Zelený_Drak komentáře u knih

Celkově se mi to líbilo, ale tak polovina knihy se mi špatně četla. Postavy dobře zpracované, odlišitelné od sebe navzájem, příběh nezávadný... Zkrátka všechno pěkné, pohádkové. Ale často mi tam chybělo něco, co by mě nutilo číst dál. Netestováno na dětech. Jak už bylo řečeno, je to pohádka na pokračování, kapitoly jsou opravdu krátké, takže kniha je asi vhodná na večerní předčítání. Nebo do MHD.

16.06.2015

Norek není hlodavec. Norek je lasicovitá šelma. Možná si autorka popletla norka a nutrii? Nechápu, že to prošlo i přes překladatelku. Mohla to opravit.

Až na drobnosti souhlasím s komentářem Senza Jenka. Také si myslím, že je Rachel trochu moc bezstarostná při opatřování srsti a není to jediná nedotažená věc v knize. Ohledně Trenta... s ohledem na informace uvedené v příběhu při objasňování světa, asi nebude míšenec. Spíš poslední (nebo jeden z posledních) z nějakého čistokrevného rodu. Budu se hodně divit, jestli během 14 dílů série autorku nezláká možnost nechat jeho druh vstát z mrtvých. Jedna z nedomyšlených věcí ostatně je, že ho nikdo nedokáže zařadit podle pachu. Musí existovat spousta tvorů s dobrým čichem, kteří přežili Zvrat a jejich pachová knihovna bude dostatečně bohatá, aby Trenta identifikovali.

Četlo se mi to překvapivě dobře, podle komentářů jsem čekala větší zadrhávání. Rachel mě ani neoslovila, ani mi neleze na nervy. Všechny postavy jsou přiměřeně dobře napsané a je toho dost, co bychom se o nich mohli v dalších dílech dozvědět. Nejlepší je stejně Jenks.

Romantická linka a erotické napětí mi tam vůbec nechybí. Erotická napětí tam ostatně je mezi Rachel a Ivy.

31.05.2015

Tak jsem poprvé sáhla do této kategorie a bylo to horší, než jsem čekala. Chris mi byl vyloženě nesympatický. Navíc... i když chápu potřebu v knize občas popsat interiér... myslím, že ve spoustě mužských hlav by často bylo jen "Vešel jsem do místnosti a sednul jsem si na židli. Je tu Tara. Obličej, prsa, pas, zadek, nohy. Pěkný. Chci sex.". Prostě autorce Chrise občas tak úplně nevěřím.

Co mi vadí asi nejvíc je nacpání českého mozku do Američana. A je tam tolik jednoznačně českých narážek a vtipů, že to působí dojmem, že autorka s reáliemi skončila u mapy USA. Proč takhle? Vždyť to šlo odůvodnit. Stačilo by, aby Chris byl syn přistěhovalců z ČR (či ještě z ČSR) a dostal se do Ameriky spolu s rodiči až tak v 9 letech. Pak by to celé fungovalo a přitom by stačilo změnit jen pár drobností. A navíc... je to "dlouhé vlasy - krátký rozum" (z "Mulieres longam habent cesariem, brevem sensum"). Ale je možné, že se to už u nás používá i obráceně.

Příběh mě neoslovil vůbec. Jediné poutavé části byly ty s magorným expartnerem Tary, což mě vede k závěru, že autorka by u mě asi lépe pochodila s detektivkou.

Erotické pasáže jsou asi jako v pornopovídkách, jen mají o něco vybranější slovník. Každopádně nic, co by mě ke knize upoutalo.

Za občasné uculování nad pár drobnostmi (v dialozích a v hlavě Chrise), které se povedly, jsem původně dala 1 hvězdičku, ale protože si je zpětně nevybavuju a zůstal mi z toho jen pocit, že to bylo příšerné, tak s odstupem snižuju hodnocení.

I mě tento díl bavil víc než předchozí. Zápletka mi přišla zajímavější, nepřítel děsivější. Zde se, dle mého názoru, ukazuje, proč autor sáhl po nějakém existujícím prostředí. Nemusí díky tomu detailně vysvětlovat politický systém a fungování armády a může předpokládat, že nějakou obecnou představu má čtenář ze školy. Děj je celkově poměrně předvídatelný, ale ne tak, aby to zkazilo zážitek. Tajemství klíčových postav, která jsou více či méně zřejmá od prvního dílu, nabývají jasnější kontury. Všechny klady prvního dílu zůstávají zachovány.

Jediné, co se zhoršilo, je překlad. Navíc přibylo chyb, a to i hrubých. Příklad (dvě ženy):
"Isana si byla jistá, že se Serainou pomocí právě stanovili rekord v rychlosti dělání dobrého prvního dojmu na společenskou smetánku celé Alery." Kdo tohle vnímá, čtení mu to musí nutně kazit, protože se v takovém místě zarazí a začne zjišťovat, kde mu utekla nějaká postava.

