Yalka komentáře u knih

Krásné ilustrace Oty Janečka (moje oblíbená byla jaro-léto-podzim-zima), ale bohužel hrozná ideologická vymývárna malých mozků.

8 05.10.2023

(SPOILER) Poslední setkání s našimi oblíbenci? Nebo bude mít Mona spin off? Pár věcí by chtělo ještě dovysvětlit, třeba paní Kadlečková ukrývá v šuplíku ještě něco... :-)
Z mého pohledu dostal v tomhle dílu nejlepší story arc Aöhrlëmëgerl aka John Broderick. To mě fakt dostalo hodně. Včetně toho žbluňknutí ;-) Také včetně toho, jaký mělo jeho vystoupení v klubu s odstupem vliv na hlavní dějovou linku. U toho jsem doslova výskala nadšením. A to přitom tenhle velekněz nikdy nebyl moje oblíbená postava.
Moc mě nepotěšilo zakončení dějové linky lodí a další poničení prastaré meziplanetární křižovatky v klaëwentu sgenů (i když asi ne definitivní). Můj vnitřní nerd by si přál, aby ten fascinující systém někdo celý zrestauroval a znovu rozchodil. Totéž s Akkütlixovým argenitem. Takové plýtvání (a tolik utrpení a krve za tím) a proč vlastně? Vysvětlování mě víc uspokojilo v sedmém dílu. Osmý díl některé už dříve vysvětlené věci znovu zpochybnil. Což samo o sobě samozřejmě nevadí. Ale já jsem se ztrácela. Nebo je to záměr autorky a události mají víc možných vysvětlení? Mám silný pocit, že nás paní Kadlečková tak trochu trolí. Je to cool. Jak a kde se rozloučíme s Fionou, to bylo zcela nepředvídatelné (čekala jsem úplně něco jiného), nicméně vtipné. Lucas (je to Lucas nebo ne?) s Kamëlë, proč ne? I Julii jsme zamávali. Můj oblíbenec, navenek nudný chlápek, politik Daniel Byrd, ve skutečnosti brilantní stratég snad ještě chytřejší než Lucas, má osud jako biblický Job, jen bez Jobova happy endu, chudáček. Ale drží se statečně. Spousta dalších postav se mi sem ani nevejde. Už tak je komentář moc dlouhý...
Mycelium pro mě znamená hrozně moc, budu se k němu ještě roky vracet. Strávila jsem s ním (zatím) neskutečných 9 let. Dalo mi opravdu hodně témat k přemýšlení (víra/fanatismus/náboženství, média a jejich vliv (a jejich plytkost), střet civilizací, děsivé zneužívání politického lobbingu ze strany Össe, které vidíme v osmém díle konečně v celé jeho obludnosti (zde paní Kadlečková velmi aktuálně komentuje dění, které zažíváme v roce 2022, i když knihy dopsala v polovině roku 2021!) rodičovství, opouštění rodného hnízda, stát jako big brother, liberální vs. protektivní politika...). Mimo jiné už se těším, až vyjdou všechny audioknihy a budu sérii poslouchat stále dokola. Na závěr moje už tradiční zvolání: kéž by se podařilo přeložit Mycelium do angličtiny!

17 04.07.2022

(SPOILER) Před půl rokem jsem četla znovu celou sérii, takže mi nyní nedělalo problém navázat a už vůbec jsem se nemusela do čtení nutit. Právě naopak. Nyní se hrozím sáhnout po osmém dílu, protože: co pak budu dělat se svým životem? S Myceliem prožívám každý nový díl od roku 2013. Nejraději bych si zalezla do klaëwentu jako přeopatrný Gäercürdahöarth a dělala, že osmý díl zatím nevyšel. Zabavila bych se na chvíli možná tím, že bych shipovala Fionu s tím psychiatrem a Pinky s lyžařem-archeologem. Jenže nemám devítiboký klíč a wëtrëïgaes se tak stejně přese mě převalí, ať dělám, co dělám...
Budu citovat kolegu hoopoo: jak okomentovat sedmý díl z osmidílné série a nespoilovat? Za mě velká spokojenost. Zaplnily se některé díry v ději, které mi přišly nedomyšlené, teď se ukazuje, že to byl záměr (historie lidských planet), ale i tak pořád nevíme vše. Fionka v podzemí v ezo-městě a její reakce na to, že je vyvolená, tak to mě dostalo. Opět jsme se dozvěděli něco málo víc o Gilesovi (tentokrát opravdu jen málo). Jedna moje oblíbená postava dostala od autorky pěknou ránu mezi oči (nebo mezi nohy?)...
A Lukas, který musí "aspoň rozvázat tkaničku"? Za mě krásně vystižený rozdíl mezi postavami Luse a Ashe (taky mi u toho konečně došlo, proč jsem chtě-nechtě od začátku v týmu Aš~šáda, i když Lucas je tak nějak víc sexy).
Ať už to někdo přeloží do angličtiny!

