1. Domů
2. Autoři
3. Arthur Ransome
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 14
• Bazar 32
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 30

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Arthur Ransome

Klub Lysek

„Jo to byla zase plavba plna překvapení“
— Dédečko75

---

Zamrzlá loď kapitána Flinta

„Můj čtenářský cíl přečíst všechny knihy KOD možná nikdy nenaplním, ale snažím se. Tato kniha, myslím, se v rámci této edice trochu vymyká, cílí dle mého názoru na mladší čtenáře. Zajímavá otázka je, zda je i dnes osloví - chybí tady mobily, tablety a youtubeři, zato se zde používá morseovka, signalizace pomocí vlajek a hlavně - neodbytná touha vyrazit ven a užít si tam zábavy. A proč hnedle nevyrazit na "severní pól", že? U všech ráhen a kosatek, ať spolknu kotvu, jestli tohle není příjemné čtení, které jsem si i jako dospělý užíval, bylo to takové odtržení od stresu. Navíc v edici s původními obrázky Zdeňka Buriana, které jsem vůbec nečekal.“... celý text
— Yarwen

---

Klub Lysek

„Arthur Ransome se proslavil díky knihám o Vlaštovkách a Amazonkách, dětech od Severního jezera. V Klubu Lysek však dochází k velké změně. Vlaštovky a Amazonky autor nechal odpočívat a do hlavních rolí dosadil nám již známou dvojici Dorotku a Dicka. Velikonoční prázdniny však netráví na Severním jezeře, ale na poloostrově v hrabství Norfolk. Je to kraj, který je propleten mnoha vodními cestami. Zkrátka ideální místo na to, aby se Dick s Dorotkou naučili plachtit, když už budou mít zajištěné ubytování na jachtě u paní Barrableové. Jenže ouha, paní Barrableová si na plachtění sama netroufne. Naštěstí jsou tady Lysky – parta dětí, kteří jsou mimo jiné zkušení mořeplavci. Rozhodnou se je naučit námořnickému řemeslu. Právě nastala jachtařská sezona a místní se řídí nepsaným pravidlem – nevměšovat se do záležitostí turistů a nezajímat se o ně. Když potřebují pomoci, ok, domorodci jim pomůžou a poradí, ale jiným způsobem se jim vnucovat do jejich dovolené je zakázáno. Toto pravidlo porušil Tom Dudgeon. On, dvojčata Levka a Pravka a tři piráti z lodi Smrt a sláva, jsou ochránci přírody a není jim jedno, že majitelé motorové jachty Margoletta obsadili úvaziště v blízkosti hnízda černé lysky s bílým peříčkem, která seděla na vejcích. Neodjeli ani poté, co je děti slušně požádaly, aby místo opustili. Tom vzal spravedlnost do vlastních rukou a od té doby, kam se hnul, měl v patách nepřátele z Margoletty. Kniha je rozdělena dvou dvou částí. Ta první byla více teoretická. Dick s Dorotkou se učií plachtění a to se samozřejmě neobejde bez popisů. Přiznávám, že tato technická část mě vůbec nebavila. A ani se v ní nic důležitého nestalo. Zato v druhé části jsem už Arthura Ransoma poznávala. Bylo to napínavé a dobrodružné. Děti se s paní Barrableovou alias admirálem rozjely na jih poloostrova. Musely bojovat nejen proti nepřízni počasí, ale také proti Hrubiánům, jak si pojmenovaly děti z Klubu Lysek osazenstvo Margoletty. I když druhá polovina byla opět skvělá jak předchozí knihy, musím říct, že jsem Vlaštovky, Amazonky a kapitána Flinta opravdu postrádala. Kapitána trochu nahradila paní Barrableová, dvojčata Levka a Pravka s Tomem konkurovaly Nancy a dětem od jezera, přesto to však nebylo ono. Co ale musím autorovi nechat, je jeho mistrné vykreslení okolní přírody. Čtenář si dokáže představit prostředí, kde se příběh odehrává. Je to úplně ideální místo pro milovníky vody. Stejně jako v minulých knihách, tak i v této najdete dosud nezveřejněné ilustrace Zdeňka Buriana vázající se k příběhu. Každého čtenáře jistě překvapí, že názvy lodí se neshodují s názvy lodí v příběhu. Tato skutečnost je vysvětlena v již tradičním doslovu Františka Novotného. Vysvětluje v něm historii vzniku Klubu Lysek až po současnou situaci v Norfolku. Zabývá se také Ransomovým pobytem na poloostrově, a také samotný František Novotný si projel trasu, kudy se ubíral Blatouch paní Barrableové. Co stojí také za zmínku, je zredigování překladu a doplnění technických poznámek. Řekla bych, že tuto knihu ocení spíše chlapci než dívky i přesto, že Arthur Ransome nedělal rozdíly mezi oběma pohlavími. Nicméně Klub Lysek patří pro mě k těm méně zajímavějším autorovým titulům. Avšak Vlaštovky a Amazonky žijí a čekají na ně spousta dobrodružství.“... celý text
— MartinaF