Jinak je celkem škoda, že zbývající díly nevyšly česky (i když o třetím se říká, že se to chystá, ale na neznámo kdy).

Komentář ke 3.dílu (Cursor's Fury)
Tento díl mi přišel vtipější než předchozí dva, přičemž všechny ostatní kvality předchozích dílů zachovává, takže je ještě o něco lepší. Vývoj příběhu je řízen podobně jako v předchozích dílech, takže některé pasáže mohou čtenáři připadat zbytečné nebo moc natažené, ale mně to nevadilo. Podle mě autor i ty vleklejší části píše docela poutavě. Jako vždy je tu dostatek intrik a zrady. Jak už ale asi každý ví, o hlavní hrdiny není potřeba se obávat. Osobně si myslím, že pokud autor nechá umřít někoho opravdu důležitého, tak až na konci série a ani tomu moc nevěřím. V tomhle je Codex Alera jakoby "dětský". I v napínavých momentech víte, že to dobře dopadne.

Postavy opět trochu povyrostly/zestárly a u těch mladších to znamená i adekvátní posun ve vývoji. Nová zajímavá vedlejší postava je Maxův mladší bratr Crassus. V tomto díle se také dozvídáme úplnou pravdu o Tavim, o Isaně a o Ztratilovi, i když většina čtenářů se nedozví mnoho nového a jen si potvrdí domněnky, které měli už od prvního dílu. Zápletka dobrá, i když celkem předvídatelná (respektive nejdřív 1/3 knihy nevíte, co se bude dít, a pak je to jasné, jakmile to začne). Tady poprvé je na konci knihy jasné, že příběh přesáhne do dalšího dílu a uzavře se až v Captain's Fury. Na závěr se ještě rozřeší jedna otázka ohledně Taviho. Osobně jsem byla zvědavá, kterou z možností autor zvolí... no, myslím, že zvolil tu jednodušší.

Komentář ke 4. dílu (Captain's Fury)
Čtvrtý díl pokračuje v příběhu třetího dílu, takže se mi při hodnocení těžko odlišuje. Příběh kolem Taviho se drží očekávané linky od začátku až do konce. Zajímavý (až nečekaný vývoj) je u kurzorky Amary. Fidelias musí znovu přehodnotit, jak nejlépe sloužit Aleře. Akvitánci jako obvykle. Zvýšený výskyt postav, které háží hrdinům klacky pod nohy. Humor z předchozího dílu zůstal zachován. Závěr slibuje odlišné prostředí pro 5. díl, takže se docela těším.

Komentář k 5. dílu (Princep's Fury):
Tento díl pro mě neměl prakticky žádná hluchá místa. Tak 1/3 knihy mě nebavila linka Bernarda a Amary. Jinak jsem tentokrát neměla pocit, že se dlouho nic neděje, jak se mi stávalo u prvních dílů. Po příběhové stránce dobře zvládnutý díl, i když někoho určitě zklame, že se o hrdiny už vůbec nemusí bát, protože ti nejdůležitější z toho jistě zase vyváznou živí. Přiznávám, že u dějových zvratů už jsem ani necítila napětí, jestli to dopadne dobře. Spíš zvědavost, jak obratně z toho postavy vybruslí.

Už pár dílů mi ale nesedí chování Sextovy manželky (dostala nečekaně málo prostoru, autor ji hodně zatlačil do pozadí a nenechal ji vyjádřit se k vyústění 4. dílu, které se jí určitě nelíbilo). Chabý pokus uvést to do pořádku podle mě přišel pozdě. Autor si to schválně zjednodušil. Dále mě překvapuje, že samice Kanimů nejsou zřejmě v rovném postavení se samci, ačkoliv se zdají být stejně silné. U predátorů jako jsou Kanimové, je to hloupost. Doufám, že v posledním díle bude fungování Kanimské rodiny trochu rozvedeno a dobře vysvětleno nebo, že se ukáže, že jde o nějaké můj omyl.

Obecně ale stále víc a víc obdivuju autorovu dovednost, vyždímat z čím dál tím předvídatelnějšího příběhu tolik a podat to formou, že mu to čtenář stejně sežere, i když nechává hrdiny znovu a znovu navzdory vší pravděpodobnosti vyváznout z tolika životohrožujících situací.

---SPOILER---
The First Lord is dead, long live the First Lord!