14 08.06.2022

(SPOILER) Vilma Kadlečková opět skvěle! Celá tahle série by si zasloužila překlad do angličtiny!
Karty jsou rozdané. Hrozně moc se těším na poslední dva díly.

Drobky a spoilery z knihy: konečně snad známe obsah celého Gilesova dopisu. Taky víme, co vyváděl Lucas na Össe před čtyřmi roky.
Moc se mi líbil Lucasův výcvik.
A samozřejmě onen překvapivý Aöhrlëmëgerlův flashback.
Musím se přiznat, že fenomén wëtrëïgaes se vzpírá mému chápání, i když o něm bylo v V. i VI. dílu napsáno docela dost. Četla jsem dobře, že i lodě jsou sgenové a jinde, že i lodě jsou wëtrëïgaes? Mám v tom kapku guláš...
Bývala bych chtěla víc Julie Lothové (v pátém dílu moje snad nejoblíbenější postava), víc Pinky, Kamëlëmöernü (chudinka malá Kamëlë) nebo třeba Fiony. Aspoň že Daniel Byrd měl prostoru docela dost.
Co to Vilma Kadlečková udělala Sofii, a proč vlastně?
Paüsuë dostala scénu, kde aspoň na chvíli nebyla otravná. A samotné programování oltáře: za mě, wow.
Stále zůstávají otevřené věci. Tak např.: jak je to s reprodukčními schopnostmi lodí (informace si zatím odporují) a nakolik je to důležité? Ví Aöhrlëmëgerl (nebo jak ho autorka překřtila, John Broderick) o Lucasově zásahu na konci na Zelené lastuře? Aš~šád je stále ambivalentní postava, o jejíchž plánech v podstatě nic nevíme.

18 21.10.2021

(SPOILER) Ikaboga bych osobně nedala číst žádným dětem. (Vycházím z vlastní zkušenosti, co se za pohádky mi líbilo jako dítěti.) Začátek je nudný a popisný, vlastně i zbytek knihy je spíš popisný, přímých řečí je tam pomálu. Se čtením jsem se na rok zasekla v močálu, dočetla jen díky tomu, že se mi do ruky dostal výtisk v češtině. Tohle napsala autorka tak čtivého HP? Jakmile skončí popisná část, hromadí Rowlingová jednu smrt za druhou, pokud postavy mají štěstí a nezemřou, tak jsou od sebe roky odloučení (děti od rodičů). Je to velmi depresivní (až na tu lady v knihovně a hlavně cukrářku ve vězení aneb girl power, obě potěšily). No a ta část, která by nám umožnila se vzpamatovat a prožít si happy end a následnou obnovu Přehršlánie, mi přišla naopak moc krátká (co teprve mladším čtenářům?). Depresivní část tvoří 2/3 délky knihy. Taky škoda, že v celé knize je tak málo originálních nápadů (nahrobení), jsem od autorky rozmazlená, HP je nápady naopak přecpaný, tohle bylo zklamání. Oblíbené postavy: cukrářka a ten hlavní lord záporák Machiavelli, musela jsem chtě nechtě obdivovat, jak si poradil v celé řadě pro něho kritických situací. Kdyby si založil konto ve Švýcarsku, mohl být za vodou :-)

14 06.06.2021

O Harrym jsem si přečetla článek v Lidovkách (v roce 2000 při příležitosti jeho prvního českého vydání). Okamžitě jsem se rozhodla, že si knížku musím sehnat, ale byť i jen jedna kniha, bylo pro mě tehdy docela dost peněz. První výlet do knihkupectví byl navíc neúspěšný, protože jsem si nepoznamenala název knihy ani jméno autorky a nezbylo mi než vysvětlovat, o čem kniha je, že je o škole kouzel, že vyšla v Albatrosu, že má v originále už více dílů, a že v anglosaském světě je to bestseller. Bohužel podle tohoto popisu ji v knihkupectví nepoznali :-)
Druhý pokus už byl úspěšný a já jsem knihu koupila svému 11letému synovci k narozeninám a díky tomu jsem si ji mohla konečně přečíst. Od té doby na Harryho nedám dopustit. Samozřejmě jsme se synovcem postupně šli i na všechny filmy. Obrovský zážitek bylo čekání na 5., 6. a 7. díl knihy s ostatními fanoušky na internetu. Harry mi taky dost pomohl s motivací ke studiu angličtiny. První půlku pátého dílu jsem četla ve skvělém českém fanouškovském překladu vysokoškolačky Starkiller (určitě je tu víc pamětníků, bylo to o prázdninách v r. 2003, přičemž oficiální překlad vyšel až v únoru 2004), zbytek páté a taky další knihy jsem už zvládla sama v originále. Na Harrym pak samozřejmě vyrostly taky moje děti.

