Michaela Učňová

Populární knihy

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli 2

Nové komentáře u autorových knih

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli 2

„Pěkné druhé pokračování opět plné moudrých rad a mouder našich předků“
— Doubravka1975

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli

„Dědeček a babička, to jsou králíci, slepice, sbíráni a hledání vajíček po celé stodole , husy, prase, pes, kočky, chození na trávu a do sena, trhání rybízu... a samozdřejmě vynikající štrúdl a vlastně všechno, no, prostě pohoda Moc pěkně zpracovaná knížka plná dobrých rad a mouder, která se přenášejí z generace na generaci a je škoda na ně zapomenout. Navíc naši předkové byli samostatnější a soběstatnější, neplýtvali zdroji a žili v souladu s přírodou“... celý text
— Doubravka1975

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli

„Moje mamka nečte beletrii, občas jí přinesu z knihovny něco o “domácnosti”. O této knížce tvrdila, ze by ji chtěla vlastnit. Tak mám tip na dárek. Zároveň jsem si ji přečetla. Je to takový pel-mel všeho, od kvaskoveho chleba, přes chov králíků, co s domácími vajíčky, přes brambory až po bylinky. Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Mám z ní příjemný pocit. Pro všechno tradiční a trosku zapomenuté mám velkou slabost. Ale autoři mě ničím novým nepřekvapili. Čím taky, když jsem prožila dokonalé bio dětství na naší obrovské zahradě na střídačku s babiččiným hospodářstvím. Drůbeže měla nespocitatelne, pamatuji i kozu a většinou tři čuníky v chlívku, ze kterých úplně hluchý řezník Jitrnička ( oficiálně Jaroš) vyráběl samé dobroty. Ono se to muže zdát bezva. Na první pohled. Třeba o kečup z obchodu ( o kterém nám tvrdili, ze je se shnilych rajčat) jsem byla schopna se porvat. My měli většinou jen domácí, oranžový, co byl samá skořice. A když náhodou došel, teprve pak se mohl koupit v obchodě ten, co nám chutnal. Tenké parky jsem poprvé jedla až v sedmi letech u kamarádky na návštěvě. Na střední škole jsem dostala výtku, ze nosim nevhodné svačiny ( chleba s tlačenkou, prejtem, domácím uzeným, skvarkama, sádlem a cibulí..), protože voní po celé třídě a rozptyluje to od výuky. Ale já jsem je nejedla:) Lehce jsem to vyměnila za svačinu některé spolužačky. Třeba za rohlík se salámem Vysočina nebo s máslem a marmeládou z obchodu. Mňam. Dnes už nemám co měnit. Bohužel. Možná se na mě dívají prarodiče odněkud z hůry, a třeba se láskyplně usmívají mým pokusům/omylům na poli pěstitelství a chovatelství. A jsou rádi, ze někdo pokračuje ve starých rodinných tradicích. Kdo ví …“... celý text
— Dámaskloboukem

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli

„Jsem zklamaná. Moc nového jsem se nedověděla a věci, které mne v knize zaujaly, se po dohledání ukázaly jako poněkud zavádějící. Jsem ráda že mám knížku pouze půjčenou z knihovny.“... celý text
— Maciiik

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli

„Kniha je nádherně zpracovaná, obsahuje spoustu doprovodných fotografií a krásných ilustrací. Je na ni opravdu radost pohledět a radost v ní číst. Ubírají-li se Vaše zájmy podobným směrem jako ty mé, tuto publikaci Vám mohu rozhodně doporučit.“... celý text
— Knižní střípky

Přejít na knížky autora