Verousek komentáře u knih

Výborná kniha, co jiného ještě dodat... Čte se velmi pěkně. Hlavní postava ve mně vyvolává stejný dojem jako Sherlock Holmes - perfektní! Samozřejmě až na to ohryzávání kostí. Těším se na další díl.

7 02.07.2019

Nejsem cílová skupina pro tuto knihu, takže mé hodnocení musí být bráno trochu s rezervou, ale zase na druhou stranu jsem člověk, který by mohl takovouto knihu koupit svému dítěti a to bych neudělala hned z několika důvodů. Kniha je relativně krátká, pohádek v ní zase tolik není a na to, že je pro děti v ní není ani moc ilustrací. Nejsem si jistá, jak starému dítěti bych ji přesně měla dát, protože se v ní mísí věci pro menší i větší děti a celkově mísení věcí je hlavním problémem této knihy - v rámci slovní zásoby spojuje starší výrazy s novými (kdo z dnešních dětí ví, co je to otoman?), snaží se být "strašně cool", ale taky zároveň poukázat na klasický základ pohádek. Myšlenky, které by se teoreticky v textu daly najít nejsou dokončeny. Za mě tam i vidím různé narážky (třeba na klasická díla), které nejsou vhodné - to ale asi bude už jen má myšlenková nadstavba. Chápu záměr autorů dát dětem to, co si žádají, vytvořit něco nového, ale zrovna tady se to moc nepovedlo. Jednu hvězdičku dávám za ilustrace.

02.07.2019

Ú-Ž-A-S-N-É!!! Garfielda miluji od malička a tohle čtení bylo pro mě jako návrat do dětských let. Garfield je prostě věčný!

3 28.05.2019

Máme doma kocoura a ten občas vypadá jako lemur. Pusheen mi ale ukázala, že se nemusím bát této chlupaté divnosti, co se mi schovává pod postelí, protože košišty můžou vypadat různě. Úžasná kniha!

2 28.05.2019

Celou dobu jsem si říkala, co tolik dětí táhne k tomu tuhle knihu číst, už dlouho ji vidím všude - v troleji, na zastávkách, na rozpálených lavičkách. Pak jsem si ji půjčila a už to vím - je to dokonalost maskovaná jako deníkové záznamy. Velmi čtivé, vtipné, krásné ilustrace, lehké do ručky, může být klasifikována jako odpočinková četba. Doporučuji každému!

5 28.05.2019

Knihu jsem četla v práci o polední pauze a musím říct, že v tomto ohledu jsem si nevybrala dobře, protože jsem se musela ustavičně smát. Šílené, ztřeštěné, trefné, ujeté ... asi těmito slovy bych knihu popsala. Zvláštní, na co všechno jsou schopní lidé přijít. Na jednu stranu si ale říkám, kam to s tímhle přístupem vede a zda bych se tomu vůbec měla smát...

3 28.05.2019

Zhruba první půlku knihy jsem chtě nechtě srovnávala s předchozími díly a říkala si, zda nebyly lepší. Střed knihy však přinesl neskutečný obrat a od té doby jsem byla "napnutá jak kšandy". Zbývající část jsem přečetla za jedno vydechnutí a jsem moc spokojená. Myslím, že je to velmi dobrý konec série a už se velmi těším na jejich další tvorbu.

5 28.05.2019

Naprostá spokojenost! Příběh super, z malby jsem nadšená! Těším se na další díl.

1 28.05.2019

Nádherná kniha! Jednoduché, jasné, naprosto vystihuje podstatu, úžasné ilustrace. Jednotlivé prvky spolu v knize pěkně hrají a vytváří nádherný celek. Bowieho mám moc ráda a myslím, že tahle kniha je přesně taková, jak ho vidím.

3 01.05.2019

S touto knihou se mi vždy dobře pracuje. Je přehledná, informace jsou podány jasně. Velice ráda se k ní vracím.