Komentář i k 6. dílu (First Lord's Fury):
Pro mě asi nejlepší díl, vše se vyřeší a uzavře. Čtenář se dozví všechny pravdy a dočká se šťastného konce (z čehož možná bude některým až nevolno, protože je to dost ve stylu "a žili šťastně až na věky"). Zároveň jde o poslední díl, takže dojde i na smrt některých postav. Trochu si tak přijdou na své i ti, pro které se dobrý příběh bez smrti neobejde (ale myslím, že ti se dočkali pořádného finále jedné z postav v předchozím díle). Každopádně pravdou zůstává, že tato série patří k těm méně drsným a syrovým.

Na začátku jsem měla problém s tím, komu se vlastně teď říká Princeps a komu Vladař a mám dojem, že se to průběžně tak nějak měnilo, což bylo trochu matoucí. V příběhu jsou díry. Například když vordská královna v posledních částech knihy vůbec nevyužívá svou schopnost číst myšlenky. Autor to úplně zametl pod koberec. Píše tak dobře, že to určitě mnoha čtenářům unikne. Podobně jako už zmiňovaná díra v podobě chybějícího vysvětlení proč samice Kanimů nejsou ani válečnice ani zaříkavačky. Přijde mi fakt absurdní, aby se u psovité šelmy vše řešilo přes samce. Zvlášť poté, co se v pátém díle objevila důležitá Kanimka a autor ji využil na jednu stránku. S přimhouřenýma očima se dá říct, že když ustoupil do pozadí Nasaug, nebyl prostor ani pro další postavy. Mně to ale připadá, že se do toho autorovi buď nechtělo nebo to napsal a redaktor ho přesvědčil, aby to seškrtal.

Sérii každopádně doporučuji a řadím mezi své velmi oblíbené.

12.05.2015

Dobře se to čte, ale určitě bych nepoužila výrazy jako "strhující". Většinu času velmi vážná fantasy, až ke konci několik humorných momentů. Konec se mi celkově líbil. Příběh není ničím zvláštní, jen je zasazený do méně používaného prostředí. Také ovládání nějakých přírodních duchů (živlů) není zrovna masově používaný fantasy prvek, takže "Živly Calderonu" poněkud vybočují z řady vážných fantasy o spiknutí. Nezdálo se mi, že by používání živlů bylo neomezené. Autor myslel na to, aby živly měly slabiny a aby se za jejich používání platila nějaká cena, byť obvykle jen v podobě vyčerpání. Překlad je dobrý a korektura celkem také (chyby by člověk spočítal na prstech), což se mi poslední dobou jeví jako vzácnost.

Z postav mi nikdo nevadil. Kromě Korda. Ten se opravdu chová jako naprosto nemyslící idiot neschopný jednat ve vlastním zájmu, což je celkem v rozporu s tím, jak na tom je jeho postavení a majetek. I u jiných postav byly drobné rozpory. Ale jedná-li divně sám Gaius Sextus (například ve vztahu ke svojí ženě), lze si zatím domýšlet, že má své záměry.

Jinak oceňuju popisy vnitřních pochodů hlavních hrdinů. Včetně neobvykle uvěřitelné erotické scény, u které se ukázalo, že autor si je pravděpodobně jako jeden z mála vědom toho, že ženy zajímá, jak muž voní a jak se s ním cítí a ne jen to, jak má vyvinuté svaly.

Jednotlivé části děje se mi zdály moc vleklé. Dalo by se říct, že první část je jen honička a druhá část jen střetnutí. To nejzajímavější bylo vždycky někde mezi tím, po malých dávkách. Nejvíc mě bavila dějová linka s Maraty (ta nebojová), která ale byla nejkratší.

09.05.2015

Na takovýchlech výběrech oceňuji, že člověka v krátkosti seznámí s méně známou tvorbou znýmách autorů i s nějakými dnes již zapomenutými autory. Něco je lepší, něco horší, ale celkově to je fajn. Na tři hvězdičky to není především proto, že takový výběr zase netřeba mít doma, to je lepší si půjčit, vytipovat si nějaké autory a zase vrátit.

2 06.05.2015

Donesla jsem si z antikvariátu příjemné překvapení. Přebásnit čínskou poezii muselo dát spoustu práce. Nejvíc se mi asi líbily básne "Nástup" a "Verbíř ze Šichao". V příští válce už ale nebude platit tahle část "Nástupu":
***
Kéž, až naše ženy budou
čekat těžkou chvíli,
kéž by jenom chlapce nerodily!

Dceru v lože sousedu dáš jako prázdnou číši,
syn však shnije nepochován, nezahrabán v poli...
***

Verbíř ze Šichao

Klesalo slunce. Chtěl jsem právě spát.
Šel sivý mužík prašnou silnicí;
na vršku zdi sed, pusté vesnici
verbířskou píseň začal notovat.

Jde stará žena, v kupku slitý žal,
dí - slova duní, kamení jak řada
když do bezedné studny temně padá:
- Tři syny měla jsem - tři císař vzal.

