaní. Jedním z důvodů jsou právě mé 4D sny. Když jsem na louce, tak po chvíli začnu i ve spaní cítit vůni květin, pokud svítí slunce začne mne pálit obličej. Ve snech pozbývám gravitaci, takže je mi neuvěřitelně lehko a ještě je tam nějak víc jasno. V mých snech se mi prostě líbí. Překvapuje mě, že to má někdo úplně jinak. Co na to světový guru psychoanalýzy? Sigmund Freud se mi velmi špatně četl. Knihu měl přede mnou čtenář, který to zajímavé podtrhl, ale ani to mi nepomohlo. Najednou jsem dala tak maximálně pět stránek a musela jsem knihu odložit a čtení proložit něčím lehčím. Konečně jsem se tím pracně prokousala, přesto si vůbec nejsem jistá, že jsem obsah pochopila správně. Freud pracuje s nevědomím, předvědomím, vědomím a uvolňováním myšlenek z nich. S tím musím souhlasit. Já k tomu cíleně využívám alfa vlny, což je krátká perioda usínání, kdy vědomí postupně ustupuje předvědomí. Pokud si potřebuji na něco vzpomenout ( sekvence čísel, heslo, mailová adresa, kam jsem dala klíče…) a vím, že tu informaci v mozku mám, jen si ji nedovedu vybavit, tak se na ni intenzivně soustředím při usínaní v alfa vlnách. Není to jednoduché. Opravdu silně, navzdory nastupujícímu spánku, se snažím vybavit si situaci, kdy jsem naposledy držela klíče nebo používala heslo…až mi to naskočí, tak se klidně poddám spaní. Po probuzení to prostě vím. Informace přešla do vědomí. Freudova teorie snu vychází z myšlenek, které někde v mozku máme, jen jsme je nerozvinuli nebo “správně” neprožili a nevstřebali. Problém nebyl vyřešen. Některými sny si plníme přání, ať vědomá či nevědomá. Úzkostný sen, ze kterého se probudíte, souvisí s fobií, často pocházející z dětství nebo sexuální frustrací. Pokud ve snu vidíte např. velkou bílou tygřici zavřenou v kleci, snažíte se ji osvobodit, marně a ona pouze smutně kouká… tak to neznamená, jak by se možná dalo čekat, ze v budoucnu pojedete do Afriky s ochránci přírody pomáhat ohroženým druhům…. Ale tygřice představuje někoho silného, blízkého, příjemně známého, pravděpodobně mámu, ta klec je problém nebo nepříjemná životní situace ve které uvízla a zachránce se jí snaží s tímto problémem pomoci, ale nemá k tomu adekvátní prostředky, což vede k frustraci obou… Sen nemame vnímat jako film, ale jen jako jednotlivé, na sebe nenavazující epizody - symboly. Freud popřel význam snářů. Sen není to, co nás čeká do budoucna. Sen představuje již zažité, jen nějak přetransformované. S tím musím taky souhlasit. Známé “nevěstu viděti” = smrt, nefunguje. Já jsem se v bílých svatebních šatech viděla už aspoň desetkrát a pořád naštěstí žiju. Nebožtíci ve snu by měli do třech dnů přinést déšť. To musela lidová tvořivost vymyslet, dokud ještě nebylo takové sucho. Téma se mi zdá zajímavé. Tímto přestávám líčit okolí, co se mi v noci zdálo. Co kdyby někdo z mých posluchačů četl Freudův Výklad snů :)... celý text

Příručka skutečné ženy: Jak se poprat se životem 2019, Jonathan Catherman

Američané opravdu potřebují příručku na všechno:) To jsem si říkala u kapitol: jak si umýt správně vlasy nebo jak ustlat postel. Ale kniha je přehledně zpracovaná a obsahuje i zajímavé rady a postřehy. Škoda, že se mi nedostala do ruky v pubertě.... celý text

