Viviana komentáře u knih

Přestože jsem nečetla první díl, nedělalo mi problémy se v ději a postavám zorientovat. A čtení, to byla zkrátka lahoda. Doporučuji všemi deseti, nenechat se odradit obálkou, jako se to dost dlouhou dobu dělo mě. Ta knížka stojí za přečtení. :)
http://viviana.mablog.eu/jasper-fforde-ztracena-dobre-knize/

Tak trochu zklamání. Docela poutavý příběh, zajímavé postavy, ale všechno mi připadalo tak trochu pohřbené v kostrbatých větách a prapodivných slovních spojeních... netuším, jestli to bylo překladem, nebo čím. Dlouho jsem se pokoušela se přes to přenést, ale nakonec jsem ke konci už přeskakovala stránky a tohle čtení mi prostě zhořklo v puse...

1 15.07.2013

Bylo to pro mě celkem překvápko, čekala jsem tak trochu nudu v intelektuálně/feministickém hávu, a ono to bylo... poutavý! Sakra, sice mi chvíli trvalo, než jsem se chytla, ale pak jsem tu knihu přečetla takřka jedním dechem. Doporučuju, pokud nepotřebujete k zážitku ze čtení krev odkapávající ze stránek, vypjaté akční scény a brodění se mrtvolami. :) Vlídný, přitom koneckonců i dost nemilosrdný čtení o ženách, tajemstvích, touze být "někým" (většinou někým jiným, než skutečně jsem), i o úskalích literární tvorby.

Ještě jsem to trochu okecala tady:
http://viviana.mablog.eu/vivik-cte-maruja-torresova-dokud-jsme-nazivu/

1 15.07.2013

Hodně zajímavé čtení... myslím, že si od tohoto pána budu muset sehnat víc. :)

Přečteno (téměř) jedním dechem, setkání se starými známými, i objevení nových kousků, co stojí za to... Perfektní výběr. Doporučuju.
Víc, i o jednotlivých novelách, jsem hodila na blog: http://viviana.mablog.eu/vivik-cte-skleneny-dabel-oltar-kosti-sin-slavy-sf-ii-a/

2 26.05.2013

Tahle detektivka mi tak úplně nesedla, možná jsem zbytečně zaujatá, možná mi něco uniklo... nevím...
Víc jsem to rozebrala tady: http://viviana.mablog.eu/vivik-cte-skleneny-dabel-oltar-kosti-sin-slavy-sf-ii-a/ , budu ráda i za opačné názory, nebo nějakou polemiku, protože podle všeho tahle autorka je vážně docela uznávaná...

Ve zkratce - bavilo mě to, dočetla jsem přes to, že momentálně nemám zrovna času nazbyt.

Víc tady v tý vivirecenzi... :) http://viviana.mablog.eu/vivik-cte-skleneny-dabel-oltar-kosti-sin-slavy-sf-ii-a/

Než mi došlo, že je to knížka pro mládež, tak jsem ji přečetla... :D Ne, ve skutečnosti jde sice o knihu zacílenou na mladší čtenáře, než jsem já, stará vivivětev, ale vůbec mi to nevadilo. Je znát, že autorka nepíše "pro děti" z důvodu, že psát pro dospělé by jí dělalo potíže... naopak, ani náročnější čtenář nebude uražen nebo znechucen nějakými strašlivými dírami v logice, perfektně propracované charaktery postav jsou úplnou mlsotkou a k tomu téma, které rozhodně není nijak odlehčené, ani populární (žádnej upír, jak to? :D).

Víc jsem k tomu kdyžtak naplkala na blogu... http://viviana.mablog.eu/vivik-cte-deklarace-smrti/ :)

Tak jsem dočetla... zase mi to zabralo mnohem víc času, než tisíce stránek nějaké fantasy, a cítím se vyčerpaná, jako bych nečetla, ale skládala uhlí. Souhlasím s názory, které tu zazněly, že by knize prospělo zkrácení, fakt se po nějaké době začne opakovat, chvílemi nudit, což je škoda, protože i mezi tím opakováním se skrývají zajímavé pasáže.
Jsem zvědavá, jestli ji seženu, na tu Očistu. Přece jen, jak jsem to pochopila, Krávy byly autorčiným debutem, prvotinou, a jestli se vypsala tak, jak napovídá potenciál téhle knihy, pak ta další bude bomba, na kterou si připravím preventivně kilo čokolády, novej liquid do e-cigára, a hromadu kapesníků, abych to přežila. :)

