vlkcz komentáře u knih

V rámci žánru a pro Američany budiž ...
Začátek vypadá na moderněji pojatou Pýchu a předsudek, která postupně přechází do Milence lady Chaterlyové, abychom se nakrátko přenesli do Třech mušketýrů. Konec pak klasicky červenoknihovní.
A opravdu nemohli být Morganovi podílníci v železniční společnosti. V roce 1795 žádná neexistovala, na tu si museli v Anglii počkat ještě 30 let. Takže k historické věrnosti je také třeba přistupovat obezřetně.

4 19.11.2023

Reread po 7 letech a na hodnocení nic neměním. Některé věci jsem vnímal jinak než tehdy, některé pasáže mi přišly jako od P.K. Dicka, jindy se mi vybavovalo Celestinské proroctví, ale protože s ani jedním nemám problém, spokojenost i napodruhé.

5 13.11.2023

Rozporuplné pocity. Na jednu stranu zajímavý pohled na české století, které se, myslím, dost přehlíží, protože se nic moc nestalo, alespoň ohledně na první pohled viditelných katastrof. Přesto je zde hezky ukázáno, že na Bílou Horu se zadělávalo právě tehdy. A stejně povedené je, že autor ukazuje, že ten konflikt nehořel primárně mezi katolíky a ostatními církvemi, ale hlavními strůjci neklidu byli "kališníci", kteří poté, co dosáhli zrovnoprávnění své víry s katolictvím, se cítili ohroženi nastupujícím luteránstvím. Dalším nezvyklým prvkem je to, že autor se snaží používat ne zrovna moderní jazyk, takže i takhle tu dobu zajímavě zpřítomňuje. Z historického pohledu tedy zajímavé.
Jenže jako román o Krčínovi to nefunguje. Jednak je Krčín představen jako nesympatický, prchlivý, sebestředný hajzl, což je o něm všeobecně známo, takže extra sympatie jako hrdina nezískává. Na druhou stranu se objevuje stěží v polovině knihy.
Co je ale největší slabina knihy, je obrovské množství postav a vedlejších dějových linek, které buď začínají někde zprostředka nebo naopak nekončí (Jandorf, zbytečná linka knížete Sanguszka, Mstidruhův souboj atd.) A aby toho nebylo málo, každá z těch vedlejších postav je představena svými tituly a funkcemi, případně rodinnými vztahy s dalšími epizodními postavami.
Možná, že autor psal původně podklad k seriálu (tam by takovéhle ředění děje a protahování bylo pochopitelné), a když se mu ho nepovedlo prosadit, zvolil tuto formu. Je také možné, že některé dějové linky pokračují v následujících knihách, ale upřímně řečeno, po přečtení prvního dílu do těch dalších moc chuti nemám.

8 07.11.2023

S většinou francouzských, zejména humoristických, autorů mám trochu problém. Přijde mi, že se snaží být vtipní za každou cenu a v této snaze lámou věci přes koleno. Hromadí za sebe křečovitě vtipy a rádobyvtipné situace, které ale často vyznívají spíš trapně. Obecně s tím nemám problém, viz moje obliba Aristokratky. Jenže tam je od začátku jasné, že je to groteska. V okamžiku, kdy se mi někdo snaží namluvit, že jde o realitu, tak to kouzlo zruší.
Legardinier se pohybuje na hraně. Ke zmíněným "nectnostem" je náchylný, naštěstí je ale ředí a tím jakžtakž dodržuje míru. Což na druhou stranu knihu zbytečně protahuje. Trochu mě zarazilo i to, jakou slepici z hlavní hrdinky dělá.
Ale za tu závěrečnou třetinu, kde už se blíží k "serióznímu" románu (a tahle poloha mu sedí mnohem víc), si 4* asi zaslouží.

7 03.11.2023

Takhle po dočtení nevím. Možná časem se mi to rozleží, proto dávám 4* abych mohl případně posouvat hodnocení oběma směry.
Hodně se mi vybavoval Brave New World, který byl ale čtivější a člověka na první dobrou vtáhl. Metoda je psána odosobněným stylem, což ale může být záměr, protože jde v podstatě o soudní, filozofický, etický román. A upřímně řečeno, autorka se s tím nemaže. A s ohledem na to, že svou knihu psala deset let před Covidem, zaslouží uznání za to, jak přesně vystihla postupy, které média a elity používaly k eliminaci nehodících se fakt. (I když, pravda, mnohé používala už Goebbelsova propaganda.) A uznání Argu, že si trouflo knihu vydat.
Přes řadu výhrad jde o knihu, která si člověka podmaní a donutí ho přemýšlet.

