Aghatte přečtené 1832

Láska na heslo 2005, Táňa Kubátová

Moc mě to nebavilo, počítačová hantýrka mi lezla na nervy, staropanenská Zdena mi moc sympatická nebyla, a jelikož jsem druhou půlku už jen přeskakovala, nepochopila jsem ani zápletku, proč se sešli a rozešli a zase sešli. Humorného tam nebylo nic, a nechápu, že se zlomenou pravou rukou mohla pracovat s myší. Neurazí nenadchne, nic, co bych doporučila. Jediné, co obdivuji, je zběhlost autorky v PC světě, asi v 98% jsem netušila, o čem je řeč. Jen se mi zdálo, že problémy se vrstvily geometrickou řadou, ale třeba to je u správců systémů běžný pracovní den. Výsledkem pro čtenářku je děsná nuda. A nejvíc mě dostala pasáž, kde " v tom, aby mu vydala i poslední kousek oblečení, ji zabránilo jen leknutí, když se opodál ozvaly hlasy nějakých výletníků". To dělá cavyky 32 let, suší si to pro kdoví koho, a pak sebou praští do prvního houští a zvedne sukni jako nějaká děvečka? To jako vážně? Která žena by chtěla takovou první zkušenost? Bez soukromí, svíček, hudby, ztlumeného světla, ohromné postele a hlavně sprchy na dosah :-D... celý text

Síťovky 2017, Táňa Kubátová

Sama patřím k těm, co nesnáší telefonní hovory, o to raději píšu. Dříve to byly dopisy, mám jich celé krabice, včetně konceptů mnou odeslaných, nyní emaily. Raději napíšu půl kilometru dlouhý email, než bych půl hodiny mluvila do telefonu. Na to jak je kniha útlá, ji čtu dost dlouho, i vždy zapomenu, kdo je kdo, ač jsou jen dvě -:)) Psáno ale vtipně, a otevřeně, baví mě to a umím si představit, že bych knihu vzala do ruky více než jednou. Už je pro formu psaní. Obě ženy jsou sympatické ( a proto splývají v jednu), a klidně bych se k jejich komunikaci přidala. Také by se se mnou nenudily :-D Doporučuji všem ženám, co jsou samy, ale ne osamělé.... celý text

Bukůvky 2019, Táňa Kubátová

Knihy formou dopisů ráda nemám, zde jsem tomu dala šanci. Četla jsem po kouskách mezi před( vánočním ) shonem, tudíž se mi to i hodilo. Dopis dva, tři a mohla odložit. Doba byla také výborně načasovaná, tak nějak víc jsem si uvědomovala, co vše máme, co vše můžem ztratit, a jak drahá a křehká je svoboda. Když plníme koše, otáčíme topením, zdobíme stromky, a pod nimi jsou hromady dárků, obchody jsou plné nesmyslů, které si nutně musíme koupit, a jediný výstřel za okny je ten od rachejtlí ( máme tolik peněz, že je doslova vycházíme do vzduchu ). Už opakovaně jsem psala, že nikdy nepochopím, jak člověk, který přežije válku a koncentrák, si myslí, že nic horšího na světě není- a ejhle, nějaký vypasený soudruh mu opět všechno vezme, uvrhne ho do žaláře, roztahuje se v jeho domě a na svobodu ho pustí, až když je smrtelně nemocen a nemůže už více z něj vytěžit. Zabije tím jeho, jeho ženu, ale i nenarozené děti nedostanou žádnou šanci na život. Ideologie! “ Ta bída není v hmotném nedostatku, ač u nás nic není, a ještě se na to stojí fronty. Bída je v tom, že jsme denně stavěni před rozhodnutí, zda se sehnout nebo přijmout ránu. Bydlení v kotelně mého bývalého domu mě netrápí, ani mé stáří a neduhy. Ale nemožnost dýchat svobodně je tím nejhorším trápením“ Kniha ukazuje i jaká je autorka dobrá spisovatelka, máte pocit, že čtete skutečné dopisy, bez snahy zavděčit se čtenáři. Každá postava má svůj specifický rukopis a každá má svůj mikrosvět, do něhož můžeme nahlédnout. Myšlenky ne vždy čisté, se nám otvírají a my žijeme nelehké životy s hrdiny. Jen toho trampování tam bylo ažaž, můj tatínek tramp byl, a tak vím, že veškeré krásné myšlenky tohoto hnutí se scvrkly na ( většinou ) prochlastaný víkend, kdy první lahváč se otvíral hned ráno ve zmíněném posledním vagonu nebo v motoráčku :-/... celý text

V závalu: sloupky, podpovídky, odstavce a jiné krátké texty 2020, Petr Hruška

Minuta na rozloučenou 2011, Hana Marie Körnerová (p)