---

---

Holubí pošta

„Kdo by neznal Vlaštovky, Amazonky a Dorotku a Dicka? Parta správných kluků a holek zažívá dobrodružství, které by jim mohlo závidět každé dítě. Po Zamrzlé lodi kapitána Flinta přichází na řadu Holubí pošta. Tentokrát jsou letní prázdniny a na Jezerce se zase schází celá osmička dětí. Prázdniny v žádném případě nebudou nudné. Čeká je pořádné dobrodružství v podobě hledání a rýžování zlata a mnoho dalšího. Arthur Ransome je vypravěč, který má fabulaci v krvi. Když jsem četla Zamrzlou loď kapitána Flinta, byla jsem nadšená. Holubí pošty jsem se obávala, protože jsem předpokládala, že už nebude tak skvělá. Musím se však v duchu panu spisovateli omluvit, že jsem si takovou nehoráznost myslela. Holubí pošta byla na stejné úrovni a stejně skvělá. Na začátku příběhu nás autor připraví na několik základních věcí, od kterých se bude děj odvíjet. Zaprvé je to Zmačkaný klobouk alias Zmačkanec, který se jim neustále plete do cesty. Děti mají pocit, že jim chce sebrat čerstvě nalezené zlato a přivlastnit si ho. Druhou věcí je sucho a hrozící požáry. Rozdělávání ohňů je omezeno a nedoporučuje se. A na základě této druhé věci se skuteční věc třetí - holubí pošta. V Zamrzlé lodi se děti dorozumívaly pomocí morseovky a vlajek, tady k předávání vzkazů sloužili tři spolehliví holubi. Myslím, že jsem naznačila hodně věcí, přesto si z nich nemůžete vyvodit žádné informace, které by vám zkazili požitek ze čtení. Přišlo mi, že děti hodně vyrostly. Netuším, kolik času mohlo uplynout od Zamrzlé lodi, asi moc ne. Tipla bych, že tak půl roku až rok. Ale ilustrace napovídají hodně velký časový posun, řekněme tak tři až čtyři roky. Arthur Ransome opět odvedl vynikající práci. Dokonale popsal anglickou krajinu kolem jezera. V dětské fantazii přetvořil horu na Kančenžangu. Zkušeně stvořil z Dicka chemika a mineralistu. Tak jako v Zamrzlé lodi i tady se na konci ukazuje strýček Jim, který se vrací z daleké cesty. I přesto, že se objevil opravdu až v samotném závěru, byla ho plná kniha. Já jako čtenář jsem se nemohla dočkat, až se strýček Jim konečně ukáže. Charaktery dětí jsou snadno uvěřitelné, ale občas mě napadlo, jestli autor některým z nich nepřidal pár schopností navíc. Nevěřím, že by dnešní děti ve věku deset až patnáct let byly tak samostatné jako tato parta. V duchu Arthura Ransoma srovnávám s Jaroslavem Foglarem. Ano, vím, je to nesrovnatelné, ale v tehdejší době měly knihy s kladnými mladými hrdiny budovatelský charakter – měly ty správné vlastnsti a ukazovaly se jako prototyp správných a poslušných dětí. Nemyslím to jako výtku, protože knize se toho moc vytýkat nedá. Ale vraťme se zpět k Holubí poště. Dobrodružný příběh zaujme každého čtenáře, ať už je dospělý nebo dítě odpovídajícímu věku hrdinům z knihy. Text není náročný, i tu chemii a popis rýžování zlata a následné tavení je pochopitelný i pro laika. Pokud by se čtenář přesto ztrácel, doporučuji strýčka Googla nebo tetu Wiki. Aby se čtenáři lépe orientovali v prostoru, je na vnitřních deskách knihy náčrtek oblasti, kde se naši hrdinové pohybovali. Pro dokreslení situace jsou tu ilustrace Zdeňka Buriana. Podtrhují celou atmosféru knihy svými přírodními barvami. Musím také zmínit překlad. Na Databázi knih jsem se dozvěděla, že původní překlad byl trochu jiný. Například Nancy byla Vlastou a Zmačkanec Tralaláčkem. Mně se Vlasta ani Tralaláček nelíbí, takže jsem ráda, že máme Nancy. Ke knize nemám nic negativního. Líbila se mi od začátku do konce. Takže mi nezbývá než dodat, že knihu doporučuji všemi deseti dál.“... celý text
— MartinaF

