callahanh přečtené 458

Černá krabice 2007, Joe Hill (p)

Tady jablko opravdu nepadlo daleko od stromu a Joe Hill svého otce nezapře. Námět tedy opravdu vypadá, jako by vypadl tátovi ze šuplíku a nějak už na něj neměl chuť, tak ho dal juniorovi na rozvedení do debutu. Z knihy je znát takový ten mladický elán, kdy se autor s ničím nemaže a nebojí se opravdu brutálních výjevů a nemá problém s hodně morbidními až úchylnými motivy, což se navíc k hlavní postavě, metalovému hudebníkovi, skvěle hodí a jeho záliba ve sbírání děsivých artefaktů mi přijde originální. I proto se mi začátek dost líbil a zápletka mi přišla naprosto bravurně rozehraná, atraktivní a čtivá. Nápad s koupeným duchem, kterého se nelze zbavit, je poměrně zajímavý a ne až tak tradiční, proto mě trošku mrzelo, jak Hill vše popisuje až moc doslovně a přímočaře a vlastně nedává prostor čtenářské fantazii. Ve druhé polovině tempo trošku opadne a popisy akce jsou trošku chaotické (několikrát jsem se k nim musel vracet, abych se zorientoval), což dojem malinko sráží. Konec to ale zase vrátí k nadprůměru a přiznám se, že mnohými kritizovaný happyend mi v tomto případě nevadil. Měl-li bych použít filmovou terminologii, Hill napsal kvalitní hororové béčko, které asi nemá vyšší ambice než být poctivou žánrovkou. Hodně solidní počteníčko, které ale asi vyděsí málokoho. 70%... celý text

Temné kouty 2014, Gillian Flynn

Gillian Flynn má zvláštní dar - umí poměrně otřepané téma napsat neotřele a poměrně originálně. Temné kouty jsou toho zářným příkladem, od počátku na čtenáře padne temná a depresivní atmosféra naprosté bídy a zkaženosti, která vede k tragédii jedné rodiny. Naprosto chápu, že hlavní hrdinka nemusí být někomu sympatická, já jsem jí ale docela rozuměl a v závěru i fandil, aby vše objasnila a bylo jí trošku lépe. Oceňuji takřka geniální rozhodnutí střídat současnou linii s flashbacky, kde se odhaluje celá událost, protože tím dosáhla autorka toho, že byl děj napínavý až do konce a také toho, že potenciálních pachatelů je hned několik a prakticky nejdou odhadnout. Flynn také umí pracovat s napětím, které skvěle graduje až k samotnému závěru, kde se vše rozplete a kniha se čte prakticky jedním dechem a nemá slabé místo. I proto mě trošku zamrzel zbytečně lehce akční konec a hlavně to, že autorka vlastně vůbec nevysvětlila, proč je hlavní hrdinka zmrzačená, což mi přijde docela dost zásadní, když se na tuhle skutečnost několikrát odvolává. To jsou ale jediné větší výhrady, které k Temným koutům mám a musím napsat, že jsou o třídu lepší než Ostré předměty a prokazují, že Flynn umí napsat promyšlený a psychologicky propracovaný strhující příběh, který zkrátka musíte dočíst, protože nevíte, jak dopadne. 90% PS: Kontrast jejího křehkého vzhledu evokujícího spisovatelku klasických ženských románů a jejích naproto brutálních a syrových děl, za která by se nemusel stydět kdejaký autor, mě nepřestane fascinovat.... celý text

