Vironey komentáře u knih

Pokračování rozvíjí děj prvního dílu, ovšem ne do takové míry, do jaké by se podle objemu knihy dalo soudit. Kniha se skvěle čte, kapitoly ubíhají jedna za druhou, ale po dočtení mi přišlo, že tam toho bylo strašně málo, že se vlastně nic nevyřešilo, otázky z prvního dílu nebyly zodpovězeny - naopak se objevily nové. Autorova snaha rozvětvit děj do všech stran je určitě zajímavá a podává mnohostranný pohled na děj, ale přijde mi, že je to tak trochu na úkor příběhu samotného. Osobně mě vždycky nejvíce zajímají kapitoly o mých oblíbených postavách, Arye a Daenerys, a na nich je to vidět snad nejvíce. Za celou knihu se v jejich životech v zásadě nic důležitého nestane, až na konci je jakýsi náznak věcí budoucích, který zní velmi epickým příslibem (tenhle pocit jsem ovšem měla i po dočtení prvního dílu a ejhle, ono nic). Nicméně tohle je jen můj osobní dojem, někomu tato rozvláčnost může vyhovovat, já osobně bych s klidným srdcem oželela tak třetinu knihy.

2 07.08.2011

Další díl této ságy vůbec nezaostává za prvním, jak v obsahu, tak i ve formě. Velkým kladem této knihy je větší propracování psychologie postav (oproti nulovému stavu prvního dílu), hlavně Bellino depresivní období je podáno velice sugestivně (alespoň pro mě), což se mnoha autorům nepodaří. Dalším velkým kladem (čistě pro mě) je mnohem méně Edwarda a jeho přihlouplých řečí ;-) Naopak Jacob se projevuje jako celkem sympatická postava až na nějaké afektované výstupy, které ovšem prostupují všemi postavami ve všech dílech, takže si na to člověk po čase zvykne :-) Opět velmi atraktivní, čtivé a místy i napínavé (i když ne tolik jako první díl).

2 13.07.2011

Povinné četbě jsem se vždy vyhýbala a četla si své věci, tudíž Čapkova Bílá nemoc (a jiná jeho díla) mě doposud míjela. Rozhodla jsem se tedy vyplnit jisté mezery ve vzdělání a i když obsahově jsem dopředu věděla, o čem Bílá nemoc je a jak skončí, rozhodla jsem se ji i přesto přečíst.

Jaké bylo mé nesmírné překvapení, že je kniha příběhově nejen velmi banální až dětinská, ale dokonce i literárně je to, ve vší úctě řečeno, docela slabota. Pokud by tam nebyly ty velice dramatické výjevy utrpení malomocných, zařadila bych to do dětské literatury vedle Káji Maříka a Starých pověstí českých. Dílo je stejně hloupaté a naivní jako samotná postava dr. Galéna, který tedy zjevně má být představitelem absolutního dobra a mravní síly... Za mne ale patří spíš někam mezi přitroublost Karkulky a otravného soudružství Ferdy Mravence... Postavy těch "zlých" (Maršál, Krüg, Sigelius) i těch vzorových bez tváří (Otec, Matka atd.) jsou velice jalové a ploché karikatury, kterým nelze věřit jedinou repliku. Dialogy jsou trapně povrchní a demagogické vzhledem k tématům, která se řeší. Za mě neskutečné zklamání a nepochopení, že toto je považováno za velké dílo...

1 18.06.2020

Skvělá kniha, málokdy člověk dnes narazí na "pohádku", která je inteligentní, vtipná, nápaditá a neklouže jen po povrchu, která prostě není pouhou pohádkou, ale kouzelným příběhem, který by se snad někdy někde mohl v té čí oné podobě klidně stát. :-)

