Struktura vědeckých revolucí

21.02.2024

Kniha ke zkoušce, kterou jsem ráda odložila hned, jak to bylo možné. Nešlo se v ní pořádně orientovat.

S knihou jsem byla nucena se popasovat ke zkoušce. Netvrdím, že by byla špatná, ale místy nepřehledná, obtížnější.

19.04.2019

Štruktúra kontinuálneho vývinu vedy:

1. Obdobie normálnej vedy - výskum je v zhode s paradigmou
2. Obdobie anomálií a krízy - výskum je v rozpore s paradigmou
3. Obdobie revolúcie - výskum vyžaduje prestavbu/zavrhnutie starej paradigmy

Tento cyklický kruh vývinu vedy je pravdepodobne esenciálnym posolstvom autorovej rozpravy, ktoré sa snaží sprostredkovať čitateľovi. Autor stanovuje pre jeden z komponentov disciplinárnej matice toho ktorého odboru termín paradigma (model/vzor), ktorý si vedecká obec osvojila pomerne rýchlo. Samotný termín paradigma však vznikol v kontexte prírodných vied a jeho použitie v problematike vied spoločenských alebo humanitných je otázne. Ekvivalent pre vedy o človeku a kultúre vyslovil Michel Foucault, totiž: epistéma a definoval ho ako: "Epistémé je jakési "myšlenkové nevědomí" dané doby, takže ovšem určuje podobu i hranice jejího myšlení. Epistémé znamená určitý rastrovací princip, který umožňuje řád věcí, s nimiž jsme ve styku. Epistéme jako určitý výkladový kulturní kód tak tvoří apriorní strukturu, která funguje jako lidskému poznání vzdálený regulativní princip. Foucault v knize "Archeologie vědění" rozlišuje tři hlavní epistémé: renesance, osvícenství a romantismus."

Thomas Kuhn, fyzik a historik vedy učinil týmto objavom pomerne radikálny krok k pochopeniu a porozumeniu, akým funguje mechanizmus pokroku inovačného "kolosu", všeobecne nazývaného veda.

V rozporu s předchozími komentáři si nemyslím, že by byla kniha zmatená nebo špatně vysvětlovala. (Překlad fyzikálních termínů ovšem nedovedu posoudit.) Za mě je to rozhodně mezi společenskovědními knihami jedna z těch velmi příjemně čitelných. Jsou v ní dost zásadní myšlenky formulované sručně a jednoduše.

24.11.2016

Kniha nebyla vyloženě špatná, jen některé myšlenky nebyly správně vysvětleny, některé pasáže se zdály být mírně zamotané a celkově to na mě působilo chaoticky a nepřehledně. Proto jsem ji nedočetla. Pustila jsem se do ní na doporučení svého táty, kterému se naopak líbila, takže jde spíše o vlastní preference a individuální pohled čtenáře. Někomu kniha předá spoustu užitečných informací, někomu bude připadat nesouvislá.
Kdybych byla schopna ji dočíst dokonce, dám hvězdy 3. Ale protože jsem skončila někde za polovinou, hodnotím dvěma hvězdami. Bohužel, třeba to zkusím zase jindy.