1 01.05.2019

Kniha se stala v poslední době známá především díky seriálu, a proto jsem měla velká očekávání a Příběh služebnice jim naprosto dostál. Po tom, co se čtenář vzpamatuje z prostředí, do kterého je bez upozornění vržen, stává se součástí velmi dobře vykonstruovaného světa a musí se chtě nechtě přizpůsobit jeho pravidlům. Když se začnou v hlavě rodit otázky a touha po odpovědích, příběh je utnut. Autorka tak činí ve správné chvíli, protože otázky jsou, ale zase jich není tolik, aby čtenář nemohl vydržet bez odpovědi. Zastaví příběh v dobu, kdy konec může být podle čtenářových očekávání - nebo taky ne, to zůstává záhadou.
Naprostá dokonalost!

6 03.04.2019

Jednoduše, přehledně, hezky zpracovaná kniha. Přesně takhle si představuji něco, co pro mě má být motivační knihou.

1 26.03.2019

I když právě tohle jistě někdo ocení, kniha je naplněna spoustou informací a z toho důvodu se mi špatně četla. Místy jsem se ztrácela, vůbec se mi ke čtení nechtělo vracet. Knihu jsem četla na zkoušku z historie a přes to, že jsem si ji zvolila sama vzhledem k sympatickému obsahu, posléze jsem se modlila, abych si zrovna tuhle knihu nevytáhla, protože to bylo pro mě jedno velké utrpení. Myslím, že i velké množství informací se dá uspořádat čitelnějším způsobem.

1 21.03.2019

Ze začátku jsem měla velký problém se do knihy začíst, předmluva se mi na můj vkus zdála dlouhá a vlastně mě na začátku po pár stranách nic nelákalo k tomu knihu číst. Vydržela jsem ale a udělala dobře, protože od líčení událostí první světové války dál je kniha dobrá. Od prvotního mísení pocitů chtíče nalézt stopy necuke a dozvědět se něco o rodině, do kterého se prolínal exkurz historií a autorova já, se je možno přenést do období prvních let 20. století, pocitů a následně ukrutností války. To je líčeno s velkým zápalem a nádherně vystihuje dobu. Krásně jsou zde popsány osudy jedné rodiny na pozadí velký událostí dvacátého století.

1 21.03.2019

První kniha se mi líbila, tahle ale byla lepší. Úžasné básničky, brečela jsem u nich smíchy!

2 21.03.2019

Naprosto souhlasím s komentářem uživatele jethro.tull. Čekala jsem mnohem víc od pokračování Milénia. Je to série, která mě naprosto nadchla a opravdu jsem očekávala, že pokud se někdo rozhodně pokračovat v této sérii, bude to pokračování, které taktéž vystřelí čtenáře na Měsíc jako předchozí knihy. Bohužel se tak nestalo. Chápu, že trilogie zažila obrovský úspěch a je pak těžké srovnávat její pokračování, když autor má jinou náturu než autor trilogie a nemůže mu nikdo upřít, že do toho chce dát i kousek sebe a je to přeci jen jeho dílo. Ale pokračování je prostě pokračování a Lagercrantz se sám upsal k tomu, co bude dělat a jaké má plnit očekávání. Myslím si, že se tady asi čtenáři Milénia začnou dělit na dva tábory - ti, které pokračování uspokojilo, protože prostě znovu chtějí zažívat adrenalin této detektivky a druhý tábor, tvořený lidmi jako jsem třeba já, kterým kniha od Lagercrantze prostě nestačí. Dovedu i pochopit, že se chce někdo přiživit na slávě autora, jeho knih a pokračovat v něčem, co i jeho samotného třeba baví a láká, ale samotný zájem o něco prostě leckdy nestačí. Zvláště pak nechápu, proč autor, jehož knihy jsou i tady na databázi hodnoceny docela přívětivě, se musí takhle (podle mě) snižovat.

2 13.03.2019

Krásná kniha, rozhodně se k ní ještě někdy vrátím. Akorát se mi občas zdálo, že to textově nesedí, ale to pravděpodobně bude vina překladu.

2 13.03.2019

Přehledný, praktický, můj velký pomocník a zachránce při psaní závěrečných prací!