10 23.10.2023

Kruh příběhů z Ryhopského lesa se uzavřel, stejně jako život jejich autora. Avilion je opět oslavou fantazie a mýtů. Styl zhruba odpovídá předchozímu dílu, oproti začátku série ubylo psychedelických momentů, takže je mnohem přehlednější a strukturovanější. Což může někomu vyhovovat, někoho popouzet. Mě to nevadilo, takže stejně jako u většiny série s 5* neváhám.

9 21.10.2023

Kniha, kterou je třeba číst v této formě. Tedy s předmluvou překladatelky, která zasazuje dílo a autora do kontextu doby a s rozsáhlým poznámkovým aparátem, který neodborníkovi poskytne lepší orientaci.
Jestliže někteří vtýkají Gaimanovu převyprávění severských mýtů přílišnou stručnost, pak by si měli přečíst Snorriho Eddu a zjistili by, že každý z Gaimanových příběhů je v originále pouze odstavcem.
Co mě na Snorriho přístupu moc pobavilo, byla skutečnost, jak na půdorysu "literárněvědného" díla vrátil do křesťanského světa pohanskou mytologii.

9 20.10.2023

Tady forma hodně ublížila obsahu. Bez znalosti předchozích knih nutně nestravitelné, i s jejich znalostí jsem se textem probíral hodně klopotně. Zmatené, hlavní myšlenky ztracené ve spoustě slov.

4 13.10.2023

Podobných knih není nikdy dost. Svědectví o životě člověka, který si "užil" perzekucí a mučení od nacistů i komunistů. Nezakrývá drobné poklesky, ale kdo jsme my, abychom soudili. Služba Bohu i lidem byla pro tohoto kněze vždy na prvním místě.
Jen jsem se občas ztratil v chronologii a taky jména se mi docela dlouho pletla, ale to je možná chyba spíš moje než autora.

9 11.10.2023

Asi tak těch aktuálních 74 %. Osobně jsem váhal mezi 3* a 4*, nakonec, díky závěru, vyhrálo to vyšší hodnocení.
Ta knížka je ve skutečnosti dost dobrá. Jenže mě se hrozně špatně četla, zejména zvolenou formou dopisu kamarádovi. Navíc absence uvozovek pro přímou řeč značně ztěžuje rozlišování mezi tím, co si myslí vypravěč a co říká někdo druhý.
I když se objevují vtipné momenty, celkově jde o dost depresivní čtení. Zvlášť, když si člověk uvědomí tu podobnost mezi Portugalskem, které po 40 letech od pádu diktatury stejně nezažívá nijak zářnou současnost, a naší vlastní zemí. Nejvíc mě vytáčelo vypravěčovo budovatelské nadšení a rozhořčení, že lidé nedělají dost tváří v tvář Clařinu vyčerpání z dvojího zaměstnání, aby uživila sebe a syna.
Ale zejména kvůli závěrečné třetině, která už má potřebný drajv, se určitě vyplatí do knihy pustit a dočíst.

6 03.10.2023

Jde v podstatě o tři povídky, které na sebe navazují. Prvním dvěma není co vytknout, třetí, třebaže je nejkratší, je i tak trochu rozplizlá.
Četl jsem snad po patnácti letech a byl zvědavý, jak na mě bude po té době působit. A ono to pořád funguje. Dokonce bych řekl, že těm tématům rovnováhy a osobní odpovědnosti rozumím mnohem lépe.
Kvůli té třetí povídce to není čistých 5*, ale na to, že to je ruská fantasy, velice kvalitní.

10 29.09.2023

Škoda, že lidem, jako je Václav Cílek se nepopřává víc sluchu. Nejenom, že jde o renesančního člověka, který má hluboký přehled o řadě odborných problémů nejenom ze svého primárního oboru, ale navíc vidí souvislosti a umí je přístupným způsobem předat.
Ale nejvíc mě v této knize zaujal svými úvahami na téma umění, byť i zde podává konotace na různé geologické skutečnosti.

18 21.09.2023

Myšlenkově bohaté, ale asi by knize přispěla trochu větší porce redaktorské práce. Takhle mi v některých místech přišla poněkud chaotická a neuspořádaná.
Na druhou stranu takhle široce uvažujících lidí se nevydává moc, takže s ohledem na tématický rozsah a hloubku předkládaných úvah je moc dobře, že kniha svého nakladatele našla.