Trosečníci z Vlaštovky 1988, Arthur Ransome

Někoho chytila Beatlemanie, mě posedl Artur Ransome. Bylo mi něco přes 10 let a opravdu jsem tomu propadla. S Ransomovkami jsem usinala, ráno vstavala, přes den hledala doplňující informace, zkoumala mapy a přidala v angličtině… Začala jsem “Nechtěli jsme na moře”, ale úplně top byli asi “Trosečníci z Vlaštovky” nebo “Záhadné vody”? Těžko říct. Každá je jiná a všechny skvělé. Ve vedlejší vesnici je rybník a na něm několik ostrovů. Dlouho jsem si lámala hlavu, kde sehnat loďku. Jako plavidlo nám musela stačit duše ze Zetoru, na které jsme se jedny prazdniny plavili pod nedalekým splavem. Podařilo se mi získat starou konvici a tak jsme si i my mohli vařit čaj na ohni. Dodnes hodně využívám lebku a zkřížené hnáty, které umím docela obstojně a rychle nakreslit. Téměř žádný můj ručně psaný vzkaz se bez nich neobejde. Lebka se buď to usmívá nebo mračí - podle potřeby. Bylo to úžasné období a obávám se, že tak, jak mě oslnil Ransome, už se to žádnému jinému autorovi nepovede.... celý text

Jak svrhnout vévodu 2022, Evie Dunmore

Občas mám potřebu vzdálit se ze současné reality a nechám se pohoupat příběhem, který zaručeně dobře skončí. Bonusem pro mě je viktoriánská Anglie a trošku svérázná hlavní hrdinka. Při čtení slyším drncání kočárů po starobylé dlažbě, šustění dlouhých sukní dámských šatů a vidím ty honosné historické budovy. Po dočtení jsem ráda, že patřím do společnosti, kde uzavřením sňatku nepřijdu o svůj majetek, protože připadne manželovi, ženy mohou bez omezení studovat a mají volební právo.... celý text

Papouškův teorém 2000, Denis Guedj

+ kniha afrického autora / ČV 2022/ - špatně se shání. Knihovna ji nenabízí ani vázanou ani jako e-knihu. Nelze koupit v žádné elektronické verzi. Jediným zdrojem jsou knižní internetové antikvariáty. + autor má neuvěřitelné znalosti matematiky včetně její historie. Opravdu génius. - není to detektivka ani společenský román. Což jsem čekala. + spíš zajímavě podaná učebnice matematiky. - smyslem knihy jsou výpočty, teorie, důkazy. Všichni hrdinové jsou tam hlavně proto, aby to nebylo jen o matematice. Dělají číslům takové “křoví”. + četla jsem to s výraznou úlevou, že z matematiky už nikdy nebudu zkoušená - knížku, i když je velmi hodnotná, pošlu dál. I po jejím přečtení, jedinou atraktivní záležitostí z tohoto oboru pro mě zůstává jistý Pavel Zlatnický, který na základce chodil do vedlejší matematické třídy, sbíral body na olympiádách a já jsem ho kolem lyžáku v 7. třídě platonicky milovala. Jsem holt humanitní typ - se mnou nepohne ani papoušek.... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Kdyby bylo, co nebylo a nebylo to, co je Tak zhruba o tom se píše v Půlnoční knihovně. I já bych chtěla životy, ve kterých : bych měla menší nos : byla bych asi o 5 let méně rozumná :místo mobilu by se nosily klobouky, rukavičky a paraplíčka : prokázala bych přenos myšlenek mezi lidmi, protože u mě to funguje, ale jenom směrem k některým lidem a nevím proč? : měla bych psa - nejlépe vlčáka : zkusila bych si jiné povolání : žila bych na staré zemědělské usedlosti se spoustou zvířat a s .. Až na rodiče a sourozence jsem ochotna vyměnit všechny součástky svého života. Jenomže to, co by vzniklo, už by asi nebyl muj život, ale nějaká jeho alternativa a hlavní roli by v něm hrála moje dublérka. Autorův nápad s paralelními životy považuji za skvělý. Fantasy moc nečtu, ale tohle mě obohatilo. Dokud sním - tak žiju... celý text

Velikonoční svátky o století zpátky aneb Jarní tradice v české domácnosti 2007, Kamila Skopová

