tygřík2 komentáře u knih
Další sympaťák z revíru 87, kterému jeho zaměstnání nepřineslo jen potěšení a uspokojení, ale i trápení. Minutu ticha za jeho lásku.
Tomu se říká sisyfovská práce, honit jednoho zločince za vysokou cenu a za zády dorůstají další adepti péče 87. revíru. Autor se na malém prostoru dotknul mnoha témat, která zdaleka nejsou minulostí, jak by se snad zdálo.
Někdy i mlsný jazýček přispěje k objasnění zločinu! Toho se pánové z 87. revíru nenadáli. A já se pobavila. Tu dobrotu, co mi voní pod nos u kávy, posílám Stevovi, aby se dřív uzdravil, ještě víc mu to pálilo a já u knih o něm a jeho kolezích nepřibrala :-))
Pokaždé kolem Vánoc se prodávají jedlé kaštany. Pokaždé se mi vybaví (nevím, jestli je to dobrou pamětí nebo už stařeckou demencí :-))), jak si je ti dva lesní skřítci pekli, zapomněli na ně a následný výbuch jim hnul pecí! Pokaždé si, pro tu milou utkvělou vzpomínku, kaštany koupím, i když mi nechutnají. Doma je, skrz troubové sklo, pozoruji, nasávám jejich vůni a snažím se neudělat stejnou chybu, jaké se dopustili K a V. :-)))
Prachy nebo život, známé pořekadlo lupičů. Detektivové to mají bez těch dnešních komunikačních prostředků těžké a ještě aby přiučovali občanstvo etice. A vděk žádný. Mají alespoň můj obdiv, jestli je to utěší :-)))
Víš, co ženský dovedou? A co dovedou chlapi? :-))) I hoši z 87. revíru, ač zkušení a různých fíglů znalí, si dlouho nevědí rady. Ale já jim věřím, že tomu přijdou na kloub. Držím palce, až mi bělí, a ženu očima písmenka před sebou rychlostí blesku...
Stála jsem před dilematem pustit se buď do žehlení té hromady, co na mne číhá v prádelně nebo průšvihů v sedmaosmdesátém. Vyhráli hoši, se kterými jsem zachraňovala ženicha tak vehementně, že mi vystydlo i kafe
:-))
Trochu jsem musela vášeň pro hochy z 87. revíru zchladit, ale ne vlastní vinou! Člověk musí přece jen, bohužel, občas i pracovat. :-))) Ale přesto jsem vyšetřila po večerech alespoň chviličku, abych tam zaskočila na kafe a poptala se, co nového...
Kolik už že je hodin? Půl druhé ráno? Zase jsem to přetáhla. Ale musela jsem to dočíst, prostě musela! :-))
Šestá kniha za mnou v jednom tahu. Hyperknihóza zatím nehrozí. :-)))
Nemůžu přestat číst. Mé srdce momentálně bije jen pro 87. revír! :-)))
Čtvrtý příběh ze série Revír 87 za dva dny. Jedu, ani nejím :-)))
Musím se přiznat, že s dílem pana McBaina (nebo jak se vlastně jmenuje:-)) jsem se až dosud ke své škodě míjela. Ale teď, teď se vezuuuuu zakázanou rychlostí a je to fááájn!!!!
Zabijáka jsem si chtěla poslechnout jako audioknihu. Interpret ji úplně zabil. Většinou není nad voňavý šustivý papír a vlastní vnímání. Bylo to počteníčko! Sice tu a tam podivné chování postav ( věřit novinářům?.-))), ale zase to vyváží krásné popisy města a atmosféry a špičkovací dialogy mezi detektivy. Vrhám se na další díl.
Jak jsem jen mohla na tuhle knihu zapomenout? V mém šerém dávnověku jsem u ní vydržela hodiny. Nejen kvůli krásným příběhům, ale hlavně pro půvabné ilustrace, ty mne tehdy naprosto uchvátily. Dokonce jsem ji schovala, aby ji maminka nenašla a nemohla ji vrátit do knihovny:-))) Nevyšlo, jdu juknout do zdejšího bazaru...
Škoda, přeškoda, že jsme se, pane Nobody, nepotkali o pár desítek let dřív. Teď už je pozdě....:-)
Zlatá slova, zlatý pan profesor, dej mu Pánbůh věčnou slávu! Byl průkopníkem v tom, že tehdy prosazoval v porodnicích, aby dítě od první chvíle od porodu zůstalo s matkou a neporušily se tak jejich vazby. (Což byl opak "normální" praxe.) Měl s novopečenými maminkami cit a rozuměl jim. Kniha ( v oranžové verzi z roku 1986) je pokladem v mé knihovně, pan profesor má jedno z nejčestnějších míst v mém žebříčku celebrit.
Nejtlustší kniha ze série, ale snad nejnudnější. Zdržovacími popisy se autor blíží kvalitám pana Jiráska :-))) Lehké zklamání.
Jo, Phil Marlowe, to je frajer! A pan Chandler samozřejmě také, za to, že ho stvořil. Oba mají úžasný smysl pro černý humor, ironii a sarkasmus.
"Vy máte ale ostrou tužtičku!" :-))