24 01.06.2021

O knížce jsem se dozvěděla z recenze na A2larm.cz (viz záložka Recenze). Přečetla jsem ji za jeden den. Myslela jsem si, že nejdrsnější úryvky už znám z recenze, a že mě nepřekvapí, ale kniha je ještě daleko syrovější.

Moc doporučuju, nechápu, jak takové dětství a dospívání mohl Radek Banga vůbec přežít.

Jsou tam i úsměvné momenty, tak třeba se dozvíte, jak se autor předávkoval Jesenkou a nebo skvostnou historku jak všichni Romové na Žižkově 14 dní poslouchali Orlík (str. 56).

8 31.05.2021

Čtu znovu po několika letech. Opravdu respekt! Reálie, příběh, postavy, reálnost toho všeho. Dokonalost!

15 11.04.2021

Tuhle knihu jsem četla stále dokola a velmi podrobně si ji pamatuju. Měla na mě až terapeutický vliv, právě proto jsem po ní sahala opakovaně. Ovšem objektivně vzato je plná klišé a o nic výjimečného se nejedná.
Ilustrace (od Radka Pilaře!) jsou naopak hodně zajímavé, ale pro mě byly v dětství těžko srozumitelné a hlavně: neměly ten konejšivý účinek, jako text knihy. Některé koláže byly pro mě vyloženě znepokojivé. Proto jsem je většinou ignorovala :-)
O autorce Markétě Vítkové se mi nepodařilo nic dohledat, nicméně je jisté, že to je jiná Markéta Vítková než ta narozená v r. 1979 (která má knihu zde na Databázi přiřazenou), těžko ji mohla napsat ve věku jeden rok.

5 08.03.2021

Myslím, že Astrid Scholte má potenciál. Jen by to chtělo, aby se trochu vypsala. Doufám, že vymýšlí další příběhy a že mě neminou.

6 11.10.2020

(SPOILER) 75% knihy je standardní Kiera Cass, jak ji známe ze Selekce. Píše celkem o ničem zato velmi poutavě (to neumí každý, za mě dobrý). Pak přijde část plná zvratů a ta se tedy nepovedla, velmi mi zkazila celkový dojem z knihy. (Nepsal to někdo jiný?) Ovšem úplně nejhorší na celé knize je dle mě nulová chemie mezi Hollis a Silasem a nulová uvěřitelnost jejich románku.
Bavili mě rodiče Hollis a pak psychopatická kámoška hlavní hrdinky Delia Grace.

9 11.10.2020

No mourners, no funerals. Na tuhle sérii dlouho nezapomenu. Co mám teď dělat se svým životem? ;-)

7 11.10.2020

Je zvláštní kolik oblíbených ba kultovních anglicky psaných dětských knih je u nás prakticky neznámých (např. Peter Pan, Čaroděj ze země Oz, Králíček Petr (celá série) od B. Potterové, Malý bílý koníček od E. Goudgeové nebo Malá princezna od F. H. Burnettové). Jednou z nich jsou i Malé ženy L. M. Alcottové. Některé z nich dokonce dosud ani česky nevyšly nebo vyšly jen s osekaným textem a je známá spíš jejich filmová či televizní podoba. Zajímalo by mě, proč to tak je...

No ale teď k Malým ženám: čtení jsem si moc užívala, hlavně první polovinu (tím myslím úplně původní "Malé ženy" a ne ty různé přílepky). Cítila jsem velkou spřízněnost s autorkou, stejně jako třeba s Charlesem Dickensem, když jsem četla Malou Dorritku. I když uplynulo tolik času a doba se tak změnila, tak popisované postavy s jejich různými dobrými a špatnými vlastnostmi mi přišly jako známí lidé z mého okolí. Nevím jak vás, ale mě to vždycky udiví. To co je v dané době "normální" se přece dost radikálně proměňuje, tak jak je možné, že mi ti lidé jsou tak blízcí? Dělá mi to radost, zvlášť když vím, že Malé ženy jsou autentické vzpomínky Alcottové z dětství (i když pro knihu zidealizované).
Připadá mi, že pro američany to je pravý poklad, že mají takovou knížku (a můžou nad ní uvažovat o tom, co se od té doby změnilo a co naopak ne). Nevzpomínám si na analogickou četbu pro dívky v češtině. Alcottová totiž píše o úplně obyčejných radostech a starostech dívek ze středostavovské rodiny (zároveň propaguje středostavovské a křesťanské ideály). U nás si vybavuju dětské hrdiny z té doby (to myslím knížky, které přežily do dnešních časů) spíš z té nejchudší vrstvy (kde je ideálem srovnat děti do latě a naučit je poslouchat).

