Dámaskloboukem přečtené 219

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli 2019, Michaela Učňová

Moje mamka nečte beletrii, občas jí přinesu z knihovny něco o “domácnosti”. O této knížce tvrdila, ze by ji chtěla vlastnit. Tak mám tip na dárek. Zároveň jsem si ji přečetla. Je to takový pel-mel všeho, od kvaskoveho chleba, přes chov králíků, co s domácími vajíčky, přes brambory až po bylinky. Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Mám z ní příjemný pocit. Pro všechno tradiční a trosku zapomenuté mám velkou slabost. Ale autoři mě ničím novým nepřekvapili. Čím taky, když jsem prožila dokonalé bio dětství na naší obrovské zahradě na střídačku s babiččiným hospodářstvím. Drůbeže měla nespocitatelne, pamatuji i kozu a většinou tři čuníky v chlívku, ze kterých úplně hluchý řezník Jitrnička ( oficiálně Jaroš) vyráběl samé dobroty. Ono se to muže zdát bezva. Na první pohled. Třeba o kečup z obchodu ( o kterém nám tvrdili, ze je se shnilych rajčat) jsem byla schopna se porvat. My měli většinou jen domácí, oranžový, co byl samá skořice. A když náhodou došel, teprve pak se mohl koupit v obchodě ten, co nám chutnal. Tenké parky jsem poprvé jedla až v sedmi letech u kamarádky na návštěvě. Na střední škole jsem dostala výtku, ze nosim nevhodné svačiny ( chleba s tlačenkou, prejtem, domácím uzeným, skvarkama, sádlem a cibulí..), protože voní po celé třídě a rozptyluje to od výuky. Ale já jsem je nejedla:) Lehce jsem to vyměnila za svačinu některé spolužačky. Třeba za rohlík se salámem Vysočina nebo s máslem a marmeládou z obchodu. Mňam. Dnes už nemám co měnit. Bohužel. Možná se na mě dívají prarodiče odněkud z hůry, a třeba se láskyplně usmívají mým pokusům/omylům na poli pěstitelství a chovatelství. A jsou rádi, ze někdo pokračuje ve starých rodinných tradicích. Kdo ví …... celý text

Veronika v Dubaji 2017, Veronika Klesnilová

Hodně zajímavých informací a pěkné fotografie. I v civilním letectví platí téměř armádní pravidla, to mi nikdy při cestování letadlem nedošlo. Veronika je svým odpovědným přístupem k práci “požehnáním” pro každého zaměstnavatele. Líbilo se mi to.... celý text

Letuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíte 2019, Petra Jirglová

