VasnivaCtenarka komentáře u knih

Přestože tento příběh nabízí možnost hlubokého tématu, který se dotýká velké části populace, osobně musím napsat, že jeho zpracování mi přišlo poněkud plytké, jednoduché a ne zcela pohlcující.

První půlka se nesla v pomalém tempu, kdy si říkáte, že už by to snad i nějaký zvrat vážně chtělo. Když ten zvrat přišel, nebylo to nic velkého, nečekaného a i to, co následovalo, bylo velmi plíživé. Na druhou stranu v tom lidském prožívání a uvědomění to tak zkrátka skutečně chodí. Málo kdy si člověk začne vytyčovat hranice nějak drasticky. Vždy je to jakýsi pozvolný proces přeměny, což tento příběh skutečně pěkně vystihuje. Jen mi přišlo, že do knihy by se hodilo něco více živého, nějaká větší gradace. Nějaký silnější šmrnc. Ocenila bych i větší hloubku průniku do vnitřního světa hlavní hrdinky.

Tento příběh proto musím hodnotit spíše průměrně. Nebylo to špatné, ale žádné terno taky ne. Jsem si jistá, že se najdou čtenáři, kteří se v knize najdou a bude s nimi příběh rezonovat. Já však od knihy očekávala něco více. A nebo jsem možná už jen náročná a nebo jsem postižená psychologickou deformací.

1 16.07.2023

Knihu jsem odložila. Nějak mne nemotivovalo ji číst dál. Problematika KLDR mi je známá a vlastně mne příběh ničím nepřekvapil. Měla jsem dojem, že čtu pořád dokola totéž jen v lehké obměně. Možná se k ní někdy vrátím... uvidím :)

1 12.07.2023

Autorka nám nejdříve transgenerační přenos přibližuje více teoreticky a poukazuje na různé přístupy k němu v rámci různých psychologických přístupů. I psychologové či studenti psychologie si tak v této části knihy prohloubí své znalosti s ohledem právě na transgenerační přenos.

Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla. Některé pasáže jsem musela číst opakovaně, aby ke mně slova autorky skutečně pronikla a abych pochopila jejich obsah v plné míře.

Autorka se věnuje termínům jako je genogram či genosociogram (a to velmi důkladně a také je učí v této knize vytvářet, což může být zajímavé nejen pro případné klienty psychologů, ale také pro nás jednotlivce, budeme-li se chtít zaměřit na transgenerační přenosy v rámci vlastní rodiny a hledat různé souvislosti ve vlastním životě a rodinné historii), parentifikace apod.

Jak jsem psala výše, transgenerační přenos se netýká pouze a jen přenosu traumatu. Přenášet se mohou po generace různé rodinné mýty, již dávno zapomenuté zatrpklosti, křivdy, dokonce také psychosomatika, situace, smrt a různé výročí smrti atp. Ale abych nepůsobila příliš pesimisticky, musím také napsat, že transgenerační přenos se může týkat pozitivních jevů jako je např. altruismus, péče o druhé a jiných pozitivních zvyků jako je např. rodinná tradice či rodinná kuchyně, jména apod.

Přestože teoretická část knihy byla velmi zajímavá a poučná, musím přiznat, že kazuistiky mi přišly o mnoho zajímavější. Teprve u kazuistik člověk pocítí skutečnou hloubku významu transgeneračního přenosu. Člověk si čte příběhy lidí, které autorka dávala do spojitosti s rodinnou historií a nestačí žasnout, co všechno se objeví. Chvílemi mi to přišlo snad až mystické, parapsychologické a neuvěřitelné, ale souvislost s rodovou linií byla jednoznačně prokázaná.

Po dočtení této knihy jsem musela knihu pár dní nechat trošku uležet, abych všechny příběhy vstřebala. Díky knize jsme s partnerem vedli dlouhé filozofické rozhovory a probírali danou problematiku všemi směry. Kniha na mne velmi silně zapůsobila a jsem nesmírně ráda, že se mi dostala do rukou a že jsem si ji mohla přečíst. Nejen, že mne obohatila odborně, ale obohatila mne také lidsky. U psychologů je velmi důležité, aby uměli na problémy lidí nahlížet z různých úhlů pohledů - aby jejich mysl byla otevřená. A tahle kniha mimo jiné nabízí právě rozšíření náhledů na lidské trápení.

