vlkcz komentáře u knih

S ich formou se Berry popasoval skvěle. Bez odskoků k jiným postavám napsal výbornou akční jízdu. I téma, které není až tak historicky vzdálené a ke konspiracím přímo vybízí, pojal originálně.
Jeden z nejlepších Cottonů.

8 20.06.2023

Já byl spokojen. Samozřejmě, že skoro všechno už bylo napsané někde jinde, ale mě vyhovovalo jednak to, že ty důležité věci o obou velikánech filmu jsou takhle na jednom místě, a pak také jejich srovnání, což se v monografiích moc nenajde. A za tenhle osobní vklad do tématu si autorka ocenění zaslouží.
Jako rychlovka pro uvedení do života obou režisérů fajn.
3,5*

9 18.06.2023

Nutně musí člověku naskočit Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Ve srovnání s ním Bunyan dbá i na rozvíjení příběhu, takže i když se objevují stejná témata; marnost světského pinožení, spása v podobě následování biblické cesty, přišla mi Poutníkova cesta čtivější, ne tak černobílá a i v těch církevních věcech podaná lidštěji.
4.5*

9 16.06.2023

Tak tenhle díl se úplně nepovedl. Sice se čtenář dozví, jak to bylo s Marií Murvalovou ze Zimní oběti, ale jinak se to neskutečně táhlo. Spousta úvah se opakuje z předchozích dílů, Hlasů už je tolik, že se v nich člověk pomalu nevyzná, jako kdyby je začínali slyšet i další členové týmu. Brutality už na mě taky bylo moc a vrchní záporák byl taková esence zla, až byl neuvěřitelný.
Roční období se nám tedy uzavřela, tak hurá na živly. Snad se autor znovu nadechne k lepším výkonům. Aspoň že Malin chlastala a dá se zařadit do výzvy. V tomhle díle už úspěšně abstinuje, ale vzhledem k tomu, že vyléčený alkoholik neexistuje, splní mi téma 5.

6 07.06.2023

Já nějak nevím. Se spoustou myšlenek, které autor v knize uvádí se ztotožňuji. Hlavně tedy s těmi, kterými analyzuje příčiny. Ale v okamžiku, kdy se snaží hledat řešení, vítězí, zdá se konfese, byť v textu kritizovaná. A začínají se objevovat rozpory a protimluvy. Mužům k jejich mužství má pomoci více ženskosti. Budiž. Ale... Má je k tomu dovést církev, která je dle autora plná mužů, kterým mužství chybí. A je podle něj plná ženské energie. Proto asi to ženství u reálných žen tak pronásledovala a mnohdy stále pronásleduje. A v jejím čele stojí muži, kteří přesně odpovídají nedospělému mužství, které tak kritizuje u civilizace bílého muže ze západu.
Hlavně se nenechat svést z cesty pravé víry "new age bláboly", které ale sám, byť konfesním jazykem sdílí.
Možná dobrá kniha, ale ne pro mě. A myslím, že ani pro toho, kdo se už v tématu trochu orientuje a promýšlí ho.

7 05.06.2023

Tady je třeba si uvědomit, že jde o text starý téměř 2500 let a nedopouštět se při čtení omylu, že tehdejší lidé vnímali život stejně jako my dneska. Byli daleko více propojení a závislí na společenství a méně prožívali svoji individualitu. A i když tehdejší polis byla daleko "rodinnější" než naše anonymní společnost a z té řeči občas vystrčí růžky imperiální obraty, není vůbec na škodu si tuto řeč pročíst i dnes a zamyslet se nad demokracií a její obranou.