Když doběhnete vrátit knihy těsně před zavíračkou a knihovnice vás upozorní, že na půjčení nových máte přesně 5 minut, sáhnete po prvním svazku z hromady právě vracených. Takhle jsem přišla k Letušce. Ani obrázek na obalu se mi nelíbil. Je to svižné, lehce vtipné, občas trapné a hodně sebestředné. On to je blog ( u kterého je sebestrednost na místě), vydaný knižně ( a tady už to trosku vadí). Oceňuji autorčinu odvahu celé toto dubajské dobrodružství podstoupit a ve výsledku uspět. Nevím, kolik mých kamarádek by bylo ochotno do toho jít. Ovšem mám pocit, že to dobrodružství je čtenáři přefiltrováno přes hodně růžové brýle. Mě by zajímala nezkreslená realita. Já jsem vyjela za prací několikrát a vždycky to bylo hodně pestré. Podotýkám, ze letušku jsem nikdy nedělala. Naposledy jsem zkusila, v rámci své profese, jedno význačné evropské pracoviště. Komplikaci byl už jazyk, který jsem od střední aktivně nepotřebovala a tudíž dost zapomněla. Občas se mi tam pletla angličtina. Zpočátku mě strašně vyčerpávalo jen udržet pozornost, aniž bych něco velmi povídala. Nepříjemná byla národní, spíše lidská nadřazenost, nekterých domácích vůči mně jako cizince. Možná cizince z Česka. Zaměstnavatel zajišťoval ubytování. Domácí mě nečekal (jak opakovaně slíbil), telefon nebral a já stála na zastávce uprostřed polí se dvěma kufry, město v dáli přede mnou. Nedaleko bylo naštěstí jakési feťácké doupě a přítomným puberťákům jsem začala vadit natolik, ze mě naložili do auta a odvezli k domácímu. Ten se jen podivil, že už jsem tady … Byt vypadal jako vetešnictví, majitel šetřil za otop, takže byla dost zima. Společnost mu dělalo minimálně pět koček, což jsem poznala hned při prvním nádechu. V práci to bylo úžasné, zajímavé a většina lidi se snažila tvářit přátelsky. Občas mě někdo někam vytáhl. Po čase mě přidělili k nadějnému, ambicióznímu kolegovi. Navrhl, ze zajdeme do kina a vyzvedne mě doma. Tím zjistil, kde bydlím a začalo peklo. Moje “NE” nebral jako odpověď a spustil hru na kočku a myš. Kočka ( spis teda kocour - typově Depeche Mode) měl auto, já jsem chodila pěšky, znal terén, takže mě začal sledovat a urputně přesvědčovat o své pravdě. Jednou se dokonce zjevil u mě v bytě, protože domácího bez problému přesvědčil, aby ho pustil dovnitř. Nejbezpečněji jsem se cítila v práci, kde byla spousta lidí. Cesta domu byla horor, v bytě jsem zamykala všechny dveře, víkendy trávila sama v polích, doufajíc, že mě nenajde. Byla jsem zoufalá, sama v cizí zemi vydána na pospas sociopatovi s výborným společenským renomé. Fyzicky mi nikdy neublížil, na to byl dostatečně chytrý, ale psychicky teror zvládal na výbornou. Hodně se u toho bavil. Já jsem neměla žádný hmatatelný důkaz a stejně by mi nikdo nevěřil. Ubíjel mě strach. Nevěděla jsem, kam až je ochoten zajít. Myslím, ze šéf dodnes nechápe moje odmítnutí velkorysé nabídky trvalého místa za asi trojnásobný plat. Pokorně jsem se vrátila domu. Co mi to přineslo?? Teď vím, ze osobní svobodu potřebuji k životu stejně jako kyslík. Za žádné peníze ji nikdy nevyměním. Jsem precitlivela na jakékoli náznaky osobní manipulace z okolí. Odmítám pozváni do kina. :) Určitě jsou povolání k podobným jevům náchylnější. Já ani nenosím v práci slušivý kostýmek a lodičky. Možná, že Dubaj je natolik kosmopolitní, ze žádný národ není považován za méněcenný. Na druhou stranu zase genderova nevyrovnanost v teto části světa. Opravdu by mě to zajímalo. Tak zkusím ještě jednu letušku…... celý text

Jedna z pěti 2022, Dagmar Digma Čechová

Držím protiputinovskou tmu, a protože nemůžu číst, tak aspoň píšu komentář. Doufám, že tím akci nekazím. Knizka mě mile překvapila. Autorka si na nic nehraje a nesnaží se vytvořit za každou cenu senzaci. Popisuje běžný život hlavní hrdinky a jejích kamarádek. Životní osudy takové, jaké jsou. Někdy veselé, jindy smutné, ale opravdové. Kupodivu jsem přišla na to, že “vrahem je zahradník” respektive mě napadlo, s kým ji Patrik podvádí. A to se mi ještě u žádné knížky, natož detektivky, nikdy nepodařilo. Mám podobnou zkušenost ve svém okolí, a taky podle krátkých vlasů hlavní hrdinky, fanatického sportování atd. Musím ocenit i atraktivni obálku. Asi nejvíc se mi líbily úvahy Edviny na blogu. Ty byly skvělé. Na závěr si neodpustím kousavou poznámku. Spíš na korekturu než na spisovatelku. Není genciálka ale genciánka. Protože oficiálně se to jmenuje Genciánová violeť. A teď bonus pro všechny, co muj komentář dočetli až sem. Ten fialovy zázrak jménem genciánka, je mimo jiné i skvělé barvivo velikonočních vajíček. ( a to se bude za chvilku hodit :) Je absolutně zdravotně nezávadná (používá se k desinfekci dutiny ústní). Nemusíte ji při barvení ohřívat. Barví i za studena. Ale hlavně, nikdo v mém okolí nemá taková krásná fialová vajíčka. Jen je v barvě nenechávejte moc dlouho, jinak genciánka přes porézní skořápku nabarví i bílek. Fialové kousky pak ve vajickove pomazance nevypadají moc jedle.... celý text