11 20.09.2023

Jasně, je to vydané 1956, takže se můžeme smát tomu, jak si Heinlein představoval budoucnost. Ale jako u spousty, ne-li u všech, jeho knih, je sci-fi v podstatě jenom kulisa pro to, aby řekl, co si myslí o své současnosti. A zhusta to nejsou žádné pochvaly. A co by teprv psal dneska? I když dneska by si ho asi nikdo vydat netroufl, protože při své otevřenosti a obhajobě svobody by nutně byl politicky nekorektní.
Ale Dvojník je napsaný lehce a, byť jde v podstatě o politické téma, i vtipně. Své primární téma osobní svobody staví tentokrát trochu do pozadí a místo něj se zaměřuje na téma, které je u něj s tím prvním silně propojené, a to je osobní odpovědnost. Díky ní se tak Lorenzo stává trochu hrdinou proti své vůli.

11 17.09.2023

Tentokrát znovu skvělé. Opět spousta psychologie, tentokrát hlavně na téma rodičovství a toho, jak si člověk racionalizuje svoje touhy. Plus hodně společenských otázek. Jen ta původní neobvyklost promluv "duchů" se už vyčerpala a působí místy rušivě.
Navíc do linköpingské mordparty přibyla další posila a já se už těším, že v některém dalším díle dostane víc prostoru.

5 14.09.2023

Skvělá kniha plná nápadů, odkazů, tipů. A myslím, že nejen pro děti, ale i dospělé, kteří si k výtvarnému umění hledají cestu.

12 13.09.2023

Na Houellebecqa si člověk asi musí zvyknout. Elementární částice byla(y) pro mě jeho čtvrtou knihou a myslím, že teprve po ní se mi začíná skládat celistvější obraz.
H. (fakt se mi to jméno nechce psát pořád celé) je skvělý pozorovatel obdařený depresivní jasnozřivostí. Ano, je často nechutný a politicky nekorektní (ponechávám stranou, že před těmi 25 lety, kdy tahle knížka vyšla, ještě tohle spojení nebylo zdaleka tak zprofanované jako dnes). Ale řekl bych, že to není samoúčelné. Vždyť jak jinak v době, kdy se každý tváří, že všechno zná a nic ho nemůže překvapit, přitáhnout pozornost k tomu, že jsme si stvořili nemocný svět, ve kterém zhusta chybí smysl, kde se spousta lidí cítí zbytečných a osamělých, pro společnost v podstatě neviditelných a ke spoustě dalších věcí, které si odmítáme připustit a nazývat pravými jmény, než tím, že budu šokovat.
Neříkám, že se vším, o čem H. píše a co vidí jako řešení, souhlasím a že se mi všechno líbilo, ale jako kniha, která člověka provokuje k myšlení a nastavuje nemilosrdné zrcadlo i jeho životu, je (jsou) Elementární částice skvělá(é). A v kontextu Možnosti ostrova a Platformy to platí ještě víc.

24 08.09.2023

Kruh se uzavírá, příběh se opět vrací k prvním výzkumníkům Ryhopského lesa, rodině Huxleyových, tentokrát nahlíženo očima a zkušeností Chrise.
Nevím, zda to je tím, že už jsem si na Holdstockův styl zvykl nebo právě tím jakoby návratem na začátek a občasnými odkazy na osoby a události z předchozích dílů a povídek, každopádně jsem si připadal, že se vracím na místa, která už znám, takže pro mě určitě nejpřístupnější díl série. Ale možná je to i tím, že leckteré z těch mýtů, které se v knize objevují jsou mi známé nebo aspoň povědomé z irských legend, takže mě nemátly.

9 05.09.2023

Protože jde o scénář k dokumentu, je jasné, že bude chybět vizuální stránka. Hlasy vypravěčů Františka Němce, Igora Bareše a Daniely Kolářové si člověk s hlasovou pamětí snadno doplní. Takže jako kniha průměr, nicméně jako trailer k filmu skvělé. Určitě ho zkusím někde zkouknout.

6 04.09.2023

Moje třetí setkání s Viktorem Fischlem a opět skvostné.
Pomalým tempem vyprávěný příběh, který je tvořen vzpomínkami hlavního hrdiny na jeho dětství. Vzpomínky na otázky, které se rodily v dětské hlavě při pozorování světa kolem sebe. Otázky o lásce, dobru a zlu, spravedlnosti a milosrdenství, Bohu či jeho neexistenci. To vše v prostředí malé židovské obce.
Navíc se nad vyprávěním jako temný mrak táhne tušení neblahého konce většiny zmiňovaných osob během II. sv. v.
Hluboce lidské a moudré.

10 04.09.2023