Adele.
přečtené 191
Na západní frontě klid
2015,
Erich Maria Remarque (p)
Kniha přečtena v rámci povinné četby, hodnocena jinak než mnou vybrané knihy :) V této knize se autorovi podařilo naprosto přesně a surově popsat hrůzy války. Jak sám podotýká hned na začátku, knihu by se dalo označit jako svědectví, takovou zpověď všech ztracených vojáků. Popisy a celkově atmosféra knihy pro mě byly strhující. Bylo mi tak líto mladých chlapců, které válka naprosto zničila. V jejich věku by se takovými věcmi vůbec neměli zabývat, mohli by být skoro mými vrstevníky! Neměli by přeci vidět tolik krutosti a smrti, neměli by zabíjet s nacvičenou lhostejností a být neustále pod tak neuvěřitelným tlakem – neustále v nejistotě, co přijde v další minutě, jestli budou v další minutě vůbec naživu. Zároveň mě hluboce zasáhla bolest z nepochopení a nuceného odloučení od rodiny, kdy Pavel sice přišel na dovolenou domů a byl se svými blízkými, ale bylo to, jakoby byl od nich stále na míle vzdálený – nikdo mu nerozuměl, byl někdo úplně jiný, za tak krátkou dobu a v tak strašlivých podmínkách dospěl. Jeho prvním zaměstnáním po studiu bylo zabíjení. Kam se tedy měl on a jeho přátelé vrátit, když nic jiného neznali? Vše bylo popsáno s ledovým odstupem, příběh se stával čím dál tím více temným a nasyceným tak nesnesitelným zoufalstvím, že mě z toho doslova mrazilo. Myslím, že by si tuto knihu měli přečíst všichni diktátoři, kteří se dobrovolně zapojili do války, kteří do války poslali své lidi. Protože je tak strašně nespravedlivé, že za nenávist pár výše postavených lidí musí umírat a tolik trpět zbytek národa. Že to vlastně na obou stranách vždycky odnesou ti nevinní.... celý text
Krysař
2021,
Viktor Dyk
Kniha přečtena v rámci povinné četby, takže ji hodnotím jinak, než mnou vybrané fantasy či YA :) Dílo mě velmi zaujalo, upřímně jsem nečekala, jak moc se mi může líbit kniha napsaná tak dávno. Díky svižnému spádu a zajímavému ději se to četlo v podstatě samo. Ze všech těch vznešených popisů tajemného prostředí i tajemné osobnosti hlavní postavy mi navíc úplně běhal mráz po zádech. Pochmurná, mrazivá atmosféra tu byla opravdu bravurně popsaná a naprosto mě uchvátila. Líbila se mi i samotná postava krysaře. Nedělal hloupé chyby (jak to má ve zvyku většina hlavních postav), a i když jsem o něm vlastně moc nevěděla, dovedla jsem se do něj velmi rychle vcítit a fandila jsem mu v boji za svou lásku, proti zkaženosti města. Bylo mi líto krysařova krutého osudu, že ho lidé nepřijímají a on musí žít osaměle. Ve městech, která krysař navštívil, se nikdy zbytečně nezdržoval, ale po setkání s Agnes se rozhodl v Hammeln zůstat déle, možná získal i naději, že je možné se někde usadit a žít mezi normálními lidmi. Jeho osudem ale bylo zůstat tím, kým byl – krysařem, kterého „lidé vidí rádi přicházet, ale ještě raději odcházet“. Proto mi možná ten konec připadal správný. Sice byl smutný a dalo by se říct, že to celé skončilo špatně, ale je otázka, jestli to opravdu končilo špatně. Jestli to tak prostě nemělo být. Dle mého názoru je Krysař silný příběh silného muže s nevšední mocí, který po zradě a ztrátě milované osoby bere osud do vlastních rukou – a i když umírá sám, přesně tak, jak dlouhý čas žil, neumírá osaměle. Až do poslední chvíle totiž vzpomíná na Agnes a věří, že na něj, někde v zemi sedmihradské, bude čekat.... celý text
Netvoři a krásky
2022,
Soman Chainani
Kniha mě upřímně opravdu zklamala. Těšila jsem se na zajímavé zpracování klasických pohádek, které budou nápadité a bude mi z nich běhat mráz po zádech, ale bohužel to tak vůbec nedopadlo. Ano, bylo to nové zpracování klasických pohádek, ale moc originální nebyly... nebo možná byly originální až moc. Opravdu podporuju feminismus i LGBT komunitu, ale tady nebyla pohádka, kde by to nehrálo naprosto zásadní roli. V podstatě se zde neřešilo žádné jiné téma a každá hlavní postava pod jednu z kategorií kategoricky zapadala... Přesto ale musím říct, že se mi některé líbily a představovaly pro mě příjemné odpolední odreagování :)... celý text