1 17.02.2016

Obrovské zklamání, kniha se na obalu ohání čtenáři Terryho Pratchetta, Neila Gaimana a Raye Bradburyho a fanoušky filmové tvorby Tima Burtona - patřím mezi všechny čtyři, takže vás s klidným svědomím mohu ujistit, že ani jednomu z těchto čtyř rozhodně není kniha určena. Plytký příběh s rozverně komickými postavičkami, které jsou stejně rozverné jako ploché a prázdné. Celý příběh ve mně budil dojem "surrealistického leporela" (autorův výraz, asi jediný skutečně vtipný), kde celek rozhodně není víc než suma částí. Některé prvky tohoto slepence jsou samy o sobě poměrně podařené - sem tam vtipná hláška, bizarní situace, rozdovádění zombíci - ovšem celek působí naprosto lacině a nesourodě jako by ho dávalo dohromady rozjívené dítě, které neví co dřív, tak to nahustí všechno na jednu obří hromadu. Přímočarý a ve své podstatě těžce neoriginální příběh ovšem není důvodem k takto nízkému hodnocení, jsem si jista, že i z takového příběhu by šlo vytvořit podařenou knihu. Hlavním důvodem, proč hodnotím takto, je absence jakékoliv psychologie postav, respektive zde chybí plastické vykreslení charakteru - to, že autor napíše, že daná postava ja taková a maková a lidé se jí bojí, mi tedy k vystižení podstaty charakteru vážně nestačí. Všechny postavy jsou jako ti přísloveční prázdní zombíci, kterým je vkládána do úst jedna hláška za druhou a kteří jsou naprosto zaměnitelní. Osobně mě také neskutečně nasírala autorova až hysterická snaha o vtipnost a rozdováděnost - působilo to tak falešně a křečovitě, že jsem chvílemi uvažovala, že tuhle eklektickou slátaninu snad ani nedočtu. S trochu cynickým úšklebkem lze konstatovat, že knize něco důležitého chybí, že by duše?

1 25.07.2012

Triumfální pocit po zdolání této obludné bichle se pomalu rozplynul do nervózního pocitu, jak tohle může být překonáno. Uvidíme. Něco k obsahu: Děj se konečně po rozvleklém Střetu králů rozhýbal trochu svižnějším tempem, nastalo několik velkých zvratů, některé potěšili, jiné oprudili, ale vcelku lze mluvit o (mé) spokojenosti. Osobně mě nejvíce potěšila dějová linie Sansy a Jaimeho - postavy, které mě v předchozích dílech extrémně iritovaly. Naopak mé oblíbené postavy Arya a Daenerys se vyvinuly dosti zneklidňujícím směrem - z Aryi se pomalu ale jistě stává bezcitná zrůda, z Daenerys zase melodramatická dobyvatelka. Jejich sympatičtí ometáci Gendry a ser Jorah je opustili nebo byli odehnáni, což mne docela zamrzelo. Jon je pořád stejně dementní a privilegovaná figurka jako v předchozích dílech, ale tentokrát mě citelně nasíral - a už ani nepomohlo si říkat "Je to jen kniha, nerozčiluj se, prdne ti cévka, brašule". Vývoj za Zdí nicméně nepokračoval směrem, jakým jsem doufala, že bude, čekala jsem něco trochu hutnějšího, ale tak snad v příštích dílech. SPOILER Joffreyho konec taky nebyl tak krvavý a bolestivý, v jaký jistě mnoho čtenářů doufalo, ale aspoň, že už čuchá kytky zespodu. Přestože mám poprvé v této sérii nutkání napálit plný počet, neudělám to, protože jsem přesvědčena, že nás čeká ještě něco většího a dramatičtějšího, co otřese celým Západozemím i samotnou Zdí. Musí.

1 10.07.2012

Jedná se o brilantní sondu do života jedné z nejvyspělejších civilizací své doby. Staří Mayové byli obdivuhodně zdatnými astronomy, matematiky a filosofy, jejich rozkvět a následný záhadný zánik fascinují archeology od počátku 20. století. Thompsona kniha je dodnes ceněnou "biblí" pro všechny zájemce o tuto pozoruhodnou kulturu, je velmi dobře uspořádaná a přehledná. Jistě, mnohé poznatky jsou dnes již dávno překonané a některé teorie i vyvrácené, ovšem stále se jedná o stěžejní literaturu latinskoamerické archeologie. A ano, četba to opravdu není vzrušující, nicméně to není až takový div, jelikož se jedná o literaturu odbornou a úzce specializovanou, beletrie to vskutku není.