Psal včera nejstarší - eh, nadarmo!
Psal: Žiju. Žije? - Válečná když doba?
Ti druzí v poli zůstali mi oba,
šli, černí voli, černé pod jarmo.

A ty chceš muže? Tady? Blázníš snad?
Zde jen mé vnouče v stínu matky stojí.
Hlad mají oba. Pro nahotu svoji
z polního kvítí pletou sobě šat.

Co chceš tu, muži? Mne snad bys ty rád?
Hrst starých kostí - půjdu, je-li třeba,
vojákům tvým já budu péci chleba
a ve stanu s tvým vůdcem budu spát. -

Křik její nářkem sovím táh se v dál,
bolesti vlny do vsi pusté bily;
když ráno vstal jsem, den už smál se bílý
a sivý mužík na zdi skřehotal.

5 22.04.2015

Myslím, že pro českého čtenáře je tam příliš mnoho balastu a často dost pochybného balastu, za který snižuju hodnocení, protože spousta lidí knihu určitě odhodí právě kvůli tomu. Klíčové myšlenky k tématu se mi zdají být v pořádku. Formulář jsem nezkoušela, ale neshledávám ho nijak závadným. Jen nemusí takto formulovaný sedět každému (třeba na mě je až moc ukecaný).

21.04.2015

Hezký doplněk k Harrymu Potterovi. Bajky mají hlavu a patu a jazyk je poměrně bohatý (četla jsem originál).

20.04.2015

Navzdory tomu, že druhý díl částečně vykrádá první, udržuje přibližně stejnou úroveň a v některých ohledech je i lepší. Nový svět je opět atraktivní a hlavní hrdina na mě nepůsobil tak nijace jako v prvním díle. Rozuzlení mě nenapadlo už v prvních kapitolách a překlad je také dobrý. Kromě momentu, kdy "Vzdušný kyslík "vázali" sloučením s vodíkem (z plynových vaků). Získali tak čpavek..." To bych chtěla vidět, jak to dokázali.

19.04.2015

Názorná knížka o tom, jak koza čůrá, kaká, souloží a rodí (a to je ta lepší část). Zbytek je o tom, jak se zabíjí a jí kůzle a jak krmit kozu nevhodnými věcmi. Asi pro děti, které nikdy neviděly kozu.

Originálu bych jednu hvězdičku dala, i když prvních 100 stran je nuda a šeď. Pak se to trochu rozjede, místy je to i napínavé, i přesto, že je děj velmi prvoplánový a víte předem, jak to dopadne. Hlavní hrdina je sympatický, bohužel velká část vedlejších postav je nevýrazná a dlouho se mi pletly dohromady. Nejsem si jistá, jestli se mi podařilo zachytit ústřední myšlenku, mohlo by to být stejně dobře "technika se nám vymstí" jako "vedeme zbytečné války". Občas z toho ukápne nějaká americká nacionální oslizlost typu "Prsa tohoto formátu mohla být jenom ze Států.", bez které by se to obešlo.

Většinou se snažím hodnotit knihu odtrženě od překladu (a korekce). Ale tohle je tak neskutečně zmršený překlad a zprasená čeština, že to jsem snad v knize ještě neviděla. Takže tentokrát české vydání dělá z knihy fakt odpad a kazí dojem tam, kde by snad originál mohl nějaký dobrý vytvořit.

ČÁST 1 ZE 2

Ačkoliv je druhý díl série celkově temnější, samotný Temný dvůr mě zklamal. Respektive bylo mi jasné, že v YA fantasy nemám očekávat nic velkého, ale ten nevyužitý potenciál... Šlo by to napsat temněji, tvrději, pornograficky. Takhle bylo prakticky nemožné najít nějakou zásadní odlišnost v chování obou dvorů. Možná to ale bylo cílem, ukázat, že světlí a temní férijové jsou v podstatě stejní. Zejména Sage a Rowan byli tak nějak změkčilejší než bylo nutné. Sage je mi z bratrů nejsympatičtější.

Meghan se ze začátku chová jako někdo, kdo si neumí dát dvě a dvě dohromady. Později se stává snesitelnější a proti prvnímu dílu bych řekla, že i nabyla nějaké jasnější kontury. Jejím nějvýraznějším rysem zůstává houževnatost. Ash i Puk jsou předvídatelní, Grimalkin už mě tolik nebavil, Děsopaní mě nezaujala vůbec. Favoritem druhého dílu je jednoznačně Oceloř.

Romantická linka se zaplétá a dostává větší prostor, jak se ostatně dalo čekat. Jinak je děj o něco překvapivější než v prvním díle, ale tím o něco myslím tak o dva chlupy. Celkově mě asi druhý díl bavil víc.

