Aghatte přečtené 1833

Život nezklame 1947, Jiřina Dvorecká

Další kniha mého mládí a dospíváni. Tylku jsem milovala a moc jí fandila. Četla jsem opakovaně, nikdy mě nepřestala bavit. Už je to asi 40 let, stále ji ale mám a jednou ji opět otevřu. Třeba pro svou vnučku, dá-li mi někdy panbu nějakou :-)) Ta bude zírat, až odložíme mobil a ponoříme se o 100 let dozadu do mouky a marcipánu.... celý text

Střípek pro štěstí 1947, Marie Flieglová

Moje oblíbená kniha v pubertě. Nevím, kde se u nás vzala, asi ze zrušené závodní knihovny. Nevím ani, kdy jsem ztratila touhu číst stejné knihy stále dokola. Tato mě velmi bavila, příběh šikovného děvčete v kanceláři jsem přečetla snad 300x, a ještě dnes si vybavím nějakou pasáž. Knihu určitě stále doma mám, a jednou ji opět otevřu.... celý text

Miriam 1999, Markéta Harasimová

Vynechám naprosto děsivou obálku, to nemá člověk slov. Příběh citově plochý, bez emocí vyprávěný, a na druhou stranu samé kudrlinky, škádlení a čertovské jiskřičky v očích, dloubání do žeber. Kamarádka Anna ( ikdyž jejich přátelství - nikoho jiného prostě neměly ) má přes rok anorexii, a “už i manžel si toho všiml ? Překotný porod trvající 3 hodiny proč nevytočil 155 hned, jak začal? Předčasně narozená dvojčata asi o měsíc, co je na to divného? Neznám dvojčata narozena v termínu. Děti ihned po porodu spokojeně spaly, obě, aby se mohl v klidu věnovat mamince. Měla asi 50 chlapů, ale když ji chytil Robert kolem pasu, instinktivně ucukla, a ucítila závan minulosti. Jeho dech páchl pivem, jako dech otce, ale najednou ji to vzrušovalo? Vytáhne cizí ženskou nabouranou z auta, přitáhne ji do svého objetí, a už ji nechce pustit. Za pár minut už se válej v hotelu. První část knihy je psána skokově, měsíc sem, rok tam, a v druhé části se nudíme u každého polínka přiloženého do kamen a každého kousnutí do buchty. Miriam měla štěstí, že její zvrhlý otec měl prachy a včas zemřel, aby se mohla osamostatnit, a přehrabovat prachy vidlemi, co kdyby to byl zadlužený ožrala, co zde bude strašit 50 let? A taky měla báječné spalování, při tom, co sežrala, by každá normální žena byla jako almara. Prostě scifi já nečtu, tak nevím, proč to dělám.... celý text

Nefritová lilie 2021, Kirsty Manning

Opět střídání postav a časových rovin... Námět trochu okoukaný, v každé druhé knížce se někdo někam vydá pátrat, jak to bylo za války a čí je to dítě. A cestou většinou potká svůj osud. Zde bylo trochu netradiční prostředí, ale že by mě kniha uchvátila, nemůžu říct. Neumím si představit, že bych tyto knihy kupovala a hromadila doma v knihovně. Mám knihovnu plnou oblíbených autorů a nadčasových děl, knížky, ke kterým se ráda vracím. To, co produkuje současné tvorba, je jednak jako přes kopírák, a jednak nemám chuť vzít knihu znovu do ruky. Vracím do knihovny a půjčím si zřejmě něco obdobného...... celý text

