Yalka komentáře u knih

Na rozdíl od Hypnotizéra, se mi Paganiniho smlouva skoro vůbec nelíbila. Děj vyloženě jako z béčkového akčního filmu (vč. superhrdinů a superpadouchů). Ani forma mi moc neseděla, to psaní je takové studené. Necítila jsem se vtažená do děje.

8 11.04.2014

Velmi sympatické a čtivé.

8 11.03.2014

Udělala jsem v případě této knihy velkou výjimku: napřed jsem se podívala na televizní zpracování (v době, kdy jsem knihy četla, byly už na světě první tři řady seriálu) a pak až jsem si koupila knihy. Kupodivu musím říct, že toho nelituju. První řada seriálu je dokonalá. Zorientovat se v desítkách postav a užít si jejich vývoj (to, jak postupně autor dávkuje informace a objasňuje nám motivace postav, je prostě geniální) je díky seriálu snazší. Díky tomu můžu číst knížky v angličtině, jinak bych se neodvážila. Díky dokonalému castingu má seriál (oproti knihám) tu výhodu, že se postavám lépe a rychleji dostanete pod kůži. Jelikož už nemůžu ležet celé hodiny v knihách a přečtení mi trvalo několik měsíců, tak "pomoc" od seriálu oceňuju.
Geniální je, že člověk fandí postupně skoro všem postavám, i když proti sobě "hrají o trůny".
V prvním dílu mi vyhovovala jeho "normálnost". Jsem zvědavá, jak postupně bude přibývat fantasy prvků a jak se s tím kniha i seriál vyrovnají. Příběh Daenerys Targaryen mi přijde oproti zbytku knihy tak nějak mimo. Pohádkovost jak z Tisíce a jedné noci hodně kontrastuje se zbytkem děje. A vůbec: u Daenerys jsem se ještě nerozhodla, jestli jí fandím nebo ne. To je jak na roller-coasteru :-) Herečka to zatím, dle mě, ustála výborně... no jsem zvědavá, kam se její linie vyvine...

10 19.01.2014

Nesmrtelné Jazovy hlášky a kouzelné ilustrace v knižní podobě.

Gomel, vemsi ho! Gulem WTF!?! Nhcybi ti náhodou tole? Matjáš, sež kudna a ne bráhca!
Vimři!!! Senato mžůu visrat
Dise bondout! BOT
Ciwe Sralin, to musim taki!... CIWE SRALIN...!!?
DMNTI FAKT!
Aš budu velkí budu mít Uhri!

Kdo by odolal :-)

16 16.11.2013

Velmi dobře vymyšlený příběh, vše do sebe krásně zapadá. Přitom je tam hodně dějových linek, které čtenář musí sledovat a dlouho neví, které spolu souvisí a které naopak ne. Ze začátku mi vadila forma (přítomný čas), ale zvykla jsem si.

7 17.10.2013

Je zvláštní kolik oblíbených ba kultovních anglicky psaných dětských knih je u nás prakticky neznámých (např. Peter Pan, Čaroděj ze země Oz, Králíček Petr (celá série) od B. Potterové, Malý bílý koníček od E. Goudgeové nebo Malá princezna od F. H. Burnettové). Jednou z nich jsou i Malé ženy L. M. Alcottové. Některé z nich dokonce dosud ani česky nevyšly nebo vyšly jen s osekaným textem a je známá spíš jejich filmová či televizní podoba. Zajímalo by mě, proč to tak je...