8 02.06.2023

"Už ani nevím, jestli to má být kniha o mé rodině, o paměti, o mně samotném, nebo jestli je to pořád ještě vyprávění o těch titěrných japonských věcičkách."
Takhle v závěru shrnuje knihu sám autor, když se pokusí známému vysvětlit, proč přijel do Oděsy, města, odkud pochází jeho rodina. A je to shrnutí přesné, protože je o tom všem. Takže čtenář ochutná atmosféru Paříže druhé poloviny 19. stol, kde žil zakladatel sbírky Charles. Na jeho postavě ale autor krásně ukáže, co je vlastně umění (nejen výtvarné, ale i literatura nebo hudba), jak k němu přistupovat, jak ho vnímat a co člověku může dát. Na konci 19. století se sbírka jako dar dalšímu členu rodiny dostává do Vídně. A my pak můžeme na osudech jejích majitelů sledovat turbulentní dobu první poloviny 20. století v Rakousko-Uhersku, posléze v samostaném svobodném Rakousku i pod kuratelou nacistů. A jak se posléze se svou nacistickou epizodou (ne)vyrovnalo. S další generací se pak sbírka vrací zpět do Japonska, kde se její majitel po válce usadil a na sklonku života předal péči o sbírku autorovi knihy.
Přestože nejde o román, je v knize vše, co člověk od historického románu očekává. Atmosféra doby, dějové zvraty, emoce, i když tady podané poněkud nezaujatě, přesto s velikým citem.

8 30.05.2023

Tohle je teda hodně hustá YA. Skoro bych se tohle označení zdráhal použít. Hlavní hrdinka sice je teenagerka, ale témata, která se v knize objevují musí oslovit čtenáře napříč věkovým spektrem. Ono tu totiž nejde "jen" o smrt, i když ta nasvěcuje ostatní problémy nelítostným světlem.
Třeba problém pěstounské péče.
Závislosti a přílišného "ochranářství" rodičů. Protože v 16 letech už by človék měl mít nějaké povědomí o tom, jak svět funguje. V tomhle byla hrdinka hrozně naivní a zaostalá.
Komunikace. Sjíždíme virtuální sítě, ale reálná komunikace s reálnými lidmi nám nejde.
Ale hlavně, byť mám pocit, že to autorka tímto způsobem nezamýšlela, jde o obžalobu toho, jak smrt vytěsňujeme, nemáme k ní "zdravý" postoj a tím si způsobujeme řadu traumat s ní spojených zbytečně.
Nicméně napsané je to skvěle. 4.5*

11 29.05.2023

Asi jediný Hrabal, kde mi přišla kniha lepší než film. Ale i tak... Já se prostě s jeho poetikou míjím a tahle kniha mi to jen znovu potvrdila.

13 26.05.2023

Ideální kniha, když človék potřebuje zvolnit. Vymazlený jazyk, u kterého vůbec nevadí, že je už skoro 100 let starý. Melancholie i humor. Je pravda, že příběh je velice jednoduchý, takže se může zdát, že těch zhruba 100 stran je moc. Přesto v knize není jediné slovo navíc.

