Velekněžka komentáře u knih
Murakamiho manuál pro uživatele jedináčků emotivně alarmuje před obvyklými výrobními nedostatky (egoismus, nízká míra empatie, nezdravá introverze, citová nevyzrálost atd.) všech zemí na jih od hranic po západ od slunce :-)
Uff, na chvíli mne přepadla představa Ignácia v době sociálních sítí... Och Štěstěno, ty prozíravá lištičko :-)
Hledám osobitého režiséra nezávislého filmu s vrozeným jemnocitem pro poetično, jenž pro mne (možná se pár zájemců postupně přidá) dokáže za pomocí vizuálního převyprávění pozvednout svérázný příběh Mladé nevěsty do vyšší kategorie správného uchopení. Dostatečný potenciál pro kultovnost díla zaručen (namátkou - mystično, děsy, smrt, bizarní rituály…) a následně i (filozofií a erotikou) neprůstřelně dopojištěn. Současné hodnocení na základě knižní předlohy budiž tedy spíše otevřeným prostorem vnitřnímu alternativnímu výkladu autora a nikoliv příkladem projevu odmítnutí. :-)
Největšími výzvami bývají dohody uzavřené se sebou samým...
Žene se přes obec (na radaru kilo),
do Barber shopu necelá hodina.
Proboha co to tam u značky bylo?
Podle něj blázen, pro blázny hrdina.
Nezbylo než zacouvat pro dobrý skutek,
lépe si prohlédnout s kartonem joudu,
a k jeho zděšení v mé tváři žádný smutek,
přestože vypadám, že sdílím s psem boudu.
Navíc se nestarám, co je teď v kurzu
naopak blbosti, ty bych rád zažil,
on mi však tlumočí akciovou burzu
a radí mi zkušeně, abych se snažil.
Chovám se podivně, tak musím z vozu,
prý ať si nezvykám z lidí dělat vola,
já chtěl jen do Karpat, podojit si kozu,
on žije prý dneškem - ipad, litá kola… :-)
Milé děti, pokud by vám někdo ze světa dospělých chtěl ukrást vaše sny, můžete ho (zcela výjimečně) touto knihou klidně bacit do kolínka. A pak jej požádejte, aby vám z ní předčítal :-)
Nobelova cena za překlad :-). Za překlad z řeči přírody do jazyka člověčího. A procházky lesem mohou se rázem stát o tolik srozumitelnějšími…
O lásce, o víře, naději
o žáru duše i těla
o cestě ke štěstí raději
o touze co srdcem chvěla...
Schizofrenní rozhovory
permanentní duše bol
řež obžaloby s obhajobou
Jack London versus alkohol…
Velký bratr, stár a znaven stále se opakujícími problémy, byl nucen zkapitalizovat své metody a poohlédnout se i po ředitelce personálního oddělení. Všiváckej lidskej faktor :-).
Kam až sahá naše vlastní odpovědnost za lásku? Nejtěžší otázka předčítaná v nejtěžší době...
Důrazné připomenutí, že človíček světu nevládne a jeho oblíbená hra na životní jistoty může mít obratem poněkud odlišná pravidla...
Nespisovný život spisovatele Garpa utáhl svou smyčku abnormalit v jeden dokonalý celek leč v nedokonalém světě…
Ten, jehož myšlenky se odevzdaly v stín
a křikem běsů rostly ve zla květ
kdo spadl pod žití a nebyl s to rozumět
sám proklet byl básní, krásy sklidil splín...
Přestože za první fotografii je považován snímek z roku 1826, občas Albrechta podezřívám, že namísto malířských (kreslířských) potřeb držel v rukou výkonnější fotoaparát :-)
Laskavý čtenáři, ty konečný soudce v každém procesu tvůrčí literární svobody, odlož prosím své apriori znechucení nad morální ubohostí Humberta zkaženého a před spuštěním zuřivého žáru svých nedočkavých emocí věz, že máš co do činění s pouhopouhým fiktivním myšlenkovým výpustkem nezadržitelně přetékající nádrže autorovy jazykové virtuozity :-)
Po té, co si spisovatel Stephen dokázal úspěšně projít dlouhým a bolestným vykoupením z vlastní věznice plné drog a alkoholu věřil, že to nejděsivější má snad již v životě zdárně za sebou. Na zelené stezce, necelou míli před domovem, se však po hrůzné autonehodě ocitá opět až na samé hranici mrtvé zóny. Stephen však odmítá připustit, že všechno v životě by pro něj mělo být definitivně u konce a již podruhé prokazuje, že rozhodně nechce předčasně zemřít. V dlouhém pochodu plném rekonvalescencí opírá svou nezlomnou vůli k životu jako vždy o psaní románů a své osobní prožitky a zkušenosti následně posbírá do memoárů o řemesle. No, není to ideální námět na nějaký Kingovsky osvícený román? :-)
Přehlušit hmoty zbytečný zmatek
v myšlenkách proplouvat, životem snít,
netřeba souvětí jen veršů zkratek
z básní si utkávat bezelstnou nit.
Ač oko nesmělé zří vábivé milenky,
cit pro ně vystavěl z obdivu chrám,
v duši však zůstanou z žen navždy dívenky,
stvořeny k pohledům, ze slovíček hrám.
Jakou roli hraje v komplikované japonské mentalitě duševní blaho vlastních dětí? Jen škoda, že autor paralelně nevdechl život taktéž deníku Tošiko, vnímavé a svérázně reagující dceři ústředního páru. Latentní, přesto možná největší oběť absurdnosti celé situace…
Emoční tajfun Norské dřevo ovlivnil před časem oblast mé vnitřní literární krajiny takovým způsobem, že bylo vcelku nezbytné obratem dokoupit i tuto drobnou příručku s popisem jeho příčin. Naštěstí se nejedná o manuál technického rázu, nýbrž férově upřímný příběh o tom jak z drobného vánku dennodenním pracným foukáním vzniká vítr, z něj vichr a tak dále. Rád si poletuje svobodně, vlastním tempem, pro samotnou radost z pohybu, vždy poháněn citem na tónech vnitřní hudby. Ano, odtud vzniká ta konečná úžasná síla, balzám i lék spřízněných duší, jež před časem zasáhla i do mého života.