Osmnáct... 2001, Markéta Harasimová

Více než kdy jindy platí, nesuď knihu podle obalu. To by Erika a Petra neprodaly ani řádek. Za 5 korun z antikvariátu a ještě vyřazena z knihovny. Večer jsem otevřela, do půlnoci přečteno, nešlo odložit. Hutný děj bez zbytečné omáčky rovnou na dřeň problému. Kdo někdy byl zamilovaná puberťačka, ví, jak je všechno přehnané. City, pocity, láska, nenávist. Zdá se to přehnané, ale za mého mládí tak děvčata reagovala. Nevím, jak je na tom mládež dnes, celá společnost je nemocná Nejlepší, co jsem od autorky četla. Většinou jsou to bláboly, ale zde byla ještě skromná, a snažila se zachytit problémy tak, jak jsou. Verča byla nešťastná, o to více kolem sebe kopala a odmítala pomoc, její sebedestrukce dospěla do konečné fáze. Rodina naprosto zklamala, a reakce matky byly horší než pěsti agresora. Sluníčkový konec je jediné, čemu nevěřím, suicidálni bulimička by šla štandopéde na uzavřené oddělení na psychiatrii, také nevěřím, že její blízkost u mrtvé feťačky ( zapoměla tam navíc všechny své věci ), by nechala příslušné orgány chladnou a nikdo ji ani nevyslechl. Postava zamilovaného doktůrka působila směšně až ujetě, jeho kočičky, berušky, holčičky ve mně vzbuzovaly podezření, že jde o dalšího magora, kterej využije slabou a méněcennou holku. Mám objednáno ještě Miriam, tak jsem zvědavá, ale už se i těším :-)... celý text

Slovo proti slovu 2022, Markéta Harasimová

Se džbánem pro vodu 2023, Marie Horová

Já bych to čtivé nenazvala. Nudné popisy cesty a řeky a silnice stále dokola, šel tam a šel sem, a zase zpět, 200 str. tam vůbec nemuselo být, a byla by z toho krátká povídka. Kdybych měla na práci už jen ležet a číst, tak budiž. Pachatel zjevící se hned na začátku, a pak až na konci je okoukané, tudíž překvapení se nekonalo. Osoby mi nepřirostly k srdci ani jediná, snad trochu snesitelný byl Knihovník. Mám pocit, že celé slavné pátrání nikam nevedlo, a případ se vyřešil tak nějak sám. Policie ani její úžasný poradce mě o svých kvalitách nepřesvědčili. Podruhé už knihu číst nebudu.... celý text

Říkali jí Meluzína 1996, Maja Merling

Někdo by měl Maje říct, ať napíše pořádnou knihu, a já budu první, kdo si ji koupí. Opět čtivá zajímavá povídka, moc mě to bavilo. Tajemné prostředí ostrůvků Scilly, tajemství zlaté sošky, přála jsem si, aby to mělo o 200 str. více.... celý text

Děkuji, sestřičko... 2012, Hana Marie Körnerová (p)

Na autorku se chystám už roky, ale vždy bylo, co číst jiného. Včerejší probdělá noc mi vtiskla do ruky tuto knihu. Musela jsem se podívat, zda nedržím Jiráskovo Temno... Překvapila mě ta hustá deka nad celou knihou. Byla jako ten smog nad městem. ( Přiznám se, že ta města mi dávala zabrat, kromě zmíněné Prahy jsem nechápala, ve kterém se zrovna děj odehrává ). Stát řídila strana, nemocnici lékaři a vrchní sestry, rodinu rodiče, a město drbny a kadeřnice. Sylvie mohla jen stát v pozoru a s hlavou sklopenou poslouchat rozkazy. její jediná revolta byla, že "klofla doktora", což ji nebylo nikdy a nikým odpuštěno. Postava Oldřicha byla vyloženě odpudivá, kromě toho, že se na ni sápal překypujíc touhou, kdykoli se dostal do jejího rádiusu, se na nic jiného nezmohl. Klofnout takového doktora považuji za vítězství Pyrhy. Popis komunistické svatby a porodu byl jako noční můra. Korunu tomu nasadil prvomájový průvod. A to, že všichni všude hulí a pijou kávu považuji za nemocniční klišé té doby. I já pamatuji doby, kdy se normálně kouřilo na sesterně, člověk psal papíry a vedle přetékal popelník... Takže, nebyla jsem četbou potěšena a myslím, že dnešní ženy neosloví vůbec. Oboje rodiče vyzněli jako banda ze 17. století, ač stále zaznívalo, není přece středověk. A podezřívám novopečeného dědečka, že by slzu rozhodně neuronil, kdyby prvorozený vnuk byl holka.... Nedivím se, že jediné, čím se lidé bavili, byl sex a chlast, celých 40.let. Z celé knihy jsem nepocítila ani střípek naděje, něco pěkného. Jediná kladná postava - mateřsky starostlivé sousedky, začala brzy lézt na nervy nejen mně, ale i Sylvii.... celý text