Nixonova temná tajemství 2014, Donald Fulsom

Sama o sobě zajímavá a čtivá kniha, u které je důležité vědět, že autor Nixona opravdu nemá rád a dost ho tu démonizuje. Nicméně na jeho teoriích asi dost pravdy bude, neboť se ohání poměrně důvěryhodnými zdroji a hodně umně tu buduje síť konspirací, spiknutí a různých mafiánských praktik, díky nimž se Nixon dostal a posléze udržoval u moci. Je tu opravdu líčen dost démonicky a nepochybuji o tom, že jako osobnost byl hodně zvláštní a zřejmě i mocichtivý, což absolutně neunesl a tato vlastnost ho stála jak úřad, tak zejména čest a pověst. Škoda jen, že se některé informace často opakují a celá kniha pak působí jen jako kompilát různých úvah a článků, který bohužel nedrží u sebe a nemá větší návaznost. Neameričan by ovšem zoufale potřeboval nějakou kapitolu, která by mu ve stručnosti objasnila aféru Watergate a především shrnula Nixonovo prezidentské období (úspěchy a neúspěchy) a také odhalila volební výsledky a protikandidáty, protože bez těchto znalostí vyvstane na mysli otázka, jak se vůbec takový člověk mohl dostat do tak důležitého úřadu, který podle téhle knihy řídil stejně jako mafii. Takhle je nutné si tyto informace před četbou zjistit, což není úplně čtenářsky komfortní. Knihu tak doporučuji především velkým zájemcům o moderní historii a milovníkům pikantností z politického zákulisí. 70% PS: Trpíte-li paranoiou z dění ve veřejném světě a politice, po přečtení bude několikanásobně větší.... celý text

Červenka nese smrt 2005, Jo Nesbø

O velký kus lepší než předchozí Švábi a pro milovníky Harryho Holea v podstatě klíčová kniha, která rozhodne o tom, zda budou číst dál, nebo ne. Je fascinující, že Nesbo udrží čtenářovu pozornost i přesto, že v první třetině knihy je Harry vlastně vedlejší postavou a soustředí se na jiné věci. Prolínání válečné a reálné linie poměrně funguje, protože je jasné, že se vše nějakým způsobem spojí, nemáme ale tušení jak. Postupem času nabírá děj spád a je dost strhující a chvílemi jsem se přistihl, jak s postavami soucítím (scéna v hotelu je v tomhle vrcholem) a není mi lhostejné, co se s nimi stane. Je mi sympatické i to, že autor se nebojí několik důležitých postav nechat zemřít a mezi těmi ostatními rozvíjí zajímavé vztahy, které přímo nutí číst dál. Jelikož Nesboho bohužel nečtu popořadě, tak už jsem znal jeden minispoiler, ve výsledku to ale vlastně tolik nevadilo, jen zkrátka tím pádem už to nebylo tak napínavé (na druhou stranu je výborné zjistit, jak některé věci započaly a jak se některé vztahy rozvíjely). Jen je škoda, že Červenka je tak rozsáhlá, protože je v ní několik hlušších momentů (pozvolnější začátek) a taky to, že na konci je tu trošku moc náhod a je to znovu lehce komplikované (i když pochopitelné). Těžko říct, zda můžu Nesbomu vyčítat, že jsem se ztrácel v množství jmen, která se mi pletla (asi ne) a že jsem moc nepochopil poslední kapitolu, protože nevím, kdo byl ten pán v kavárně. 80%... celý text

Solaris 1994, Stanisław Lem

Uznávám světový význam téhle klasiky a svým způsobem chápu, proč se do ní tenhle román zařadil. Bohužel ale musím říct, že vědecká část knihy šla úplně mimo mě a přišla mi zdlouhavá a chvílemi zbytečná, i když respektuju, že Lem ji tam prostě chtěl mít, aby si trošku zafilozofoval. Docela mě to mrzí, protože potenciál knihy a ústřední nápad jsou opravdu výborné a především atraktivní - oceán, který zhmotňuje představy a sny a dělá z člověka blázna, je vskutku originální nápad. K mojí škodě je v knize spousta popisů a děj tu prakticky neexistuje, což by ani nevadilo, kdyby se tu alespoň pracovalo s psychologií postav a více rozvíjel onen motiv zhmotněných snů. Jelikož ale Lem dal přednost mnoha vědeckým teoriím, které měl evidentně promyšlené, kniha mě bavila jen v několika pasážích a jinak šla dost mimo mě a opravu mě to upřímně mrzí. Otevřený konec sem sice zapadne, jen mi u něj chyběla větší působivost, něco trošku šokujícího, případně nějaké alespoň malé vyústění osudu hlavní postavy. I přes poměrně dost výtek a jen lehce nadprůměrnému hodnocení jsem rád, že jsem si Solaris konečně přečetl, abych si udělal obrázek také o jiném druhu sci-fi literatury, kterou jinak moc nevyhledávám. Pro někoho, kdo miluje různé teorie, rozsáhlé popisy fungování planet a života v kosmické lodi, musí být toto dílo skoro Biblí. 60%... celý text

