1. Domů
2. Autoři
3. Kirsty Manning
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 3
• Bazar 8
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Kirsty Manning

Záhada rukopisu

„Jednoduché ženské oddechové čtení, a to přesto, že se odehrává ve válečné Francii. Nečetlo se špatně, na odpočinek asi ujde. Hlavní zápletku odhalíte po několika úvodních stránkách. Vůbec nic jiného než odpočinek knížka nepřinese a ani nezůstane ničím v paměti. Dočetla jsem před týdnem a už teď si horko těžko vybavuji, o čem ten příběh vlastně byl.“... celý text
— Pavlaj

---

Záhada rukopisu

„příběh, kde se prolínají dvě časové linie. Jedna je zasazena do období 2. světové války a druhá, která se odehrává v současnosti. Kniha má románový drive a je zde otevřený konec, na který si pozorný čtenář umí odpovědět. Utrpení během války se nevyhnulo ani lidem ze západní Evropy a je pro českého čtenáře možná velkým překvapením, že i Francouzi strádali v pracovních táborech a zacházení s nimi nebylo příliš " v rukavičkách". Představa strašných směn v chemicky-toxické továrně je hrozná a asi málokdo si ji umí opravdu reálně představit, ale hrdinka (vlastně hrdinky) tomu čelily jak nejlépe dokázaly a snažily se za každou cenu přežít neskutečný teror, který se jim nesmazatelně vryl do duše. Vzpomínky na utrpení potom byly realizovány v detektivních románech, které nás přenáší do klidné současnosti.“... celý text
— Blanchi

---

Ztracené klenoty

„Londýn, 1666: Dívenka probíhá kolem hořících domů doufajíc, že ten jejich dům plameny ještě nezasáhly. Musí se postarat o svou rodinu, musí najít šperky…. Současnost: Kate, mladá historička specializující se na šperky a drahokamy, dostává nabídku napsat příběh o pokladu z Cheapside. Tento úkol přijímá a začíná tak pátrat a odkrývat historii nejen pokladu samotného, ale i rodinnou, která, jak to tak vypadá, má s pokladem z Cheapside něco společného. Rok 1912: Essie to nemá vůbec v životě snadné. Matka alkoholička, která se nedokáže postarat o svou rodinu, bratr, který pracuje jako kopáč a tři sestry. Jen bratr a Essie nosí domů nějaký ten peníz, který jim sotva stačí na kus žvance. Někdy ani to ne. Když však bratr a jeho kolegové jednoho dne narazí při kopání na poklad, jsou z toho všichni u vytržení. Jak takový nález pokladu může ovlivnit jejich životy? Tři dějové linie v knize Kirsty Manningové vás opět dostanou. Ztracené klenoty jsou druhou knihou autorky a já bych snad řekla, že i tou nejkrásnější. Kirsty Manningová má nádherný spisovatelský dar, který vás opravdu nejenže vtáhne do děje, ale chytne vás i za srdce. Ve Ztracených klenotech se dozvíte mnoho o historii, o výrobě šperků, ale také o životě v různých dobách. Tento příběh pojí tajemství, láska, smrt, historie a cestování. Pokud tahle kombinace není dokonalá a jako stvořená pro naprosto kouzelný a úchvatný příběh, pak už opravdu nevím! Díky historičce Kate se podíváme do několika koutů světa v současnosti i minulosti. Budeme putovat po stejných stopách, po kterých se vydávaly drahokamy nalezeného pokladu. Je to kouzelná cesta objevování a odkrývání nejen minulosti pokladu samotného, ale také rodinné minulosti. Je to cesta zapomínání na bolestné okamžiky vlastního života a nalézání nového přátelství. Milé dámy a pánové, dovolte mi vám sdělit, že tohle je jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem letos četla. Všechny tři knihy od Kirsty Manningové jsou nádherné, ale tahle, tahle ke mě doputovala tak nějak nejvíce ze všech. Jak autorka sama uvádí, její příběh je smyšlený, i když je inspirovaný skutečnými událostmi. Na zadní straně knihy můžeme najít část seznamu literatury, do které autorka nahlížela při psaní, aby nám podala co nejvěrohodnější příběh. Její rešerše jsou v příběhu opravdu znát, protože při čtení se zkrátka ocitnete v době, o které píše. Do detailů nám předkládá život v různých historických obdobích. Popis míst a situací je tak krásný a povedený, že se zkrátka při čtení ocitnete v naprosto jiné realitě. Že se ocitnete v samotném příběhu. Promyšlenost celého příběhu je naprosto brilantní a obdivuhodná. Je pro mne snad až naprosto nepochopitelné, jak vůbec mohlo takové dílo vzniknout. Jak se to dělá? Jak může mít někdo tak krásnou fantazii, kterou propojí s realitou a vznikne takový příběh? Kapitoly v knize nejsou nijak příliš dlouhé a hezky se střídají dějové linky, které se na svém konci pojí v jeden velký a krásný příběh, kdy vše do sebe krásně zapadne. Zapadá to už v průběhu celého čtení, ale na konci si to hezky sedne. Všechny postavy si zamilujete. Myslím hlavní postavy. Alkoholická matinka vám bude hrát na nervy, učitel ze školy taky a kněz také nepobral příliš mnoho empatie, řekla bych. Ale Kate, Marcuse, Essie a její sourozence budete mít rádi. A přesně o nich je příběh především. Budete také obdivovat krásu šperků a kouzlo jejich výroby. Na této knize jsem nenašla ani zrnko toho, co bych ji mohla vytknout. Je to opravdu nádherný příběh a já vám ho z celého srdce mohu doporučit. Bylo to tak krásné, až je mi líto, že to skončilo… ale kdo ví, třeba nás autorka brzy potěší další svou knihou.“... celý text
— VasnivaCtenarka