Jsi můj osud 1996, Markéta Harasimová

Proč je v anotaci psáno, že Magdina rodina je nefunkční a bez citu? Byla naopak jako vystřižena z příručky o rodině, všichni tak trapně kladní a chápaví. Vrátila jsem se o 30 let zpět. Dokonalý posun v čase. V pubertě za totáče podobné “dívčí románky četla každá holka. Jazyk a prostředí odpovídá době vzniku, čerstvého postkomunismu, podniky, večírky, organizovaný Silvestr, zlepšováky, Olcity a Felicie, uhlí na dvorku a bublanina ve spíži, blůzky a kostýmky, postsoudruzi na postech ředitelů a do toho dívky prahnoucí po skutečné a jediné lásce a milování. Učení, maturita a nechtěná těhotenství. Jako pohled do minulosti docela zábavné, ale rozhodně ne nadčasové, dnešní mládež asi neosloví. Není tam ani jeden upír :-))... celý text

Jaká byla Cassidy Holmesová 2022, Elissa R. Sloan

Jako trubka jsem si myslela, že jde o skutečnou skupinu, bylo mi divné, že ji z mládí neznám. Skupina G. L. O. S. S. skutečně existuje, je to hardcore kapela zabývající se menšinami, hlavně žen - např. trans, lesby, postižené a pod., hrají, zpívají a křičí do světa jejich problémy. Tato kniha je ale fikce, o fiktivní zpěvačce. Nicméně zrození, vzestup, pýcha a pád jsou v showbyznysu hodně podobné, ať je to Petr nebo Pavel. Jsem ráda, že v naší skvělé knihovně knihu mají a já si ji tak můžu v klidu přečíst. Vším tím třpytem i bahnem slávy se ze svého skromného životečka prokousat a nahlédnout do ložnic a talířů hvězd a vyjít na chvílí na podium a okusit sladkou závrať z plného sálu a vyprodaného turné. Ovšem, co mi vadí, jsou opět oddělené kapitoly z pohledu každého zvlášť. ( proč už nikdo nepíše kontinuálně? )... celý text

Satanovo venkovské sídlo 1997, M. R. Richards (p)
odpad!

Děsná ptákovina plná zohavených tlejících mrtvol. Plné nelogických jednání démonů, kdy mají a nemají moc, byl to takový blábol, co nedával moc smysl.

Nejkrásnější dar 1997, Markéta Harasimová
odpad!

Chápu, že na 160 str. nejde nijak prokreslit charaktery, ani rozvíjet složitější příběh. Ovšem toto bylo jen miluje mě, nemiluje, miluju ho, nemiluju, ne, miluju toho druhého. Semtam sebou flákla vysílením na zem, a hned přispěchal švarný mládenec na pomoc. A co víc, okamžitě po ní zatoužil, ona po tom prvním ne, a po tom druhým ano... Pak to zase bylo jsem těhotná, nejsem těhotná. Chudák její zaměstnavatel, napřed si dávala každou chvíli volno, aby se mohla z té země sebrat a zamilovat, a nakonec se slovy "vrátím se s výpovědí pro své věci", zdrhla z práce úplně. Šišlající chlapeček a babička v nemocnici to už byl jen vrchol mé míry tolerance. Zhnuseně jsem zaklapla a litovala 50kč, kterou jsem za ni dala. P.S. příšerná obálka, a nicneříkající název, ale to byl v devadesátkách v této edici běžný jev... celý text

Poháry touhy 2017, Markéta Harasimová

Geraldova hra 1996, Stephen King

Četla jsem kdysi dávno, a moc se snažila knihu z hlavy vytěsnit, děsně jsem se bála a měla z ní noční můry. Hned jsem ji někomu dala dál, ani v knihovně bych ji nesnesla. Dělám, že ji neznám a nechci vzpomínat. Jiné knihy od Kinga jsem už do ruky nevzala.... celý text

Šestnáct stromů na Sommě 2022, Lars Mytting

Překrásný jazyk a spletitý příběh, kniha, která se čte sama.