Skleněný pokoj 2013, Simon Mawer

Můj názor na knihu je podobný komentáři Baji89. Po titulu jsem sáhla záměrně, s přáním připomenout si zážitek, který provázel mou první návštěvu vily Tugendhat. Když jsem přišla na prohlídku, vůbec jsem netušila, co čekat. Lístek byl neočekávaný dárek. Přiběhla jsem jako obvykle pozdě. Z ulice nezajímavou budovu jsem opakovaně míjela a hledala něco skvostného. Jakmile za mnou zapadly vstupní dveře, průvodce nadšený historií, nám připravil silný emoční koktejl. Do smrti na to nezapomenu. V tom prostoru prožijete čirou radost, nad černobílými fotkami dětí, které spokojeně sáňkují zahradou až k vile prarodičů. Bezstarostnost, kterou zachycují fotky z tehdejších Vánoc. Rodičovskou velkorysost, nad svatebním darem rozvedené dceři, což je zakázka na dům s neomezeným rozpočtem. Úžas, nad citem architekta Miese pro nejmenší maličkosti, jako jsou schované elektrické zásuvky v podlaze nebo šatna s trvalým průvanem, aby moli, kteří průvan nesnáší, nesežrali pani domu kožichy. Miesovu důslednost, při představě domácích, jak sundávají ze zdi obrazy, které si pověsili bez architektova vědomí, jakmile se nahlásí na návštěvu. Ve smlouvě na vilu je totiž uvedeno, že se nesmí v domě nic měnit bez jeho vědomí. Pocítíte smutek, nad národním úpadkem, kdy velké skleněné tabule, které tvoří jednu ze stěn, už u nás není nikdo schopen vyrobit, i když před válkou jsme to uměli. Prožijete lásku, o které si nebudete jisti, ze to není jen dobře promyšlený obchodní tah. Neuvěřitelné propojení obytných prostor se zahradou. Zatajený dech, nad slunečními paprsky ozářeným onyxem. Bezpráví, zoufalství a bezvýchodnost majitelů, kteří po 10 letech ve svém vysněném domě museli utéct před fašisty. Úlevu nad tím, že někdo prozíravě obestavěl onyxovou stěnu, aby ji Ruda armáda nerozbila. Tak, jak ve zdi vybourali díru, aby přímo do skleněného pokoje mohli vjíždět na koních. Opovržení, nad osudem těchto prostor za normalizace… Prožijete toho opravdu moc. Když jsem za tmy odcházela, připadal mi nasvícený dům jako zvláštní tvor, který útrpně přihlíží, čeho všeho jsou lidé při tvorbě dějin schopni. Dnes jsem knihu dočetla. Daleko, spoustu kilometrů od domova si připadám stejně jako Liesel. Ráno mi přišla sms:… “neboj, Rusy tu zatím nemáme”. Proč jsou lidé nepoučitelní?? Je mi smutno.... celý text

Nepečené dezerty Kateřiny A. 2022, Andrea Čekanová

Při troše dobré vůle se dá zkritizovat úplně všechno. Když se na knížku podívám očima konzumní čtenářky, která měla příjemnou společnost během několika hodinového letu přecpaným letadlem, jsem spokojena. Ano, je to čtivé. Je třeba ocenit první počin mladé autorky. Když budu knihu hodnotit pohledem náročného čtenáře, tak psychothriller to není, je to hodně nepravděpodobné a psychologicky výrazně placaté. Vzhledem k pravidelným tvarům na obálce, jsem si původně myslela, že se jedná o kuchařku.:)... celý text