No ale teď k Malým ženám: čtení jsem si moc užívala, hlavně první polovinu (tím myslím úplně původní "Malé ženy" a ne ty různé přílepky). Cítila jsem velkou spřízněnost s autorkou, stejně jako třeba s Charlesem Dickensem, když jsem četla Malou Dorritku. I když uplynulo tolik času a doba se tak změnila, tak popisované postavy s jejich různými dobrými a špatnými vlastnostmi mi přišly jako známí lidé z mého okolí. Nevím jak vás, ale mě to vždycky udiví. To co je v dané době "normální" se přece dost radikálně proměňuje, tak jak je možné, že mi ti lidé jsou tak blízcí? Dělá mi to radost, zvlášť když vím, že Malé ženy jsou autentické vzpomínky Alcottové z dětství (i když pro knihu zidealizované).
Připadá mi, že pro američany to je pravý poklad, že mají takovou knížku (a můžou nad ní uvažovat o tom, co se od té doby změnilo a co naopak ne). Nevzpomínám si na analogickou četbu pro dívky v češtině. Alcottová totiž píše o úplně obyčejných radostech a starostech dívek ze středostavovské rodiny (zároveň propaguje středostavovské a křesťanské ideály). U nás si vybavuju dětské hrdiny z té doby (to myslím knížky, které přežily do dnešních časů) spíš z té nejchudší vrstvy (kde je ideálem srovnat děti do latě a naučit je poslouchat). Nebo vás napadá česká knížka odehrávající se v 19. století, kde by se dívky úplně přirozeně bavily tím, že by pěstovaly zábavy jako vlastní divadlo, noviny, debatní kroužek, hudba a učily se cizí jazyky? Přitom jejich rodina zchudla, a ony se musí dost ohánět. To jaké práce byly pro dívky jejich postavení přijatelné, a další stovky reálií v knížce obsažených, to je už samo o sobě zajímavé čtení. Ale mně se na knize a filozofii autorky hlavně líbilo, že každý měl v rodině a v životě svůj prostor (např. úzkostná Betsy nebyla nucená chodit do školy, osobitá Jo dostávala přesně tolik volnosti, kolik potřebovala a mohla bych pokračovat...).

Právě tahle velká vnitřní i vnější svoboda, která z knížky dýchá, mě nejvíc dostávala a přišla mi navýsost moderní.

(Postavila bych to do protikladu k Řídících Márince od F. Háje, viz můj komentář u prvního dílu Máriny. Snad by se tyhle knihy daly aspoň trochu srovnat, obě jsou pro dívky a Márinka také obsahuje autentické vzpomínky ze života dívky z chudé středostavovské a upřímně křesťanské rodiny, obě autorky se daly na spisovatelskou dráhu, mezi datem narození Alcottové a Wagnerové je rozdíl 45 roků. Mimochodem Márinka mi přijde dost podobná Jo Marchové. Jen je Márinka v knížkách mladší než holky Marchovy, v tomto moje srovnání pokulhává:
http://www.databazeknih.cz/knihy/ridicich-marinka-1-dil-29645 )

Druhý díl se zvrhnul už jen na postupné vyvdání hrdinek (jen ta část, jak se málem sobě odcizili Meg a John, ta mi přišla dobrá. A ještě se mi líbilo, jak dospěla a zmoudřela princeznička Amy). Zkoušela jsem i třetí díl (Little Men), ale nedala jsem to. Je to ještě o hodně horší zážitek než díl druhý, jakoby úplně jiná kniha od jiné autorky.

Úžasný kreativní (přitom jednoduchý) nápad. Knížku pravidelně kupuju jako dárek pro čerstvé absolventy 1. třídy. Zatím vždy měla úspěch :-)

10 13.07.2013

V dětství moje hodně oblíbená kniha, ještě víc se mi ale líbil Melikles od stejného autora.

4 13.07.2013

Jedna z nejoblíbenější knížek mého dětství. Jak jsem jen na ni mohla zapomenout?
V určitém věku jsem na ní strašně ujížděla. Teď se mi to vybavuje:
"Jakou máš oblíbenou knihu? Mně se strašně libí Příhody Řeka Melikla."
"Me-li-co???"
"No tak nic..." :-)

10 13.07.2013

Na začátek podotýkám, že sérii čtu hlavně proto, abych si udělala vlastní názor, protože na tom ujíždí dcera. Některé dějové prvky a to, jakou roli hrají v příběhu, se mi hodně nelíbí (věštění, horoskopy apod.). Nepochybně to negativně ovlivňuje i moje hodnocení knížek. Takže si klidně k mému hodnocení připočtěte i nějakou hvězdu navíc. Naopak pozitivně mě v tomto dílu zaujalo navázání na příběh o Meluzíně od Jana z Arrasu. Musela jsem si to dostudovat, za to má autorka u mě rozhodně velké plus. Opravdu nádherné jsou obě ilustrace na předsádce, pokud by to šlo, klidně bych si je koupila jako plakát. Hledala jsem je na internetu ve větším rozlišení, ale nenašla.

