ZÓNA komentáře u knih

Několik postřehů k poezii, kterou milují všichni, kteří milovali, nebo právě milují.
Nechci hodnotit kvalitu básní, protože všechny se dotýkají pocitů a vnímaní lásky s nimi spojených.
Pokud někdo takto píše, čerpá především ze svého nitra a je jen na čtenáři, jak se s jeho myšlenkami, touhami a něžnostmi ztotožní...
U mě se to autorce podařilo, i když básní je možná zbytečně moc, jistá selekce by proběhnout mohla, ale za SPÍŠ si zaslouží nejvyšší hodnocení.
Samozřejmě si říkám, že v konkurenci VRCHLICKÉHO, SEIFERTA, nebo MÁCHY, se pět hvězdiček vyjímá špatně. Ale i pátý stupeň hodnocení může mít rozsáhlejší stupnici...
Zajímavostí jsou básně psané i v mužském rodě a to dodává sbírce na zajímavosti.
V dodatku ještě musím uvést, že spojení s paní Šárkou Křapovou, povýšilo sbírku o pár dílku výše. Její malby jsou důstojným partnerem vytištěných veršů...

100 22.09.2018

Slabounká knížka o necelých sto stránkách se může číst několik týdnů a stále bude co objevovat.
Píši o výhodách šachové literatury, která svým pojetím převyšuje své tematické kolegyně.
Miroslav Filip dokonale popsal atmosféru světového kolbiště a jeho zápisy partií spolu s fundovanými komentáři jsou famózním počinem.
Kniha je mým šachovým bohatstvím, protože kdykoliv otevřu stránky, ocitám se na Filipínách, vidím krásný sál s šachovnicí uprostřed a našeho Miroslava Filipa, jak dohlíží na zdárný průběh šampionátu.
Jen výsledek si vždy přeji jiný... Ale potom si přiznám, že Anatolij Karpov si vítězství zasloužil...
Přesto se do četby vrhám znovu a přehrávám již dávno přehrané partie... Pokolikáté už?

97 15.09.2018

Nikdy jsem Jana Buriana jako písničkáře nevyhledával a musel bych se rozpomenout, zda jsem ho vůbec slyšel zpívat a hrát.
Vtipné je, že jako energický básník mi jednoduše učaroval.
Jeho humorné básně ze života se snoubí s notnou dávkou poetiky, která vás vezme za srdce. Legračním pointám se nelze nesmát a mnohdy by člověk zamáčkl i slzu v oku.
Jan Burian má dar krásného, rychlého a humorem sršícího rýmu, který neomrzí. Pokaždé vás dostane něčím novým, a že těch básní je na stránkách něco přes padesát...
Když chci vyzdvihnout báseň, jednoznačně označím BÁSNICKÉ OBRATY. Je skvělá a takových podobných je tam na tucet...
Básnická sbírka proti depresím... :-)

108 03.09.2018

K plné spokojenosti mi chybí krásné rýmy, které Věra Kopecká umí... )
Mně neveršovaná poezie unavuje a příliš nepopohání vpřed. Ale pozorovací schopnosti má Věra Kopecká dokonalé. A dokáže s nimi vzletně nakládat. Básně z broumovských skal, od Baltského moře, i pocitová životní vyznání jsou zajímavá a vás určitě zaujmou, pokud máte křehkou duši a dovedete vnímat skrze slova, skrze básníkovo srdce a jeho vyznání.
Dřívější tvorba paní Věry Kopecké byla silnějším zážitkem, nicméně i tato forma básní má své kouzlo a naplnění, jen není tolik okouzlující a melodická.
Přesto děkuji za možnost, si tyto básně přečíst.

96 29.08.2018

Poloha Věry Kopecké jakou neznám.
Básně o čase a životě, o barvách a malování, moři, ale nakonec i o lásce, o té nejkrásnější možnosti žít na tomto světě smysluplně a šťastně.
Věra Kopecká mě přesto nezklamala. Nemohu přeci pořád toužit po intimní lyrice a láskyplných verších. :-)
Plný počet hvězdiček uděluji především za báseň VEŠEL JSI a také za titulní DÍVKA NA BŘEHU MOŘE.
Toto nejsou básně, je to vnímání světa básníkem a jako takové je nadčasové a nekonečné ve svém opojení...