Prostě to zahrej 2021, Lucy Parker

Výborné čtení, když potřebujete vyřadit rychlost a nechat život chvilku jen tak klouzat na neutrál. Autorka do “dámského” žánru, kde je těžké překvapit něčím novým, vnesla neokoukané divadelní prostředí. Dále musím ocenit obálku. Černobílá fotka je fajn. Asi nejvíc se mi líbily lehce sarkastické slovní přestřelky mezi hrdiny příběhu. Taky spousta vtipných hlášek typu:… o Jako zabít ptáčka se domnívá, ze je to příručka pro myslivce…. Celkový dojem ovšem výrazně kazí příííšerný překlad. Špatné dělení do odstavců, zmatené přeskakování mezi podměty ve větách.. Četla jsem e-knihu, musím uvést konkrétní případy: Richard jí hladil kotníky prstů, pomalu, krouživě, aby to napětí v nich trochu povolilo. Automaticky jí pomohl vytáhnout vlasy zpod límce a kotníky jeho prstů jí přejely po šíji. Ať mi nikdo neříká, že toto nepřekládal sám pan Google. Žádný zaměstnanec nakladatelství JOTA s.r.o. chudákovi překladači nepomohl! Jen ho pojmenovali Ina Leckie.... celý text

Vychytávky Ládi Hrušky 2016, Ladislav Hruška
odpad!

????? …. to jako vážně ? Adventní kalendář z vymotaného toaleťaku, klíče natřené lakem na nehty, zásobník igelitek z PET lahve na zip, diskokoule pro slepice :( Umění opravdu muže někdy i pobuřovat :)... celý text

Až úzko pomyslet 2020, Kamil Marcel Hodáček

Nemám problém odložit nedočtenou knihu, pokud se mi nelíbí. Až úzko pomyslet jsem dočetla do konce, ale když se zeptám sama sebe, co se mi na knize líbilo, musím si po pravdě odpovědět, že nic. Prvoplanovitě “pěkného” tam není opravdu nic. Překvapivá je práce s odbornými informacemi. Třeba rozbor onkomarkerů bych nečekala. Ale ta zelená věc pod postelí na uzavřeném oddělení, kde vám nenechají ani pásek u županu, právě z těchto důvodů. Navíc se tam dvakrát denně vytírá podlaha.. Téma je těžké, podané syrově a bez příkras. Autor používá jazyk, který je směsí prózy a poezie, myšlenky často opakuje, píše nekonečná souvětí.. Nemám ráda v knihách nespisovnou češtinu, tady by se ani jiná nehodila. Děj je poskládán z mozaiky pocitů a zážitků. Do toho citáty od Kafky. Vše vytváří dohromady jakési pozoruhodné fluidum, které se neodbytně zavrtalo pod kůži a donutilo mě knížku dočíst.... celý text

Umění přirozeného domova 2018, Rebecca Sullivan

Milé pohlazeni po duši každé hospodyňky. Krásná grafická úprava. Jemné barvy a spousta nevtíravých fotek. Některé rady jsou všeobecně známé ( prostěradla je třeba bělit na sluníčku), jiné se mi zdají v našich podmínkách hůře zrealizovatelné než v Austrálii, kde knížka vznikla. ( moc často se nepotýkám s přebytky citrusů z naší zahrádky). Ale jestli seženu ingredience zkusím, podle návodu, vyrobit bio kosmetiku.... celý text

Jak je důležité míti Filipa 2005, Oscar Wilde

Veselé, krátké, výstižné až mírně poťouchlé. Přečtení mě přivedlo na nápad, sehnat po dlouhé době lístky do divadla. Třeba zrovna na takovouto bunburiadu.