Nemám nijak zvlášť ráda Velikonoce. Těžko najít pro holky potupnější událost, než svátky jara. V tomto čase si, víc než kdykoli jindy říkám, jaká je to smůla, že nejsem muž. Neumím docenit duchovní rozměr Velikonoc. Ten u mě končí špenátem (letos ještě podpořeny kapustou) na Zelený čtvrtek a bezmasým půstem na Velký pátek. Vadí mi každoroční přípravy, které slouží k tomu, abychom dostaly od mužských se vší slávou natřískáno. Vloni jsem například pekla tři beránky. Prvnímu nenaskočily uši, druhy připomínal čerta, až ten třetí byl na úrovni a mohla jsem ho vystavit na velikonoční stůl. Nebudu se rozepisovat o úklidu ani o barvení vajíček ve šťávě z červené řepy, kopřiv, slupkách z cibule event. genciance. To uvádí knížka o tradicích. Vloni nepřišlo na pomlázku asi 20 skautů ( jinak obvykle chodí v tomto počtu) a tak jsem vařená vajíčka jedla skoro až do Dne dětí. Při smažení masopustnich koblih (poprvé v životě) jsem se spálila olejem tak, ze jizvy jsou dosud patrné. Až během míchání těsta na mazanec jsem zjistila, ze došly mandle a musela jsem místo nich použit lískáče. Zásadní předvelikonoční kuchařské starosti:) A co v rámci příprav dělají muži? Těší se, jak nám namelou a možná pletou pomlázku. Já dostanu nařezáno v pondělí hned ráno, ještě v noční košili, sotva vylezu z cích. A to prutem z vrby (aspoň doufám) co roste za plotem. Žádným krásným doma pleteným tatarem se stuhami. Ale letos, to si říkám od jakživa, se tak snadno nedám! Mou jedinou šancí je útěk. Když budu dostatečně rychlá a podaří se mi vyběhnout z domu, mám vyhráno. Budu muset tedy běžet bosky, ve zmíněné noční košili a to jediným možným směrem - po asfaltce k návsi. V první zatáčce, nejpozději u hřbitova, předpokládám vítězství. Kolednik je značně přes-cent a tak zkusím vsadit na svou rychlost a mrštnost. Když bude schvácen sprintem, tak na to známé “ Hody, hody…” už nebude mít moc energie :D Jenom aby nepršelo nebo ještě hůř nemrzlo. Už tak to bude pro sousedy ohromná šmekustrová atrakce. I když tu na nejkrásnější svátky jara na oko žehrám, mají něco do sebe. Jsou dost genderove nevyrovnané a EU je prý chce, v této podobě, u nás zakázat. To by byla škoda. Patří k národním tradicím, o které musíme pečovat. Určují naši svébytnost. Udržet ji, je pro malý národ težké. Ohrožena je i současným děním ve světě. Oceňuji proto tuto knížečku paní Skopové, věnovanou jarním svátkům v našich zemích. Je dobře, ze podobné knihy vycházejí a čteme je. Veselé tradiční Velikonoce.... celý text

Rande na balkoně 2020, Felicia Kingsley

Máme tu nový literární žánr - covidová romanťárna. Časem by se tomu mohlo říkat Covidovka. Trosku mi připomíná “Pět kroků od sebe”, ale skončí dobře a je to hodně jednoduché a přímočaré čtení. Co tedy zaujalo mě? Obávám se, že kdyby autorka četla muj pochvalný komentář na svou knihu, asi by to nepobrala. Ono se “ jim - těm - tam” to těžko chápe. A nám zase špatně vysvětluje. Na začátku knihy vyhlásí premiér kuli covidu zákaz vycházení. Všichni to vezmou jako fakt, který respektují. Věří, že toto rozhodnutí je nutné a bylo učiněno ve prospěch lidí. Nikdo nezačne nadavat, ze premiér má IQ hodně pod všeobecným průměrem, ministr zdravotnictví je mdlého rozumu a vůbec celá vláda vykazuje známky choromyslmosti. Všichni se doporučení snaží dodržovat a nevymýšlejí, jak je podvest nebo obejít. Z tohoto hlediska, vykazuje pro českého čtenáře, kniha mladé italské spisovatelky i jisté prvky fantasy.... celý text