102 27.08.2018

Líný příběh z ospalého místa plného krutosti a smutku.
Zaujme od první stránky. Jeho předností je srozumitelné vyprávění a nádherná ústřední postava románu chlapec Nami. Jeho poznávání světa od úplně prvních krůčků po dospělost, v kterou ani nedoufal.
Prostředí je opravdu nehostinné, ale dává dobře vyniknout lidským emocím, hrubosti, násilí, ale i citu a lásce.
Čtenář obdivuje Namiho a prožívá s ním jeho putování, naděje i zklamání.
Čtenáři jsou různí a z románu si odnese každý něco jiného.
Já si odnesl poznání, že ani ponížení nemůže člověku vzít touhu po životě a lásce...

145 25.08.2018

Kdo by očekával příběh,bude zklamaný.
V knize se najdou lidé, kteří ztratili někoho moc blízkého, někoho kdo jim na tomto světě byl středobodem.
Ve vyprávění je tolik neštěstí, až se vám bude zdát neúměrné. Pocity, které Vás obejmou a nepustí, ale vy si nebudete jisti tím, zda chcete být ještě objímáni.
Děj je hodně vzpomínkový, ale nejsem si jistý, zda všechen duševní balast je přínosem ke kvalitě knihy.
Ve chvílích duševního deliria tremens se hlavní postava zdá být neuchopitelná. Vzdaluje se a vy ji vždy vidíte, až s příchodem reality, skutečna a současné bolesti.
Popisy jsou natolik autentické, až se vzdalují realitě.
Kniha je napsaná hezky, ale postrádá čtivost a energii.
Na konci nevíte, zda se radovat, či plakat...

102 08.08.2018

Básně od Jaroslava Seiferta jsou vhledem do lidství.
Tato básnická sbírka obsahuje tolik nostalgie, tolik lásky, tolik soucitu, smutku a vzpomínek.
Básně jsou přenádherné a sbírka skvěle vystavěná a vygradovaná. Pohledem malého chlapce i dospělého muže nahlížíme na cit, který má v srdci každý...
Seifert ho dokázal pojmenovat a vylíčit v něžných slovech, smutečních vyznáních, přizval i lásku otcovu a vše zakončil v krásné alegorii.
Nejsem odborník na básně, ale MAMINKA je napsána pro všechny generace. Báseň si v ní najde dítě, pubescent i dospělý.
Krásu dovedeme přeci vnímat všichni stejně...

201 28.07.2018

Překrásná báseň...
Plyne jako voda v řece, je čistá až křišťálově a slova jsou jejími kamínky při cestě do moře.
Báseň napsaná v roce 1940 má zřejmě symbolizovat hrdost k českému národu a jméno Boženy Němcové se k tomuto postoji velice hodí...
Báseň je romantická plná vzletných veršů a myšlenka s vějířem je naprosto fantastická, krásná, překypující genialitou autora.
Jaroslav Seifert mi nikdy nebude znít cize v těchto polohách. Je nepřekonatelný v rýmu, jeho melodii a výrazu...
Jsem hrdý na to, že jsem občan této země, v které se narodil tak skvělý básník...

122 23.07.2018

Tragičnost celého příběhu tkví v jeho jednoduchosti a naivitě hlavních postav. Po celou dobu čekáte, čím autor knihy překvapí. Vyústění se nabízí. Přesto omráčí dokonale a přesně.
McEwan píše rytmicky a jeho slova nabírají na tempu. Nezabývá se popisy, vše má dokonale poskládané.
A navíc... Hlavní hrdinové jsou dokonalí, přiblíženi s jistotou a vmanévrováni do vaší mysli s pocitem sebejistoty.
Setkal jsem se s názorem, že kniha balancuje na hranicích mezi nechutností, až opovržením.
Já vidím na tomto malém vzorku lidské populace neuvěřitelnou soudržnost, i přes nelehké dětství a rozporuplný vztahový potenciál. V tomto případě i všechna ta obscénnost vyznívá lidsky, přirozeně a hlavně láskyplně.
Povznesme se nad morálku a hledejme pochopení, vstřícnost a hlavně lásku...

165 23.07.2018

Dávná poezie francouzského básníka.
Verše vzpomínkové, smutné, melancholické. Nepřekvapím, když uvedu radost z básní zamilovaných. Bylo jich nemnoho, ale nechyběly.
Básně jsou famózním způsobem přebásněné do češtiny, laskavý přístup překladatele je zde velice silně zastoupen.
Co nejvíce oceňuji je skvělý rým, i když je v mnoha básních předem určující.
Ale tato charakteristika nebolí.
Bolí básníkův smutek, z básní nečiší ani radost, ani bolest. Naopak je tu zastoupen plíživý osten zklamání, nedokonalosti, nářek nad pomíjivostí, snad v některých básních oslava Francie.
I přes určitou nedůvěru k tak staré poezii musím uznat, že je to počin originální a plný tvůrčí invence... Na tak hlubokou propast času, kdyby byl stvořen...

