Mocenská posedlost

od:


KoupitKoupit eknihu

Nejjednodušší definice moci říká, že je možností přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli. Na tom nemusí být nic špatného, moc a její výkon je součást chování všech sociálně žijících životů včetně lidí. Problémem je "patologická" moc, samoúčel, který se může projevovat syndromem mocenské pýchy neboli hybris syndromem. Mnoho lidí pije alkohol, závislost na alkoholu se ale vyvine jen u některých. Složkou vývoje závislosti je slast. Ta je i jedním ze základních prvků výkonu moci. Lze si tedy představit vznik závislosti na moci, jež se podobá závislosti na alkoholu. Kombinace mocenské pýchy s mocenskou závislostí se pak v kombinaci se skupinovou hloupostí může stát mocenskou posedlostí. Příslušníci mocenských elit nemusí, ale mohou být mocensky závislí i posedlí. Čím vyšší je míra mocenské závislosti a posedlosti, tím vyšší je potřeba omezit v soutěži o zdroje vliv jiných mocenských elit stejně jako té části populace, jejíž podíl na moci je malý. Obojí se dělá debilizací, jež má řadu podob. Debilizace omezuje bolestnou kognitivní disonanci, vznikající například nesouladem mezi tím, co pozorujeme a chápeme a tím, co tvrdí propaganda. Tak může debilizace propůjčovat pocit harmonie, "světa v pořádku", jenž je stejně subjektivně reálný, jako je objektivně iluzorní. Evoluce, jejíž "síly" se objektivitou podobají gravitaci, totiž nepřestává působit proto, že o ní nevíme, vědět nemůžeme, nesmíme nebo nechceme. Jsme však v nové situaci. Mocenské elity vlastní jaderné zbraně. Soutěž o zdroje, například o energii, suroviny a pitnou vodu, se zostřuje a prohlubuje. Lidský druh se dostal do zlomového období, které jsem označil metaforickým pojmem Darwinova mez. To je historicky kratičký okamžik, v němž se úzké skupiny v mocenských elitách nejmocnějších států, případně jen jedinci odpovídající za přípravu a spuštění války, budou či nebudou chovat dle paleolitického mocenského schématu. Neboť čím víc jsou elity mocensky posedlé a ne-elity zdebilizované, tím vyšší je pravděpodobnost, že spustí Darwinova past. To je rovněž metaforický pojem označující střet mezi evolučně selektovaným paleolitickým mocenským schématem, řešícím konflikty válkou, a kulturně selektovaným humanitním potenciálem lidského druhu, včetně kritického myšlení. V důsledku této geniální stupidity by lidský druh v dějinách života mohl být prvním druhem, jenž se z nich díky svým evolučně kódovaným vlastnostem a kulturnímu vývoji, možná že dokonce neúmyslnou chybou, omylem, činem skupiny politických anebo náboženských fanatiků vyřadí sám, ač měl dost informací k tomu, aby se tak nestalo....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/38_/38581/mocenska-posedlost-38581.jpg 4.717
Žánr:
Literatura naučná, Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:, Karolinum
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Přidat komentář
pindo
30. července

Začiatok, so svojou ašpiráciou oboznámiť čitateľa so základmi stupidológie, hybrisu a mocenského syndrómu pôsobil na mňa ťažkopádne, miestami sucho. No prechod k časti "Debilizácia" začína plnohodnotne uspokojovať kognitívny hlad po striktne vedeckých poznatkoch z predloženej oblasti. Koukolík podáva informácie bez špekulácií, rigorózne (sám pozitivistické výklady kritizuje). Veľmi zaujímavým sa mi zdá tento odkaz: "Ľudská racionalita je nutne obmedzená vďaka zložitosti sveta. Ľudia veria ohromnému množstvu faktov a súvislostí, ktoré sa naučili len preto, že nemajú možnosť si ich nezávislo overiť." Výborná kniha!

francouz
29. července

Také to byla moje první knížka od Františka Koukolíka. Píše trošku jinak než ostatní autoři, kteří se zabývají podobnými tématy. Je zde spousta témat, která jsou velmi zajímavá a člověk se dozví, jak působí navýkové látky, ale na můj vkus zde bylo příliš mnoho obecných proklamací, společně s množstvím lidí, kteří trpí tím či oním. Na druhou stránku zde ukazuje cestu, jakou by se naše školství, které se nezměnilo od dob marie Terezie vydat, tak aby docházelo k ověřování informací a udělání si vlastní náhled na to, či ono.

ksuia
09.05.2015

První knížka od Františka Koukolíka, kterou jsem četla a rozhodně ne poslední. Myslím, že by neměla chybět v povinné literatuře na středních školách. I přes to, že se v ní autor zabývá větším množství témat, která by si - dle mého názoru - rozhodně zasloužila i podrobnější rozpracování (např. kapitoly o návykových látkách či pornografii), dokázal skvěle nastínit některé oblasti problémů, které jsou pro lidstvo rizikem ne v budoucnosti, ale teď. Líbilo se mi jeho vyzdvihnutí potřeby učit již od dětství člověka kriticky myslet a "ujistit ho", že mít "pochyby" například v přijímání předkládaných informací, učení či rozhodování, není vůbec nic špatného... Jsou hnací silou pro objevování, bádání, rozvoj osobní tvořivosti a trpělivosti. V závěru knihy na člověka dolehne zvláštní pocit ... neumím ho pojmenovat.

Morkon
29.01.2014

Klasicky Koukolik. A to ja muzu...

m.gena
02.01.2014

trochu předimenzované na informace, ale i přesto zajímavé... má ale lepší

Viviana
26.05.2013

Hodně zajímavé čtení... myslím, že si od tohoto pána budu muset sehnat víc. :)