Přestože jsem si původně při čtení teoretické části myslela, že je tato kniha napsána především pro odbornou veřejnost, po dočtení této knihy mohu s klidným svědomím tuto knihu doporučit i laické veřejnosti. Každý, koho tato problematika zajímá, bude touto knihou nadšen stejně jako já.

1 11.07.2023

Krásný příběh, ale styl autorčina psaní mi úplně nesedl, takže jsem se při čtení trošku trápila. Knihu jsem dočetla tak do půlky a pak jsem se vrhla na film :)

1 10.04.2023

AUDIOKNIHA:
Smrt v ledu mne v prvé řadě oslovila svým obalem. Miluji hory, miluji přírodu a anotace mi přišla zajímavá. Sáhla jsem tedy po této audioknize s téměř nulovým očekáváním. Od autorky Amy McCulloch jsem ještě nic nečetla, tak jsem zbyla zvědavá. A vlastně jsem nikdy ještě neposlouchala žádný příběh z prostředí himálajských osmitisícovek. A musím přiznat, že zasazení děje do tohoto nehostinného, tichého, chladného a nebezpečného prostředí mne uchvátilo. Cítila jsem na vlastní kůži jaké to je, když krůček po krůčku se snažíte jít dál, i když vaše tělo už nemůže. Kdy bojujete sami se sebou, když víte, že zastavení se na krátký odpočinek by mohl mít za následek vaši smrt.

Audioknihu Smrt v ledu od autorky Amy McCulloch vydalo nakladatelství Témbr. Celým příběhem nás provázela úžasná Jitka Ježková. Její hlas a intonace vás do děje tak vtáhne, že chvílemi i dýchat napětím přestanete. Budete to vy, kdo se ocitne na nebezpečné stěně osmitisícovky a půjde vám o život.

Celý poslech trvá 11 hodin a 17 minut a myslím, že si ho skutečně užijete.

Naprosto mne pohltilo samotné prostředí takové výpravy. Všechno, co souvisí s takovým výstupem. Jelikož se takovéhoto výstupu zúčastnila samotná autorka, je příběh protkán její zkušeností. I z tohoto důvodu je příběh tak uvěřitelný. A samotný závěr je pro mnohé také překvapivý

Myslím, že tato audiokniha vás velmi mile překvapí.

1 12.12.2022

Z knihy mám veskrze pozitivní dojem. Líbila se mi promyšlenost děje. Bylo to zajímavé, i když na můj vkus možná lehce uspěchané. Přece jen musím napsat, že bych se možná ráda ponořila do děje hlouběji.

Co se hlavních postav týče, tak i ty jsem v této knize nepoznala příliš do hloubky. Ale pozor, tohle není dáno nejspíše touto knihou samotnou, ale tím, že jsem nečetla předchozích 19 dílů, tím, že jsem “nerostla” s hrdiny už od jejich zrodu. Takže tento můj dojem může být skutečně vyvolán pouze mou neznalostí kompletních osudů hlavních hrdinek, nikoliv špatným napsáním knihy.

Jak jsem napsala výše, co se tempa týče, to mi přišlo rychlé. Možná až příliš rychlé na můj vkus. Já mám přece jen radši důkladnější popis prostředí jako takového, aby to ve mne vyvolávala opravdu barvitou fantazii. V některých chvílích mohl autor klidně lehce přibrzdit, aby příběh doputoval skutečně k našemu nitru.

Byla jsem velmi překvapená počtem kapitol. Ty byly tak krátké, že člověk otočil stránku… někdy dvě a už narazil na kapitolu. Na 280 stranách nalezneme 123 kapitol. To je solidní číslo, nemyslíte? Ale nemyslím to nijak kriticky, mě krátké kapitoly vůbec nevadí.

S čím jsem lehce bojovala po celou dobu čtení byl na můj vkus velký počet osob a jmen, ve kterých jsem se téměř pořád ztrácela. Pletly se mi jak hlavní hrdinky, tak i vedlejší postavy. Musela jsem mít po ruce papírek, kde jsem si psala bližší info k postavám, abych nemusela listovat v knize. To mi trošku kazilo plynulost při čtení, což bylo vytrhávající z děje.