Dřív než půjdu spát 2011, S. J. Watson

Moje četba byla ovlivněna tím, že jsem před ní viděl filmovou adaptaci, tudíž nemohu dost dobře zhodnotit, jak moc je kniha předvídatelná, když jsem znal pointu. Nicméně mě potěšilo, že předloha je lepší a není tak nevýrazná jako samotný film. Watson tu pracuje s hodně zajímavou premisou, z níž vychází solidní příběh, který je psán čtivě a je především prodchnut takovou atmosférou nejistoty, kterou prožívá i hlavní hrdinka. Tempo je docela svižné a děj má spád, což je důležité. Autor si viditelně dává pozor, aby tu neměl moc nesmyslů, takže některé potenciální nelogičnosti doslovně vysvětlí, což vůbec nevadí. Přesto si myslím, že při zevrubnější analýze by se možná na pár nesmyslů přišlo, ale to je podružné. Before I Go To Sleep je příjemná oddechovka, která je naštěstí lepší a chytřejší než unylá filmová adaptace, netrpí množstvím zbytečných postav a vedlejších linií, ale je přímočará a dost čtivá. Původně jsem chtěl dát jen tři hvězdičky, ale za ten otevřený konec, který nabízí dvě varianty možného vývoje a do kontextu knihy parádně sedne, přidávám jednu hvězdu a deset procent. 70%... celý text

Tereza Raquinová 1970, Émile Zola

Naprosto brilantní psychologická studie a vlastně takový Zločin a trest po francouzsku. Zolova pozdější díla jsou sice trošku jinde, Tereza Raquinová je ale zřejmě nejpřístupnější, protože není tak rozsáhlá. Autor tu precizně vykresluje psychologii dvou vrahů, kteří si uvědomí, že po spáchaném zločinu ztratil jejich vztah náboj a vzrušující pečeť tajemství a také to, že s tím, co provedli, musí nějakým způsobem žít, což se jim moc nedaří. Prakticky dokonale je tu vystižena destrukce jednoho vztahu a smutný úděl člověka, který díky nemoci nemůže cokoli udělat. Jediné, co bych vytkl, je to, že i přes nevelký rozsah, je to všechno někdy dost monotónní a chybí tu jakýsi sociální přesah, který je přítomen v autorových pozdějších románech. Pro někoho může být negativem (stejně tak ovšem i pozitivem) i fakt, že až na výjimky pasáží z márnice tu není příliš naturalismu a syrově popsaných výjevů. Jinak je ale Tereza Raquinová perfektní kniha, která je nadčasová a i skeptiky přesvědčí o tom, že některá klasika se dá v klidu číst i dnes a člověk se do ní nemusí nutit. 90%... celý text