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Spolu s jarem, k nám přišlo i období Malého prince. Díky školskému systému. Znovu se mi dostalo do ruky nejznámější vydání - to, co je na obrázku, ale taky poprvé i originální verze. Má stejné ilustrace a velikost písmen, není o moc silnější než české vydání, ale je poloviční - rozměr A5. Asi je francouzština výstižnější než čeština. Tento komentář píšu proto, abych si utřídila myšlenky, kdyby došlo k diskuzi na dané téma. Strhnout skvost světové literatury před školní mládeží není moc taktické, ale lhát se nemá, obzvlášť ne příbuzným. Malý princ je alegorická pohádka. V tom tkví jistá celosvětová nadčasovost, ale zároveň je to její největší nedostatek. Myslím si, že nikdo na Zemi přesně neví o čem to vlastně je. Kdoví, jestli to věděl sám autor. Možná, že knihu napsal následkem nadměrného pobytu na prudkém slunci. (To pochopitelně říkat nahlas nebudu) Do alegorie si každý jednotlivý čtenář dosadí přesně to, co potřebuje. Mezi řádky se dá najít řemeslně vedený děj, kouzlo dětství, rozdíly mezi světem malých a velkých, psychologie mezilidských vztahu… Pokud to umíte, najdete v příběhu přesně to, co hledáte a budete nadšeni. Autor zachytil vaše myšlenky. Takových čtenářů je naštěstí většina. Jim vděčí Malý princ za svou nehynoucí slávu. Část lidí to neumí. Mezi řádky nic nevidí, ale je to celosvětově proslulé dílo, tak jej adorují, pro svůj lepší pocit, taky. Někteří přetaví ztrátu času nad knihou, která jim nic nedala, ve vztek a označí ji za “odpad”. Ne, odpad to není. Pro mě je Malý princ v literatuře, asi totéž , co Mona Lisa v malířství. Ten záhadný, tmavý obraz s nepříliš krásným obličejem má neuvěřitelnou uměleckou a historickou hodnotu. Proč? Proslulý tajemný úsměv? Ten zvládne každá dnešní holka. Pochopitelně nahodit, ne namalovat. Víc tam nevidím. Naprosto bezpečně jsem v textu pochopila, že Růže psychicky vydírá Prince, vyhrožuje mu sebevraždou, pokud je ohrožena její jedinečnost. A tady by bylo vhodnější, aby autor místo náhubku pro beránka, nakreslil princi talíř. Aby mohl květinu naservírovat beránkovi a ten ji se vší parádou sežrat. Takhle by to bylo správně. Nejen v pohádce. I v životě je lepší se od vyděračských praktik ze strany okolí rychle oprostit. Ani v tom se, bohužel, se Saint- Exupèrym neshodneme. Jak tedy s přidělením hvězd knížce? Vidím to na plných pět hvězdiček! Ocenění výjimečně neposílám Malému princi, ale jednomu českému Honzovi. Ten v 16-ti letech přečetl knihu v originále a snad jí porozuměl víc než já.... celý text

Manželkou podruhé 2022, Melanie Summers

Takové příběhy mám ráda. Je to v podstatě klasická romanťárna, kdy od druhé kapitoly je jasné, kteří dva spolu skončí. A celou dobu se čeká, až se konečně poprvé políbí. Tady jsem jim to přála o to víc, protože oba mají za sebou životní tragédii. Hlavní hrdinka Abby je spisovatelka, která o sobě tvrdí: …Autorů zamilovaných románů se v jednom kuse lidi ptaj na jejich sexuální život. Přitom pochybuju, že se kdy kdo zeptal Stephena Kinga, kolik už zavraždil lidí… Nebo Strašně ráda tancuju po kuchyni na nějakou senza muziku, klidně i pop, folk, svižnou elektroniku, klasiku a tu a tam i jazz. (Tohle, myslím, taky trochu patří mezi nezbytná kritéria, protože bych chtěla žít s někým, kdo bude po té kuchyni tancovat se mnou – nebo na mě aspoň nebude koukat, jako že jsem spadla z višně.)… …tak tomu rozumím. Hodně často plácne něco nevhodného a pak se to snaží urovnat… “Ten výlev vám přinesl PMS. Premenstruační syndrom je tu pro vás, kdykoli potřebujete nevhodně zareagovat.“ … tak to znám taky Rozhodne se začít nový život a koupí … …dům je opuštěný už tak dlouho, že v něm pavouci a myši zplodili několik generací potomstva a to se navzájem křížilo a křížilo, až vznikla nepřemožitelná pavoučí supermyš…. Opravdu skvělé hlášky! Příběh se příjemně odvíjí. A je vylepšen osvezujicim humorem. Jen ke konci už mi těch pocitů a zvratů přišlo natláskaných trošku moc pohromadě. Bonusem jsou zajímavé a ne moc známé citáty na začátku každé kapitoly. Za mě ty nejlepší: “Na životě v malém městě je hezké to, že když nevíte, co děláte, ví to někdo jiný.“ Immanuel Kant „Štěstí znamená mít velkou, milující, starostlivou a pevně semknutou rodinu v jiném městě.“ George Burns „Skutečnou sílu muže dokládá velikost úsměvu ženy,která sedí vedle něj.“ anonym „Dát najevo slabost znamená stát se zranitelným; a stát se zranitelným znamená dát najevo sílu.“ Criss Jami... celý text