---

---

Záhada rukopisu

„Píše se rok 1939 a ve vile na Azurovém pobřeží Margot, schovaná za palmou na balkóně, stiskne spoušť zbraně. Mademoiselle Schramsburgová padá k zemi bez známek života. Stala se vražda. Vražda, která se však stát neměla a která otočí život Margot vzhůru nohama. Současnost: Evie, matka dospívajícího syna, žijící v Paříži, byla oslovena, aby pomohla s výstavou Joséphine Murantové, věhlasné autorky detektivních příběhů. Joséphine byla pratetou jejího zesnulého manžela. Evie tedy odjíždí do vily na Azurovém pobřeží, aby se tam o Joséphine dozvěděla více. A jak začne pátrat po její minulosti, začne se odkrývat nádherný příběh, který budete doslova hltat očima. Záhada rukopisu je třetí knihou od Kirsty Manningové, která se objevila na českém trhu. Pokud jste četli Nefritovou lilii nebo Ztracené klenoty, tak už víte, jaký poklad Kirsty Manningová je. Její příběhy jsou opravdu tak krásné, že pokud byste si její knihy nechali ujít, byla by to ohromná škoda. Záhada rukopisu se dotýká 2. světové války i současnosti. Je to příběh, kde se dotknete osudů tří žen, které si zkrátka zamilujete. Kirsty Manningové se v každé knize úžasně daří přiblížit nám dobu i své hlavní postavy tak, že si je zkrátka každý musí zamilovat. Styl psaní, který autorka zvolila, vás bude vtahovat do děje a nebudete chtít se čtením přestat. Přenesete se zkrátka do jiného světa. A pokud tohle kniha umí, pak si zaslouží nejlepší možné hodnocení. A to jsem ještě nezmínila to zajímavé rozuzlení, které pro vás bude jistě příjemným překvapením na závěr. Tahle kniha vás prostě nezklame, věřte mi. Velmi kladně hodnotím samotnou promyšlenost příběhu. To bylo naprosto brilantní a bylo vidět, že autorka se musela věnovat mnoho času rešerším, aby nám osudy hrdinek předložila tak uvěřitelně. Tempo knihy bylo velmi příjemné. Spisovatelský talent autorky nedovolí, aby se v knize nacházelo byť malilinkaté hluché místo. Ani náznak hluchého místa jsem tam nenašla. Kniha byla rozdělena do několik dějových linek a také do kapitol. Vše ale do sebe krásně zapadalo, i když se dějové linky střídaly. Chtěla bych na knížce najít alespoň jednu jedinou věc, kterou bych mohla zkritizovat. Ale věřte nebo ne, není vůbec nic, co by si kritiku zasloužilo. Knihu vám mohu doporučit s naprosto čistým svědomím. Myslím, že z ní budete nadšeni jako já. Opravdu stojí za přečtení – moc krásný příběh.“... celý text
— VasnivaCtenarka

---

Záhada rukopisu

„Další, ale opět jiný a krásný příběh o druhé světové válce. Nevím, jestli je příhodné psát o válce, že je to krásný příběh. Ale je to pravda. Nádherným rukopisem nám autorka přináší všechny ty chvíle, které byly příšerné a my můžeme poznat ty všechny statečné lidi, ženy, muže, ale i děti, kteří bojovali za dobrou věc. Žili jen z naděje, že jednou válka skončí a oni budou mít nový život. Vedli různé odboje, šířili tajné informace, byli si ve vězení jeden druhému oporou, … Joséphine i Margot se mi dostaly do srdíčka. To jejich přátelství mi vhánělo slzy do očí. Jejich statečnost, humor i v těžkých chvílích. Možnost psát si tužkou do knihy takový deník z vězení muselo Joséphine dodávat sílu. Sílu, že i kdyby nepřežila, její zápisky se dostanou na světlo. Evie s Clementem v současné lince příběhu jsem si také oblíbila. Moc jsem ji přála, aby znovu dokázala nalézt štěstí. Prostředí knihy krásně popsané, úplně jsem viděla azurové pobřeží a cítila vůni pečeného chleba a croissantu. Závěr byl skvělý. Asi to mohlo dopadnout i líp, ale to už by nebyl román že života, ale pohádka. Knihu jsem si moc užila. Mám moc ráda propletené události, minulost přítomnost a hledání střípků minulosti.“... celý text
— EvikU.