Překladu tentokrát vytýkám "poloviční dceru" (nejspíš z "half-breed daughter"). Když se to tak vezme, tak každý je poloviční potomek matky a poloviční potomek otce, ale nejsme o tom zvyklí takhle uvažovat a ten termín je prostě blbost. Celkově je ale překlad dobrý a připsala bych to na vrub spíš tomu, kdo to nepodchytil při opravách. Korektora nebo redaktora by vůbec měli vyhodit, protože v druhé polovině knihy je tolik přehmatů, že to vypadá, že ji vlastně vůbec nikdo nekontroloval.

Komentář k "The Iron Queen" (3. díl):
Pro mě zatím nejslabší díl série, kde bych asi i snížila hodnocení na dvě hvězdičky. První třetina až první polovina mě nudila, i když to, co se tam odehrávalo, mělo dobré důvody. Druhá polovina byla o něco lepší, ale ve skutečnosti mě bavily až tak poslední dvě kapitoly. Celý děj je jasný předem, protože čtenář dávno ví, že to, co se tam stane, je důsledkem toho, co se stalo v předchozích dílech a že to prostě nemůže dopadnout jinak. Vše si lze snadno domyslet, včetně identity falešného železného krále.

Pozitivní je, že Meghan začíná být snesitelná. Naštvaná Meghan rozhodnutá bojovat až do konce a smést všechno, co se jí postaví do cesty, je prostě lepší než "pomozte-mi-někdo" Meghan. Sice jí to pořád moc nemyslí, ale kdyby ano, nezbyl by prostor pro Grimalkina. Dost zásadní změna je Ash. O Ashovi z prvních dvou dílů a mezihry se lépe čte, Ashe z třetího dílu bych si ochotněji vzala domů, i když místy z jeho replik kape tolik sladkosti, že by to prožralo beton. Puk se většinu knihy obnažuje a šklebí.

Komentář k "Summer’s Crossing", mezihře mezi třetím a čtvrtým dílem:
Příjemné osvěžení série. Tenhle krátký příběh vypráví Puk, který mi jako vypravěč přišel lepší než Meghan. Dějově nejde o nic zásadního pro celkový příběh, ale konečně jednou nějaké řešení zápletky, které jsem nepředvídala (i když jsem asi měla). Každopádně mě pořád trochu zaráží, že ti divocí férijové, Puk a Ash, jsou takoví dobráci.

Komentář k "Iron knight" (4. díl):
Ačkoliv série "Iron Fey" měla původně skončit 3. dílem, až ve 4. díle se, dle mého názoru, děj uzavírá. Je to pro mě zatím nejlepší díl série. Ashallyn'darkmyr Tallyn mi byl jako vypravěč příjemnější než Meghan. Konečně se dočkáme pořádného pohledu do temných hlubin jeho minulosti. Také děj, i když má podle mě zbytečně pomalý rozjezd a dal by se trochu zkrátit, je podle mě nejlepší a nejméně předvídatelný. Férijský princ cestuje na Konec světa, aby získal duši a mohl se vrátit ke své milované. Největší oběti jsou učiněny v "Iron Knight" a nejen hlavním hrdinou.

V tomto díle mě, poprvé od 1. dílu, opět bavil Grimalkin. Také se vrátil můj oblíbený hrdina, Velký zlý vlk. Oba zvířecí hrdinové se výborně doplňují. Puk je... pořád Puk. Poměrně neměnný, o něco míň hyperaktivní než obvykle. A na všechny (kromě Grimalkina) čeká překvapení.

Komentář k "Iron’s Prophecy", mezihře mezi čtvrtým a pátým dílem:
Nemůžu si pomoct, ale tahle část na mě nezapůsobila moc dobře. Chápu, že fanuškům se to asi líbilo, ale pro mě to bylo dost zbytečné (to byly i předchozí mezihry, ale tahle mě opravdu už nebavila). Asi jsem od toho skrze námět (Meghan, Ash a proroctví o jejich prvním dítěti) čekala něco víc zásadního. Dala bych tomu tak 1 hvězdičku za péči o fanklub, ale 4. díl by byl jako rozloučení s původní sérií mnohem důstojnější.

Komentář k "The Lost Prince" (5. díl, 1. část podsérie "Call of the Forgotten")
Hlavním hrdinou nové trilogie je Ethan Chase. Jako vypravěč mi vyhovoval víc než jeho sestra. Jeho vývoj během příběhu je docela uvěřitelný. Zrovna tak Kenzie mi jako hlavní ženská postava vyhovovala (přišla mi o dost zajímavější než Meghan). Největší překvapení byl ale Keirran. Podle toho, jak byl ukazován v předchozích dílech, jsem čekala někoho jako byl Sage. Někoho klidného, důstojného, chladného. Omyl, je úplně jiný. A na konci překvapil po druhé. Jediná postava, která mi šla na nervy je Annwyl. Její role zatím vypadá hodně průhledně.

