Vlak osamělého muže

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Finského spisovatele Miku Waltariho (1908–1979) proslavil na celé světě román ze starověkého Egypta Egypťan Sinuhet. Přesto Waltari v Egyptě nikdy nebyl – ani před napsáním románu, ani po jeho vydání. O to víc cestoval do ostatních zemí, v nichž se jeho romány odehrávají. V knize Vlak osamělého muže z roku 1929 mladý Mika Waltari popisuje své první velké putování Evropou. Z Helsinek cestoval přes Berlín, Prahu (která v něm kupodivu zanechala dojem velmi nelichotivý), Vídeň, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu, odkud se pak vracel přes Dubrovník, Řím a Paříž zpátky domů. Je to poutavý popis Evropy, která byla deset let po konci první světové války ještě plná nadějí a iluzí, a také dojímavý deník mladého muže, jeho citového a tvůrčího hledání. Waltari se na podobnou cestu vydal znovu o dvacet let později, napsal o ní knihu Cesta do Istanbulu (česky vyšla v nakladatelství Hejkal roku 2003). V Istanbulu se odehrává několik jeho velkolepých historických románů, mj. Temný anděl, Krvavá lázeň a především Šťastná hvězda, která je jedním z nejpůsobivějších moderních zobrazení zhoubné totality. Vlak osamělého muže vychází česky poprvé (v překladu Markéty Hejkalové), a čeština je jediným cizím jazykem, do něhož byla kniha přeložena....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/37_/371807/vlak-osameleho-muze-n5l-371807.jpg 3.925
Žánr:
Biografie a memoáry
Vydáno:, Hejkal
Orig. název:

Lukittu laatikko ja muita kertomuksia (1929)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Vlak osamělého muže

Přidat komentář
jaroiva
16. června

Ano, zapadající slunce je všude červené... netřeba to v každé kapitole opakovat :)
Ale jo, jinak se mi to četlo dobře, i když jde vlastně jen o suchý popis cesty, o navštívených místech se toho zas tolik nedozvíme.
Podle anotace jsem myslela, že půjde o cestopis, ale nakonec souhlasím s tím, že je knížka zařazena do "biografie, memoáry". Je to takový stručný memoár.
Přesto mi připadalo docela zajímavé, alespoň takhle z rychlíku se projet společně s Waltarim.

meluzena
12. dubna

Mladý muž popisuje svou cestu formou jakýchsi krátkých poznámek - holé či jednočlenné věty jsou podstatně častější, než rozvité věty či souvětí. Z textu tak čiší hrdinova roztěkanost, nuda a zklamání z cesty, což byly bohužel i moje převažující pocity z čtení knihy.
Poslední dvě kapitoly jako by napsal někdo jiný, zmoudřelý, a člověku dojde, proč celá kniha byla tak divná (leč celkový nepříjemný pocit z četby zůstal).
Nicméně kniha jistou zajímavost určitě má: subjektivní pohled mladého muže na jednotlivá místa 10 let po první světové válce.

Hotovson
05.09.2018

Waltari zřejmě neměl moc v lásce němce, podle toho, jak je popisuje - jako hlučný a uřvaný. Takže za těch 90 let se toho moc nezměnilo :)

Atlantis
04.09.2018

Neumělý popis cest v té době ještě nevyzrálého autora. Cestopis vypadá zhruba následovně: Berlín - jsem smutný a chlastám, Budapešť - jsem smutný a chlastám, Bělehrad - jsem smutný a ... zbytek doplňte. Zní to jako zábavné čtení? Posuďte sami.

a.k
17.08.2018

Překvapivě pěkné dílko, které vzniklo v počátcích jeho tvorby. Autobiografické zápisky z cest mladého Waltariho je nejen působivý popis evropských měst a Istanbulu, ale i autorova cesta za svobodou, za životem, za romantikou a poznáním.

niki-chan
15.06.2018

Naprosto nečekané nadšení z četby. Autorovo cestování a momentální prožitky doplněné vzpomínkami vtáhnou do děje. Jeho kritický názor na Prahu je jeho subjektivní názor a nemusí se každému líbit, ale je pochopitelný. Zkrátka čtivý a zajímavý cestopis.

soukroma
22.04.2018

Zklamání - kdysi jsem s chutí četla jeho Cestu do Istanbulu, která zhruba kopíruje stejnou trasu, ale odehrála se o téměř dvacet let později. A to je znát nejen na změnách navštívené části světa (1929 versus 1947), ale hlavně na vyzrálosti autora. Tohle je prostě takový stručný (a naneštěstí nezajímavý) cestovní deníček jednadvacetiletého hocha, který nemá nouzi o peníze, jede si na dlouhý plánovaný samotářský výlet vlakem a jakžtak se na cestě (především německy) domluví.
Dojem mi pochopitelně také zkazil jediný odstavec o Praze, kde vlak zastavil na pouhé dvě hodiny na Masarykově nádraží, takže autor toho moc vidět nemohl. Budiž, mně se taky okolí nádraží povětšinou nelíbí, ale že ani v naší metropoli neplánoval pořádnou zastávku, to se kulturně a historicky založenému autorovi docela divím - holt Vídeň a Budapešť ho nějak lákaly víc, jsou to velkolepá města...
Z Instanbulu se vracel domů Korintským průplavem na Jadran - jugoslávskou i italskou stranu, což bylo zajímavé právě s ohledem na vývoj politické situace. Přes Řím (Italy velice kritizoval - zejména jako hlučný národ) pak už toužebně mířil do své oblíbené Paříže, kterou dobře znal.
50%

MartinaF
13.04.2018

Všude dobře, doma nejlépe. Tak by se dala vystihnout kniha Waltariho. Na můj vkus hodně pomalé tempo. Ale bylo to vcelku hodně zajímavé čtení, takovou dovolenou bych si dokázala představit, ale nejspíš s někým, protože na takové dlouhé trasy je lepší mít někoho, s kým se o zážitky budu dělit.


Autor a jeho další knihy

Mika Waltari
finská, 1908 - 1979

všechny knihy autora

Kniha Vlak osamělého muže je:

v Právě čtených2x
v Přečtených31x
v Čtenářské výzvě11x
v Knihotéce13x
v Chystám se číst30x
v Chci si koupit6x