Jinak další moje plky k této knize zde: http://viviana.mablog.eu/sofi-oksanen-stalinovy-kravy/

Tahle kniha klamala tělem. Začetla jsem se, občas jsem se smála, jako by mi děda vyprávěl o nějaké patálii, která ho potkala už před lety, a vyprávěl to s krásným, sebeironickým humorem... a pak jsem dostala dělovku do ksichtu. Doporučuju všem, kdo se zajímají o téma holocaustu, je úplně jiná, než všechny, co jsem dosud četla.
http://viviana.mablog.eu/amir-gutfreund-jidlo-se-nevyhazuje/

2 26.03.2013

Tohle téma se mě dotýká na více rovinách, takže jsem tuhle knížečku zhltla prakticky na jedno nadechnutí. Můžu doporučit každému, kdo má ve svém okolí někoho "nemocného", případně i jen tak - možná zjistíte, že ten kolega z práce, kterej se občas chová divně, za to možná tak úplně nemůže, nebo třeba najdete i sami sebe... Nakonec, závěr knížky vyznívá jak rozumně, tak optimisticky, což je skoro zázrak. :)

Včera jsem dočetla, a potom, co mi chvíli trvalo se prokousat úvodem, tak mi bylo líto, že to není delší... :)
http://viviana.e-blog.cz/?p=77

Tak jsem to nakonec dorazila. :) Nakonec to stálo za to. Něco málo jsem vytušila, ale jinak je hlavně konec taková smršť různých odhalení, že je to něco jako sedět celej den u vody, koukat na splávek, kterej se ani nehne, a ve chvíli, kdy se rozhodnete jít domů, vám na blbou žížalu zabere největší sumec v okolí, nebo tak něco.

Slyšela jsem, že tahle knížka je takový dívčí román v kulhánkovském hávu. Slyšela jsem, že je o ničem. Slyšela jsem... no, slyšela jsem toho spoustu, ale nakonec, jako asi u všeho, nezbylo než se na vlastní oči přesvědčit, kde je pravda.
Můj názor nakonec je, že ano, chvílemi jsem měla pocit, že čtu nějakou červenou knihovnu, něco na styl takové té dnešní módní upíří romantiky, všichni víme, o čem je řeč, že. Ale vždycky ta romanťárna dřív nebo později slízla smrtící zásah, a zase se četba proměnila v cestu noční můrou vyšinutého mariňáka, nebo tak něco. Chvílema se mi zdálo, že Mistrovi dochází dech. Ovšem když ten dech vzápětí znovu nabral, musela jsem se na své momentální čtecí výspě držet, abych nespadla do vany (ano, čtu po nocích v koupelně :)). Je pro mně nemožné nějak shrnout dojmy z Vyhlídek na věčnost. Možná jedině, že pro mě tahle knížka znamenala vyhlídku na ztrátu drahoceného času na spaní, ale že, nutno dodat, té ztráty nakonec vůbec nelituju.
Ono je to tak skoro u všech umělců, který mám ráda... když zaběhlá hvězda přijde s něčím novým, a ani to nemusí být nové ve smyslu jiné, objeví se tucty zhrzených fanoušků, kteří budou volat, jak to staré bylo lepší a jak už dotyčný (dotyční) tvoří jen sra*ky. Nemyslím si, že je něco špatnýho na tom, jet si to svoje a nechtít nic dalšího, ale tohle lynčování hubou (klávesnicí) mě nebaví. Na další kulhánkovinu, bude-li, se těším, a je mi celkem fuk, jestli to bude celé o lesbickém vztahu učitelek matěřské školky... pokud to bude pořád hezky odsejpat a aspoň občas se zasměju. :)

6 31.12.2011

Pro mně docela zvláštní čtení... ze začátku mě u knihy držela spíš nuda a nutnost NĚCO číst. Postupně jsem se ale začala zajímat, jak se to celé vyvine, a skončilo to čtením v koupelně napůl ve stoje až do půlnoci, dokud jsem nedočetla. :) Patrick je vážně dost rozporuplný hrdina, možná skoro spíš anti-hrdina. A možná o to víc působí skutečně. A celek v podstatě dost depresivně. Ta knížka na mě působila asi jako návštěva nějakého cizího bytu, kde už majitel dlouho nebyl, a kde se nehmotní jako duch procházíte a volky nevolky objevujete jeho záliby i tajemství, která můžou být až nechutná...

