ber-tram přečtené 925

Zač je života loket 2013, Marcela Mlynářová

Všechny knihy autorky vězí hluboko v modrých zónách hodnocení, žádná neprolomila rudých 80%. Čím je „oblíbená“, jak stojí v anotaci? Že by jakž takž solidním vyjadřováním, hláškou, ironickým přídechem? Pochybuji, od toho jsou jiná esa. Sotva uhrane volbou tématu. Monotématu. Typicky ženská „všedníková“ optika. Povídačky naší kačky. Pindy naší mindy. Když nic pořádně neumí, aby oprostila příběh od sebe sama, píše prostě »ze života«. Magazínová znouzectnost, ozvěna středoškolských slohovek. 7/20... celý text

Osamělost přespolního běžce 1965, Alan Sillitoe

Kdož nemá na rozlehlý strhující román, smolí zakrnělé povídky, a stejně mu to nejde… Kdož zmákne pořádný velkoplošný román, nezdržuje se titěrnými povídkami, stejně by mu to nešlo. Povídka je těžkým útvarem ke zkrocení a jejich sepisovatelé až na výjimky podměreční. Zdejší soubor jsem přelouskal toliko motivačně kvůli titulní běžecké samomluvě. Verdikt kompletní zní *** / ** za „povídky“ + *** za kapesní formát + **** za báječný slang. 9/20... celý text

Kapsa plná žita 2009, Agatha Christie

„Ano, píšou tu, že ho v kanceláři přepadla náhlá nevolnost, odvezli ho do nemocnice (…) a tam krátce po převozu zemřel“ (s. 333). Vždyť to je o Kuberovi! Žhavá politická současnost! „Píše dopisy, píše dopisy. Ta ženská věčně píše dopisy. Je stejná jako všichni lidé z jejích kruhů.“ (s. 341). Vždyť to je o sociálních sítích! Žhavá virtuální současnost! Christiová překrucuje, mlží, vytrhává z kontextu. Já také. Bavím se. Čtu, čtu, čtu a vtom se do baráku nastěhuje vlezlá semetrika Marplová! 8/20... celý text

Kóma 2008, Robin Cook

Bizarní scenérie zavěšeného těla dekorující obal avantgardního soundtracku Jerry Goldsmithe se v knize zjevuje až ve finální infiltraci Susan do Jeffersonova institutu. Shoda okolností je povážlivá: před pár týdny přečtený Případ dívky v tísni od Michaela Crichtona vrhl klatbu na bostonský špitál Memorial. I Cook jej znesvětil medicínským neřádstvem. Film Coma režíroval Michael Crichton. Mají snad proti Memorialu cosi osobního, nějaké nedoléčené bebí? 6/20... celý text

Tarzan z rodu Opů 1991, Edgar Rice Burroughs

Poctivě střižený a šikovně promyšlený román (na mnohá pokračování...) se dožil takřka nesmrtelnosti, jen málokdo to dotáhne na 108 let! Tarzan ano. Bezpočtukrát rozpohyboval filmový pás, a kdo z mých vrstevníků by si na papír nepromítal podmračeného Christophera Lamberta a křehkoplachou Andie MacDowell (její filmová premiéra) z adaptace z r. 1984 importované i do našich kin! Dětské oči diváka si pamatují, dospělé oči čtenáře užívají. Protože např. citát „Islám byl, je a vždy bude skvrnou na kulturním vývoji...“ (s. 98) je natolik provokativní, nakolik pravdivý. Celým románem se ostatně vine znepokojivá indicie o obtížné slučitelnosti civilizace s divočinou. Otevírák série mi stačí, stěží čekat vzestupnou tendenci. To si radši občerstvím dojem z filmu, který pokryl i Tarzanův návrat a hudbou jej vymódil John Scott. Ten nesmrtelný není, ale devadesátku letos, doufám, oslaví! 5/20... celý text

Ať myši nepláčou 2012, Magda Váňová

Osobní tip nedoprovodila Pikalenka nápovědou, o čem kniha je, jen mi ji ukázala. Hm, česká autorka, kterou neznám, proč ne? Vydává ji Šulc & spol. stejně jako Zdenu Frýbovou. I sazba a písmo jsou stejné, což evokuje pocit, „jakoby“ jste četli Frýbovou. Váňová ale fabuluje vlažněji. Civilnímu rozvrhu nechybí svrchovaná povídavá vitalita, leč postrádá onen pro Frýbovou příslovečný sarkastický elán a přehřívání reality ad absurdum. Možná proto, že životními prkotinami Váňová nahání stránky (vaříme nudle s mákem, koprovku... o žrádle až běda), načež fackující karamboly odmávne jakoby skoro nic (rozchody, vražda!). A když ji uhrane film, prostě ho přikopíruje do děje (Deliverance). Ale drží souvislosti, byť vzdáleně zní trochu jako Patrik Hartl, což není poklona. Přesto se od knížky nejde snadno odpoutat, stránku od stránky se vybarvuje. A kdybychom šmahem ostouzeli všední hluché pasáže, můžeme jako hluchý odpravit celý náš život. Autorce patří pozornost, neboť do Ať myši nepláčou vměstnala kvantum epizod / námětů pro řadu jiných románů, kterých ovšem sama řadu už napsala. O čem asi budou? 4/20... celý text