98 21.07.2018

Jaké odhodlání musím mít, když nositeli Nobelovy ceny neudělím plný počet bodů? Upřímně, stále mi to přijde drzé.
Básně jsou to prozaické, o životě, o smrti, ale i o ženách a lásce.
Seifert je napsal v rozmezí let 1965-77, což je široké rozpětí času. Ale tématicky do sebe zapadají a tvoří kompaktní celek.
Mám raději Seiferta melodického, veršujícího.
Básně jsou to ovšem chytré, působivé a inteligentní. Většinou první sloky navnadí, ale pokračování mnohdy nevyzní dokonale.
Přesto bych chtěl ocenit báseň VENUŠIN PAHOREK. Je velice pravdivá a jemná. Budu si ji číst ještě několikrát. Vypráví totiž o možnostech a dopadech lidského konání, lidského rozdělení na muže a ženu. A já v básni viděl smutný úděl světa.
Pan Seifert psal básně, které jsou krásné. I tohle bylo krásné. I když ne tolik pro moji duši...

102 18.07.2018

Vzpomínám si na své dětství a svou umanutost, kdy jsem tolikrát prohlížel a posléze i pročítal dílo pana Erbena. Tehdy jsem ještě neměl tolik rozumu, abych plně docenil tento skvost české tvorby, ale protože moji rodiče vlastnili nádherné vázané a navíc obrazové vydání Kytice, znal jsem tuto sbírku básní dokonale.
V mých stopách tvrdohlavě kráčí moje dcera, která na Kytici nedá dopustit... :-)
Uplynuly desítky let a já tu užasle vnímám nádherný rytmus Erbenových básní, krásný český jazyk a rýmy, které děsí a nadchnou zároveň.
Nezvyklá krutost a ponurost, atmosféra z které vás postupně mrazí. Za nejzdařilejší tituly považuji bezesporu POKLAD, SVATEBNÍ KOŠILI, úvodní velice romantickou, až národní KYTICI, pohádkově hororový ZLATÝ KOLOVRAT a děsivě krutou DCEŘINU KLETBU.
Sbírka zřejmě nemá hluchých míst, nicméně několik básní mi k srdci nepřirostlo. Ale jak již pozorný čtenář u mě vypozoroval, u básní mi nevadí jistá nevyváženost.
Kytici vnímám jako dar českému lidu, mozaiku hříchů , nutkání a spravedlnosti.
Krása češtiny, jedinečná kombinace slov a krásná vyprávění - to jsou tři hlavní atributy těchto balad, které nikdy nemohou být překonány...

274 15.07.2018

Tolik skloňovaný Orwell a jeho Farma zvířat... Tolik jsem si ji toužil přečíst...
Nečekal jsem utopii, nečekal jsem bajku ve spojitosti s totalitním režimem.
Román je psán velice jednoduchým způsobem, děj plyne velice nudně a ve výsledku předvídatelně. Čtenář musí bezpochyby začít nenávidět jistá zvířata a milovat ta ubohá, strádající stvoření, která jsou navíc natolik hloupá, že nezmění nic, i když je ještě čas.
Rozumím myšlence románu, která určitě nezapadne a je svým způsobem nadčasová.
Přesto považuji za skvělých pouze tak posledních 20 až 30 stran a to je na zdvižení očí v němý úžas setsakramentsky málo.
Odsuzuji jakoukoli nesvobodu, totalitu, zvůli. Ale zde je řeč o literatuře a ta je buď dobrá, nebo špatná. A já, bohužel, z této knihy moc nadšený nejsem...

135 27.06.2018

Nostalgické zastavení u knihovny a připomenutí si dětských let. Kolik času jsem trávíval nad krásnými obrázky a četl si stále dokola omamné příběhy zvířátek.
Co příběh to klenot, co ilustrace to pohlazení po dětské duši.
Osobně nikdy nemohu zapomenout na pohádku POD HŘÍBKEM, KOHOUT A BARVIČKY a JABLKO.
Bylo mi u prohlížení této knihy smutno a uvědomoval jsem i fakt, že zřejmě schází i současným dětem, které více času tráví u počítačů a s prominutím u amerických "disneyovek".
Krása by měla být nepolitická, a když jde o literaturu, měla by tato slova platit dvojnásob.
Rád bych se pletl a byl rád za každého Sutějeva v dětství našich dětí.
Mě kniha okouzlila tehdy a okouzluje dodnes...