Každopádně je to asi první díl, který mě nalákal na čtení dalších v tom smyslu, že nemám úplně představu, jak to dopadne, jen pár tipů, jak se asi vyvinou některé rozeběhnuté události. Takže příběhově je to docela velký posun. S hodnocením se vracím ke třem hvězdičkám. Můj nejoblíbenější díl série zůstává "The Iron Knight", ale je docela dobře možné, že "The Lost Prince" je napsaný lépe.

3 07.04.2015

Rozjezd byl na mě pomalý a nudný, ale pak už to šlo. Děj je velmi předvídatelný, částečně proto, že oficiální anotace vyzrazuje skoro vše, co by mohlo čtenáře při čtení překvapit.

Líbily se mi popisy světa a jeho obyvatel. Mohly by být i lepší, ale při dobré obrazotvornosti... Pro mě prakticky důvod, proč čtu knihy jako je tahle, které mě nemají jak překvapit příběhem. Myslím, že hodně lidí u nás nevnímá, že svět víl (dokonce ani ten rozdělený na dva dvory) není nic nového. V YA s ním už pracovala Holly Black (Američanka, "Daň peklu"). Mimo YA Terry Pratchett (Brit, minimálně "Dámy a pánové" a myslím, že i něco ze série o Toničce Bolavé) popisuje jinak tentýž svět. J. R. R. Tolkien (také Brit) v "Hobitovi" popsal slavnost se stejným základem. Výrazně odlišným způsobem s tím pracuje i Simon R. Green (opět Brit) v knize "Kouzlo města". Dokonce ani William Shakespeare (pro změnu Brit) si to asi pro "Sen noci svatojánské" zrovna nevymyslel z gruntu. Všechno se to táhne odněkud z anglosaské a možná islandské, keltské a ještě nějaké mytologie. Ostatně to asi nebyla náhoda, že si Knižní klub sjednal na překlad Jana Kantůrka.

Jan Kantůrek překládal Pratchetta a tedy je s ostrovním folklórem dobře obeznámen. Však jsem si říkala, že ten překlad je nezvykle dobrý a má i vysvětlivky, i když mi občas připadalo, že by to či ono vyznělo líp kdyby... Co bych mu ale opravdu vytkla je překlad "step brother" nebo "half-brother" jako "nevlastní bratr" tam, kde je z textu jasné, že jde o vlastního. Čeština dělí sourozence vlastní na plnorodé (oba rodiče společní) a polorodé (jeden rodič společný). Nevlastní sourozenci vznikají jen adopcí nebo svatbou, kde každý z novomanželů přivádí do svazku děti z předchozích vztahů (a to tam ještě nejspíš musí proběhnout osvojení, aby ti nevlastní sourozenci byli sourozenci z pohledu práva). Připadá mi škoda, že ani tak dobrý překladatel neví, jak tuto obecně často pletenou záležitost, která se ale reálně dotýká života každého druhého člověka, spravně přeložit a přilévá tak do ohně zmatku.

Zpátky k mytologii. Jak někdo píše, že to bylo na jeho vkus už moc splácané tím, že to bylo říznuté i řeckou, tak to mi tedy opravdu nevadí. Myslím, že s tím si právě začal už W. Shakespeare, jehož "Sen noci svatojánské" byl zřejmě jednou ze základních inspirací pro Julii Kagawu. A některé narážky na "Alenku v kraji divů… a za zrcadlem"... tu taky napsal Brit, i kdyby podle halucinací, jeho halucinace by klidně mohly vycházet z již zmiňovaného ostrovního... a tak dále. Což asi tak nějak bude, protože Grimalkin je nejmíň o pár set let starší než Šklíba.

Prolínání s naším světem je z podstaty toho magického světa nezbytné. Poslední prvek, který do toho přináší právě autorka je zase tím, co činí její sérii odlišnou od zbytku (nebo aspoň většiny) počinů založených na stejných základech. To by taky nešlo odebrat. O čem by to jinak bylo?

K postavám. Osobně mi je sympatický právě asi jenom Grimalkin. Meghan mi připadá hrozně plochá. A to je u postavy, z jejíhož pohledu se děj odvíjí, prostě špatné. Puk i Ash jsou napsaní slušně. Neřekla bych, že Ash je atypický hrdina. Naopak je naprosto dokonale archetypální. Nedostupný krásný inteligentní mocný romantický rozervanec. Takže vše po čem ženy touží. Autorce se celkem povedlo odlidštit ho natolik, aby archetyp vystoupl. Schválně ho budu srovnávat s Roibenem až budu znovu číst "Daň peklu", abych zjistila, které autorce se to povedlo líp.