Přesto bych dala těmto autorům rozhodně šanci a možná si začnu celý Ženský vyšetřovací klub číst od prvního dílu, což vám také doporučuji. Každý díl má sice jinou zápletku, ale osudy hlavních hrdinů je dobré znát od prvního dílu.

Knihu mohu doporučit milovníkům detektivek. Žádné velké napětí nečekejte, jen poctivou detektivní práci.

1 02.10.2022

Od Nevěsty z kláštera jsem neměla velká očekávání. Věřila jsem, že to bude oddechová romantika s tajemnou příměsí středověkých kulis a detektivní zápletkou. Této víře kniha beze zbytku dostála.
Pokud máte rádi detektivky o Oldřichovi z Chlumu z pera Vlastimila Vondrušky, tak vás Schörghoferová potěší.
Cítím, že v Nevěstě z kláštera se snoubí Vlastimil Vondruška s Rosamund Pilcherovou. Autorka se, oproti Vondruškovi, soustředí i na vnitřní vývoj postav a posuny ve vztazích.
Příběh je rozdělen do tří částí a odehrává se od května 1226 do května 1232. V názvu některých kapitol se proto nachází časové upřesnění (červen 1228, září – listopad 1230), když vyprávění poskočí o nějaký ten čas kupředu. V zájmu srozumitelnosti je to dobrý nápad.
Plusem pro mě bylo na začátku knihy vysvětlení pojmů z klášterního jazyka.
Příběh Nevěsty je čistě oddechový.

1 25.07.2022

Dopis slečny Sophie je útlá knížka, kterou máte přečtenou za jedno odpoledne. Celý příběh autorka Suzanne Allain zvládla vměstnat do 197 stran a 18 kapitol.

Pokud milujete historické romány, které se točí kolem tanečků, zásnub a přetvářky, pak budete z knihy nadšeni. Žádné velké zvraty však v knize nečekejte. Největším zvratem s nadsázkou je to, když si mladá dáma nestihne správně poupravit šaty před usednutím na houpačku.

Příběh jako takový mi přišel zvláštní. Pořád se tam něco řešilo, i když se vlastně téměř nic nedělo – prostě život smetánky. Já bych ocenila více dobové “akce”. Nějaký opravdu velký skandál, který vás chytne za rozum i za srdce.

Pro některé čtenáře může být tento příběh snad až nudným, ale na druhou stranu ta doba taková prostě byla. A autorka, známá nejen pro své spisovatelské dovednosti, ale také pro svou tvorbu scénářů, nám tuto dobu celkem pravdivě přiblížila.

Osobně bych ocenila hlubší ponoření do prožívání jednotlivých hrdinů. Něco, a nedokážu přesně definovat co, mi v knize scházelo. Nevím, jestli je to právě ona “akce”, nebo větší hloubka zápletky.

Domnívám se, že na tuto knihu si musí udělat každý názor sám. Pro někoho tato kniha bude příjemným pohlazením po duši, a pro jiné, náročnější čtenáře, může být tato kniha tzv. slabším kouskem.

Přesto mohu knihu doporučit všem romantickým duším.

1 09.07.2022

Co musím v této knize ocenit je seznam všech postav, který je uveden na samotném počátku knihy. Přestože jsem první díl dočetla teprve nedávno, bylo příjemné si tyto postavy připomenout a tím i jejich vzájemné vazby. Přece jen – v knize je postav opravdu hodně a i v prvním díle jsem se občas mezi nimi ztrácela. A taky se mi velmi líbila zjednodušená mapka Halleholmu, která nám umožňuje si lépe představit kde se co v Halleholmu nachází. Je to takové milé zpestření. Díky mapě si pak vytvoříme krásný obraz, kde je náměstí s Pekárnou, kde se nachází Zámeček Halleholm, Algotova chata atp. Dává mi to pocit, že jsem tím ještě více zapadla do Halleholmského prostředí.

