A.H.Benett
přečtené 275
Držet břitvu na tepu doby
2022,
Adam Pýcha
odpad!
Nečetla jsem sice celé, ale vzhledem k tomu, že jde o sbírku básniček (dobře, spíše parodií na básničky, ale říkejme tomu tak), to ani nepovažuju za nutné. Bohatě mi totiž stačí to, že v práci s kolegy při přestávkách pravidelně knihu otevíráme, společně si předčítáme a následně umíráme jak smíchy, tak i studem za to, že s panem autorem pracujeme ve stejné firmě. Doteď jsem byla spokojená, teď možná začnu uvažovat o změně pracovního místa, protože tohle je teda fakt silný kafe. Mám dojem, jako by si autor vygeneroval náhodný slovo, pak k němu přiřadil první rým, co mu přišel na mysl, a přidal pár dalších keců okolo. Voilá, báseň je na světě. Některé z nich navíc naprosto očividně vykrádají jiná literární díla, jako třeba rýmovačka s názvem Karavana, ve které i nepříliš zběhlý čtenář jasně pozná inspiraci Dunou. Je ubohé, že ani základní myšlenku si neumí vymyslet sám. Taky nevím, nakolik je dobrý nápad chlubit se tím, že tyhle verše napsal před deseti lety a teď je našel v šuplíku a vydal. Protože to fakt odpovídá tomu, jak sbírka ve výsledku působí. A nikdo mě nepřesvědčí, že to viděl nějaký redaktor. Akorát další ukázka toho, že marketingoví pracovníci si můžou vydat knihu, kdykoli se jim zamane, protože protekce (zdravím Nofreeusernames). Ještě je potřeba zmínit, že absolutně nechápu tu potřebu mít jednu strofu na jedný straně a druhou na druhý. Co strofu, někdy i jen samotnou větu. Je mi líto všech stromů, co na tenhle skvost padly, protože jestli pro stromy po smrti existuje peklo, řekla bych, že vypadá zhruba takhle. No, zkrátka jsem si vždy myslela, že poezie má mezi řádky skrývat nějaké poselství a snažit se čtenáři předat nějakou myšlenku. Tady nenajdete vůbec nic. Závěrem bych jen chtěla říct, že pokud si tohle zasloužilo vydání, tak básničky mého čtrnáctiletého já by měly být oceněny minimálně Nobelovou cenou.... celý text