---

Zamrzlá loď kapitána Flinta

„Je to už hodně dávno, co jsem na rozhlasových vlnách poslouchala čtení na pokračování jedné z knih anglického spisovatele Arthura Ransoma. Bylo to letní dobrodružství Vlaštovek a Amazonek. A přestože je to opravdu hodně dávno, zůstal ve mně dojem krásně stráveného času. K jezeru v anglických horách na statek pána a paní Dixonových přijíždí Dorotka a Dick, aby zde strávili poslední zimní prázdninový týden. Netrvá dlouho a brzy se spřátelí s dalšími dětmi, které si nechají říkat Amazonky a Vlaštovky. Děti je vezmou mezi sebe a spolu zažijí spoustu příhod - postaví si iglú, bruslí na zamrzajícím jezeře, sáňkují, objeví zamrzlou loď kapitána Flinta alias Nansenovu loď Fram, dobývají Špicberky anebo zachraňují ledního medvěda. Vyvrcholením prázdnin měla být dobyvatelská cesta na severní pól. Bohužel jim tuto cestu překazí Nancy, která dostane příušnice. Ostatní děti se tak dostanou do karantény a nesmí do školy minimálně měsíc. Že by jim to nějak vadilo? Kdepak. Prázdnin si užívají jaksepatří a je to příležitost, jak prozkoumat neznámá místa. Že vám Vlaštovky a Amazonky nic neříkají? Amazonky jsou dvě místní dívky Nancy a Peggy Blackettovy, které u jezera žijí. Každoročně zde přijíždí na prázdniny Vlaštovky - čtyři sourozenci John, Zuzana, Titty a Roger Walkerovi. Dorotka a Dick jsou v této partě nováčci, ale ostatní je mezi sebe přijali. Museli se však naučit morseovku a vázat uzly. A aby parta byla opravdu kompletní, nesmí chybět strýček Jim alias kapitán Flint. On a jeho loď Fram se sice v příběhu objeví později, ale dali název celé knize. Při čtení jsem se výborně bavila. Už dlouho jsem nečetla žádný příběh, který by mě do sebe takhle vtáhl. Doslova jsem cítila, jak je venku mráz, viděla jsem všude sníh, bruslaře, sáně i všechny ty děti, které zažívaly tak krásné dobrodružství. Čtenář v knize může spatřovat velké přátelství, soudržnost i bohatou fantazii. Vždyť dětská hra na polární objevitele je tak kouzelná! Sama jsem si během čtení připadala jako jedna z nich. Někoho může překvapit, jak byly děti samostatné a šikovné, například v rozdělávání ohně, ve znalostech signalizování či přípravy jídla. Přiznejme si totiž, že dnešní děti by takovou věc nezvládly snadno. A které děti umí morseovku? Autor také poukazuje na bezstarostnou dobu třicátých let dvacátého století, kdy se děti uměly samy zabavit a nikdo se nemusel bát, že by se jim něco stalo. Určitě jste si povšimli nádherné obálky. Má ji na svědomí jeden z našich nejlepších ilustrátorů a to Zdeněk Burian. Uvnitř najdete deset kvašů, které byly doposud ukryty v archivu. Ilustrace doplňují text a každý obrázek je nakreslen v tlumených zemitých tónech. Jsou krásné a je v nich vyvedeno tolik detailů, že působí přímo realisticky. Zamrzlá loď kapitána Flinta je již čtvrté vyprávění ze série Vlaštovky a Amazonky. Celkem je jich jedenáct a všechny jsou pořád aktuální a stále čtené. Od roku 1933, kdy byla kniha vydaná poprvé, ji přečetlo mnoho dětí a díky nestárnoucímu příběhu se bude vydávat stále dál. Kapitoly jsou středně dlouhé. A právě délkou i objemem je kniha vhodná pro zkušenější čtenáře, kteří se nebojí výzev. A mají samozřejmě rádi dobrodružné a napínavé příběhy. Toto vyprávění je přesně takové, které by správní chlapci a dívky chtěli prožít také ve skutečnosti.“... celý text
— MartinaF