Maryša
2020,
Vilém Mrštík
Přečteno jako povinná četba k maturitě - takže opět hodnocení jiné, než u mých oblíbených žánrů. Musím ale říct, že se mi Maryša líbila. Vlastně mě to až překvapilo bylo to krátké, napínavé, děj plynul svižně a oproti jiným realistickým dílům, které jsem četla (jako Otec Goriot nebo Zločin a trest), to bylo bez zbytečných popisů. Sice pro mě byly, kvůli použitému nářečí, některé pasáže obtížně srozumitelné a dramata celkově se mi čtou hůře než klasické romány, ale téma mě bavilo a možnost to celé zhlédnout i v hrané formě mi pomohla si to celé ještě lépe představit. Poměrně se mnou otřáslo, že to takhle v minulosti skutečně fungovalo že měly dívky domluvené sňatky klidně s naprosto nevhodnými manželi, nemohly k tomu nic říct a měly tak zničený celý život. Navíc byly v podstatě bezbranné vůči domácímu násilí. Smutné bylo i to, jak se Maryša vlivem nešťastného manželství změnila z veselé dívky se stala zatrpklá nevlastní matka a hospodyně tyrana, která nesnáší svět. Líbilo se mi, jak ze začátku bojovala za svou lásku, a i když si musela vzít Vávru, na Francka nezapomněla Zároveň si dokázala udržet svoji hrdost a nepodlehnout prosbám sobeckého otce. Trochu mi ale vadil její nepromyšlený čin s otrávením Vávry, vždyť chtěla utéct s Franckem a přiznáním se si svůj život ještě více zkomplikovala. Francka jsem si oblíbila. I přes nesouhlas okolí se Maryši nevzdal a chtěl ji vytáhnout ze špatných podmínek. Jako jeden z mála chápal, že štěstí nezávisí na bohatství a to, že je Vávra bohatý ještě neznamená, že s ním bude Maryša spokojená. Na druhou stranu nebral v potaz pocity Maryši a svým neuváženým chováním ještě zhoršoval její pověst. I když to s ní myslel dobře, ani se nezeptal, jak to skutečně chce ona. Celé drama jasně upozorňuje na nerovnoprávnost mužů a žen v tehdejší společnosti a vybízí ženy k svobodnému rozhodování o svém životě. S Maryšou skutečně všichni celou dobu zacházeli jako s majetkem a ne jako se svobodnou bytostí. Ona se ale nakonec rozhodne sama za sebe a svůj život tak konečně vezme do svých rukou. Konec dramatu je nejasný a já se musím ptát, co se s Maryšou dál stane Půjde do vězení a její láska k Franckovi tak zůstane nenaplněná? Jak se k této situaci vůbec postaví sám Francek a její rodina?... celý text
Zločin a trest
1958,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Přečteno v rámci povinné četby... jinak bych se k tomu asi nedostala - a nemyslela jsem si, že to řeknu, ale byla by to škoda. Zločin a trest je rozhodně kniha hodná zamyšlení autor nám předkládá velmi zajímavý pohled na celou problematiku vraždy a nechává nás se pozastavit nad činy a myšlením vraha. Dílo je celkově nadčasové a určitě je dobré ho znát. Občas to ale bylo zbytečně dlouhé, některé pasáže mi připadaly přehnaně popisné a často se pořád dokola opakovalo a řešilo to samé. Měla jsem problém se zorientovat i ve jménech, kterých tam bylo vzhledem k rozsáhlosti díla opravdu hodně, byla pro mě, pravděpodobně kvůli neznámému jazyku, příliš podobná a nějakou dobu jsem tak vůbec nevěděla, kdo je kdo. Během čtení zvlášť nezajímavých pasáží jsem se nemohla zbavit pocitu, že jsem uvězněná v hlavě psychicky labilního člověka a jenom se přes jeho sáhodlouhé, zmatené vnitřní monology a jeho zvláštní uvažování snažím pochopit jeho motivy navíc jsem kvůli jeho často nepromyšleným činům pouze čekala, než bude odhalen. Ke svému okolí Raskolnikov přistupoval s naprosto neoprávněnou pasivitou a tvrdostí, ke svým přátelům a rodině, která v něj vždy věřila a podpořila ho, se choval s neúctou a bezohledně. Byl mi celkově dost nesympatický, už jenom jeho teorie o nadřazených a podřazených lidech a vůbec připuštění té myšlenky, že by mohl mít právo někoho zabít Na druhou stranu jsem si oblíbila Raskolnikovu rodinu, jeho matku a sestru, které byly schopné se pro něj obětovat podobně jako Soňa, která se ho