1 30.12.2011

Tak nevím, jestli tomuhle kousku přijdu na chuť, skončila jsem těsně před polovinou, kde mě to už zoufale nebavilo. Což mě nemile překvapilo, protože Deaver patří mezi mé oblíbence. No, možná to zkusím ještě jednou, když je prý druhá půlka lepší. :)

Tahle knížka mě utvrdila v tom, abych si od autorky sehnala i zbytek, co u nás vyšel. :) Příběh sám o sobě možná není nějak zvlášť nezvyklý nebo superoriginální, ale je poutavě napsaný a hlavně čtivý. K čemuž patří i ta sprostá slova. Nemůžu si pomoct, ale když čtu o obyčejným chlápkovi, kterej sedí v hospodě a mírně připitej, povídá si se svým kámošem, tak čekám třeba větu jako: "Hele, vole, ta Mařena je fakt jeblá, včera přitáhla domů zlitá jak prase..." a ne: "Příteli, musím se ti svěřit se svým podezřením, že Marie to nemá v hlavě v pořádku, neb včera přišla domů ve značně podroušeném stavu.". Třeba ae paní Fieldingová příští knihu napíše o spolku abstinentů, skládajícím se z profesorů literatury, a navštěvujícím vybrané restaurace. :D
Jo, a závěr mě sice nijak nešokoval, ale takhle úplně jsem ho nečekala - myslím tím, kdo s kým nakonec skončil. :)

K téhle knize jsem se dostala až ve chvíli, co jsem měla za sebou všechny ostatní u nás vydané Crossovky. Což bylo chvílemi docela zvláštní, protože jsem sem tam narazila na nějakou nesrovnalost, ale vem to čert. Byla to jízda.

1 30.12.2011

Ve chvíli, kdy byla přečtena poslední várka z knihovny, a vánoční dárky taky, jsem v podstatě z nouze sáhla po téhle "cihličce". Paní Woodová nepíše žánr, který by mě nějak obzvlášť bral, ale píše zatraceně dobře, takže jsem po dvou dnech zase bez něčeho ke čtení. :)
Hodně mě dostalo zobrazení doby, která zrovna nepřála ženské individualitě, nebo spíš ženám vůbec. Myslím, že žít v době, kdy si i samy ženské o sobě myslí, že jsou podřízené mužům, méněcenné a určené k plození dětí (což berou i jako trest) a péči o pány tvorstva, by mě asi stálo rozum... Tady to celé bylo vykreslené tak sugestivně, že jsem se normálně několikrát pořádně naštvala i za postavy z knihy...
Prostě velmi čtivě napsaná věc... a rozhodně by neměla urazit ani ty, kteří nad "ženskými romány" ohrnují nosy. :)

8 30.12.2011

Nemůžu si pomoct, tohle jsem ještě žádné knize neudělala, ale tohle je prostě TNT - tuctový nudný thriller. Nevím, jestli je horší původní text, překlad, nebo redakční práce, ale... postavy se chovají nelogicky, některé i přes avizované super IQ působí jako vyložení tupci, žádná mi nebyla ani kapku sympatická, nedalo se s nimi sžít. Kostrbaté věty někdy působí, jako by byly přehnány přes google translator. Mizerná gramatika je už jen trešničkou na dortu. Vydržela jsem číst zhruba do půlky knihy. Zbytek jsem letmo projela v naději, že se to třeba někde zmátoří... Žádné překvapení se nekonalo.
Rozhodně nedoporučuju. Leda pacientům po lobotomii, nebo beznadějně senilním lidem... a možná ani to ne, bylo by to nelidské zacházení...