Líbilo se mi asi o něco víc než první díl. Příběh byl sevřenější a ocenila jsem, že Marině se nestalo tolik nehod jako v prvním dílu, kdy se stále někam ztrácela a něco vyváděla, v tom se fakt nedalo orientovat…

Stejně jako u prvního dílu: nemohla jsem se začíst. Na to, že jsou hlavní hrdinové teenageři, je to dosti ponuré, Vildovi a Buližníkovi se hláškování dle mě moc nedaří (usmála jsem se asi tak jednou až dvakrát), ostatní se o ně snad ani nepokouší. Stále se mi špatně orientovalo v postavách, tápala jsem např., jestli rodina Simči, Kamči, Daniely a Plantefolieho je královská (žili přeci na tom hradě), skoro celou knihu jsem přemýšlela, jestli jsou Meluzínini nevlastní sourozenci nebo ne. Ano v knize to vysvětlené je (konkrétně toto hned na začátku), ale dle mě je tohle přesně ten typ informace, které by se měla u nových postav párkrát zopakovat, jinak se čtenář ztrácí. Ovšem oproti prvnímu dílu je to v pohodě, nových postav tu není zas tak moc.

Protože mě tentokrát děj zaujal o poznání víc než v dílu prvním, bylo mi líto, že hlavní zápletka byla na konci divně useknutá (dle mě nedostatečně byla vysvětlená motivace Meluzíny k tomu, jak se rozhodla).

4 31.03.2013

Soudce Ti s Ma Žungem na Rajském ostrově vyšetřují několik záhadných úmrtí.
Van Gulik přivádí znovu na scénu soudce Lua z minulého příběhu. Luo je snad ve všech ohledech opakem seriózního, čestného, pracovitého suchara Ti a van Gulik si vychutnává všechny scény s ním. Evidentně, když už takovou pěknou postavu stvořil, nechtěl se s ní hned tak rozloučit :-)
Moji oblíbenci ale byli hlavně hláškující security boys Krab a Rak.

10 14.03.2013

Přečteno v rámci "projektu" chronologického čtení van Gulikových příběhů a povídek.
Toto už je na mě trochu moc přestřelené. Začínám si myslet, že Chuck Noris je snad nějaká reinkarnace van Gulikova soudce Ti :-)
Ovšem skvělá je soudcova hádka s jeho první dámou.

4 14.03.2013

Skvěle napsaný a vypointovaný hororový příběh odehrávající se během jedné noci v jednom zapadlém horském klášteře. Některé scény z něj jdou jen těžko dostat z hlavy. Potěší přítomnost soudcových dam. 100 %. Nejlepší van Gulik ever!

3 14.03.2013

Konečně se připojuje Tao Kan.
Ťiao Taj a Ma Žung jsou v nejlepší kondici a skvěle hláškují :-)
Pointa je hodně zajímavá.
Co si víc přát?
Spoiler: jen mi přišlo hodně nefér, že Ti má od teď ten škraloupek v životopisu...

9 08.03.2013

Brilantní detektivka! Soudce Ti se v ní objeví inkognito v hlavním městě sousedního okresu.
To mu dává možnost pohybovat se bez omezení po městě.
Van Gulik z toho dokážel vytěžit maximum a ukazuje nám život všech společenských vrstev ve středověké Číně pěkně zblízka a tentokrát netradičně ze soudcova pohledu.

6 07.03.2013

Miluju tyhle van Gulikovy vtípky:
"Moc toho ve tmě neviděl," odpověděl Chuej-pen. "Ale říká, že všichni tři byli vysocí, a jeden z nich měl rozježenou řídkou bradku."
"Škoda," řekl soudce upjatě, "že ten mnich nemá lepší pozorovací talent."

Samozřejmě kvalita jako vždy.
Záplatke s duchem mrtvého soudce skvěle odkazuje k originálním čínským příběhům.
Nicméně ani tak tenhle příběh nepatří k mým úplně nejoblíbenějším, zamotané je to jaksi až moc, jak si Ti odvodil, co se stalo paní Ku (rozené Cao) a jak rozklíčoval ten plán se zlatem, to už se dle mě rovnalo skoro paranormálním schopnostem...

8 06.03.2013

Jsem úplně nadšená, o existenci téhle knihy neměla vůbec tušení!

Je velmi zajímavé srovnávat ji při čtení s příběhy o soudci Ti, jejichž autorem je přímo van Gulik.
V tomto příběhu z 18. století už dokonce vystupují seržant Chung, Tao Kan, Ma Žung i Ťiao Taj. Jejich životní osudy, zde jen letmo načrtnuté, pak van Gulik rozvinul ve svých vlastních příbězích.