Ruth musím i v tomto díle pochválit promyšlenost děje. Zdálo se mi, že v tomto díle ještě více vynikla přátelská atmosféra celého městečka a já jsem si moc užívala, že mohu být alespoň na pár hodin součástí tohoto místa. Člověku je až líto, že je to jen kniha, že takové vztahy nejsou všude kolem nás.

Hluchá místa v knize nebyla a tempo si kniha udržovala velmi povedeně. Pořád se něco dělo, což znemožnilo se u knihy byť na jednu vteřinu nudit.

Kniha pro mne byla pohlazením po duši, ačkoliv musím napsat, že zápletka mezi Lovisou a Axelem mi přišla trošku neuvěřitelná, uměle vykonstruovaná a hlavně celkem zbytečná. Ale na něčem ten děj musela autorka postavit, takže …. to respektuji a i tak jsem si to užila.

Knihu jsem si užila a pokud i vy někdy budete mít potřebu utéct před realitou do světa plného laskavosti, pak po této knize rozhodně sáhněte. Myslím, že takové pohlazení po duši tu a tam potřebujeme všichni.

1 13.03.2022

Přestože Obr z mlhy u nás vychází později než Útočiště, je to autorova prvotina a musím napsat, že to je na knize znát. Příběh, který se rozhodl Jérome Loubry napsat má ohromný, ale opravdu ohromný potenciál pro to, aby se stal absolutně skvostným thrillerem, ale…. něco tomu chybí. Chybí tomu detailnější propracování, zabřednutí do detailů. Já bych knize dodala více dialogů, které umožní čtenářům lépe poznat charaktery hlavních postav. Dala bych tam více dialogů s pozůstalými, aby nás skutečně autor mohl vtáhnout do utrpení, které rodiny prožívají. Dala bych tam více dialogů mezi vyšetřovateli, abychom mohli lépe nasát jejich vztah. Při čtení jsem toužila být součástí života Stana a Sarah, ale…. nebyla jsem jejich součástí. Jen jsem si četla jejich příběh. A že to byl velmi povedený příběh, jen co je pravda. Jen mi to celé přišlo nějaké moc uspěchané. Proto mne mrzí, že z tak skvělého příběhu, který kniha v sobě ukrývá, autor nedokázel vytřískat ještě něco více. Něco, co by z knihy udělalo opravdu nezapomenutelnou knihu, kterou bude chtít každý.

Je pravda, že já jsem na thrillery skutečně náročná a opravdu už očekávám velmi precizní zpracování, ale jsem si jistá, že méně náročné čtenáře kniha určitě potěší, protože to ani zdaleka nebylo špatné.

Děj příběhu mi přišel skvěle promyšlený. Opravdu mi přišlo, že nápad měl Jérome skvělý. O to více mne právě mrzí ta uspěchanost. Ale mizející děti a nacházení zavrazděných dětí, tlak města, strach obyvatel…. všechno je to tak krásně obestřené hustou mlhou… a ponurostí – prostě dokonalý námět na thriller, no ne?

Tempo knihy mi přišlo akorátní. Více méně se v každé kapitole něco dělo. Při čtení se rozhodně nudit nebudete. Jakmile se začtete, budete číst dál a dál a dál.

Jak jsem napsala již výše, ocenila bych trošku detailnější popis prostředí a osob. Nemyslím tím popis toho, jak věci a lidi vypadají, ale spíše takový popis, který vyvolá pocity a dojmy. Chtěla bych mít bližší pocit z mrtvého dítěte…. toho, jaký byl. Jak se choval…. jestli to byl veselý chlapec, jestli to byl rarášek…. Jaký měl vztah k rodičům…. zajímalo by mne třeba, co dělal před únosem. Jak prožíval únos… chtěla bych to, jako thrillerový nadšenec, prožívat s ním. Chtěla bych, aby mi běhal mráz po zádech. Chtěla bych cítit napětí.