Tři vyvolení 2010, Stephen King

Tři vyvolení jsou o třídu výš než trošku rozpačitý Pistolník, na němž je znát, že jde o úvod ságy a že ho přeci jen psal King v poněkud mladém věku. Tady už je to o něčem úplně jiném a jeho propojení jakéhosi bezčasí s výrazným nádechem westernu a "současných" linií funguje naprosto dokonale a v jeho podání vypadá dost jednoduše. Je tu přítomna ona potřebná atmosféra dávno minulých časů a zároveň drsné současnosti, přestřelka s drogovým dealerem je absolutním vrcholem knihy. King tu mistrně představuje tři klíčové charaktery (snad) celé ságy, který je každý jiný, každý je osobitý, zajímavý a společně tvoří netradiční, ale fungující tým a tím pádem je radost číst každé jejich další dobrodružství. Je taktéž fascinující sledovat, jak má King ságu promyšlenou, jak pracuje s motivem tajemna a jak divákovi velmi nenápadně nastoluje další a další otázky ohledně Věže, minulosti světa, který se hnul a postavy Pistolníka, čímž ho láká k četbě dalších dílů. Jediné, co musím vytknout, je trošku zdlouhavější začátek, v němž jsem se těžko orientoval. Jelikož fantasy moc nemusím, série Temná věž jsem se docela bál, Tři vyvolení mě ale přesvědčili o tom, že asi není čeho a že bych měl definitivně číst dál. 85%... celý text

Švábi 2013, Jo Nesbø

Knihy Nesboho nečtu postupně (ale ne za sebou, takže mi drobnosti unikají a zapomenu je, takže nemám problém s minispoilery), tudíž už mám zkušenost s jeho pozdějšími romány, za nimiž Švábi o trochu zaostávají. Stejní jsou v atraktivním a neotřelém námětu, který těží z politického zapletení a exotického prostředí, Hole je samozřejmě pořád charismatická a zajímavá postava, jejíž vývoj a pochody je radost číst a jeho cynismus je dokonalý. Příliš rozdílů není ani ve svižnosti a čtivosti dílka, které jsou pořád hodně vysoké, takže se kniha dá přečíst hodně rychle. Atraktivnost zvyšují i nejednoznačné a do jedné zajímavé postavy, z nichž žádná není úplně normální, ale tak to má asi v tomto případě být. Problém pak nastává jednak v orientaci v severských jménech (za to ale pochopitelně nemůže autor) a hlavně pak u samotného závěru, který je v kontextu předešlého děje dost překotný a šíleně překombinovaný, takže se odhalení musí číst několikrát, aby si to čtenář tak trošku přebral a srovnal v hlavě, navíc je až zbytečně akční, což já v knihách moc nemusím, ale chápu, že je to asi úlitba modernímu čtenáři odkojenému filmy. Trošku mě zamrzela i zcela nepodstatná erotická chvilka, která neměla větší význam a být tu opravdu nemusela. Oproti pozdějším dílům (zejména Sněhulák a Levhart) Švábi přece jen ztrácejí, pořád je to ale velmi dobrá moderní severská detektivka, která má co nabídnout a jako kvalitní oddechovka splní svůj účel. 70%... celý text

Zabijáci 2012, Jussi Adler-Olsen

Druhý případ oddělení Q je v podstatě srovnatelný s tím prvním. Adler-Olsen má dar psát jasně, stručně, přitom čtivě a napínavě tak, že ačkoli má kniha přes čtyři sta stránek, je přečtena dost rychle. Další nespornou výhodou je fakt, že i když rezignuje na klasický moment překvapení a vraha odhalí hned na začátku, na působivosti to nikterak neubírá. Je to dáno jednak tím, že případy staré několik let mají své kouzlo a atraktivitu a tím, že čtenář ví, že pachatel pobíhá po svobodě, je to možná ve výsledku ještě napínavější, než kdyby vraha(y) neznal, a jednak i tím, že Carl Morck a Asad jsou skvěle vymyšlená dvojka a sledovat jejich rozvíjející se vztah i to, jak jeden druhého ovlivňuje, je opravdu radost. Navíc právě tyhle momenty (a od této knihy také postava svérázné Rose) dodávají příběhu potřebný cynický a jemný humor, který vše v pravý čas odlehčí a ukáže, že Morck není úplný nelida. Taktéž i jeho snahy o dobytí srdce jeho psycholožky a slovní přestřelky se synem a podnájemníkem stavějí knihu do jiného světla. Zabijákům se tak dají možná vytknout určitá klišé spjatá s politikou a bohatými lidmi (bohatí a mocní musí být vždy zkažení a mít nějakou úchylku), pár nelogičností a hlavně zbytečně akční závěr, který působí dost tuctově. Toto ale do značné míry vyvažuje skvělý popis jednotlivých obsesí, lovu zvířat i naprosto chladnokrevných vražd a následného promyšleného jednání. Zabijáci jsou ve výsledku napínavá a strhující kniha, která čtenáři nedá spát. 85%... celý text