08.03.2019

Při čtení této knihy jsem měla pocit, že se nacházím uprostřed víru. Čím víc jsem se stránkami prokousávala do středu knihy, tím větší pocit hnusu mě jímal. Když už jsem si konečně zvykla na Bruce a jeho libůstky, začal vír děje nabírat nové obrátky a já se ocitla zase na začátku - opět jsem začala poznávat, ale z jiného soudku. To, co se totiž postupně a lehce objevovalo, se najednou plně prodralo na povrch a vmetlo mi do tváře novou stránku poznání. Celou dobu jsem při čtení prožívala různé pocity a přece o pocitech umění je.

2 08.03.2019

Kniha Psí rady pro šťastný život má být seberozvojovou, motivační knihou, ve které rady čtenáři udílí pes. Už k této první větě však mám několik výhrad. Za prvé: nesouhlasím tak úplně s tvrzením, že jde o seberozvojovou knihu. Vidím to spíš tak, že sedmdesátiletý chlapík (což sám několikrát zmiňuje) rekapituluje svůj život a vidí spoustu věcí, které mohl udělat jinak a byl by šťastnější. Na tom mi ale nepřijde nic moc seberozvojového, protože to tak obvykle dělá každý, ale jak se říká „pozdě bycha honit“. V každé kapitole je uvedena jedna rada, ale čtenář si to často musí vyselektovat sám, protože Dave Barry dělá mnoho delších odboček, které leckdy odvádějí pozornost od toho hlavního. Řekla bych, že je na knize znát, že autor působil během života jako sloupkař, protože každá kapitola působí jako sloupek, jenž by mohl být samostatně vydán. Co je dále hlavní - rady rozhodně neudílí pes, ale sám Barry, což mimochodem i na pár místech sám říká. I celý text tak působí, pes se z knihy postupným otáčením stran ztrácí. Neviděla bych problém v tom, že rady neudílí pes, ale že se ho tam autor snaží tak moc procpat. Vždyť i ze samotného textu je patrné, že pes nepoučuje, ale spíš Barry od psa odkoukává, když si uvědomí na dané situaci, co mohl udělat lépe. Možná by autorovi také prospělo, kdyby odhlédl od života sloupkaře, jenž sleduje společenské dění, protože místy mi až přišlo jako vylévání si své společenské frustrace.

I když jsem začala trochu zhurta, kniha není pouze souborem negativ, ale má i svá pozitiva. Nejviditelnějším je jistě obal knihy, který vypadá velice mile a svými pozitivními barvami jistě naladí čtenáře k chuti dílo otevřít. Dalším pozitivem shledávám vyjadřování autora, místy je jeho styl psaní velmi podmanivý, což souvisí i s tím, že je kniha místy velmi zábavná, ovšem humor nepůsobí křečovitě, takže se člověk může opravdu od srdce zasmát. Relativně přirozeně Dave Barry představuje sám sebe, jaký je, v jakém prostředí žije. Ukazuje to na jeho celkovou osobnost a líbí se mi na tom, že skrze tuto knihu čtenář může poznat Dava Barryho aniž by ho viděl, natolik dobře se jeho extravertní povaha projevila. Zároveň tím, že se představuje, vykládá o něčem (situacích, momentech), které dobře zná a tím pádem nejlépe předá svou myšlenku, protože člověku je vždy nejbližší to, co sám prožije. Na závěr Barry shrnuje své psaní, ale zároveň také hodnotí pokroky učiněné „na základě rad od Lucy“ – tohle je pak další věc, kterou musím ohodnotit velmi kladně, protože mi přijde sympatické, že všechno autor prvně vyzkoušel na sobě.

Přestože Psí rady nejsou úplně tak psí, a kromě pozitiv jsem našla na knize i negativa, nezavrhovala bych tuto knihu, protože může být milým společníkem třeba na deštivé odpoledne nebo pro chvíle, které se nemusejí zdát tak úplně barevné. Doporučila bych knihu hlavně starším lidem, kteří jistě budou Barryho příhodám více otevření.

1 05.03.2019