VáclaV111 komentáře u knih

Knížku jsem si vypůjčil spíše náhodou, ale nelituji. Autorka píše věrohodně, postavy jsou živé, ale dokáží snít. Navíc je v povídkách i osobitý humor, třeba již v úvodní povídce Holka krev a mlíko mají i slepice svoje jméno. A když se ztratí Julie Robertsová ... Život není peříčko, ale postavy z povídek se jen tak lehce nevzdávají. Nakonec: Co tě nezabije, to tě posílí.

02.03.2024

Není vlastně kniha analýzou našeho současného světa pár minut před zánikem civilizace?

1 02.02.2024

Kniha předestírá čtenáři čtyři zajímavé historické příběhy, navíc vlastně propojené i tím pátým, který končí v závěru. Všechny děje spojuje vyprávění dvou žen v nemocnici, kde starší Marie vypráví mladší Heleně o svých předchozích životech.
Asi nejvíc se mi líbí druhý příběh ze Skotska (začíná rokem 1297), ale i úvodní příběh před naším letopočtem je výborný, kdy nás autorka zavádí až do doby a vlastně smrti „Velkého Caesara“, ale hlavní hrdinka příběhu utíká z Říma, aby našla svobodu a lásku v neznámých krajích kdesi ve střední Evropě.

02.02.2024

Hlavní hrdinka Kateřina je mladá žena, operní zpěvačka, toužící do mateřství, ale její tužby jsou dlouho nevyslyšeny, ačkoliv ženy v jejím rodě přicházely do jiného stavu lehce. Hlavní hrdinka se také musí smířit z brzkým odchodem na věčnost své matky.
V krátkých prózách autorka úsporným stylem popisuje retrospektivní děj, aby se následně vracela do přítomnosti. Eva Černošová na str. 13 píše: „A někdy si říkala, že ji ta slova už příliš tlačí. Vyžadují její pozornost. Provokují. Občas je slyší, valí se kolem ní, ale ona je jen sleduje. Nechytá. Nebo něčím jiným přebíjí. Kdy bude mít pocit, že už nastal správný čas? Ale která doba je dost dlouhá? Nebo ne moc krátká? Kdy bude správný čas všechna ta slova vysvobodit? Kdy jim dovolí, aby osvobodila ji?“
Autorka mě vtáhla do děje, knihu nešlo odložit, pokud jsem nepřečetl poslední slova.

02.02.2024

Kniha mě zaujala se všemi retrospektivními pohledy na svět dospívání dvou bosenských dívek. Zajímavý styl a postupné poodhalování. Snad jen ten závěr mě trochu zklamal, čekal jsem víc, ale "i cesta může být cíl."

1 24.12.2023

Třetím, prý závěrečným, dílem pokračuje autor Uberšvejka v sledování životních osudů Josefa Švejka, vnuka onoho světově proslulého vojáka Švejka. Zatímco dědeček bojoval s blbostí c.k. armády, tak jeho vnuk bojuje se současným světem, včetně covidu, energetické krize, inflace či válkou na Ukrajině. Jeho žena Eržika s ním má kříž, ale nakonec všechny rodinné neshody končí dobře a syn Mykolka roste jako z vody.
Když jsem k třetímu pokračování přistupoval, říkal jsem si, zda autor udrží nastavenou vysokou laťku? Po přečtení musím říct, že udržel, možná ji ještě trochu pozvedl. A jeho opus bych čtenářům vřele doporučil, i když s tím jménem Švejk, ale to už bych prozrazoval moc. Přečtěte si knihu sami!
Dovolím si pár zajímavých citací z knihy jako upoutávku a možná i k přemýšlení:
Str.13: Vono se nadarmo neříkalo, že někteří umělci jsou zasloužilí a jiný by si zas zasloužili. Ale to platí i dneska.
Str.21: Peníze nejsou všechno, i když se za ně dá skoro všechno koupit. Dokonce i svědomí.
Str.28: Některý vysoký školy, zejména ty soukromý, za který se draze platí, vychovávají dokonalý fachidioty. Tedy fachmany ve svým oboru, ale idioty ve všem ostatním. Titul sám o sobě už skoro nic neznamená. S výjimkou čekárny u doktora.
Str.33: Všechno je to podvod na podvod. Vídeňský párky jsou z Poličky, ruskoje igristoje bejvá z Jablonce nad Nisou, švýcarská čokoláda s tou fialovou krávou pochází z Polska, gruzíňskej koňak ze Slovenska
Str.37: Medicína lidem prodlužuje akorát tak to stáří.
Str.77: Workoholismus je horší než alkoholismus!
Str.131: Ona humánní medicína umí bejt někdy zatraceně nehumánní,...
Str. 154: Chytrej a slušněj člověk přechčije i toho nejvychcanějšího grázla!
Str. 164: Před neviditelnou rukou trhu a diktaturou globalizace se už nikam utýct nedá. Nezbejvá mi než stará a osvědčená vnitřní emigrace.
Str.184: Co Čech, to spisovatel! Nebo aspoň bloger.
Str. 192: Proč bych měl utrácet za drahý advokáty, když si můžu koupit levnýho soudce?!


Str. 210: Ještě se nenarodil tak blbej autor, aby si nenašel ještě blbějšího čtenáře!

27.10.2023

Kniha je podle mého názoru oddychovým čteným, jakousi
groteskou, rozhodně se nejedná o velkou literaturu, myslím si, že o
to nakonec ani autorce nejde. Prostě normální knížka pro pobavení,
ale vracet se k ní nebudu. Nechápu, že kniha byla oceněna jednou z cen Miloslava Švandrlíka za humoristickou knihu roku 2020.