Tajemství dívky s dračím tetováním 2012, Dan Burstein

Čtivá a velmi slušná kniha, která poskytuje jiný náhled na trilogii Milenium a prakticky naláká k jejímu dalšímu přečtení, tentokráte už trošku "hlubšímu" a analytičtějšímu. Je moc fajn, že autoři tu velmi stručně a přitom jasně podají Larssonův životopis a odhalí motivace, které při psaní knih měl a je až fascinující, jak moc paralel bylo v životě jeho a jím vymyšlených postav a jak se vlastně dá věčně text zkoumat z různých hledisek. Oceňuji také, že je tu Švédsko popsáno věcně, částečně je demytizováno jakožto spravedlivý sociální stát, přesto ale z knihy nečiší nějaká prvoplánová kritika některých tamních zákonů, takže čtenář si může udělat vlastní názor a přemýšlet, co je dobré a co tak úplně ne. K nejlepším částem knihy patří jednak upozornění na naprosto odfláknutý anglický překlad, který zcela měnil vyznění některých dialogů a událostí a jednak to, že se autorům podařilo i přes fakt, že Larsson prokazatelně zemřel na infarkt, snad v každém probudit hlodavého červíčka pochybností a konspiračních teorií, že to vlastně mohlo být jinak a okolo jeho smrti existuje až moc podezřelých náhod. Vytknout ale musím možná zbytečné množství rozhovorů s jinými severskými autory, které mi nepřišly až tak objevné a důležité, protože vlastně nejsou o Larssonovi, ale o těch autorech samotných. Trošku vadí i to, že některé informace se tu opakují, což je ale dáno kompilačním stylem psaní, takže se to dá odpustit. Pro všechny, kterým Milenium učarovalo, by tohle měl být takový příjemný dozvuk a trochu jiný než subjektivní náhled. 70%... celý text

Vzkříšení 2003, Lev Nikolajevič Tolstoj

Opravdu nadčasový a svým způsobem smutný román, protože člověk se za jedno století vůbec nikam neposunul. Tolstoj tu evidentně čerpá ze svých právnických zkušeností a velmi otevřeně kritizuje soudobou společnost, což nemohlo být příjemné vůbec nikomu. Pokrytectví tzv. vyšších vrstev a jejich absolutní pohrdání lidmi z těch nižších a určitá generalizace, které podléhají (máš jiný názor = jsi blázen, nebo komunista), jsou zobrazeny výborně a věřím tomu, že i dnes se něco podobného děje. Obě klíčové postavy mají svou hloubku a hlavně Něchljudov je hodně tragický charakter, protože "prohlédl" a uvědomuje si svou chybu, kterou chce napravit, jenže to prakticky není možné. Je tu spousta jemného humoru i hodně silných scén, které zapůsobí a mnohdy vypoví víc než stovky dalších stránek. Suverénně nejčtivější je první díl, který je svižný a ústřední zápletku mistrně odvypráví během čtyřiceti stránek, v dalších dvou částech už něco přebývá a je to trošku zdlouhavé, pořád ale relativně čtivé. Je také pravda, že kritika je většinou zbytečně doslovná a závěrečné náboženské vyznění a apel rozhodně nesednou každému. I po více než sto letech má ale Vzkříšení čtenáři co nabídnout, dá se nad ním dlouze přemýšlet a je hodně inspirativní, což oceňuji ze všech nejvíc. 80%... celý text

