Tozbee komentáře u knih

Do knihy jsem se pustil zcela nepřipraven, bez očekávání, bez přečtení anotace na přebalu (čemuž se preventivně vyhýbám u všech knih). A řekl bych, že mě autor dostal tam, kde mě chtěl mít. Příběh ve mně zanechal takřka fyzické prožitky. Oceňuji zvolené téma, neboť takovou volbou si autor s ohledem na vyhrocenou společenskou situaci spíše přitíží. Ztotožňuji se s mnohými výtkami na adresu přílišné popisnosti textu, na absenci dialogů a na plochost příběhu, ale zároveň si troufám odhadnout, že autorově volbě rozumím. Krátké popisné věty vycházejí ze způsobu vnímání jednotlivce v cizím prostředí, kde se cítí ohrožen. Dialogy chybějí zkrátka proto, že se hrdinové s nikým nevybavují (jazyková bariéra). A hloubku by příběhu dodal podrobnější popis postav, jejich minulosti, motivů, názorů, což by vyprávění rozmělnilo, vyžádalo by si změnu formy, odvedlo pozornost od "únavy materiálu těl hrdinů" a zavdalo příčinu k moralizování. Těsně za čtyři.

"Klukovi došlo, že se žena bojí. Měla z něj strach. Znovu se pokusil usmát, lehce pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Ale bylo to marné. Žena nic z toho nevnímala. Realita se mezi nimi náhle pokazila. Žena v něm, v celé té situaci viděla konkrétní, zcela přítomné ohrožení."

4 10.06.2017

Skvělá konverzační oddechovka, po jejímž dočtení jsem si to dal zrychleně ještě jednou, abych se ujistil, jak se to má s bezčasím (ne)navazujících příběhů odehrávajících se ve velmi konkrétním čase.

"Nikde nie je povedané, že ak niekoho naozaj ľúbiš, ale veľmi, to najlepšie, čo možeš urobiť, je s ním žiť."

4 18.05.2017

Jazykový ohňostroj. Radost ze života. Výtečný nenucený humor. A skvělá forma - střídání hlavní dějové linie s okrajovými příběhy, které vyprávění obohacují a rozvíjejí do větší šíře. Obavy, že po Pláni Tortille budu typově podobné téma vnímat jako vyvařené, se rozhodně nenaplnily. Naopak, je to ještě lepší.

"Tohle mi vždycky připadalo podivné," přemýšlel nahlas doktor. "Vlastnosti, které u lidí obdivujeme, jako laskavost, štědrost, upřímnost, poctivost, porozumění a cit, jsou v našem systému pokládány za průvodní jevy neúspěchu. A ty povahové rysy, které se nám příčí, jako například práskavost, chamtivost, hrabivost, lakomství, domýšlivost a sobectví, jsou rysy úspěchu. A zatímco lidé obdivují ty první vlastnosti, milují produkty těch druhých."

4 06.04.2017

Autor je nejspíš skvělý člověk, kterého bych chtěl mít za souseda. V mé knihovně však místo nenajde, jeho laskavá slova mi proletěla hlavou jako teplý letní vánek.

4 13.02.2017

Skvělý reportážní počin, který mi přiblížil místo a dobu, kdy samozřejmé nebylo nic než strádání. Člověk musí obdivovat vůli a výdrž nejen těch, co se rozhodli emigrovat, ale i těch, co zůstali.
Knize bych drobně vytkl neustálé skoky v čase. Neuškodilo by také doplnit vydání o mapu regionu.

"Haličané málo pracují, protože příliš málo jedí, jejich strava je bídná, protože příliš málo pracují, a předčasně umírají, protože se bídně stravují. Průměrná délka života v této chudé části monarchie je u mužů 27 let, u žen o něco málo více."

4 09.02.2017

Andrew Krivak napsal velmi hutný, mimořádně sugestivní příběh bez zbytečných slov, který od prvních stran čtenáře strhne. Bez příkras, patosu či zbytečné dramatizace popisuje věcně (a z odstupu odstřelovače) vojenské "řemeslo". Připomíná, jak krutá a dnes již obtížně představitelná válka sužovala tento kontinent před jedním stoletím a jak zásadně se lišily a postupně proměňovaly postoje jednotlivých aktérů. Velmi příjemné překvapení a skvělý čtenářský zážitek.