Komentář k "Winter's Passage", mezihře mezi prvním a druhým dílem, která nevyšla česky:
Jde o útvar na pomezí mezi dlouhou povídkou a novelou. K přečtení stačí pár hodin a angličtina na úrovni B1. V angličtině ještě víc než v češtině oceňuji popisnost - přináší překvapivě hodně slovíček, která alespoň pro mě byla nová nebo zapomenutá. Je to napsané pro fanynky Ashe, které určitě nebudou zklamané. Mě potěšila přítomnost Grimalkina, i když tu nemá zrovna moc prostoru a zdá se, že se objeví jen aby se neřeklo. A pak ještě objevení jedné z mých oblíbených pohádkových bytostí.

1 03.04.2015

Asi celkem slušná učebnice pro začátečníky na bruslích, ale protože na inlinech nebruslím a nemám v úmyslu s tím začínat, necítím se zcela kompetentní ji hodnotit. Přišla mi srozumitelná a názorná, ale těžko říct, jak by mi přišla názorná, kdybych se s popisovanými technikami snažila vypořádat v praxi.

Oslovilo mě to tak nějak průměrně, některé básně se mi líbily více než jiné, ale zatím myslím, že v paměti mi žádná neuvízla.

12. 7. 2019 přečteno podruhé. Hodnocení snižuji o jednu hvězdičku. Možná bych dala jen jednu, kdyby to nebylo o místech, která znám. Opravdu to jsou básně, které spíš neutkvějí. Ale je v tom kus srdce, a to mě nutí si sbírku nechat. Tentokrát připojuji výběr a jsem nakonec sama překvapená jeho rozsahem.

Nuselské údolí na dávné rytině,
stromy a mlha, potok nebe nese,
klid je v té krajině,
podobně jmenuje se
po hudbě domov.
Čas mina mezi ně.
Jsme v barákovém lese,
jen potok vagónů bubnuje hrdinně,
div plíce nevytřese
v širokém komíně...

***

Palcáty kaštanů

Pad na pohádku
temný stín,
v okolí hrádku
zabloudím.
Do kůry stromů
zakletá
nemůžu domů
po léta.
Tkají nit kukly
moruší,
kaštan tón puklý
vytuší.

***

Od války k tvému narození
uběhlo mnoho let.
Ať roky cokoli dál mění,
devátý květen válku smet.
Padlým i ožehlým, těm zvláště
navěky polámala vaz.
Oblohou táhly vojenské pláště
a zapadaly do krvavých gáz.
První dny míru u nás na Pankráci
z mávátek stékala krev barikád.
Někdy se doba kruhem vrací,
nesmíme se té houbě dát.
Ty nejostřejší patrony jsou slepé,
nevidí cíl.
Odzbrojit úsměvem jde lépe.
Chcem, abys žil.

***

Opona v národním

Je na koupačce,
kmitá
mezi komorami
malebná dívčí postava.
Jde vzhůru,
ale je dál s námi,
v proudění krve zůstává.

Nevíme, kdo je v pravé půli,
kdo v levé –
jedna krev a zem.
Byli jsme srdce,
tak jsme nezhynuli.
Dokud jsme srdce, nezhynem.

***

Národní v hudbě

Kolik tu bývá hudby pohromadě...
Vlévá se dovnitř její oblý proud,
hučí a skví se květem jara v sadě,
zemskému ráji nedá zahynout,

hned potichu jak tůně u rusalek,
hned divoce jak hněvy vodníka
doléhá dál než do měsíčních dálek –
do válek hudba mírem proniká.

Má melodii modrou po planetě,
po krvi červenou a bílou po mléku,
duhové barvy má po pestrém světě
a duhu dává darem člověku ...

Národní divadlo je v hudbě růží,
krůpěje mají z plátků misky vah,
hudba se kloní k lásce, hudba druží...
Srdce mi stálo na špičkách...

***

Zemský ráj

Na pohled ráj... Co uvnitř půdy
na spodních vodách svědomí?
Čí vinou je ráj krutě chudý,
a co je v nás – a jsme to my?

Třikrát jen cizí rozhodnutí
drásavé křivdy natropí.
Nutí nás, ale nevynutí
srdeční infarkt Evropy.

Snad ještě láska najde kudy
lávu a ledy prolomí.
Jsme rostlí pro kacířské bludy,
ne pro zvrácené atomy.

Snad všude láska neselhává
a mlází zhojí polomy.
Jsme rostlí pro pravdu a práva
a to v nás nikdo nezlomí.

27.03.2015

Moje prvotní podezření se v závěru naplnilo. Autorovi se naštěstí povedlo vyvolat i několik jiných podezření, takže to aspoň nebyla úplná jistota. Svět je poměrně atraktivní, osídlený zajímavými bytostmi, ale hlavní hrdinové jsou bohužel plošší než jeho povrch. Myšlenkové pochody nejhlavnějšího hrdiny Roberta, pokud jsou vůbec vyjádřeny, působí většinou dost nepřirozeně. Příběh nemá moc čím překvapit a vlastně je to zajímavé jen tím světem, kvůli kterému si přečtu i pokračování.