Sleduj mě 2021, Kathleen Barber

Tohle bych doporučila jako jednu z povinně volitelných k maturitě. Není to žádná jazyková pecka ( připravovat si “argumentaci k soudu” ). Jedná se spíš o thrillerek, než skutečný thriller. Napětí z toho moc nečíší. Pořád dokola se řeší nejlepší kamarádky. Za mě se to probíralo naposledy na prvním stupni ZŠ, kdo si s kým “ dal nejlepší kamarádku”. Pak nás to nějak věkem přešlo. Z hrdinů mě nejvíc zaujal stalker, protože byl nejvěrohodněji vylíčen. Až do závěru, kde autorka spojila neslučitelné povahové rysy. Ale to vůbec nevadí. Knizka je poměrně čtivá a hlavně vysoce aktuální! Jak to vyjádřila Bernadette z Teorie velkého třesku: “ …cože, ona nemá instagram? Tak to jí musí být minimálně osmdesát !” Kdo v dnešní době něco nesdílí??? Málokdo si ale uvědomuje skutečný dosah. Když jsem naposledy sdílela já, víc než je zdrávo, tak mě to stálo (naštěstí jenom) jedny zkažené narozeniny, jeden knižní profil a s ním několik kamarádů. Teď si buduji nový - bez jakýchkoli vazeb. Naprosto asociální.:D A tak nemám ani jednoho oblíbeného uživatele. Jo, a zalepená kamera na notebooku je samozřejmost.... celý text

Muž, který sázel stromy 1998, Jean Giono

Snad nejmenší knížka pro dospělé, kterou jsem kdy četla. Nádherné grafické zpracování. Jednoduchý příběh s kouzlem. Více netřeba …

365 - Gastromapa Lukáše Hejlíka 2019, Lukáš Hejlík

Výborný nápad, který u nás zoufale chyběl!! Několikrát mi zachránil kůži ( spis teda břicho) na cestách. A jestli kniha nebo appka, je docela jedno. Když doma přemýšlím, kam pojedu, tak si radši zalistuji v knížce. Je to napováženou, ale několikrát už jsem vybírala podle specialit a ne podle pamětihodností. Když chodím po cizím městě a mám hlad, tak jednoznačně appka. Stejně většinou chodím podle mobilu :) S naším národním pohostinstvím mám bohaté zkušenosti. Dva roky zpátky jsme podnikli cestu obytňákem po vlastech českých. S tím, že se budeme stravovat, kde bude příležitost a nebudeme nic dopředu řešit. Chybně jsme vyrazili bez tradičních řízků na chlebu zabalených v alobalu. Já, asi jako nejslabší člen výpravy, jsem odpadla už druhý den. Když jsem šla kolem restaurace - bufetu v jednom poměrně slušném jihočeském kempu a vdechla odér směsi opakovaně přepalovaného oleje s kdoví čím ještě, už jsem si tam nebyla schopna dát ani čaj. Povečeřela jsem suché rohlíky. Ostatní členové expedice se ke mně přidali následující den. Svorně jsme odhlasovali, ze jedeme domu uvařit si krupičnou kaši. Ta nám spravila chuť a mohli jsme pokračovat. Raději už ke známým do Beskyd. Moje osobní zkušenost: pokud se u nás stravuji pouze po restauracích náhodně - kde co je nejblíž, tak po třech dnech se stávám kvalitní konkurencí toho velkého psa, co sežral Kočičce a Pejskovi dort. Smutné je, že v zahraničí podobné problémy nemám. Možná je to tím, že neznají Čapkovu nejznámější pohádku :D … a pak přišel Hejlík. Zatím nikdy nezklamal.... celý text

Válka spermií: Nevěra, konflikt mezi pohlavími a jiné ložnicové bitvy 1996, Robin Baker

Tohle mě zdrtilo. Naprosto. Definitivně. Ještě ke všemu je to podloženo modely z živočišné říše, počínaje různými breberkami, přes ptáky, norky, ostatní savce a konče lidoopy. Jsem evolučně slabý jedinec, odsouzený k zániku své genetické výbavy v následujících několika generacích. Důvodem je nevěra. Protože ji neprovozuji. Moje nebohé sliznice v patřičných dutinách zatím neměly to potěšení zažít válku spermií (to je termínus technicus pro boj mezi spermiemi různých dárců o vajíčko). Naštěstí patřím k ženskému pohlaví. Být muž, tak jsem na tom ještě trosku hůř. :) V tomto duchu se nese kniha známého evolučního biologa. Trošku učebnicový styl podání nadčasového,multigeneračního a veskrze atraktivního tématu. Co rozhodně obdivuji, je totální pohlcení autora tématem, kterému zasvětil celý život. Když si dá kafe, tak jistě nevidí jako my ostatní, hrnek a napěné lungo se lžičkou, ale kruhový otvor se zasunutým (… vážený čtenář si doplní sám…) a bělavou tekutinou. A tak znásilnění nebo sexuální zneužívání dětí popisuje vpodstatě jako evoluční výhodu. Vše pro nej konci splynutím malé ocáskaté buňky s trošku větší neocáskatou. Pro většinu lidí to není konec, ale spis začátek… Renomé si u mě vylepšil posledním příkladem starých vrásčitých manželů, kteří z evolučně sexuálního hlediska uspěli, aniž se podváděli navzájem. Uvažuji od kolika let je tato kniha vhodné čtení? Kdybych ji četla dříve, zda by mě nějak ovlivnila a jak? Jestli má sílu změnit mé životní postoje?... celý text

Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy 1961, Karel Čapek

Pro mě literární STAROŽITNOST. … ve všech odstínech toho slova… Wiki o starožitnostech uvádí: Starožitnosti jsou sběratelsky významné předměty z různých oborů, které se už delší dobu nevyrábějí ani nepoužívají, a jsou tedy poměrně vzácné, často jsou umělecky a historicky cenné. V památkovém zákoně se pro starožitnosti stanovuje minimální stáří 50 let… Čas od času opatrně vytáhnu nějaký starý hrnek z rodinného porcelánu, naliju si do něj něco voňavě kouřícího a oddám se nostalgii. Tak, jako při čtení těchto povídek. Část jsem četla, část poslouchala v podání našich krásných národních hlasů (pana Brodského, Vinkláře, Somra…), takže to připomínalo skoro film pro pamětníky. Takové rituály nepatří do mého každodenního života. Povídky mají skoro sto let a jsou … omšelé. Krásně omšelé. V našem dynamickém světě představují cennou starožitnost, po které občas sáhnete pro zpestření běžného života. Už nemají sílu strhnout čtenáře, aby musel zuřivě otáčet stránku za stránkou, tak, jak to dovede každá nadprůměrná kniha ze současnosti. Rozumím nářkům studentů, kteří je musí číst k maturitě, a místo toho mají náladu číst něco úplně jiného. Oba bratři Čapkovi jsou bezpochyby neodmyslitelnou, velmi významnou součástí naší literatury. Já považuji za TOP z jejich díla Básně z koncentračního tábora ale hlavně Povídání o pejskovi a kočičce. Nadčasová kreslená pohádka je pro mě tak akorát starožitná, ale zároveň dostatečně dynamická. Holt, asi jsem dětina.... celý text

Manžel na objednávku 2013, Catherine McKenzie

Tak toto mi sedlo. Málokdy se mi stane, ze se ztotožním s knižním hrdinou. Tady to vyšlo. Není to jen podobným vzezřením a blízkými narozeninami. Úplně jsem chápala tu samotářskou úzkost, kdy všichni kolem někoho mají, nebo plánují svatbu, či očekávají potomstvo. Do toho rodiče se svými dobře mířenými obavami: abys neskončila jako stará protivna ….., kterou budou jednou ohlodávat kočky. Kdo zažil, ví o čem je řeč. Pak ty důležité životní otázky, jestli je pro manželství lepší přátelství nebo láska, jak se pozná Ten pravý apod. Už jsem se podezřívala, že jsem fakt divná a měla bych navštívit Chocholouška. A vida, ono to nebude tak ojedinělé. To mne fakticky potěšilo. Zmiňovaný příběh s objednávkou manžela není vůbec nereálný, a to ani v našich končinách. Moje spolubydlící na koleji ve druháku spadla do jisté sekty. Odešla ze školy ( a to byla nejchytřejší z ročníku ), přerušila vztahy s námi i s příbuznými. Její noví (teď úplně nevím, jak je nazvat) přátelé?? sektáři?? mentoři?? jí předurčili ženicha, kterého si vzala na hromadné svatbě, kde ho viděla úplně poprvé v životě. Naštěstí to byl údajně Polák a ne nějaký lesní lovec z druhého konce zeměkoule. A tam to bylo bez možnosti odmítnutí. Mně se kniha líbila moc. Příběh je velmi čtivě napsán. Těm, komu se zdáme charakterově divné, se asi líbit nebude. A Bridget Jones to opravdu nepřipomíná.... celý text