Nebo vás napadá česká knížka odehrávající se v 19. století, kde by se dívky úplně přirozeně bavily tím, že by pěstovaly zábavy jako vlastní divadlo, noviny, debatní kroužek, hudba a učily se cizí jazyky?

Přitom jejich rodina zchudla, a ony se musí dost ohánět. To jaké práce byly pro dívky jejich postavení přijatelné, a další stovky reálií v knížce obsažených, to je už samo o sobě zajímavé čtení. Ale mně se na knize a filozofii autorky hlavně líbilo, že každý měl v rodině a v životě svůj prostor (např. úzkostná Betsy nebyla nucená chodit do školy, osobitá Jo dostávala přesně tolik volnosti, kolik potřebovala a mohla bych pokračovat...).

Právě tahle velká vnitřní i vnější svoboda, která z knížky dýchá, mě nejvíc dostávala a přišla mi navýsost moderní.

(Postavila bych to do protikladu k Řídících Márince od F. Háje, viz můj komentář u prvního dílu Márinky. Snad by se tyhle knihy daly aspoň trochu srovnat, obě jsou pro dívky a Márinka také obsahuje autentické vzpomínky ze života dívky z chudé středostavovské a upřímně křesťanské rodiny, obě autorky se daly na spisovatelskou dráhu, mezi datem narození Alcottové a Wagnerové je rozdíl 45 roků. Mimochodem Márinka mi přijde dost podobná Jo Marchové. Jen je Márinka v knížkách mladší než holky Marchovy, v tomto moje srovnání trochu pokulhává:
http://www.databazeknih.cz/knihy/ridicich-marinka-1-dil-29645 )
Márinka přesně tu svobodu a prostor, které zažívají i přes přísnost rodičů holky Marchovy, doma nemá.

Druhý díl se zvrhnul už jen na postupné vyvdání hrdinek (jen ta část, jak se málem sobě odcizili Meg a John, ta mi přišla dobrá. A ještě se mi líbilo, jak dospěla a zmoudřela princeznička Amy). Zkoušela jsem i třetí díl (Little Men), ale nedala jsem to. Je to ještě o hodně horší zážitek než díl druhý, jakoby úplně jiná kniha od jiné autorky.

Skvěle napsaná hlavní postava Lenny. Nepředvídatelný děj. Hrozně dobře se to čte. Mraky popkulturních narážek (z úplně současné současnosti). Autentický jazyk. Nechala jsem se tím tak unášet, že mi vůbec nevadil pomalý rozjezd. Klidně bych snesla dvojnásobný rozsah stránek a tím i dvojnásobný příděl hlášek od Lenny. Těžký absťák po dočtení. Až budu v důchodu a budu si chtít připomenout feeling doby kolem 2020, určitě sáhnu po téhle knize. Potěšil mě kačenkový fetiš (taky ho mám).

9 04.08.2020

Fascinovaly mě povídky o tom, jak vzniklo obrázkové písmo a jak vznikla abeceda. Ty jsem četla stále dokola, brávala jsem tuhle knihu v knihovně opakovaně do ruky. Aniž bych do nedávna tušila, že to byl Kipling.

6 05.04.2020

(SPOILER) Už od 2007 (to vyšel film Zlatý kompas s Nicole Kidman) jsem si chtěla přečíst Pullmanovu trilogii v angličtině. Ovšem z nějakého důvodu se nedá koupit na Amazonu do čtečky. Nyní (2019) jsem si těsně před vyjitím seriálu na Netflixu konečně obstarala všechny tři knihy. První díl jsem si přibalila na výlet do Oxfordu. Byla to čirá náhoda, nevěděla jsem, že se ocitnu v hlavním městě Pullmanových fanoušků. Zrovna vyšel nový díl Knihy prachu (druhý v pořadí) a nechyběl v žádné výloze knihkupectví v Oxfordu. Potud dobrý. Nutno říct, že první knížka je poutavá a má spoustu zajímavých momentů. Dále SPOILERY. Většina rozběhnutých dějových linií vyzní v dalších dvou knihách dle mě divně (místy nekonzistentně či nedotaženě). Což naštve. Druhá a třetí kniha mi také přišly daleko hůř napsané. Nemůžu nezmínit krutý závěr prvního dílu, který zůstane bez následků pro Asriela, WTF? Jedna malá parafráze, co mě právě napadla: „Nevztahuj na děvče ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svou jedinou dceru.“ Nebo ji odepřel? A zabil raději v zájmu lidstva cizí dítě? Aha? To je poselství jak víno! Nemůžu v žádném případě doporučit. Tu pravou protikřesťanskou agitku ovšem najdete až ve druhém a zejména ve třetím dílu.