V příběhu hrají značnou roli věštby a duchové, jakási vyšší spravedlnost používající tyhle kanály, ale není to v neúnosné míře. Samozřejmě se nedozvíme např. nic o soudcových manželkách, ani o sexuálních eskapách Ma Žunga a Ťiao Taje. Soudce Ti zde používá torturu, velmi riskuje a používá moc své funkce jako nátlakový prostředek při výsleších a to i v případě, že nemá důkazy, jen hypotézy a podezření. Tímto se liší od věcného profíka, jak ho známe od van Gulika.

Knížka je nicméně velmi čtivá, má jistě také velkou faktografickou hodnotu (samozřejmě když se vezme v úvahu, že je plná anachronismů, skutečný Ti žil ještě mnohem dříve než v 18. století). Dozvíme se spoustu informací o etiketě: je tam spousta příkladů, jak spolu komunikují lidé z různých/stejných společenských vrstev, muži s ženami, jaké se od koho čeká chování, např. jeden muž je z něčeho nekalého podezřelý jen proto, že někoho neseřval a nevrhul se na něj při nehodě na silnici, tento "důkaz" je brán jako docela pádný :-)

Postavy jsou docela pěkně charakterizované, velmi se mi např. líbí postava mladé vdovy Bi Ťiou, má skvělou vyřídilku.

Některé motivy z tohoto starého příběhu (např. exhumaci a možné důsledky pro úředníky, pokud by se ukázala jako neoprávěná) van Gulik zpracovává i ve svých vlastních příbězích, což není vůbec výtka, chystám se po letech číst celou van Gulikovu sérii a už se těším, jaké všechny narážky na "Slavné případy" v ní ještě objevím.

Van Gulik v předmluvě podrobně popisuje jak se o téma dlouhodobě zajímal. Nejprve hledal mezi čínskými detektivkami vhodný příběh (takový, aby co nejvíce konvenoval evropskému čtenáři). Pak vybíral co nejlepší verzi vybraného příběhu (ze třech různých vydání Ti Kung An, která měl k dispozici), dál popisuje svoji práci překladatelskou a zejména velmi pečlivou práci redakční. Opravdu fascinující, kolik času se tomu rozhodl věnovat. V doslovu jsou poznámky k čínskému soudnímu systému a autorův nápad, že by někdo mohl psát detektivky v tomhle stylu pro evropské čtenáře :-), jako pomoc pro případné zájemce van Gulik přidává dlouhý seznam literatury, ze které jde čerpat. Jedním slovem: úžasné!

16 02.03.2013

Zajímavá kniha. Vypíchla bych kapitolu o volbách v roce 1946, zejména zajímavé podrobnosti o masivní (a ve výsledku velmi úspěšné) volební kampani komunistické strany.

5 02.03.2013

Jak to bylo? "Tuto juje vururahuh!" Nebo tak nějak, ne? :-)

Skvělé, ale pro mě nikoli nejlepší od Nesbøa (mně se zatím nejvíc líbily příběhy Spasitel a Červenka). Pro mě 90 %.

Co mi vadilo:
– Znám už autorův styl, dávám si pozor na prolog, na data, na detaily a zejména na to, jestli je u postav zmíněno jméno nebo jen přezdívka či něco obecného (chlapec apod.). Na základě prologu bylo tentokrát jasné minimálně to, kdo určitě vrahem nebude. Takže jednu z odboček v druhé půlce knihy jsem autorovi dost zazlívala.
– Další věc, za kterou ale nemůže autor: ebook, který jsem si koupila, končí na 93 %, zbytek je nějaká reklama. Takže představa spousty stránek, které jsou ještě přede mnou, vzala naráz za své. To naštve :-)
– Pár věcí jsem asi v knize správně nepochopila, napsala jsem to hned vedle (na stránku diskuse u této knihy). Budu vděčná za objasnění.

P. S.: Po neustálých narážkách v téhle knize mám chuť napsat autorovi, že se nemusí Norsko až tak srážet. A že od dětství vím dost o Heyerdahlovi i Amundsenovi, zatímco Quisling mi nějak unikal a znám ho až teď, co čtu knížky o Harrym. Ale rozhodně jsou tyhle reflexe v knížkách zajímavé zpestření, v tomhle dílu např. i neustálé srandičky okolo vztahu měst Oslo a Bergen.

13 16.02.2013