121 26.06.2018

Murakamiho vytříbené mistrovství slova. Jeho až poetické pojetí vyprávění. Tajemství, které zůstane utajeno. A přesto vás příběh oslní a můžete si o něm přemýšlet nekonečné hodiny.
Až k filozoficky pojaté povídce připojil pan Murakami neméně osobní doslov. Četl jsem ho se zaujetím a dychtivě. I to se počítá a přidává na kvalitě vydané knihy.
Budu muset dohnat mezery ve svém výběru autorů a Murakamiho brzy zařadit mezi své spisovatele, které rád čtu.
Pokud patříte mezi přemýšlivé typy čtenářů, bude pro vás tato povídka tou nejlepší jednohubkou, jakou můžete vůbec pozřít...

115 16.06.2018

Jak lákavé jsou tituly, jimiž vydavatelství lákají k četbě ženy. Poutavý název, neméně obdivuhodná obálka a podlehne i muž.
Při četbě ovšem zažíváte rozporuplné pocity. Podivně vykreslený charakter muže, naopak žena bez chybičky. Nabalují se další postavy, víceméně sympatické a tutlá se tajemství. Jak tuctové...
O nějaké psychologické hloubce příběhu nemůže být řeč, i když bolestivých míst je dost.
Ale víceméně cítím pouze balast a lacinou dramatičnost.
Jistě, jako četba to není špatné, ale více než by se asi mělo, si říkáte... Už bude brzy konec?
A navíc, nic překvapivého se nekoná. A zrovna tomuto románu by to vytrhlo trn z paty. Zřejmě scházela fantazie...

102 16.06.2018

Nepřeberné množství básní od našeho geniálního tvůrce...
Pro zainteresované čtenáře polechtání bránice, ale i určitá míra děsu a dekadence. Hroby, chlast a chtíč.
Přesně v tomto pořadí.
Marně přemýšlím nad tím, nakolik pomáhá našemu přednímu tvůrci při jeho skládání básní alkohol. Kde bere nápady a především skvostně vypointované závěrečné rýmy.
Samozřejmě všechny básně nesnesou nejpřísnější měřítko. Za mě jich není možná ani polovina.
Přesto v těch špičkových naleznete maximum perverze, totální protest vůči světu a nepřeberné množství chmur a strach z umírání, či právě ono umírání.
Rád bych vypíchl pár básní, které považuji za nepřekonatelné. Ale ponechám si je jako osobní poklad. Protože právě básně, které vás činí šťastnými,
jsou jen pro vnitřní potěchu a jako takové mají zůstat ve vašem srdci.

113 04.06.2018

Povídky tohoto španělského autora jsou jakoby z učebnice slohu. Tuto složitou disciplínu J.J. Lozano ovládá dokonale, i když témata jsou většinou těžká, bolavá, zahanbující lidství jako takové a nepříliš populární svým obsahem. V knize jsem si listoval a věnoval se jen titulům, které mě zaujaly. Myslím si, že každá sbírka povídek má právo obsahovat jen pár skvostů, které si příslušný čtenář odnese sebou a povětšinou na ně nezapomene. I já takové našel a domnívám se, že dobrá povídka je umění. Umění jednoduchosti, krásy a významu... A co je ještě důležitější a propůjčí to povídce kvalitu? Tempo vyprávění... A to má J.J. Lozano nastaveno dokonale...

96 30.05.2018

Nepřistupoval jsem ke knize jako k detektivce. Zaujal mě strmý vzestup paní Třeštíkové a knihu jsem začal číst na doporučení.
Kniha se zpočátku tváří jako detektivní příběh. Koneckonců i tak končí. To mezi tím je objasnění, přiblížení a psychologie jednotlivých postav příběhu.
Celkově vzato mi přijde vše uspěchané a nedotažené. Jistě, postavy jsou propletené a zápletka svoji jednoduchostí činí vyšetřovaní složitějším, než se zdá.
Nicméně prostor nedostali kriminalisté, nýbrž podezřelí. A možná to mělo být naopak.
Rozumím touze překvapit, ale chápu i nevýraznost celku.
Styl psaní je zajímavý, ale ve finále ničím překvapivý.
Není to osudová kniha. Proniknete jí a vylezete suší. Neulpí na Vás její dech, ani prach...

146 23.05.2018