Kdo jinému jámu kopá 1983, Georges Simenon

Ke knize mě přivedl Georges Delerue, skladatel hudby k filmu L'aîné des Ferchaux z r. 1963. Že by scénáristicky zde zainteresovaný Simeon nedržel vlastní knižní předlohu, která by navíc nebyla přeložena do češtiny? Ale ano, vše souhlasí, až na trapný »distribuční« rozbíhavý název.... Jako by jich nestačilo dost u filmů. Čekejte Simeona jiného, více stísněného, pošmourně psychologického, ne maigretovsky žoviálního ba lehkovážného. O pointu kniha nemůže přijít, žádnou totiž nemá. 3/20... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Boj člověka. Boj o člověka. Humanistické poselství znectí jen scéna jak z amerického bijáku, když rescue team v řídícím centru propadne objímacímu jásotu. Ano, dobře to dopadne, proto napětí ke konci spíše klesá, než eskaluje. Mám rovněž mínění, že větší sci-fi probíhalo na Zemi, nežli na Marsu. 2/20... celý text

Narkothing 2017, Tomáš Šimek

…a bude hůř 2? Jo, ultra zfetované, přesexované na entou! U jiných komentářů mívám okno, co napsat, tady co nenapsat. I když pár hrubých pravd o životě padne, publikovatelného moc není. Leda uhrančivě svůdné pasáže o metalu: „Víte, my totiž posloucháme metal, ostatní muzika nás nezajímá...“ (s. 12) „Takhle zní skutečná muzika, která ve vás vyvolává silné emoce. Takovou by měl poslouchat každý. V kapelách, které toto produkují, jsou skuteční umělci. Musí roky trénovat, aby dokázali zahrát tak šílenou muziku. S metalem se může rovnta jen kklasická hudba, ta složitost, barevnost, změny temp atp., ne jako ty dvou akordový easy melodie z rádia.“ (s. 49). Akorát že protežovaný vztah k repertoáru věřím autorovi nejmíň. Zato k drogově/kopulačním tobogánům se vším všudy. Posledních 10 stran mlží, OČTŘ postupují jinak. Myslel to dobře, popsal blbě. Chápu tedy vyznání na facebooku, jak těžce se s rukopisem mořil. Není divu, vzhledem k psychosomatické opotřebovanosti! Dřina se však zúročila efektem čtení »na první dobrou«, jakoby vyprávěl spatra, což funguje. Čili literární skok do propasti r. 2020 ozlomkrk, to vám povím! 1/20... celý text

Hospoda Jamajka 1970, Daphne du Maurier

Viděl jsem toliko slovensky dabovanou TV sérii z 80. let, a z utopence vynořivšího se z podpalubí mě mrazí dodnes. V knížce chybí, čímž obrazová adaptace obstála důmyslněji, jak propojila způsob skonu otce hlavní hrdinky s jejím navazujícím údělem. Možná ani zaláskovanost nevyzněla v televizi tak naivně jako na papíře. Tím ale výhrady končí. Hospodu Jamajka napsala obdivuhodná vypravěčka, od níž snesu i krajinné popisy, které mě coby nastavovaná kaše jinak přesycují. Tady ne. Slatiny dýchají jako člověk v bezvědomí: žijí, a přitom vypadají mrtvě. A válí se na nich hřebík z koňské podkovy. A každý kovář přece pozná své dílo… Přesně tak - detektivní zápletka, kterou z dětské televizní paměti vydolovala kniha. 48/19... celý text

Případ dívky v tísni 2007, Michael Crichton

Autorská prvotina - ano, lidičky, tohle je Crichtonův debut! - kterou velkolepě uzavírám čtenářský rok 2019! Proč mi pozdější Kmen Andromeda, Člověk na konci, neřkuli školácká Dvojice připadají tak mdlé a vzdálené oproti životaschopné Dívce, která ač po smrti, nedovolí polevit v pozornosti? Že by idylická studentská, příznačně invenční léta, kdy se nezištně tvoří, a nepíše pro kšeft? Pan Crichton je - vlastně byl - jeden z nejpřesvědčivějších popularizátorů vědy cestou beletrie. Zaujetí pro fakta dokresluje poznámkový aparát, který by klidně fungoval i uprostřed textu, a praktické Dodatky z medicínských kuloárů. Příběh má bystrý spád, lidskou hloubku, ale zfilmován - jako leccos ostatního od Crichtona - nebyl, je-li mi známo. 49/19... celý text