3 27.10.2023

Kniha mě mimořádně zaujala. Poezie výborně doplňuje krásné fotografie. Dýchla na mě nostalgie!

07.07.2023

Druhý díl je podle mého názoru ještě zdařilejší, neboť nám ubertaxikáře
Josefa Švejka představuje v dalších životních situacích. Pochopitelně nechybí osobitý humor a komentáře na dnešní problémy v Čechách, v Evropě i ve světě. Takže
doufám, že autor bude zrát jako víno a třetí chystaná kniha (Švejk se stává
milionářem) bude ještě lepší.

09.04.2023

Kdybych měl stručně charakterizovat knihu mladé slovenské
autorky, tak bych musel napsat, že je to román o tradicích v oblasti
Podlasí mezi Polskem a Běloruskem, ale i o dospívání dívky,
pozorující postavy a život kolem sebe. Určitou roli, i když ne hlavní,
hrají v knize šeptuchy - ženy, které dovedou léčit.
Román mě zaujal a těším se na další knihy mladé slovenské autorky.

6 09.04.2023

Zpěv straky je kniha, která je literárně zdařilá, bez zbytečné vaty,
napínavá od prvních stránek do konce. Příběh o naději ve světě plném násilí, válek a bezpráví. Je to mystický příběh ženy Heniky s podivuhodným osudem v mládí, toužící po jiném světě. Ačkoliv nemá moc svět změnit, snaží se svými prostředky udělat
život aspoň o kousíček lepší, snesitelnější.
Ač nejsem pravidelný čtenář fantasy, tentokrát jsem byl vtažen do děje!

8 09.04.2023

Musím napsat, že nostalgické návraty do dětství mám hodně rád. A
tak jsem se s chutí začetl, vzpomínal na své dětství a nechal se nést
prázdninovým časem, který je nenávratně ztracen.
Pampeliškové víno, které vyrábí Douglasův dědeček, je hřejivým
pohlazením po duši vnímavého čtenáře, nezapomínajícím, že i jemu
bylo kdysi deset

5 09.04.2023

Výborně napsaná kniha, retrospektivní pohled stárnoucí ženy na velkou část 20.století. Autorka na osudu jedné rodiny popisuje dějiny. Nejen I. světovou válku, ale i II. světovou válku na osudech obyčejných lidí, jejich starostech, radostech, nenaplněných láskách, osobní statečnosti. Reálie Pardubic a třeba i život aviatika Jana Kašpara jsou zajímavě vykresleny. Na pozadí řízené demolice starého hotelu Veselka v roce 1972 a tajemství staré skříňky se odvíjí poutavý příběh. Kniha se mi líbila a nedokázal jsem se od ní odtrhnout. Dovedu si ji představit i jako námět pro zajímavý filmový scénář!

3 12.06.2022

Není to tak trochu definice ztracené generace žen, které mají vlastně všechno, ale neumí si ničeho vážit, vidí problémy tam, kde nejsou, neumí se omezit ve svých nárocích či obětovat pro druhé a konečně začít žít? Pokud na toto chtěla autorka upozornit, tak její kniha splnila účel.
Přiznám se, že jsem od Rudčenkové po zkušenostech s její poezií čekal víc.

2 30.01.2022

Výborná kniha! Moc se mi líbila. Dobře napsané postavy, zachycená atmosféra a pomalé odtajňování života Liss. Líbilo se mi, jak autor vystihl nalézání vztahu dvou žen, které se potkaly náhodou.

8 30.01.2022

Na český překlad Rudišovy knihy jsem čekal s napětím a musím napsat, že mě nezklamal, právě naopak. Je to podle mého názoru kniha, díky které se Jaroslav Rudiš zařadil mezi světové autory. Román oceněný již v Německu si zcela určitě získá čtenářskou pozornost také u nás.
Jak knihu stručně charakterizovat? Nejlépe slovy autora, viz str. 246, cituji: „Jeden den s vaším otcem, a budete o Hradci Králové vědět všechno. A o Sarajevu. O historii železniční dopravy v Rakousku - Uhersku. A o krematoriu v Liberci, o tom taky hodně vypráví. A o mrtvolách.“
Rudišovi se podařilo podívat „skrz historii.“ Jako čtenář se budu k Winterbergově poslední cestě vracet, neboť při prvním čtení člověk nemůže pochopit všechny významy textu. Právě proto je tato kniha výjimečná.

11 25.01.2022

Román je zajímavou sondou života na italském venkově, postavení dětí v rodině a jejich dalších perspektiv a začlenění do života dospělých. Autorka píše přesvědčivě a role vypravěčky dospívající dívky je výstižná. Hledání pravdy hlavní hrdinky a tápání mezi dvěma světy!
Zajímavá pasáž je na str. 131, kde líčí, jak své sestře tahá dětský zub vidličkou.

2 26.07.2021

Čekal jsem, že kniha se bude víc zaobírat anorexií. Občas je vidět, že autorka v popisované době nežila, ale jinak kniha zaslouží pozornost. Osobně se mi ale "Tapetář" líbil mnohem víc.

18.07.2021

Úsměvná knížka. Nenudil jsem se. Švejk to sice není, ale dokáže dnešní dobu zajímavě glosovat! Jen by mě zajímalo skutečné jméno autora.

09.07.2021

Zajímavá sbírka. Vydařená kombinace fotografií i básní.

1 09.06.2021