O Stanovi jsme se dozvěděli jen to, že to byl rozvedený policista, který měl vlastního syna a svůj neúspěch při vyšetřování si bral příliš osobně a zapíjel ho alkoholem, což z něj dělalo občas agresivní osobnost. Byl zoufalý, že nemůže trávit více času se svým dítětem…. Ale mě by zajímal mnohem více jeho vnitřní svět. A když za nim přijel syn na návštěvu, chyběl mi popis toho, jaký spolu měli vztah a co dělali. V knize bylo pouze zmíněno, že to pro něj byla pozitivní terapie. To mi prostě nestačí! Chci Stanovi porozumět. Chci ho poznat! A stejně tak Sarah. Ani k ní mne autor příliš nepustil. Sarah si podřeže žíly, ale já z knihy necítila její zoufalství. Neporozuměla jsem přesně tomu, co ji k tomu motivovalo, ačkoliv to tam bylo zmíněno. Zkrátka jsem to s ní neprožívala.

Je ohromná škoda, že tohle mi kniha nenabídla, protože jinak bych dala knize bez mrknutí oka maximální hodnocení. Takhle se z knihy stává pro mne lepší průměr.

Přesto to byl moc hezký příběh a já knihu mohu doporučit.

1 12.09.2021

Přestože tato kniha nebyla mým šálkem kávy a při čtení jsem se trošku trápila, protože mi tak úplně nesedl styl psaní, musím velmi kladně ohodnotit promyšlenost samotného děje. Děj samotný měla autorka promyšlený opravdu brilantně! Klobouk dolů. To, jak nám vykreslila městečko spolu s místní atmosférou bylo dokonalé. A osobně bych v takové atmosféře být nechtěla minutu!

Přestože nám autorka umožnila nahlédnout do života postav, osobně jsem si k žádné postavě nevytvořila pozitivní vztah. Nějak mi každá postava byla nesympatická a to považuji také za jistou nevýhodu příběhu. Přece jen, když v příběhu nemáte svého favorita, alespoň jednoho, pak vám v tom příběhu něco schází. Zapálení pro jeho příběh. A že v tomto díle bylo postav! Zorientovat se v nich mi dávalo taky zabrat.

Kniha Za dveřmi tma nám podává příběh ve dvou dějových linkách. První dějová linka nám přibližuje současnost, druhá nás zase vrací do minulosti a odkrývá právě různá tajemství obyvatel města.

Zpočátku je příběh trošku táhlejší, ale jak se více začítáte a začítáte, pozvolna se odkrývají právě ty pravé charaktery postav, tím se tempo pozvolna zrychluje.

Vím, že se autorka opravdu snažila a je to z příběhu znát, musím však tuto knihu ohodnotit spíše průměrně. Ale myslím si, že na první román to je velmi zdařilé dílo, velmi a jsem zvědavá na případnou další knihu od autorky. Mám totiž ráda, když mohu sledovat, jak se autoři ve svém psaní zdokonalují. Tak snad se brzy dočkáme další knihy.

1 23.08.2021

Lucy Colemanová nám dala krásně okusit přemýšlení dvou rozdílných povach. Zatímco Fern hluboce prožívala, že Aidenovi nestačí dosavadní život, který spolu vedou, Aiden se ocitl na životní křižovatce a sám nevěděl, co vlastně od života chce. Musím velmi pochválit autorku, jak hezky dokázala vykreslit jejich manželskou krizi. Oba hrdiny jste pochopili a vlastně jste docela nestranně pozorovali, jak se bude příběh odvíjet, aniž byste jednomu fandili více než druhému.

Od příběhu jako takového neočekávejte žádnou extrémně promyšlenou zápletku. Je to takový jednodušší, řekla bych snad i snadno odhadnutelný příběh.

Přestože se mi líbil vhled do přemýšlení hlavní hrdinky a bylo pro mne příjemné, že jsem jí rozuměla, dialogy mezi postavami se mi zdály poměrně plytké. Čekala bych něco více, což mi trošku ovlivnilo můj dojem z knihy.

Celý příběh byl rozdělený do 35 kapitol a na závěr si pro nás autorka připravila bonus v podobě dodatku, ve kterém hezky napsala, jak dopadly jednotlivé postavy příběhu.

Knize dávám spíše průměrné hodnocení, protože mi v ní něco scházelo. Při čtení jsem nezažívala žádný “wow efekt”. Ba dokonce jsem měla někdy pocit, že mne ty plytké dialogy krapet nudí. Od knihy jsem čekala prostě více, ale určitě dám autorce ještě další šanci, pokud v Česku vyjde nějaká její další kniha.

