Arianne
přečtené 480
Kód 9
2010,
Jozef Banáš
Poté, co jsem knihu dočetla, jsem konsternovaně vypla čtečku a snažila se zformulovat nějaký názor. A ani po týdnu nejsem schopna popsat, co ve mě tato kniha zanechala, ač se četla těžce a někdy jsem se vracela, jeliko návaznost předávaných částí kódu mi občas unikala, hlavní poselství ukryté v příběhu složitě opsané křesťansko - buddhisticko - muslimskou filosofií (ne náboženstvím) vyzařuje ze stránek jako maják. A další plus - zatímco ve většině knížek přeskakuju popisy, abych se posouvala dále v ději, zde jsou místa tak dokonale vykreslana, že se pro mě děj stal druhořadým. Za sebe tedy vřele doporučuji. Kdo chce napínavou knihu získá tu strhující děj, kdo chce filozofovat, najde zajímavé teorie polidštěné pěkným příběhem.... celý text
Dospěj!
2012,
Ben Brooks
Wow. Toto jediné citoslovce stačí na to, abych plně vyjádřila, jakým způsobem na mě kniha zapůsobila. Když jsem si prohlédla obálku, ještě jsem netušila, že obsah knihy bude navlas stejný. Hrozně mě vyděsil klaun a zaujal podnadpis "doing drugs doing sex doing life". Otevřela jsem ji jednoho sobotního pracovního dopoledne jako náplast na nedostatek činnosti a hned první odstavec se mi dostal pod kůži: "Jsou 2:46 v noci a já nespím. Nespavost může pramenit z nadměrný činnosti štítný žlázy, z cukrovky, silných svalových stahů, konzumece těžkýho jídla nebo nadměrnýho příjmu kofeinu. Také to může pramenit ze stresu. Já vystresovanej jsem. Myslím totiž na Keitha a na to, jak zabil svoji exmanželku." Román napsal devatenáctiletý Brit, jeho hrdinou je sedmnáctiletý Jasper, který nedělá nic okázalého oproti jiným teenagerům z předměstí a výběrových škol. Hodný kluk hrající si na tvrďáka a necitu, jen aby byl zajímavější pro kamarády, opačné pohlaví i pro svět. Vymetá různé párty, kde si sem tam šlehne ketaminu nebo průmyslového hnojiva a nejdůležitějšími lidmi na světě pro něj jsou kamarádka Tena a máma, kterou se snaží svým způsobem chránit před novým manželem, o němž je přesvědčen, že je vrah. Absurdita, ironie a životní nadhled tryskající ze stránek činí z knihy neuvěřitelně vtipné dílo, ačkoli situace v ní uváděné sami o sobě vtipné nejsou, Jasper je popisuje s tak vážným výsměchem, že nemáte na výběr a musíte se smát spolu s ním. Celým vyprávěním se táhnou až neskutečné vulgarity, na něž se jen těžko zvyká, ale bez nichž by byl smysl poloviční. Nečekané skoky z přítomnosti do minulosti, z reality do snu udržují stálou pozornost čtenáře. Jsou chvíle, kdy čtete naslepo a čekáte, jestli je to pravda nebo halucinace, minulost nebo budoucnost. V žádné části vyprávění si nemůžete být jedním či druhým úplně jisti. Kniha je celá založená na protikladech: sex-láska, drogy-rodina, realita-sen, přítomnost-minulost. Ani myšleny nejsou výjimnkou, ve světe sedmnáctiletých se střetává naivita a životní optimismus ("Co takhle přestěhovat se do Francie? Můžeme si krást jídlo a šukat s vesnickýma holkama. Nebo můžeme odjet do Kanady, najít si tam nějakej srub u jezera a nacpat ho po střechu vínem a děvkama.") s filosofickým nadhledem člověka, který už prožil celý život ("Četl jsi někdy Bibli, Jazi? Ne. Já čtu Tóru, čtu Bibli, čtu Korán. Ty nic z toho nečti, jasný? Jasný. Jsou to všechno slova tisíciletý hry na tichou poštu. Hráli jste někdy ve škole na ticou poštu? Párkrát jo. Učitel vždycky začne nějakou jakože normální větou, že jo?A pak je pár děcek, co to od svýho souseda slyší úplně dobře, ale mají za to, že bude vtipný, když to změní. Vrznou tam nějakou tu prdel, péro nebo kozu, co? Není to tak? Jo, já si to pamatuju. Ty děcka to dělají, aby předvedly, jak jsou cool. Však ty děcka znáš, co tam tu podělanou slovní bombu hoděj, ne? Ty děcka jsou supersráči. Zaníceně přikyvuju. Podává mi brko. A přesně tohle je bible, Jazi. není to slovo boží. Je to slovo boží s nějakejma těma pérama, kozama a prdelema navíc. Až na to, že v Bibli není napsaný ani péro ani prdel. Víš, co je tam napsaný? Je tam napsaný ,Ženo, zakryj si hlavu, a vy, maníci, shořte v pekle!"). Pokud máte chuť jen tak vplout někomu do života, aniž byste znali začátek a po určité době z něj opět vyplout, aniž byste životně museli znát konec, rozhodně sáhněte lebce klauna na žlutém pozadí. PS: Kniha se nedoporučuje osobám s přecitlivělou duší, osobám na odvykačce či jedincům přestávajícím s kouřením. Mohla by silně podkopat jejich hodnoty.... celý text
Odkaz Stonehenge
2012,
Sam Christer (p)
Konečně dočteno. Kniha byla jedním slovem famózní. Když si člověk projede pozitivní komenty ke knihám, dočítá se nejčastěji "strhující" a "vtáhne do děje a nepustí". Já osobně jsem neměla nejmenší chuť se s příběhem ztotožnit, ne potom, co iniciace do Cechu znaměná řezné rány a odštípnutí kousku lebky (nebojte, nevyzrazuju nic podstatného :-)). Přesto mě svým způsobem uchvátila, děj nemá šanci někde uváznout, je tu přehršel postav tak výborně vykreslených, že si je nemůžete mezi sebou pomíchat. A všechny tyto postavy jsou vypravěči. Nemůžete říci kdo je klaďas a kdo záporák, protože ti kladní dělají nepochopitelně špatné věci a ti záporní mají své přesvědčení natolik logicky podloženo, že jste téměř schopni je omlouvat. Christer je skvělý vypravěč, ač hodně srovnáván s Danem Brownem, má svůj osobitý styl, cit proto říci hodně, ale zároveň ne příliš. Celou knihou se táhne skryté napětí, které vyvrcholí v posledních stránkách a konec přijde mnohem rychleji, než byste čekali, jelikož další slova už jsou zbytečná.... celý text