29 24.05.2023

Osm textů, převážně z 20. a 30. let minulého století, ve kterých se Jung věnuje otázkám vývoje dětské psychiky a výchovy, často se objevuje také myšlenka sebevýchovy. To vše podáno z pohledu analytické psychologie.
"O konfliktech dětské duše" je nejranější text a na klinickém případu ilustruje, jak si dítě osvojuje svět.
Podobnému tématu se věnuje i druhý text, předmluva ke knize Analýza duše dítěte od F. Wickes. Jednou z hlavních myšlenek je, že dítě do značné míry participuje na psychice rodičů a mnohé z dětských psychických poruch jsou spíše projevem narušené psychiky rodičů.
Uceleněji se pak tento koncept objevuje ve třetím textu, přednášce "Význam analytické psychologie pro výchovu".
Zhruba třetinu knihy tvoří čtvrtá část knihy, soubor tří přednášek pod souhrnným názvem "Analytická psychologie a výchova". V nich na klinických případech demonstruje různé typy dětských psychických poruch, srovnává pohled analytické psychologie s přístupy Freuda a Adlera, rozdíly mezi vytěsněním a potlačením, s tím spojenou problematikou vzniku osobního nevědomí. Na závěr pak zdůrazňuje, že pro správnou výchovu a výuku dítěte je nutná i sebevýchova vychovatelů (rodičů a učitelů).
"V metodě totiž úspěch výuky nespočívá. Koneckonců přece není výhradním účelem školy, aby cpala do hlav vědění. Škola má děti vzdělávat tak, aby z nich byli skuteční lidé. Nezáleží na tom, s jak velkým nákladem vědění mladý člověk ze školy vychází, nýbrž jestli se škole podařilo vymanit jej z nevědomé identity s rodinou a udělat z něho člověka, který si je sebe vědom. Bez tohoto vědomí sebe samého nebude nikdy vědět, co skutečně chce. Zůstane trvale ve stavu závislosti a bude pouze napodobovat, s pocitem zneuznání a utlačenosti."
Nejpozdějším textem je "Nadaný" z roku 1946, kde se Jung zabývá výchovou a zejména výukou dětí s nadprůměrnými schopnostmi. Upozorňuje, že nadprůměrné schopnosti se mohou objevovat v různých formách a třeba vyjímečné nadání v praktických činnostech se ve škole nemusí projevit a být rozpoznáno. Staví se proti vytváření tříd pro nadprůměrné žáky a zdůvodňuje, proč to není vhodné.
V přednášce "Význam nevědomí pro individuální výchovu" Jung rozlišuje tři typy výchovy (příkladem, kolektivní výchova a individuální výchova) a uvádí kdy se která forma jak uplatňuje.
V článku "O vzniku osobnosti" se Jung zabývá pojmem osobnost, kterou chápe jako do celosti rozvinutou lidskou bytost a jak vychovat tuto osobnost. Zde naráží na nekompetentnost rodičů i učitelů, kteří "...Jeden vedle druhého měli výchovu stejně defektní jako děti, které by měli vychovávat, a zpravidla jsou stejně tak málo osobnostmi jako ony..." Z toho opět vyplývá silný důraz na sebevýchovu vychovatelů. "Náš problém výchovy všeobecně trpí jednostranným poukazováním na dítě, které má byt vychováno, a právě tak jednostranným nedostatkem důrazu na nevychovanost dospělého vychovatele."
Závěrečným textem je pak "Manželství jako psychologický vztah", kde poukzuje na to, že i manželství ovlivňují do značné míry nevědomé faktory, které se projevují u "aktérů" a že ke skutečnému vztahu může dojít až po jejich zvědomění.
Přestože jsou některé texty již přes 100 let staré, myšlenky v nich obsažené jsou stále aktuální a mnohdy ještě dnes téměř revoluční.
Čirá intelektuální radost.

17 23.05.2023

Výborné asi i jako kniha, já četl ušima a myslím, že Veronika Kubařová jako pubertální dívka a Andrea Černá jako psychopatická slepice povýšily celé dílo ještě o stupeň výš.
Pokud bych přeci jen měl něco vytknout, pak jen trochu nahodilé nakládání s časovými údaji (např. vyvádění mladých v zimě) a chybějící kořeny chování matky i otce. Naopak autorka skvěle poukazuje na to, že trpět může i protežované dítě. A přesto, že ani jeden z možných výkladů konce nepůsobí příliš optimisticky, i tahle víceznačná drobnost je podaná s hlubokým citem. A není k tomu třeba mnoha slov.
Zatím jedna z letošních TOP.

30 21.05.2023

Nemůžete po mně chtít objektivitu, proto moje hodnocení berte s rezervou. Na Troskovi jsem vyrůstal, takže se prostě nostalgii ubránit nejde. :-)
Objektivně jde stěží o průměr. I když záleží na tom, co člověk očekává. Přeci jen jde o fantastiku z období protektorátu (a překvapuje mě, jak moc češství a obecně slovanství v knihách je) a když přihlédnu ke světové konkurenci té doby, tak to konkurenceschopné je. Příběh není úplně plynulý, spíš jde o sled epizod, občas oddělených větší časovou mezerou. Při čtení se mi pak často vybavovaly Rychlé šípy nebo mayovky, které jsou také tak naivně černobílé. Ale jako nenáročná oddychovka dobré.

10 18.05.2023

První Richardův velký případ. Brutální jako severská krimi, s mezinárodním přesahem. Když pominu několik časových otazníků (mobily na Slovensku v roce 1990, analýza DNA ve stejné době) napsané je to velice dobře. A vzhledem k době jde vlastně o klasickou detektivku bez počítačů, mezinárodní spolupráce. Zajímavé jsou i některé okamžiky, kdy autor ukazuje, jaké drobnosti mohou pátrání zdržet či dokonce zastavit nebo naopak přivést na stopu.

