wooloong
komentáře u knih
Tři vraždy a král
Daniela Fischerová
Tři příběhy mají formát klasické detektivky jak podle Agathy Christie. Na místě s omezeným počtem účastníků se stane vražda, postupně jsou předkládány indicie, dvojice amatérských vyšetřovatelů vytváří různé hypotézy, a jak se na konci ukáže, všechny informace k nalezení vraha nám autorka postupně předložila, a tak si můžeme brousit svůj ostrovtip spolu s Kristýnkou a Medardem. Jednoznačně kladně bych ohodnotila autorčin jedinečný smysl pro humor a většinou správně ujeté protagonisty, záporně pak přeci jen trochu křečovité a docela průhledné zápletky. Žádné oslnivé dílo ani propadák. U mě průměr.
Elektrotechnika III
Antonín Blahovec
Dlouhá léta klasika na elektrotechnických školách.
Tajné dějiny Prahy
Bohumil Vurm
Nedočetla jsem ji. Informace podané v knize jsou obvykle notoricky známé a zde byly podány navíc dost nudným způsobem.
Kam se poděla Elizabeth
Emma Healey
Tak jsme se nakonec dozvěděli, kam se poděla Elizabeth i Sukey, i to, kam odchází mysl staré milé a mnohem více než roztržité dámy Maud, která kupodivu navzdory mizejícím myšlenkám, popleteným vzpomínkám a poztráceným papírkům obě záhady vyřeší. Nebylo to špatné čtení, vlastně perfektní sonda do mysli člověka s Alzheimerem, jenom jsem měla někdy pocit, že společně s Maud ztrácím tak trochu i sama sebe. Asi bych se měla dát vyšetřit.
Příliš mnoho svědků
Dorothy L. Sayers
Bavila jsem se, ale na pořádnou detektivku mi chybělo větší napětí a lépe ukrytá pointa.
Podivné námluvy lorda Petra
Dorothy L. Sayers
První kniha autorky, co jsem četla. Nebylo to špatné, jen už asi od poloviny bylo dost jasné, kdo a vlastně i jak. Zbylých zhruba sto stran se spíš řeší, jak to dokázat. Lord Petr je celkem sympatický, ale na můj vkus je trochu moc střelený. Něco jako paní Oliverová z románů Agathy Christie. Baví mě i některé humorné dialogy, i když některé se netýkají zápletky, a autorka je tam vetkla pravděpodobně jen proto, že ji zrovna napadly, a chtěla je patřičně využít.
Ztráty a lži
Sophie Hannah
Prvních cca 50 stránek jsem si musela zvykat na styl psaní autorky, abych vůbec pochopila, která bije. Pak se to začalo slibně vyvíjet a na konci jsem se už trochu nudila tím omíláním Naomina vztahu k Robertovi. Zatímco u spousty detektivek mi vadí rychlý závěr, který mi neumožní rozuzlení řádně vychutnat, tady bylo posledních 20 stran zbytečně nastavovanou kaší.
Tajemství stržené masky
* antologie
Na to, jak známá jsou jména většiny autorů, prostě slabota.
Já řídím aneb Cesta životem ve svém vlastním autě
Zdeňka Jordánová
Hvězdičku strhávám za to, jak paní autorka nadšeně líčí své jízdy jednosměrkami v protisměru.
Desátý kruh
Jodi Picoult
Pro mě o trochu lepší než Prostá pravda. Alespoň mi přišla o něco napínavější a čtivější. Detektivní zápletka měla očekávané rozuzlení.
Odsouzencův meč
Ingrid J. Parker
Na 100% souhlasím s Bobšulí a ještě bych si trochu přisadila. Jak může někdo srovnávat spravedlivého, charakterního a charismatického soudce Ti s tímhle impulzívním nevypočitatelným zamindrákovaným truhlíkem? Barvitého oživení Japonska jedenáctého století jsem si nevšimla. Zatímco Robert van Gulik dokázal dokonale popsat reálie běžného života středověké Číny, které před čtenářem vystupují z knížky, jako by byl součástí děje, Ingrid J. Parker mu v tomto směru nesahá ani po kotníky. Detektivní zápletka nebyla úplně špatná, ale (pozor, spoiler!) smrt malého synka a konflikt s manželkou mi přišly úplně zbytečné, děj to nikam neposunulo, jenom to bylo zbytečně smutné.
Horory na dobrou noc 2
Anthony Horowitz
Letní oddychovka s celkem povedenými povídkami, i když s mnohdy neoriginálními a průhlednými pointami. Aby se staly tyto povídky opravdu dobrými horory, musely by mít mnohem lépe budovanou atmosféru.
Ďáblův sluha
Vlastimil Vondruška
Nemohla jsem se odtrhnout. Prostě na jeden zátah, i když rozluštění nebylo žádným velkým překvapením.Oddechová příjemná čtivá detektivka.
Zpověď bratra Haluina
Ellis Peters (p)
nebylo to špatné, jen ten závěr zaváněl červenou knihovnou.
Velké otazníky
Ludvík Souček
Vzpomínám si na ni jako by to bylo dneska. Měla jsem ji půjčenou z knihovny, ohmatanou, umolousanou, s listy plnými skvrn neidentifikovatelného původu a trochu páchla. Přesto byla báječná a čtivá. Nepustila jsem se jí, dokud jsem nedočetla do poslední stránky.
Třikrát komisař Palmu
Mika Waltari
Tak detektivky od Waltariho mě na rozdíl od jeho historických románů nechytly.
Dlouhá země
Terry Pratchett
Když porovnám s Pratchettovými zeměplošskými příběhy:
- Jednoznačně zajímavý a nosný námět, který ovšem nebyl ani zdaleka využit pro vytvoření zajímavého čtivého příběhu.
- Chybí správácky ulítlá hlavní postava, která jenom svou prostou existencí kolem sebe trousí vtipné situace. Jošua není ani Markoplaš ani bábi Zlopočasná či stařenka Oggová ani Elánius se svou partou podivných individuí, Ani Crowley s Arizafalem, abychom se nedrželi pořád té Zeměplochy. Je to prostě nudný patron. A jeptišky z Domova to nezachrání.
- Ani Lobsang a Ši-mi to nevylepšujíí, na Zavazadlo a spol. prostě nemají.
- Skoro žádné napětí a humoru pomálu. Když to shrnu - téměř čtyřistastránková nuda. Vlastně jsem tuhle knížku dočetla jen proto, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne. A výsledek? Ono to vlastně - nedopadlo.
Výlov mého rybníka
Rudolf Křesťan
Výborná knížka plná zábavných a kouzelných fejetonů. Teda pane Křesťane, kam na ty nápady chodíte!
Planoucí lesy Venuše
Tonke Dragt
Tuhle knížku jsem četla někdy ve třinácti čtrnácti letech, v té době jsem doslova propadla sci-fi literatuře a tahle se mi vybavuje i po letech. Takže si čtyři hvězdy určitě zaslouží.