"Přesně ve chvíli, kdy se mě zmocnila tahle vůle k životu, jsme dostali rozkaz zařadit se do formace, a tak jsme si nahodili na ramena batohy a pušky a vydali se dál jako stádo vyhublých ovcí, které udržuje v chodu příslib jídla a spánku, příliš otupělých, aby si uvědomovaly, že je vedou na jatka. A nepochodovali jsme o nic líp než ty ovce."

4 18.10.2016

Člověk Zweigova intelektu, světonázoru a vnímavosti žil v "nepředstavitelně" kruté době. Době, kterou dokázal vykreslit natolik barvitě a poutavě, že mi ji pomohl alespoň přiblížit – včetně autorových radostí, tužeb, stesků a zoufalého zklamání. Ohromně silná, inspirující a varující kniha.

"Jen to, co je v nás věčné, má skutečné trvání."

4 15.10.2016

Ať se na mě vydavatel nezlobí, ale napsat v anotaci celý děj knihy včetně momentů, které mají čtenáře držet při čtení v napětí, je zhovadilost.
(Nezbývá, než čekat, až se mi ty informace z hlavy vykouří a do knihy se pustit později - a neudělat stejnou chybu jako dnes.)

- Hostinský si natočil šnyt piva a povídá prázdnýmu lokálu: "Kluci, víte co? Vopijeme mě!"
- "Z toho, že mu utekla žena, měl radost, ale ty žlázy, ty žlázy, ty nešťastný žlázy!"
- "Pan Golián raději zacouval nazpátek do třetihor a zešílel."
Žeru ty formulace...

4 29.07.2015

Macfarlane mě vzal na úžasnou pouť hlubinami podzemí, času a duše, ze které se mi nechtělo vracet. Mám pocit, jako bych po přečtení tohoto poeticky potemnělého cestopisu kříženého s mnoha populárně-naučnými odbočkami vzal na milost dlouho přehlíženého podivína, kterému začínám rozumět a mnohem víc mě zajímá, co je vlastně zač. Projíždím internetové odkazy a žasnu, jak blízko byly mé představy reálné podobě míst, která autor dokázal sugestivně popsat. Úžasná kniha.

3 17.03.2023

Musím připustit, že zprvu jsme se za cílovku stripů nepovažoval. Ale postupně si mě autorka získala pozorovacím talentem, vtipem a schopností (sebe)ironie. Čili vším, co mi schází! :-)

3 14.01.2019

Zweig byl na svou dobu velmi moderní autor, který uměl čtenáře strhnout dějem. Dokáže rozpitvat emoce postav do nejmenších podrobností, nahlédnout na jejich rozpoložení z nejrůznějších úhlů a rozvinout do všech důsledků jejich uvažování. Ačkoliv to většina vyzdvihuje, musím smutně konstatovat, že mě právě tato záliba v pitvání pocitů postav obtěžovala. Od třetí věty je jasné, co mi chce autor o některé postavě říci, ale musím přetrpět ještě tři další odstavce, než se vyžvejkne. Většina povídek je tak o dobrou třetinu delší, než by mohla být. Proto dávám jen cca 60 %, ačkoliv jinak se mi náměty povídek a Zweigův úžasný a invenční jazyk líbí. (Na čtyři hvězdy by to vytáhla pouze Neviditelná sbírka.)

"Věděl, že je mu zapotřebí třecí plochy lidí, aby vzplanuly všechny jeho vlohy, ohnivost a bujnost jeho srdce, a je-li sám, že je ledový a sobě samému neužitečný jako zápalka v krabičce."

3 05.11.2018

Tenhle střípek edice Za obzor si mě získat nedokázal (s výjimkou několika málo okamžiků). V nízkém hodnocení se odráží nepřesvědčivý koncept knihy, podivný výběr (divných) míst, zavádějící název, poněkud utahané texty... Svou roli jistě hrají i má nenaplněná očekávání. Za péči při zpracovaní nicméně patří 65. poli dík (a třetí hvězda).