Po většinu doby, co jsem knihu četla, mi připadalo, že mi říká: "Já jsem sci-fi ze 60. let.". To se také ukázalo jako pravda.

Ačkoliv překlad není celkově špatný, tak v momentě, kdy o sobě tentýž tvor mluví několik odstavců v mužském rodě a pak plynule přejde do ženského s tím, že je "Podaržina sestra", si čtenář rozhodně řekne, že překlad tedy nic moc.

1 25.03.2015

Nechápu, proč taková kniha má tak málo čtenářů ve srovnání s jinými hůře napsanými (či hůře přeloženými). Mě zaujala už v první kapitole. Představte si město, kde je pod záminkou rovných příležitostí pro všechny každý stále zkoušen. Přitom ale nikoho nezajímá, co kdo umí a čemu kdo rozumí. Aby zkoušení bylo spravedlivé, musí být přece zkoušeni všichni ze všeho. Po celý život. Představte si náš školní systém dotažený ad absurdum. To, že známky, jakkoliv málo toho vypovídají, rozhodují o vašem životě a o životě vaší rodiny.

Je to zkrátka krásná dystopie pro mladší čtenáře (řekněme tak od 9 let, některé momenty jsou, myslím, docela drsné), která přitom přináší víc optimizmu než pesimizmu. Patří podle mě k fantasy, kde nic fantastického není, ačkoliv se většině čtenářů jistě bude zdát, že je.

Líbí se mi také, že hrdinové mají prostor ukázat své nedostatky i přednosti a v průběhu knihy se vyvíjejí, zatímco zbytek známého světa stagnuje v duševní lenosti. A odvaha jejich divokých spojenců, kteří se vrhnou do boje s temným nepřítelem "Jako by bylo jasně dáno, že než bude po všem, musí všichni zemřít.".

A ani po 2. přečtení (léto 2018) neměním názor.

6 14.03.2015

Tak všem mladším ročníkům, které minula např. nenápadná knížka Evy Ibbotsonové "Ostrov tet" a oslavují tu originalitu "Lesohradu" tímto sděluji, že nic nového pod sluncem to není. Základní konstrukce je vyloženě tuctová. Děti se dostanou někam, kde stárnoucí děda nebo babča (nebo v tomto případě oba) střeží nějaké to tajemství a koukají, kdo by ho po nich tak mohl zdědit. Tento motiv je nejen v už zmíněném "Ostrovu tet", ale i v "Ségrách na zabití" od Thomase Breziny. Co si budeme povídat, je to jeden z asi tří základních způsobů, jak zatáhnout nějaké děti či mládež "z normálního světa do kouzelného dobrodružství".

Ze samotného stylu vyprávění kape modernost, kterou neumím přesně vystihnout, ale obvykle u mě zaručí o stupeň nižší hodnocení. Za chyby v překladu autor nemůže a překladatel víceméně také ne, chápu, že tu a tam to v rámci překladu celé knihy ujede. Ale ten kdo dělal korekturu by si zrovna tuhle knihu za rámeček dávat neměl.

U příběhu pro děti ovšem není originalita nijak žádoucí a pro mnohé je asi ten styl psaní potřeba, aby se "rozečetli", takže i když to tak působí, tak první odstavec vůbec není kritika. Spíš jen reakce na předchozí komentáře.

U "Lesohradu" mě zaskočilo především to, jak je zkraje plný povídání o smrti a pohřbu. Ne, že by to byla závada, ale není to to, co čekáte, když otevřete dětskou knížku. Rozjezd příběhu mi připadal strašně pomalý. V kontextu tří dílů je to ale pochopitelné. Co hodnotím pozitivně (vedle všech těch kouzelných tvorů), je, že autor představuje postupně a bez zřejmého úmyslu vše, co následně potřebuje k rozpletení zápletky. Vnímání kvality táhne nahoru také skutečnost, že české vydání je plné hezkých černobílých ilustrací. Jediné dva zvláštní momenty vidím v tom, že Sorensonovi neradi návštěvy, ale přitom u nich už všichni byli, a v tom, že Kendra to v určitém bodě automaticky nevzala přes kuchyň a pak prohledávala okolí a vymyslela tu věc s motyčkou, i když skočit v tu chvíli do kuchyně by se podle mě nabízelo víc než něco prohledávat.

Celkově dobrý. Další dva díly si nejspíš přečtu.

1 10.03.2015

Doporučuji fyziologům, mikrobiologům, antropologům i jiným biologům, medikům a pochopitelně laikům. Kniha je koncipována tak, aby oslovila nejširší veřejnost, jak laickou, tak odbornou.

3 03.03.2015