Robokalypsa 2013, Daniel Howard Wilson

Velice solidní žánrovka, která mě mile překvapila. Dlouho se mi do ní nechtělo, nakonec jsem se do ní konečně dal a nelituju. Wilson získává body tím, že poněkud neoriginální téma vypráví deníkovými záznamy, střídá vypravěče i styly vyprávění, čímž to celé osvěžuje a notně oživuje, takže to plyne rychle dopředu. Příběh je sice strohý, ale je plný zajímavých nápadů a bohužel ne nemožných vizí, které by se brzy mohly vyplnit. Wilson píše stejně úsporně, ničím se moc nezdržuje a čtenáři sděluje jen to nejnutnější, což je ku prospěchu věci, protože ten se pak nikdy nenudí. Je pravda, že tu vlastně až na výjimku "Koumáka" neexistují až tak zajímavé charaktery a žádná postava nemá dostatečnou hloubku a Wilson příliš neumí prodat myšlení robotů. I závěr mohl být možná víc strhující a trošku rozsáhlejší, protože není až tak působivý, jak by si možná téma zasloužilo. Ve výsledku je ale Robokalypsa dost slušná sci-fi, která má co nabídnout a její zfilmování, které se zatím posunulo na nedohledno, by nemuselo být úplně marné. Vracet se k ní ale určitě nebudu. 70%... celý text

Nezvěstný (Amerika) 2003, Franz Kafka

Kafka se velkého světa hodně bojí a Nezvěstný je výsledek tohoto strachu a nutno říct, že i když je román skoro sto let starý, je hodně nadčasový v mnoha rovinách. Chování lidí se za tu dobu moc nezměnilo a Kafka tu skvěle vykresluje pocity člověka, který je ztracen v obrovské zemi, potácí se od ničeho k ničemu a krutě doplácí na svou naivitu. Je možná příjemný fakt, že Nezvěstný není tak depresivní, jak by člověk od Kafky čekal a vlastně nikdy neskončí hlavní hrdina úplně beznadějně. Z dostupných fragmentů je poznat, že román měl být mnohem rozsáhlejší a je veliká škoda, že ho Kafka nedokončil, protože by bylo zajímavé sledovat, kam až Karla dovede a jaký další osud mu nachystá. V této nedokončené podobě jde vlastně jen o velmi dobrou úvodní část, která přináší několik napínavých momentů, je poměrně čtivá a disponuje hodně zajímavou pasivní hlavní postavou, které nelze přát nic špatného. Rozhodně je dobře, že záznamy nebyly spáleny, jak to Kafka chtěl a kniha nakonec vyšla, jen opravdu mrzí, že toho nestihl dopsat víc a takhle si můžeme jen domýšlet, co se dělo dál. Oproti jiným kafkovým knihám tu chybí zapamatovatelný moment a něco, co by čtenáře nějak fyzicky "dostalo", jinak opravdu nemám co vytknout. 75%... celý text

Dokud srdce plane: Neoficiální biografie skupiny Rammstein 2011, Thorsten Schatz

Důležité info u téhle knihy je, že jde o NEOFICIÁLNÍ biografii skupiny, takže čtenáře čekají spíše výtahy z různých studijních prací, rozhovorů, promo materiálů apod. Pro ty, kteří nejsou zarytými fanoušky Rammstein a nemají doma kompletní diskografii, jde o zajímavé dílko, které o členech leccos prozradí a tak nějak utřídí, jak které album vznikalo a v čem spočívá jeho výjimečnost a oblíbenost. Za jednoznačné pozitivum považuji oživení v podobě kapitol věnovaných rozhovorům s bývalým hudebním publicistou, hudebním sociologem a čtyřmi fanoušky skupiny, které nabídnou trochu jiný náhled na tvorbu skupiny. Psané je to naštěstí dost svižně a ne moc odborně, takže se to čte poměrně rychle. Problémem může být ovšem to, že ten, který o skupině dost ví, se tu nedozví nic moc nového, některá témata tu jsou jen nakousnuta (počty dětí), hodně informací se zbytečně opakuje, aniž by se nějak rozvedlo a hlavně tu chvílemi zoufale chybí nějaký pohled samotné skupiny a ne jen výňatky z rozhovorů. I když biografie není úplně dokonalá a chvílemi připomíná rozsáhlejší absolventskou práci, je dobře, že vznikla, protože nezaujatým posluchačům nabídne možnost, jak na Rammstein nahlížet a dá i tipy na to, jaké písně si poslechnout. 70%... celý text