Jak napsat dobrou knihu , Stanislav Hudský

Knižní lahůdka typu 3 v 1. 1. Velmi čtivě napsané. Podpořeno úžasným humorem, který se mi zdá široce společensky přijatelný. SPOILER - jako top hodnotím brambořík na parapetu, který musí uschnout nebo spadnout někomu na hlavu, aby dával smysl. A pak Čapkův orgasmus - to jsem se smála, ale došlo mi, že je v tom kus pravdy. 2. Nenásilně poučné. Autor uvádí spoustu knih. Některé cituje, jiné posuzuje z různých směrů pohledu. Protože téma je literatura a knihy, řádně jsem si to vychutnala. 3. Nevím, jaké měl autor cíle, ale mě přesvědčil, že napsat knihu není dobrý nápad. Před pár lety jsem si chtěla otevřít restauraci na základě jasné představy o jídelním lístku. Vše ostatní pro mě nebylo důležité. Naštěstí mi to doma rozmluvili. Dál jsem se rozhodla, že bych mohla zkusit napsat knihu. Příběhů mám několik. Aktuálně vede téma netradičního vztahu dvou lidí, kteří se nikdy v životě nepotkají, a přes to si jsou velmi blízcí. On pod maskou opovržlivého egoisty skrývá citlivou duši. Možná, by mohl byt následníkem nějaké obzvlášť geneticky hodnotné dynastie. Ona žije svůj úspěšný, nalinkovaný život. Přes nově objevenou nespokojenost, nenajde sílu spálit za sebou bezpečný vztah a vrhnout se do atraktivního neznáma. Vydá se za Ním do jeho galaxie, aby měla hmatatelný odsouzení hodný důkaz, ale nenajde odvahu přiblížit se, ani vystoupit z ochranné bubliny neznáma. Pak se ho snaží seznámit se svou příbuznou, protože oběma upřímně přeje štěstí. On to prokoukne a urazí se… Tak to máme klenbu děje a vývoj postav. Závěr zatím nemam. Možná nechám spadnout brambořík na hlavu hlavní hrdinky. Ono je to jedno. Kniha se psát nebude, tak jak se nebude vařit svíčková s domácím knedlíkem a brusinkami v hruškovém lůžku v mé restauraci. Přesvědčil jste mě, pane Hudský! Knihu doporučuji všem příznivcům literatury, i těm, co nemají v plánu stát se Němcovou nebo Erbenem.... celý text

Zahrada v měsíčním svitu 2015, Corina Bomann

Hranice už nejsou, tati 2021, Miroslav Pech

V nových komentářích mě zaujal názor nadšené čtenářky na tuto knihu. Připadal mi logický a dobře odůvodněný. Za dva dny jsem se náhodou začetla do dalšího komentáře. Jeho autorem byl muž. Knihu haněl. Důvody, které uváděl, mi ale rovněž připadaly srozumitelné a sympatické. To vybičovalo mou zvědavost natolik, ze jsem si knihu musela přečíst. Autora jsem před tím neznala. Rozhodně je to originální. Děj je uvěřitelný, bryskně podaný, jednání hrdinu logické. King to sice není, ale když přihlédnu k věku autora a přidám špetku vlastenectví, tak jsem nadmíru spokojena. Taky mě nebere číst u našince o nákupech v supermarketu ani o tom, jak posloucháme Mirai. I když to nedělám, neznamená to, ze se nejedna o náš novodobý rys. Někdy to zrcadlo společnosti neposkytne příjemný obraz. Ještě dodám, ze jsem byla první čtenářkou tohoto svazku v naší knihovně. Knížka vyšla nedávno a přesto ji umístili do archivu. To si nezaslouží. Ve srovnání s ostatními “díly” některých našich současných pseudospisovatelů určitě obstojí. ——————- V tomto textu byly použity citace z komentářů autorů: Arkagas Corvus... celý text