Knihu mohu doporučit těm, kteří mají chuť na něco jednoduššího, odlehčeného a odpočinkového.

1 08.08.2021

Musím se přiznat, že to je po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetla. Možná jsem to vzdala příliš brzy.... ale pokud mě kniha nechytna ani po 1/3, tak.... to prostě vzdávám.

Gilly Macmillan i zde projevila talent na psaní. Musím uznat, že kniha se čte jedna báseň. Slova mají příjemnou energii a oči po řádcích plynou a plynou a najednou jste v půlce knihy. To se musí Gilly nechat.

Gilly ve své knize použila dvě dějové linky – jednu ze současnosti, kdy je Lucy dospělá žena a řeší své aktuální problémy s Danem a druhou, kdy se dostáváme spolu s Lucy do onoho večera, kdy se její bratr ztratil.

Každá dějová linka je rozdělena do kapitol a každá kapitola nám odkrývá a nové skutečnosti.

Přesto si dovolím tvrdit, že dějová linka ze současnosti mne bavila více a po dočtení celého příběhu vlastně nechápu, proč nám byla vůbec předkládána ta dějová linka z minulosti.

Budu-li hodnotit promyšlenost děje, tak ani zde nebude má recenze příliš pozitivní. Autorka si velmi dobře pohrála s psychologickým vykreslením všech hlavních hrdinů – to ji nemůžeme upřít. Ovšem celková promyšlenost děje mi přišla poněkud chabá. Zejména při samotném vyvrcholení zápletky jsem očekávala mnohem větší nápaditost. Vlastně celé to vyústění mi přišlo jako z rychlíku.

První polovina knihy mi přišla velmi zajímavá. Pořád jsem přemýšlela, co vlastně může být ta hlavní zápletka a jak se její minulost protne se současným životem. Pořád jsem přemýšlela, jestli je Lucy normální nebo zda trpí nějakou psychickou poruchou. Pořád jsem si vytvářela závěry a přemýšlela jsem, co všechno se v knize bude dít. První půlku hodnotím tedy velmi kladně. Ale pak, alespoň já mám ten dojem, začal děj nějak stagnovat.

Co však kladně hodnotím je právě ten popis hlavních hrdinů a samozřejmě také situací, do kterých se dostali. Musím uznat, že při čtení si autorka pohrávala s mou fantazií a já si zase živě mohla představit dům, les, oslavu letního slunovratu… Zase jsem to viděla před očima jako film – to na knihách miluji. Když dokážou probudit takhle mou fantazii.

Z této knihy však mám poměrně smíšené pocity. Nemůžu říct, že by to byl nečitelný kousek, to vůbec ne, ale opravdu jsem od autorky očekávala více.

1 24.03.2021

Ztracená v galábii je útlá knížka, kterou přečtete za pár hodin. Já osobně jsem ji přelouskala za jedno posezení ve vaně. Knížka je rozdělena do několika částí a můžu vás ujistit, že se čte tak snadno, že budete v půlce aniž byste si to uvědomili.

Styl, který paní Sonja použila, je poměrně jednoduchý, snad i trošku stručný, ale velmi výstižný. Mohu říci, že přesně tam, kde chtěla, abychom se vžili do jejich pocitů, tam se autorka rozepsala a nechala nás nakouknout více pod povrch. V jiných pasážích nám podávala příběh tak, jak to prostě v tom životě chodí. Nezabředávala do hlubokých myšlenek, nesoudila nikoho a nic.

Osobně mám ráda knihy, ve kterých se nachází poměrně hodně přímých řečí. V téhle knize zase tak moc rozhovorů mezi hrdiny nebylo, ale můžu vás ujistit, že mi to vůbec nevadilo.

A jestli bych vám tuhle knihu doporučila? Rozhodně ano! Je to netradiční kniha, napsaná podle skutečné události. Se samotnou autorkou jsem několikrát hovořila a je to obdivuhodná žena. Jsem vděčná, že poukázala na tuto problematiku, protože nevědomost evropských žen je poměrně velká a zamilovat se je tak snadné!