Tak do půlky jsem se snažila přečíst, ale vážně se to nedalo. Marianna mi pila krev a její chování mi lezlo na nervy. Nepochopila jsem větu - "napila se vody" - v pralese, téměř nahá, bosá a osamocena, bez ničeho, to se jako napila z řeky? Po výčtu všech nebezpečí a možných onemocnění? Druhou půlku jsem jen prolistovala, a zachytila pár momentů, které mě ubezpečily, že není třeba číst dál. Nic, co bych ještě někdy četla a nic, co bych doporučila.... celý text

Hrobník 2022, Oliver Pötzsch

Knihu jsem si chtěla koupit, ale mají ji v knihovně, takže zapůjčena. A dobře jsem udělala, znovu už bych ji nečetla. Vadí mi, když při líčení dobové atmosféry mám pocit, že čtu učebnici dějepisu. Historické detektivky nevyhledávám.... celý text

Smlouva proti lásce 2005, Táňa Kubátová

Mně se to nelíbilo. Myšlenka domluveného sňatku originální, ale nemůže to fungovat. Pan podnikatel si myslí, že za své peníze si může koupit úplně všechno. Vymyslí si pravidla a je dotčen, když je protistrana striktně dodržuje, Nezvyklý na nezájem žen ho popuzuje, když před ním nejde do kolen. Pokud bych mu měla věřit, nesměla by kapitola s Alicí dopadnout v její prospěch. A to, že člověk méněcenný společensky i obchodně, pokud nemá legitimního partnera... To jako, kdo je sám, je out, a kdo je pod čepicí, je dokonalý. Nevadí, že manželství nefunguje, partneři si nerozumí, podvádějí se, lžou si..., pro společnost jsou v pořádku. A ten, kdo není ženatý, je rázem vadný... Středověk už byl. Anna byla zraněná a subtilní, a on ji sprostě využil, jeho "lásku" mu nevěřím. Kniha mě zklamala.... celý text

Jak to tenkrát bylo? 1994, Susan Howatch

Začalo to dobře, říkala jsem si, týjo, to je super. Ovšem, po pár stránkách to bylo horší a horší. Na malém formátu se mi ještě nestalo, že by se mi tak hrozně pletly postavy. Max, Michael, Sarah, Sofie, Joh, Justin, Marijohn, než jsem přestoupila z vlaku do vlaku, byla jsem v pr Neustále někdo někam šel a druzí se ptali, kde je Max? Nevím, někam šel. Kde je Michael, šel se podívat, kam šel Max, atd., asi 60x, no, napalici. Pak jsme museli vyslechnout 30 verzí, jak to tenkrát bylo, a jelikož jsem nebyla schopna udržet kdo je kdo a s kým a proč, vrhla bych se nejraději z útesu ( nebo pod vlak ) já sama, jen aby už byl konec.... celý text

Byl jsem tobruckou krysou 2008, Jan Šebelka

Moje tajemná zahrada 1998, Nancy Friday

Nemám moc ráda knihy, kde jsou skutečné případy, tato kniha je složená z 90% z dopisů a z výpovědí žen, které ochotně svěřily “autorce své nejtajnější představy, sny a fantazie. Sexuální samozřejmě. A někdy i podhrnou závoj svých životů a manželství. Drtivá většina se stydí své představy svěřit partnerovi, ale nevadí jim, když to vyjde knižně celosvětově a přeloží se to do 30 jazyků Je to takový pelmel většinou divných, občas hezkých či úsměvných, často až ujetých, ale i dosti nezáživných výpovědí. Některé jsou doslova o ničem a některé vyšperkované do detailů, občas až bizarní. Zas tak úžasné to není. Časem to začne i nudit.... celý text

Když padá sníh... 2001, Jana Šlegrová
odpad!

Tak to byl trapas. V 16 bych dokázala i já něco takového sesmolit, ovšem nikdy bych nedovolila, aby to opustilo hodně tajnou zásuvku a spatřilo světlo světa. Anet byla kráva jak má být, od pusinek se lepí celá kniha, i když já bych jí spíš dala přes pusinku. A tři autonehody, to jako vážně?!, to předčí nejdivočejší dívčí sny ( v každém románku pro dívky musí k nějaké dojít ). Úmrtí, zázračné uzdravení, nezapomenutelná noc, těhotenství, potrat, učitelé, co nechají řádit fracky celý týden podle svého, třídní playboy a krásná nová holka, no snůška klišé nahečmané do směšného blábolu.... celý text

Dlouhán odnaproti 2004, Táňa Kubátová

Rozkošná a úsměvná pohádka pro velký holky. Sedlo mi to, přečteno za dopoledne. Autorku znám jen podle jména, vidím, že se jejich knih bát nemusím, určitě se po další ráda poohlédnu.... celý text

Fantom propasti 1995, Irene von Velden

Spíše červená knihovna než cokoliv jiného. Krásná obálka a lákavý název, příběh ale dosti jednoduchý a nudný, vše bylo krásné a něžné

Jak se do lesa volá 2023, Marie Horová

Vyšetřování zajímavé, ale postavy mi prostě k srdci nepřirostly. Kdybych měla napsat referát, jaká je Lenka, Martin, Patricie, tak vím jen, že jsou. Kladou dotazy a jinak prostě nic. Nic o nich nevím. Ještě průhlednější je Gaia, o té si myslím, že si ji Martin jen vymýšlí.... celý text

Proklínám Tě, lásko 2008, Radka Zadinová
odpad!