Skryté karty 2019, Angela Marsons

Potřebovala jsem změnit žánr a tohle byla dobrá volba. Moje úplně první setkání s autorkou. Krátké kapitoly dodávají na svižnosti a příběh je napínavý až do konce. Trošku mě zrazovala moje představivost, protože když jsem četla Stoneová, tak mi naskočila Sharon a ta se s obrazem inspektorky pravda moc neshoduje. Jak se tvrdí, že kriminálky R. Bryndzy jsou “přegayované”, tak tady jsem měla podobný pocit. Nevadí mi to, jen si myslím, ze takový život prostě není. Skvělý je lehce humorný styl, který je Kim vlastní. Knihu jsem slupla za víkend, strávený kuli viróze, v posteli. A byla to příjemná společnost.... celý text

Konečně přes čtyřicet: Zralé ženě patří svět 2014, Susanna Kubelka

Zpočátku mi to prislo hodně iracionální. Autorka knihu napsala v 37 letech, tak jak ví, co přijde za 3 roky? Nosná myšlenka je o tom, ze pokud nemáte aspoň 50 let a váš partner není minimálně o 10 let mladší, houby víte, co je to život. Za příklad je dávána babička, která se v 76 letech provdá za 20-ti leteho. To snad pochopí jen gerontopsychiatr. Kniha poprvé vyšla v roce 1980, což vysvětluje určité nepřesnosti. Pak přišla část o zralých matkách, a tady s autorkou souhlasím. ( nic jiného mi totiž nezbývá :) Pokud se povznesu nad jisté nesrovnalosti, tak je to optimistické a pozitivní čtení. Knihu dočítám s přesvědčením, že se mám do budoucna na co těšit! Autorku si představuji podobně jako Elišku Balzerovou ve filmu Ženy v pokušení.... celý text

Bokovka 2020, Barbora Vajsejtlová

Výborné! Jsem nadšena - bez výhrad. Čekala jsem uvzdychanou červenou knihovnu s přídavkem erotiky, ale zatím je to dobře napsaný společenský román, který se ke konci blíží až k psychothrilleru. Autorka přesně zachytila různé charaktery hrdinu, psychologii jejich chování a to střídavě z pohledu muže a ženy. Děj je reálný a vyústění až děsivě logické. Moc bych se přimlouvala za pokračování příběhu v podobě dalšího dílu. Před touto knihou jsem četla “Ta hudba mi stále zní v hlavě” od francouzské autorky, která má s paní Vajsejtlovou stejný věk i vzdělání. Obě studovaly psychologii, pak se věnovaly žurnalistice a psaní knížek. Barbora Vajsejtlová je mnohonásobně lepší spisovatelka. Bokovka je toho důkazem. Často nevyužívám při hodnocení knih políčko “Doporučuji”. Tady už ho mám odfajfknuté.... celý text

Dle kuchyně pozná se hospodyně 2016, Jana Skarlantová

K čemu slouží tato kniha? Těžko říct. Nejpravděpodobněji asi jako historická literatura pro studenty gastronomie. Obsahuje spoustu zajímavých informaci a moc pěkné dobové obrázky. Autorky popisují dění u nás před asi 100 lety. Snaží se přiblížit náladu ve společnosti, dobové zvyky, co se jedlo a proč. To se dobře čte, ale pak následuje spousta receptu, které čtenáře z historického rozjímaní vytrhnou. Receptu je hodně, ale kuchařka to taky není. Podle dobových postupů se dnes moc vařit nedá. Jestli podle toho kuchtily hospodyňky v minulosti, kdy neměly žádné pomocníky typu mixery, šlahače ani myčku, tak musely “prokuchtit” celý den. Nevěděla jsem, že se u nás tak hojně užívaly sardelky a kapary. Kniha rozhodně není hloupá. Ale kuchařka to není, historická ročenka to není, tak co to teda je?... celý text