19 17.05.2023

Já jsem maximálně spokojen. Pravda, děj je přímočařejší než v předchozích dílech, není z Ryhopu, ale atmosféru má skvělou a i tématicky se do série hodí. Včetně přidaných povídek.

8 11.05.2023

Těžké hodnocení. Pro Američana možná přístupnější, pro mě jako cizince byla ta spousta jmen a funkcí, u kterých jsem nevěděl jaké mají kompetence, dost matoucí. Na druhou stranu to podle popisu vypadá, že v tom měli guláš i zúčastnění. A vzhledem k tomu, že si tuhle kabaretní figurku vybrali za prezidenta, se v americké politice asi neorientují ani Američani.
Při citacích z některých výstupů DJT nešlo nevzpomenout stejně chaotického projevu a myšlení našeho bývalého slovenského premiéra, stejné osobnostní rysy musely nutně vzbudit sympatie i u našeho tehdejšího prezidenta.
Co je u knihy ale asi největší problém je styl. I když ten je možná daný otřesným překladem a chybějící redaktorskou prací. Gramatické chyby, naprosto nahodile používaná interpunkce (při těch košatých větách velký problém), časté překlepy.
Pro mě průměr.

7 04.05.2023

Když člověk dočte, zůstanou v něm otázky. Skutečně se stal zločin? Je někdo vinný? Jak je to s mojí pamětí a vzpomínkami? Otázky, které čtenáře navádějí k inventuře vlastního života a vztahů.
A přitom jde o velice vtipnou knihu, která kromě již zmíněných otázek servíruje i spoustu informací o soudnictví a spravedlnosti, o procesech, které probíhají většinou skryté před zraky veřejnosti.
Nebýt několika lehce rozporuplných myšlenek, které mi úplně neseděly, asi bych dal i 5*, ale i tak z mé strany spokojenost.

7 30.04.2023

Stejně jako v několika komentářích přede mnou i mě napadalo, kdo je cílovka knihy. Pro šachisty nic moc nového, snad až na několik příhod z dětství. Pro nešachisty? To by příběh musel mít nějakou linku a ne zběsile skákat od jedné příhody k druhé. Takhle Fischer vychází jako nesympatický týpek. V dětství vykazující autistické rysy, v dospělosti pak "vylepšené" paranoidní schizofrenií. Jenže to si musí čtenář doplnit sám, v knize jsou jen náznaky. Nepochopil jsem ani smysl výkladu šachových pravidel na začátku každé kapitoly.
Takže knihu zachraňuje kresba. Nezahlcuje grafickými experimenty, ale drží strohou linku odpovídající "nudné" a neakční hře, přitom je (stejně jako šachy) dostatečně nápaditá.

6 28.04.2023

Na to, že je Minervistka psána před 40 lety jako dívčí čtení, jde pořád o hodně dobrou literaturu. Samozřejmě, doba je jiná, změnily se vypravěčské postupy, také témata procházejí trochu změnou, ale Hermína Franková ukázala, že i feministické téma, možná až genderové otázky, je možné podat lehce až vtipně, aniž by to ubralo na opravdovosti výpovědi.
Za mě hodně příjemné čtení, kterému k absolutoriu chybí jen málo. I když v rámci žánru by 5* bylo jasných.

9 27.04.2023

Kdo bude podle obálky očekávat thriller, bude možná zklamán. Pár napínavých až strašidelných míst se najde, ale celkově kniha atmosféru thrilleru nemá.
Kdo se spokojí s historickou detektivkou, která má ještě přesah do boje za lidská práva (abolicionistické hnutí v Anglii na konci 18. století), bude spokojen tak jako já.
K absolutní spokojenosti nechybí moc. Stačilo, aby se autorka vyvarovala zbytečného supermanství hlavního hrdiny (absolvovat několik mil na koni, pak veslovat vzdutou řekou a na závěr absolvovat vítězný zápas s mnohem silnějším protivníkem, to všechno s několika zlomenými žebry, to je fakt za hranou) a občas nelogického chování některých postav.

8 25.04.2023