Brr, fakt divný, ujetý.

Rozcestí 1997, Markéta Harasimová

Poněkud naivní příběh, ale kdyby mi bylo 18., přečetla bych ho s větší chutí. Nikdy jsem tyto dívčí a ženské romány nečetla, líbila se mi Zdena Frýbová a dál jsem v české tvorbě nedošla. V předpubertě to byla řada Veronika, tu jsem asi přelouskala celou, ale ke knihám z edic Petra, Erika, Vikend a Akcent jsem cestu nenašla. Nyní mám období, kdy jsem přetížená bestsellery a holocausty a vraždami, tak mám nakoupen valník knih po 5 korunách právě z těchto edic. Hrdinka je nesympatická rozmazlená husa, co nesmyslně žárlí. V podstatě okamžitě, co na chodbě zahlédne krásnou sousedku, vyhodí ( novo ) manžela od stolu i lože. Mamince sice vyčítá absenci citu, ale její prachy ji nesmrdí. V práci se moc neohřeje, napřed si stále bere volno, aby si řešila své osobní věci, následně zůstane doma na rizikovém ( jak jinak) těhotenství. Dále tam máme jako vždy několik tragických úmrtí. Lásku dalšího muže odmítá, ale byt si od něj vezme. Nepochopila jsem, proč dítěti rve lahev ( kterou, cituji : potvůrka, odmítá ), a nekojí ji. Také k ní večer volá pohotovost a druhý den vyrazí s kočárem na nákupy. Plno nesmyslů, jako v každé knize autorky. Konečná zápletka už je vrchol trapasu. To už bylo vážně moc. Ale, jak říkám, v 18. bych to ocenila lépe. Vdavky, peníze, skvělá práce, nevěra, miminko, hepíček, to vše by mě bavilo. Hvězdičku dávám za návrat v čase do dob telefonních budek a Felicií.... celý text

Když svítí hvězdy 1996, Markéta Harasimová

Opět knížka o tom, jak naivní puberťačka “ miluje “ záporáka, a odmítá hodného kluka. Rodiče zde jsou popsáni tak kladně a chápavě, až to působí jako parodie. Nevím, zda má autorka osobní zkušenosti s predátory, ale téměř pokaždé vykreslí toho hajzla obzvláště odpudivě, u knih s násilím opravdu brutálně, že člověk nechápe, jak ho může dívenka 3/4 knížky milovat a nechat se ponižovat a využívat. Hvězdičku za návrat v čase do 90. let.... celý text

Šepot z lesa 2022, Kateřina Surmanová

Nejsem cílová skupina, mystery nečtu, myslím, že peklo dokáže člověku udělat člověk sám o sobě až až. Co hodnotím velmi kladně, je jazyk. Od autorky bych si ráda přečetla cokoliv “ normálního. To, co dokáže vykřesat z jazyka českého, je nádherné. Pokud je pachatelem něco, co ve skutečnosti není, tak mě to prostě nebaví, nevěřím, a tím to pro mě ztrácí hodnotu. Nejsem schopna a ochotna se na tu vlnu naladit, přijmout to. A otevřený konec je doslova podraz na čtenáře.... celý text

Život nezklame 1947, Jiřina Dvorecká

Další kniha mého mládí a dospíváni. Tylku jsem milovala a moc jí fandila. Četla jsem opakovaně, nikdy mě nepřestala bavit. Už je to asi 40 let, stále ji ale mám a jednou ji opět otevřu. Třeba pro svou vnučku, dá-li mi někdy panbu nějakou :-)) Ta bude zírat, až odložíme mobil a ponoříme se o 100 let dozadu do mouky a marcipánu.... celý text

Zámek u vřesoviště 1995, Irene von Velden

Na můj vkus je tam příliš vévodkyň, princů a hlavní hrdinka má lautr houby co na práci, jen pije kávu, utrácí hraběnčiny peníze, odpočívá a prochází se, aby jí vyhládlo. Jo, vlastně jí jde o život :-) Ale myslím, že dřív ji zabije kofein a cholesterol. Trochu nudné a rozhodně se to moc do edice nehodí, je vidět, že autorka je doma v Zámeckém románu. Slabší, i na četbu do vlaku, a chlap by to asi nedokázal přelouskat vůbec. Horor nečekejte, spíš jatka v podobě tuctu otrávených zajíčků ušáčkůještěže má hraběnka za kámoše bývalého policejního radu :-D... celý text