3 24.01.2018

Psychedelická komiksová poezie. Jeden obraz působivější než druhý a téměř každý druhý si umím představit na stěně pokoje. Až jednou navštívím onen kraj, knihu beru s sebou.

3 29.08.2017

Souhlasím se shrnutím bonduly. Za sebe dodávám, že bych nebyl tak skeptický k možnému dopadu knihy. Jistě, nebude okamžitý, ale osobně se domnívám, že ten apel na zodpovědnější cestování je nezbytný a jeho naléhavost bude s léty nabývat na síle. Stačí si uvědomit dva zmíněné fakty: 1) Letecká doprava raketově roste, přesto zatím na dovolenou do zahraničí cestují letecky pouhé 2,5 % světové populace. 2) Cestovat chce každý (protože převládlo přesvědčení, že si to zasloužíme, a protože jen málokdo má tušení, že cestování není instantním dobrem).
V knize postrádám pozitivní příklady. Návrhy pro nedůvtipné čtenáře, jak si počínat zodpovědněji. Protože opravdu není řešením "zakázat" cestování. A druhou hvězdu musím strhnout za uspěchané vydání obsahující množství chyb.

" Dopyt turistov po kultúre a tradíciách iných kladie vysoké nároky na ľudí, ktorých navštevujeme. Ich možnosti získať podiel z našich peňazí závisia od toho, či ich budeme aj naďalej považovať za nedotknutých, pitoreskných a autentických. Odo dňa, keď si Mao, ktorá sprevádza turistov vo vietnamskej Sape, zadováži parabolickú anténu alebo auto, alebo chladničku s mrazničkou, alebo len iné oblečenie, budeme mať my turisti problém. Už nebude nedotknutá, a preto ani žiadaná ako fotografický objekt. Predmetom nášho konzumu nie je iba jej kultúra a tradície, ale aj jej chudoba. Musí zostať chudobná kvoli nám."

3 25.07.2017

Unášený na vlnkách krásného jazyka, symboliky a náznaků jsem se opakovaně přistihl, že jsem uprostřed oceánu a od obzoru k obzoru žádná loď, která by mi poskytla pevnou "půdu" pod nohama. Krásná pohádka o jednom tajemném hostinci na kraji světa, kde se kříží tolik osudů, podobenství a myšlenek, že to bude chtít začít zase od začátku. Baricco umí.

"Taký bol hostinec Almayer. Istým sposobom bol pekný, ako vedia byť pekní len porazení. A priezračný ako všetko, čo je slabé. A dokonale osamotený, ako je osamotené niečo, čo sa stratilo."

3 22.05.2017

Taková upovídanější příručka přežití v poušti :-) Ale napínavá, to zase jo. Takže líbilo!

3 28.02.2016

Autor si zaslouží uznání minimálně za odvahu takové dílo zpracovat a za evidentní vášeň a urputnost, se kterou se o to pokusil. Člověku, který se ve filosofii neorientuje, se z abstraktních úvah místy zatočí hlava, nicméně za zajímavé pohledy a nové poznatky na původ vesmíru čerpané skrze netradiční literární žánr to stojí.

3 02.10.2015

V CPress by se měli redaktoři a překladatelé chytit za nos, protože tohle se jim fakt nepovedlo (naprostý souhlas s mou předřečnicí).
Nicméně – za to autorka nemůže. Ta odvedla kus poctivé práce a podařilo se jí odhrnout hned několik závěsů, za kterými se kolébá Kim III. Ač mám na téma Severní Korea načteno, k poslední éře země toho zatím mnoho nevzniklo, a tak jsem za srozumitelné podání v souvislostech vděčný.

2 24.06.2022

Talent mladého Waltariho mě bavil. Ale než jsem si srovnal myšlenky, po pár týdnech smutně přiznávám, že žádný kráter ve mě kniha nezanechala. Navzdory době svištěly Waltariho vlaky po kolejích nějak moc rychle.

2 25.03.2021