Záhada rukopisu 2022, Kirsty Manning

Opět střídáni postav a časových dějů, noví autoři už jinak ani psát neumí. Dost mi to vadí. Už při čtení anotace bylo jasné, co se asi stane, a stalo. Nic originálního, ale budiž. Současná linka mě nebavila vůbec, ta tam ani být nemusela, stačila by léta válečná. Přátelství v nelidských podmínkách je vždy čtivé téma, a neoprávněně odsouzeni bojující za rehabilitaci bezmoc a beznaděj, když všichni vědí, že to neudělala, a lžou a lžou, na to nemám nervy. Šlo to. Ale znovu bych už knihu nečetla, ani si ji nekoupila. Vracím do knihovny pro další čtenářky.... celý text

Sběratelka sirotků 2021, Ellen Marie Wiseman

V listopadu 2020, kdy u nás probíhala první vlna covidová, a všichni za pochodu se učili, co dělat a jak žít s pandemií v zádech, jsem na Prima ZOOM viděla dokument BBC o Španělské chřipce. Končil větou, jaké by to asi bylo, kdyby v dnešním globalizovaném světě vypukla epidemie. Myslím, že byl natočen 2019. Kniha je děsivá, opravdu jsem se těšila, až se konečně dostanu utrpení na konec. Procházíme 6 let života Pii, a nejhorší horor by se nemusel stydět. Jediné, co vytýkám, stejně jako u předchozí knihy, je donekonečna opakování stejných frází- chtělo se jí zvracet, nechtělo se ji dotýkat, podlomila se jí kolena, kousala se do tváří, cítila tep ve spáncích Na každé stránce několikrát. Rodina Hudsonových působila až kýčovitě kladně, ale Pia si zasloužila protipól utrpení, špíny, hladu a všudypřítomné smrti. A jak jde o děti, vždycky vyměknu, takže budu kritizovat jen málo. Paradoxní bylo, jak říkali Dětské odděleni nebo Dětský pokoj, jakoby ostatní, odrostlí plenkám, přestali být dětmi.... celý text

Annakronská bílá paní 1996, Maja Merling

Přečteno za 30 minut ve vlaku, splnila má očekávání nenáročné četby na cesty. Psáno pěkně, příběh nijak vyjímečný a vcelku předvídatelný, ale to ničemu nevadí. Obálka zcela mimo mísu, netuším, kdo to může schválit... Maja Marling píše pěkně, a kdyby dostala větší prostor, věřím, že by i "normální" knihu dokázala napsat se ctí.... celý text

Nacistova dcera 2022, Max Czornyj

Nemám ráda střídání postav. Dobrý autor dokáže psát tak, že nepotřebuje kapitoly oddělovat, aby bylo jasné, odkud vítr vane. Nebylo mi jasné, jak v táboře smrti někdo píše a uchová 100 str. deník, ale poslední stránky mi to objasnily. To byl trochu podraz nejen na Annu, ale i na čtenáře. Terapeutka mi lezla krkem, být jeji pacient, tak už dávno visím. Ale celkem to šlo, knihu mám z knihovny, nekoupila bych si ji. Vrcholná scéna byla dojemná, vlastně obě, první šílená a neskutečné krutá, druhá laskavá a k pláči. Lidstvo by nemělo zapomínat, to co se dělo v táborech, transporty, když to čtu, mám z toho dlouho noční můry. Zde to bylo obzvláště popisné, autor nás neušetřil ničeho. Nejhorší je, že jde o skutečnost.... celý text