1. Domů
2. Autoři
3. Mircea Eliade
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 32
• Bazar 10
• Životopis
• Citáty 14
• Diskuze

Nová kniha Mircea Eliade

Nekonečný sloup a jiné hry

Světoznámý historik náboženství Mircea Eliade (1907-1986), jehož odborné dílo i poválečná tvorba prozaická jsou českému čtenáři známy už téměř v úplnosti, se ny... detail knihy

Nové komentáře u knih Mircea Eliade

Encyklopedie mystiky I

„Právě jsem dočetl, je to skvělý historický průřez dějinami mystické zkušenosti, počínaje šamanismem, přes řeckou (Sókratés, Platón atd.), římskou (Plotin) až po židovskou mystiku. Těším se na další díly.“... celý text
— tomas1291

---

Mýtus o věčném návratu

„Četl jsem po jiné Eliadeho studii - Posvátné a profánní, což je určitý úvod do fenomenologie náboženství. Kdybych tuto knihu nečetl jako první, asi bych byl z některých konceptů a terminologie zmatený, neboť v Posvátném a profánním Eliade uvádí některé své vlastní koncepce, jako např. hierofanie. Mýtus o věčném návratu pak rozpracovává jeden z aspektů problematiky uvedené v Posvátném, a to vnímání dějin z pozice archaického člověka se zdůvodněním a vysvětlením těchto východisek podloženým značným množstvím příkladů a srovnává tyto postoje s člověkem moderním (posthegeliánským), který svou existenci vidí jako dějinnou, tedy skrze svou vlastní existenci utváří dějiny a naopak je také dějinami sám podmíněn (čehož si je vědom už méně). Jestli to znamená osvobození od "primitivní" ontologie a lidskou emancipaci směrem ke svobodě a vítězství lidského rozumu, si musí zodpovědět každý sám (není to tak jednoznačné, jak by si člověk mohl myslet) a s upřímností si přiznat, jestli skutečně cítí "hrůzu" z dějin. Obzvláště dnes, kdy opět stojíme na prahu okamžiku, kdy nás dějiny hrozí zničit. Eliade si myslí, že východisko našel a nevtíravě jej nabízí k zamyšlení.“... celý text
— cenda111

---

Had

„Mně neznámý autor píše opravdu výtečně, přestože téma mě z počátku moc nechytlo, zhruba po třiceti stranách jsem se začetla a nemohla jsem se odtrhnout. Líbila se mi na tom mystická atmosféra a živé dialogy.“... celý text
— KristynaKohleo

---

---

Iniciace, rituály, tajné společnosti

„Tématem mě kniha zaujala. Mimo jiné jsem doufal, že se dozvím, kde se v naší kultuře vzalo propichování uší, které tolik lidí stále praktikuje, a které je vnímáno velmi odlišně oproti propichování jiných částí těla v jiných kulturách. To jsem se sice nedozvěděl, ale i tak to bylo zajímavé čtení. Kniha se čte relativně dobře, spíš jako beletrie. Na začátku ale pozor – jsou tam rituály, které lidem s velmi bujnou představivostí nemusí být příjemné. Především jsem si zapamatoval zmínku o naříznutí penisu... Na straně 71 autor hodnotí ženské rituály jako méně propracované a nepřímo tak naznačuje důvod, proč tvrdí, že ženy si rituály vypůjčily od mužů. Explicitně žádný důvod však neuvádí. Osobně se domnívám, že důvody jsou jiné. Ženské rituály jsou navázané na reálné přechody: menstruaci, těhotenství, porod. Tudíž se neplánují s měsíčním předstihem jako mužské rituály a nejsou hromadné. Není tedy čas na pompézní obřady, navíc pro každou ženu zvlášť. Připadá mi spíš, že ženské rituály jsou starší a nemusí se snažit o pompéznost, protože reflektují skutečné životní přechody. Naopak mužské rituály, kde marně hledám nějaký reálný přechod (a i takové přechody jako první sex, manželství nebo první zabití jsou přítomné i u žen), mohly vzniknout spíše kolem vymyšlených mezníků a díky tomu muži měli možnost vytvořit impozantní rituály. V závěru mě oslovila pěkná souvislost, že rituály jsou vlastně takovým povyšováním jedněch lidí nad druhé. Jsme si „rovni“, ale lidé po rituálu jsou si „rovnější“. Svým způsobem se to příliš neliší od současnosti, jen se mění typ rituálů a hodnotí se jiné (pseudo)zkušenosti a dovednosti.“... celý text
— vladku

---

Devatenáct růží

„Moje první setkání s Eliadem jako se spisovatelem (a ne historikem náboženství) bylo zajímavé. Knihu obsahující tři delší povídky jsem přečetl během jediného dne, rozhodně byly psány velmi čtivě a frustrovalo mě, že jsem zpravidla dlouho tápal v příběhu. Což byl bezpochyby záměr. Rozhodně doporučuji, jde o velmi originální texty. Mimochodem nakladatelství Dybbuk dalo knize naprosto nádhernou podobu, takže je radost mít ji v knihovně.“... celý text
— FrantiKal