Podle mě Pullman neumí moc dobře psát. Vždy něco načrtne a pak to nedotáhne do konce. První díl mě ještě docela bavil (měl hodně dobrých momentů), ale druhým dílem jsem se vyloveně protrpěla a pronudila. K většině svých postav se Pullman chová fakt hnusně a nedá jim pořádný příběh (Lee Scoresby). Zato když se dobře vyspí, tak dokáže napsat konzistentní story i postavy (gyptians v prvním dílu). Na tomhle druhém dílu mi vadil obsah i forma, třetí díl mě pak definitivně dorazil (obsah i forma). Děcka, magisterium je špatné, protože je špatné, zato Lord Asriel to je borec, protože je borec. No skvěle vyargumentováno, jen co je pravda. Za všechny chyby aspoň tahle: Ma Costa v prvním dílu dohlédla na to, aby jí Lyra při dlouhé cestě lodí pomáhala a pracovala. Lyra také od začátku sympaticky kašle na třídní rozdíly. No a v druhém dílu, když s Willem bydlí v Cittàgazze, tak najednou ze sebe dělá hogo fogo a ještě ji Will musí učit domácí práce. Proč?

Jako letní oddechovka dobrý.

4 03.09.2018

Ze začátku jsem se do čtení poměrně dost nutila. Bavilo mě na tom jen hledat paralely a naopak rozdíly mezi Watfordem a Bradavicemi, to se Rainbow opravdu povedlo. Její kouzelnický svět je v mnoha aspektech zajímavější než ten, který vytvořila Rowlingová. Třeba úryvky z popkulturních děl jako kouzla, to mě opakovaně dostávalo (These are not the droids you're looking for). Proboha, proč tu tolik lidí v komentářích kritizuje, že jde o plagiát Harryho Pottera, to si neumí zjistit základní informace? Připadalo mi to ale dost nudně napsané, ačkoli knížky od Rainbow se mi zatím všechny (až na utahanou Landline) opravdu hodně líbily.
Ovšem od příchodu Baze na scénu a hlavně od zvratu v knize, mě příběh úplně pohltil. Uvažuju, že si ho ještě někdy přečtu a taky si musím znovu přečíst Fangirl. Tam jsem (stydím se přiznat) úryvky o Simonovi a Bazovi většinou přeskakovala.

10 20.01.2018

Anna musela být opravdu číslo! Nevím, proč jsem se tak dlouho, celé roky, odhodlávala číst její deník. Není to žádné depresivní čtení. Anna je plná života a doslova na vás vyskakuje ze stránek svého deníku. Měla jsem raději ty méně učesané části, než ty, kde se snaží o vyšší styl. Anna má opravdu vysoké nároky na svoje okolí, hlavně na rodiče. Postupem času, jak se napětí v domě zvyšuje, už to Anna nedokáže vnitřně ukočírovat (i když si myslí a píše o sobě opak). Jelikož mám aktuální rodičovskou zkušenost s puberťáky, přišlo mi to velmi reálné, i když jsem některé její výlevy proti rodičům ke konci knihy těžce nesla. Hodně často jsem při čtení myslela na Pipa (= otce), jak neskutečně náročné a zároveň krásné to pro něj muselo být, když deník po válce četl a později dělal celou redakční práci.
Vzhledem k Anniným liberálním názorům mě docela překvapuje, že se z knihy stal takový bestseller. Přijde mi, že v mnoha ohledech předběhla svou dobu, některé její názory musely být v 50. letech dost šokující, nebo ne?
Celý deník je dokonalý ve vylíčení reálií. Všechny ty detaily o korespondenčních kurzech jazyků a těsnopisu, všechny ty příhody o jídle, ucpaném záchodě, častých nájezdech zlodějů na sklad atd., byly velmi zajímavé (pobavila mě třeba debata, zda je vhodný jako dárek pro Annu k Chanuce Nový zákon). Obdivovala jsem všechny členy té malé uzavřené společnosti, jak se učili jazyky a stále na sobě pracovali. Ráda bych se někdy podívala do muzea AF do Amsterodamu, snad se mi to podaří.

24 19.01.2018