Beznaděj 1998, Stephen King

Tek. Nevím, jak to má King s vírou, každopádně z celé knihy jsem získal dojem, že procházel obdobím jakési krize osobnosti a možná i víry, proto měl potřebu napsat něco podobného. Desperation je výborná kniha plná silných momentů a rozhodně není jen o víře, nicméně chápu ty, kteří ji odsoudí kvůli nadměrným dialogům o Bohu a o tom, jaký je. Je pravda, že jich je tu zbytečně moc a některé proměny postav jsou laciné, King chtěl ale zřejmě ukázat, že ať věříme, nebo ne, vždy si musíme vlastně pomoci sami, i když třeba cítíme, že je to Boží vůle. První polovina je mnohem vydařenější než ta druhá, protože scény, kdy policista chytá nic netušící cestující, jsou fantastické a napínavé. Celé to má navíc skvělou atmosféru odlehlé pouště a osamělost hlavních hrdinů je znát z každé stránky. Duchařský motiv ke Kingovi tak nějak patří, tady je navíc dobře vysvětlen, takže není nač si stěžovat. S blížícím se koncem tempo malinko upadá a závěr nemá asi takovou sílu, jakou by měl mít a úplně tu chybí chvíle, kdy by lezl mráz po zádech a měli bychom větší strach o postavy. Jako celek je ale Desperation velmi dobré čtení a řekl bych, že je o úroveň výš než rozpačití Strážci zákona. Tek en leh. 80%... celý text

Příběhy Artura Gordona Pyma 1959, Edgar Allan Poe

Poea mám rád, ale přiznám se, že jsem ho v tomto románu moc nepoznával. Některé pasáže tedy byly naprosto výborné (chlapík uzavřený v kajutě, boj se psem, kanibalismus - to je asi naprostý vrchol knihy) a dost sugestivní, měly skvělou atmosféru a hlavně úžasně pracovaly s psychologií postav. Pak tu ale byly pasáže úmorně zdlouhavé (líčení cest, popisy ostrovů), které se mi osobně četly hodně těžce a musel jsem se k nim vracet, abych v nich měl jakž takž pořádek. Opravdu mě to mrzí, protože jde vlastně o jednohubku, ale nečetla se úplně snadno a z dnešního pohledu vyžaduje docela dost tolerance, protože popisů je tu moc a moc a Poeovi asi tak úplně nejdou. Je určitě škoda, že za život nestihl víc románů, protože nápadů měl evidentně dost a věřím, že by ještě mnohé ukázal. Milovníci cestopisů a námořnictví asi budou hodnotit lépe než já, já ale s těžkým srdcem musím zůstat u 60%.... celý text

Levhart 2013, Jo Nesbø

S každou další knihou je Harry Hole sympatičtější a sympatičtější a i přes mnoho jeho nedostatků mu zkrátka nelze nefandit. V tom spatřuji obecně největší sílu Nesboho knih, protože Hole je opravdu výtečně napsaná postava, která má nějaký vývoj a nepostrádá motivaci, navíc je velmi fikaně veden jako jediný odborník na sériové vrahy v Norsku, proto není prakticky možné, aby byl z nějakého případu odstaven. Levhart je klasická "nesboovka", která je skvěle vymyšlená, dobře a rychle se čte, hlavně je plná napětí a troufám si říci, že i ten zkušenější čtenář má velké problémy s odhalením vraha, protože Nesbo vždy to nejzásadnější odhalí až na poslední chvíli, kdy to dojde i čtenáři, takže potenciálních vrahů existuje několik. Kniha disponuje pořádně hutnou severskou atmosférou s občasnými odskoky do Afriky, opravdu zvrhlým pachatelem (a pořádně bizarním vražedným nástrojem), zajímavými vedlejšími postavami a nezbytným napětím. Je možná škoda, že po odhalení vraha následuje ještě zhruba sto stran, které už nejsou tak skvělé jako ty předchozí, nýbrž "jen" velmi dobré. Zamrzí nejspíš i to, že z Holea už je ke konci malinko superman, který přežije všechno a všechny zachrání na poslední chvíli. Nebýt protahovaného závěru a tohoto faktu, možná bych šel i na plný počet. Ale na Přízrak se stejně těším hodně. 85%... celý text