Je to opravdu hezký příběh, kterému nemám co vytknout. Vše na sebe krásně navazovalo, děj je naprosto srozumitelný. Při čtení vám je vše jasné a všemu dobře rozumíte. Ano, občas se v duchu ptáte, jak je možné, že jsou některé ženy tak…. bláhové. Ale po lásce toužíme všichni. Všichni chceme lásku přijímat a také rozdávat. Je to naše přirozenost. Jsem vděčná, že existují lidé, jako je Sonja. Protože pomáhat nezištně… jen tak… z dobroty vlastního srdce…. to je obdivuhodné, nevšední a úctyhodné.

1 08.03.2021

Co dodat... snad jen, koukněte se na mou recenzi tady u knihy.
Tohle byla, bohužel, slabota. Je mi to moc líto, ale kromě originálního námětu a celkem pěkného přebalu mě kniha zklamala vším, čím může zklamat. Více v té recenzi.

1 26.05.2020

Velmi pěkná knížka. Čtivá, děj měl spád. Skutečný příběh mladé ženy, která upadne do spárů obchodníků s bílým masem. Příběh vysvětluje co se stalo před tím, než se začala odehrávat noční můra hlavní postavy. Dále dostáváme okusit to, čím si mladá Timea prošla a také to, jak se s celou situací vyrovnala a jak našla cestu sama k sobě. Spisovatelky velmi hezky popisovaly velmi nepříjemné okolnosti. Tak, abyste vždy pochopili o co šlo, ale současně tak, abyste nebyli znechuceni či otřeseni. Knížku rozhodně doporučuji. Opravdu moc hezké :)

1 16.03.2020

Pokud se rozhodnete této zápletce přijít na kloub spolu s hlavní hrdinkou, připravte se na poměrně čtivý příběh. Děj se však odehrává stále ve stejném tempu a přílišného napětí se v příběhu nedočkáte. Ne vždy to je však na škodu. Je to koneckonců detektivka, ne thriller, ve kterém se napětí očekává na každé stránce. Tuhle knihu prostě budete číst a číst a budete si v klidu užívat nově získaných důkazů a informací.

Přestože kniha byla poměrně čtivá a samotná zápletka mi přišla dobrá, ocenila bych, kdyby čtenáře autorka dokázala více vtáhnout. Více se vžít do jednotlivých postav. Více to s nimi prožívat. V knize byly detailně popsány místa, ve kterých se děj odehrával, ale chyběla mi v příběhu nějaká jiskřička.

Knihu hodnotím spíše mírně nadprůměrně a doporučuji ji spíše nenáročným čtenářům, kteří si chtějí jen tak v klidu přečíst detektivku. Je to příjemná detektivka s příjemným příběhem, ale dovolím si tvrdit, že náročné čtenáře neurazí, ale ani nenadchne.

1 29.02.2020

Za mne tedy ne ne a ještě jednou ne. Od knihy jsem prakticky nic neočekávala a taky jsem nic pozitivního nedostala. Omlouvám se, ale tento komentář bude spíše negativní, než pozitivní. V knize se velmi často střídá minulost s přítomností, což může působit poměrně chaoticky - a taky občas působí. Všichni hrdinové se potýkají s nějakými svými problémy. A domnívám se, že by to mohlo mít poměrně velký potenciál, ale ten autorce utekl neznámo kam. Po přečtení knihy mi přijde, že to celé bylo vlastně o ničem. Je to kniha, kterou si přečtete a už za týden na ni zapomenete. Jen jistý depresivní pocit ve vás zůstane. Ale berte můj komentář s nadhledem. Sto lidí, sto chutí. Třeba vás kniha okouzlí. Já za sebe říkám, že to nebyla kniha pro mě.

1 18.01.2020

Jak už to tak většinou bývá, druhé díly málo kdy predčí ty první. A to platí i o knize Rok poté. Tenhle díl už byl spíše jen o obraně a válčení, což mě osobně maličko zklamalo. Čekala jsem, že kniha bude pojednávat o tom, jak se lidé zase vrací do normálu, jak vyvíjí všechno znova, jak funguje nějaká pospolitost (což je asi naivní). Ale tohle mi přišlo neuvěřitelné, nucené, protahované - prostě musím říci, že první díl mi přišel lepší. Ale názor si udělejte sami :)

1 20.11.2019