Svátosti sadistického boha 2016, Marek Přibil

Autorova nechvalná mediální nálepka politikům donášejícího žurnalisty zpropagovala i jeho literární tvorbu. Románovou? Sotva... Kvótu 250 stran přelezl za cenu neorganického a nevypointovaného katalogu pražských redakčních eskapád a intrik, pseudointelektuálních (odkudsi načtených) tezí a společenské kroniky. Jakoby si také potřeboval leccos vyřídit sám se sebou. Kde je ostatně psáno, že kdo pranýřuje pokřivené vztahy, sám je rovný. 47/19... celý text

Špión, který se vrátil z chladu 1992, John le Carré (p)

Smrtelníkům už tak odcizený svět tajných agentů odcizil »expert« Carré ještě dovedněji. Pro samé duté tlachání mezi placatými figurami angažovanými do klišovitých scenérií vynechal kloudný příběh. Já navěky vynechávám Carrého, jehož jsem se před lety rozhodl prověřit, spolu s Ludlumem a Greenem. Každý dostal druhou šanci a všichni pohořeli. Mají právo být zapomenuti. 46/19... celý text

Malý velký muž 1977, Thomas Berger

Brzdím vstupní dychtivost, kterou navnadí prolog. Když vám kdokoliv cokoliv originálně vypráví, může to být sebezábavnější, leč pokradmu únavné. Postřehuji to ještě před polovičkou čtyř set stránkového monologu, kterému uznale přiznávám kus švejkoviny. A dočítám překotně, ne abych se dočkal, JAK to skončí, ale ŽE to skončí. 45/19... celý text

Chopinův rukopis 2009, Jeffery Deaver

Lehčí štafetová detektivka s hudební naukou, proč ne. Patnáct písmoběžců si předává psací kolík a každý zůstává natolik egoistou, aby do své kapitoly vcucnul další postavy, načež je pokračovatel efektně utopí v krvi, aby nebylo přelidněno. Kdo to má nejtěžší? Ten, co navazuje na čím dál více předchozích kapitol a má rozvinout a zároveň neopustit dějovou nit anebo primas Deaver, který začátek hochštaplersky rozjel a finále detonoval v komiksové zkratce? Ovšem štafetáři se přece potkávají v domluvených bodech čili jakási traťová osnova musela být předem kolektivně načrtnuta, ne? 44/19... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Námět drtí sám o sobě, k tomu netřeba Mornštajnové, aby posté, podvousté, potřísté ohromil. Se svědomitostí absolventky lekcí tvůrčího psaní zcela obyčejně, bez mimořádné fabulační invence popsala peripetie lidí zasažených válkou. Na tuzemské škrabalské poměry solidní výkon, v širším měřítku slabší průměr. 43/19... celý text

Láska je jen slovo 1976, Johannes Mario Simmel

Simmelovy tituly se pyšní zdobnými slogany, leč pod slupkou zeje dutina. Prolog + epilog za ****, meziplyn za *** až **. Břímě vlastního grafomanství totiž Simmel alibisticky deleguje na zaláskovaného zoufalce, který leckoho asi přesvědčí, že prostoduché epizody smí aspirovat na bestsellery. Všimněte si, že nesoudně hodnotí a komentují najmě ženský. 42/19... celý text

Není kouře bez ohýnku 1982, Agatha Christie

Dřív či později by mi babizna Marplová pila krev, naštěstí zde se do mumraje nasomruje až v poslední třetině a kauzu rozštípne s notnou nápovědou přespolního rekreanta. Uctivě však chápu, když si někdo A. Ch. oblíbí natolik, že ji přečte komplet. Na to nemám (čas), leč k poznání šmrncu jejích detektivek postačí exkluzivní výběr z právě načaté edice 3x. 41/19... celý text

Na jih k Jávě 2009, Alistair MacLean

MacLean to obvykle tlačí až na dřeň, má to přestrategizované, hrdinové vám doslova dýchají na paty. Tady ne. Směska ztroskotanců se plahočí mořem, aby se na závěr rádoby bombasticky vynořilo, co bylo příčinou. Ne důsledkem. 40/19... celý text

Andula vyhrála 1937, Olga Scheinpflugová

„Dej to třeba do té police na nádraží, možná to někoho zaujme...“, povídá mi táta. A proč ne zrovna mě?, obracím osmdesátiletou knížku v ruce a vzpomínám, kterak jsem jako děcko slabikoval její hřbet v knihovničce. A trefa! Další lekce pro současné toporné písmáky, kterak lehce a přesně se volí slova, kterak řízně a střídmě se vystihuje situace, kterak nenuceně se v groteskním nasvícení rýsují společenská témata hýbající nejen generacemi žijícími v oné »pradávné« době. 39/19... celý text