Pan Mercedes 2014, Stephen King

S každou další knihou King dokazuje, jak moc talentovaný je a že opravdu dovede napsat jakýkoli žánr. V Panu Mercedesovi se pustil do detektivních vod a popral se s nimi na výbornou. Nejde tedy v té klasické linii, kdy odhalujeme pachatele spolu s detektivem, ale soustředí se, pro sebe typicky, na psychologickou rovinu, kdy střihovou formou sleduje střídavě vyšinutého mladíka plánujícího velký zločin a policistu v důchodu, který cítí šanci dokončit jeden velký rest. Tento způsob je dost strhující a je zajímavé sledovat pochody jednotlivých postav a skládání souvislostí dohromady. Oba hlavní hrdinové jsou dost silní a zajímaví na to, aby "utáhli" celou knihu, takže není problém s tempem ani samotným velmi silným příběhem, který je až mrazivě reálný. Potěší také dva netradiční pomocníci detektiva ve výslužbě, kterým nelze nefandit, i když jsou každý jiný, mají svých starostí dost a je mezi nimi velký věkový rozdíl. Na druhou stranu tu takřka úplně chybí typické Kingovy minispoilery, které vysloveně nutí číst dál a až na poslední třetinu románu také větší napětí. Je ovšem pravda, že závěr to částečně vykompenzuje, protože je napínavý dost a dost. Pro ty, kteří nemají Kinga tolik načteného, jde jednoznačně o vynikající román, pro jeho fanoušky sice taky, ti ale vědí, že King napsal i lepší díla, a ačkoli Panu Mercedesovi objektivně není co zásadního vytknout, nemá tu atmosféru, kterou mají starší Kingova díla. Je ale možné, že ho plně doceníme až po přečtení celé trilogie, která je v plánu. 70%... celý text

Dotek temnoty 2014, Dennis Lehane

Vynikající Lehane, který se opravdu se čtenářem nemazlí a představuje mu realistickou a syrovou detektivku, která se dá fyzicky prožít. Jedinou zásadnější výtkou je snad jen pomalejší začátek a občasný zmatek v postavách, který jsem měl, ale jinak je tu všechno dokonalé. Po Sbohem, baby zatím nejlepší příběh dvojice Kenzie - Gennaro, který je vlastně esencí Lehaneho. Je to hodně temné, depresivní, bezvýchodné a postavy jsou postaveny před takové úkoly a dilemata, že byste s nimi neměnili ani za nic. Je moc fajn, že nejsou klasickými nesestřelitelnými a nezničitelnými detektivy, ale jsou vykresleny jako zranitelné a lidské existence, které chtějí dojít ke spravedlnosti, i když je to bude stát strašně moc a mnoho věcí už se neopraví. Nejsilnějším momentem je rozhodně kapitola s návštěvou vězení, kde sedí psychopatický vrah. Toho se autorovi povedlo vykreslit naprosto bravurně a už jen z toho krátkého úryvku je znát, že s ním není legrace a že by možná zasloužil celou knihu o svých zločinech. Nechybí tu ani strach o některé hrdiny, takže je tu vlastně vše, co má ve správném thrilleru být a ještě mnoho věcí navíc. Darkness, Take My Hand je čtivý a napínavý román, který v tom nejlepším připomíná legendární díla z tzv. drsné školy a má jen minimum chyb. 90%... celý text