Kuchařka ze vsi 2016, Šárka Škachová

Mně se moc líbí. Je přirozená, dobre využitelná. Uspořádaná je postaru - podle ročních období. Tak, jak kuchařky kdysi bývaly. Neobsahuje žádné složitosti, žádné extravagance. Pěkné fotky. Taková sympatická kuchařská kniha. Zkoušela jsem jablečný štrůdl a je výborný !... celý text

Recept na dokonalou manželku 2021, Karma Brown

Vintage obálka evokuje nevšední zážitek, a ten se pod ní opravdu skrývá. Každá kapitola je uvedena obrázkem kuchyňského válečku. Následuje buď recept (většina mi přijde dost divná a zkoušet určitě žádný nebudu), nebo asi sto let staré doporučení pro spokojené manželství (z pohledu dnešní doby už naštěstí docela humorné). Děj tvoří příběhy dvou žen, které spojuje starý dům. V knize se hodně kuchtí a okopává. Autorka píše čtivě, ale žádná z postav mi nebyla sympatická. Jedna je týraná travička, druhá je přebornicí ve lhaní, protože se nevymezila ve vlastním životě. To mi zkazilo celkový dojem. Recept na dokonalou manželku přečtením nezískáte a podtitul Ženy nejsou takové , jak si muži představují…. Nevím, co si představují muži, předpokládám, že nic z výše uvedeného. Já mám o receptu na pana Dokonalého jasnou představu :D 1. Krása. Mužská krása se zbytečně přeceňuje. Jasně, že se mi líbí chlap v padnoucím obleku s podmanivou vůní, ale úplně stejně se mi líbí v orvaných montérkách a propoceném triku. Jediné na čem trvám je výška. Moje kamarádka Katka považovala za nejromantičtější - stát na špičkách v botech na podpadku, když se s Ním bude líbat. Bohužel jí osud přihrál jen asi o 3 cm vyššího… Takže na špičkách nestojí a všechny boty na podpadku vyměnila za balerinky. 2. … aby neměl v hlavě sečku. Tak se to říká u nás v kraji. Já to radši nazývám sexy-mozek. Musí mít v hlavě cokoli, za co je můžeme obdivovat. 3. Prý to máme všechny geneticky zakódované a souvisí to se zajištěním potomků, ale nevěřím, že muj výběr ovlivní jaké má hodinky na zápěstí, značka mobilu u ucha nebo čím se vozí. 4. Podmínkou každého spokojeného vztahu je rovnováha. Jestli někomu naservíruji svou duši, očekávám, že z té své mi dá aspoň půlku. Pokud se úplně netrefím s dárkem, je fajn ocenit třeba snahu. Prostě když absolvuji několik set kilometru snahy, čekám, že ten druhy udělá taky par kroku mým směrem. Sestoupí ze svého piedestalu, ze kterého shlíží na svět. Jinak zlomím pomyslnou hůl s dobrým předsevzetím, “ že už nikdy …” Chvíli dávat a pak těžit. Kdyz mi prosla životem smrt, mela jsem možnost těžit. Využila jsem ji. Moc to pomohlo. Kdyz druhou stranu potká to samé, okamžitě odhodím všechna dobra předsevzetí a chystám si argumenty, ze není konec světa. Jenže pomocná ruka je odmítnutá. Hrdost mu nedovolí sdílet smutek? Je zvyklý rány osudu si vždy lízat sám? Třeba slzy osuší jiná ( motýlí křídla )? Snad Dokonalost vztahu dvou lidí spočívá právě ve sdílení našich jedinečných nedokonalostí. Není to jednoduché - přiznat si je a pak je hojně sdílet s tím druhým. Celé se to okoření špetkou pokory a hrstí úcty…. to je muj recept na dokonalý vztah dvou lidí, ať už je to kamarádství nebo něco hlubšího. PS: Až budu hledat bezchybného idola, pak se z tapety mého PC bude usmívat Paul Atreides a já na něj budu obdivně koukat očima lady Jessiky. ;)... celý text