1 08.04.2012

Zajímavý příběh, který má podle mě neuvěřitelný potenciál, ovšem v rukách jiného autora - v téhle formě chvílemi naprosto nesnesitelné. Nad některými pasážemi jsem jen nevěřícně valila oči, jestli to autorka myslí vážně nebo jen zkouší stupiditu svých čtenářů. Neuvěřitelně přitroublé žvásty, nesmyslné a hlavně nelogické skoky v "psychologii" postav a v jejich chování. Zpočátku jsem si myslela, že ten otřesný jazykový projev je výsledkem abnormálně špatného překladu. Zhruba v polovině knihy po šíleném vylíčení dívčích nočních polucí jsem dospěla k závěru, že autorkou je beztak nějaká nadržená dvacítka pod diktátem twilightmánie, která si léčí mindráky z puberty. Na konci knihy jsem potlačila žluč a podívala se na rok vydání originálu. Velké překvapení. Poté jsem si vyhledala autorku zde na databázi - naprostý šok. Tuhle absurdní jalovou slátaninu napsala důchodkyně?! Ach, bože... Více dílů nikdy více. Jednu hvězdičku za uslintané líčení bivoje Tengela, která z čtenářek by ho nechtěla, že. ;)

1 15.10.2011

Pro mě jedna z nejlepších knih od Márqueze. I když není tak rozsáhlá a propracovaná jako jeho nejvýznamnější dílo Sto roků samoty, přesto ji považuji za úžasnou knihu, která je prostoupená Márquezovou filozofií více než jeho jiné, rozsáhlejší, knihy. Na první pohled obyčejný romantický příběh o lásce mladého kněze k velmi mladičké zrzavé lolitce má neuvěřitelný náboj a hloubku. Jeho síla podle mě spočívá právě v té jednoduchosti. Za příběhem o nenaplněné lásce se skrývá opět dokonale znázorněný rozklad osobností, opět zde Márquez uzavírá čas do stále se opakujícího cyklu bez počátku a konce, opět je čtenář uvězněn do bizarně snového světa, který dokáže vytvořit jen Márquez.

1 13.07.2011

Nevím, kde vlastně začít. Rozhodně nejhorší kniha z celé ságy a to z několika důvodů. Za prvé: Plochost a odtažitost hlavních hrdinů je i po svatbě docela smutná ;-) Za druhé: Porod. Ano, tohle jistě přesvědčí většinu mladých slečen, aby založily rodinu již v útlém věku a nečekaly až do 30. :D A za třetí: Hlavní hrdinka se samozřejmě jako upírka stane tou nejkrásnější, nejsilnější, nej-cokoli. Prostě splněný americký sen... Blábol na entou.

Třetí díl této ságy je o poznání slabší než první dva, dějově je to dosti suché, Bella se projevuje prázdněji a sterilněji než v předchozích dvou dílech. Také milostný trojúhelník je rozebírán až příliš, dialogy vedené v tomto směru jsou omílány neustále dokola (asi k naznačení bezvýchodnosti situace nebo proč) a po chvíli vyloženě otravují.

1 13.07.2011

Přes všechnu hysterii, která kolem této ságy panuje, musím uznat, že to až tak špatná kniha není. Samozřejmě, je to psáno dosti primitivním stylem podle jednoduchého romantického schématu, hlavní hrdinové projevují jistou míru mentální retardace a nelogického chování :-) Ale přesto všechno je to kniha, která průměrného čtenáře neuvěřitelně rychle vtáhne do děje a nepustí, proto dávám i poměrně vysoké ohodnocení (vysoké na literaturu tohoto žánru). Ideální kniha na dovolenou, do pochmurného podzima a nebo prostě jen tak, když si chce člověk oddechnout. Velmi nenáročná i v angličtině, takže perfektní při bilingivním studiu :-)

1 13.07.2011

Těžko lze ohodnotit a stručně okomentovat knihu, která je s přehledem nejcitovanější publikací v odborných pracích anglo-amerického prostředí. Situaci ztěžuje i sám Kuhn, jehož vágní a mnohovýznamový způsob psaní čtenáře často zavádí a mystifikuje. Jenom pojem "paradigma" Kuhn užívá v tolika významech, že se z toho posléze v Postskriptu pokusí neobratně vybruslit zavedením pojmu "disciplinární matice", aby alespoň ten obecnější a širší význam paradigmatu odlišil. Knize rozhodně nepřidává Jeníčkův překlad, jehož naprosto chybné překlady určitých fyzikálních termínů jsou přinejlepším úsměvné, nicméně jakákoliv odborná kniha stojí a padá s českým překladem - a v tomto případě padá až na samé dno žumpy. Opravdu těžko hodnotit tuto knihu - originál je bezesporu na mnoha místech geniálním počinem, který má ovšem své mušky a někde i mouchy přímo sloní... Český překlad je krkolomný a nesouvislý blábol. Takže nehodnotím.