i přes jeho nevhodné, místy dokonce hrubé chování rozhodla následovat na nehostinnou Sibiř odpykávat jeho čin a odejít tak od svého domova a dosavadního života. I přes bezútěšně pochmurný děj nás na konci knihy překvapí nečekaně optimistický zvrat Raskolnikov si připustí svou lásku k Soně, úplně se promění, uzná svou vinu a najde opět sám sebe. V současné době jsme zvyklí na rychlý spád děje filmů, knížek i celého života, takže ano, kniha pro mě byla zdlouhavá, ale zároveň jsem ráda, že jsem se s tímto dílem seznámila a mohla díky všem popisům plně vnímat propracovanou psychiku zločince a uvědomit si, že i oni mohou mít svědomí.... celý text
Otec Goriot
2006,
Honoré de Balzac
Tuto knihu jsem měla jako povinnou četbu do školy - takže jsem vlastně nečekala nic světoborného a upřímně jsem se moc nespletla... Ale je to knížka z roku 1835, takže se to nemůže hodnotit stejně, jako moje oblíbená novodobá YA - proto 3 hvězdičky. Otec Goriot je kniha plná ponaučení a důvodů k zamyšlení popis zkažených lidí, jak chudých, tak bohatých, kontrasty ve způsobech jejich života a skutečnost, že je všechno o penězích. Nelíbilo se mi ani postavení žen v tehdejší společnosti například se zde několikrát zmínilo, že jsou ženy šťastné, když mohou trpět pro muže, že jim mají obětovat své peníze, svůj život. Musím ale říct, že je zde úplně úžasně popsáno, jak Evžen přichází o svoje ideály, jak mu postupně dochází, že obstojí jenom tehdy, začne-li se chovat stejně zkaženě, jako celá společnost. Děj se mi ale zdál zbytečně vleklý. Zdlouhavé popisy naprosto nezajímavých detailů, činností jako je pití čaje nebo dialogů neposouvajících děj. Ani se mi nechtělo číst posledních sto stránek o tom, jak Goriot umírá. Je zajímavé, že i přesto měl snad nejvíce energie právě on, ostatní postavy byly znuděné buďto zhýralým životem, nekonečnou chudobou nebo každodenním stereotypem. Otce Goriota mi bylo hrozně líto. Na jednu stranu si za to asi částečně mohl sám, tím, jak dcery vychovával, se nedalo čekat nic moc jiného, ale v dospělosti by už měl být každý zodpovědný za svoje chování a on jim dal celý svůj život, všechny své peníze, ztratil kvůli nim nejen životní úroveň, svou důstojnost, ale i společenské postavení. Delfína vypadala, že ho má ráda, ale na konci se ukázalo, že i to byla iluze, protože ani jedna z nich se s ním nepřišla rozloučit ke smrtelné posteli a jako vrchol jejich bezohlednosti mi připadá, že se neukázaly ani na jeho pohřbu. Bylo smutné, že i obyvatelé penzionu, ve kterém otec Goriot žil, se k němu bezdůvodně chovali naprosto nevhodně, šikanovali ho a zesměšňovali. Špatné chování svých dcer si Goriot ve své zaslepenosti připustil až na konci knihy. A nejhorší na tom celém bylo, že byl z celého příběhu jediný, kdo někoho miloval víc než své peníze.... celý text
Diabolik
2017,
S. J. Kincaid
Pro stroje na zabíjení mám asi nějakou slabost :) Kniha mě příjemně překvapila, začátek se mi totiž četl vážně špatně. Autorka přeskakovala od jedné informace k druhé a byla jsem místy dost ztracená... ale tyto pocity se v průběhu čtení vytratily a pak už mi stránky mizely před očima. Myslím, že už to tady v komentářích někdo psal, ale Impyrean a Imperátor bylo trochu moc - všude se přece učí o tom, že by měla být jména odlišná a pro čtenáře dobře rozeznatelná, ne? Zároveň si nemůžu pomoct, ale vadily mi tam ze začátku ty Císařovy nové šaty a Hamlet v šílenství Tyruse - ale ke konci se vše vysvětlilo a nepřipadalo mi to jenom opsané ze slavných příběhů, zkrátka to tam zapadlo a teď už tomu nepřikládám takový význam :) Ale co bych vážně ocenila je povaha samotné Nemesis, která se nestala při prvním náznaku citu obyčejnou zamilovanou puberťačkou, jak bych čekala. A Tyruse jsem si oblíbila snad ještě víc, myslel několik kroků napřed (jak autorka několikrát zmínila) a to mě bavilo. A konec mě jenom utvrdil v přesvědčení, že se zvraty a intrikami to autorka umí. Kdybych to měla shrnout, kniha se mi líbila a rozhodně jsem ráda, že zaujímá místo v mé knihovně.... celý text
Společníci
2021,
Katie M. Flynn
Kniha mě vážně zklamala. Možná si příště lépe rozmyslím, než si koupím knihu čistě podle anotace, protože děj byl úplně něco jiného, než autorka v popisu slibovala... Postavy se mi na začátku líbily, ale pak mě všechny do jedné nudily a připadalo mi, že jejich jedinečnost dost splývá dohromady, což by úplně neměla, když si právě na postavách kniha zřejmě dost zakládala. Za mě nejhorší kniha z celého roku, sice asi zajímavý nápad, ale to zpracování... Musela jsem se přemáhat, abych knihu dočetla.... celý text
Co když jsme to my
2019,
Becky Albertalli
Když jsem tuhle knížku začala číst, bylo to asi čistě proto, že jsem dočetla Oba na konci zemřou od stejného autora a chtěla jsem si něčím pofoukat ten hrozně ne-happyend... Ale asi jsem od ní očekávala něco jiného, než co jsem dostala... Z části. Oba hlavní hrdinové mi připadali, že se chovají poměrně hodně pod svůj věk, mimo své povahy a situace a vlastně dělají jedno přehnaně blbé romantické gesto za druhým... Dobře, možná to tak někdo má, ale připadalo mi, že se chovají hrozně hloupě. Knihu jsem si docela užila, ale občas jsem si až říkala, že to ani takhle trapné být nemůže! (V čemž možná ostatní vidí tu roztomilou letní romanťárnu, omlouvám se.) Bylo to na mě zkrátka přeslazené a konec mi připadalo, že tomu zasadil dost krutou ránu. Z cukrlinkového příběhu, kde se hrdinové hrozně litují, ale všechny problémy jsou vlastně jen u nich v hlavě a jsou plní nadějí, se najednou stalo téměř beznadějně melancholické pokračování jejich životů. Prostě jsem s touto knihou šáhla vedle, ale, ale! Místo původně zamýšlených tří ⭐ (hvězda dolů za textové chaty, doplňující příběh, které nebyly formátově odděleny a dost mě to štvalo... Nicméně to možná bylo mým PDFkem) jsem dala dvě, jenom za tu místy vážně milou atmosféru a ve finále i ten konec, který jsem nečekala ◕‿◕... celý text
Oba na konci zemřou
2018,
Adam Silvera
Vysvětlíte mi prosím, jak se někomu povede napsat knihu, u které ještě před první kapitolou víme konec a stejně nás baví a ke konci emočně dost pošramotí? O Adamovi Silverovi jsem dříve vůbec nic neslyšela a do této knížky se pustila čistě proto, že jsem na ní někde náhodou narazila v PDFku. Vlastně jsem od ní nic moc neočekávala a přistupovala jsem k ní dost skepticky - jak byste vy věřili knize, která vám hlavní zápletku prozradí už ve svém názvu a prvních pár kapitolách? Autor čtenáři ze začátku zdánlivě nedává žádné naděje na zvrácení tragického osudu obou chlapců, ale já osobně jsem až do poslední kapitoly zoufale doufala v happyend. Fakt jo. Ale jak je možné, že jsem se k tomu tak upínala, když se pořád opakovala bezvýchodnost celé situace? Upřímně? Nevím. Knihu opravdu doporučuju! Příběh byl napsán s takovým melancholickým nádechem a nenásilně nám ukazoval, že je důležité žít každý den, jakoby to byl náš poslední - protože se může opravdu stát, že poslední bude. Tak proč se nestát lepším člověkem dřív, než bude pozdě?... celý text
Lockdown
2021,
Alexander Gordon Smith
Lockdown byla zajímavá kniha. Jsem možná trošku ujetá na knížkách z vězeňského prostředí, protože mě to vážně bavilo a nemůžu se dočkat, až si přečtu druhý díl! (Ten otevřený konec mě asi nenechá spát, chudáček D.) Přeci jen jsem ale ubrala hvězdičku za možná až příliš jednoduchý způsob, kterým byla kniha vyprávěná a pár nejasností ze světa Lockdownu - jinak krásné 4⭐... celý text
Zloděj čísel
2020,
Hayley Barker
Nemůžu si pomoct, ale druhý díl byl ještě o něco horší než první. Těch šílených brutalit tady bylo hrozně moc. Styl psaní byl pořád jednoduchý a čtivý, takže to by do ya zapadalo, ale obsahově vážně ne. Postavy byly ploché, bez zajímavé minulosti, která tam sice byla, ale nepřipadala mi přirozeně nabídnutá čtenáři... Žádná z dějových linek mě nebavila a navíc se neustále opakovaly jedny a ty samé obraty - slovní zásoba tady byla opravdu chudá. Bídné 2⭐... celý text